Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
43 C 219/2022-60
Okresní soud obec – venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupena titul jméno příjmení, titul, advokátem
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 37 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 400 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 26 400 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, kterou žalobkyně požaduje, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 600 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 37 000 Kč od 7. 2. 2021 do 25. 2. 2021 a z částky 10 600 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok z částky 37 000 Kč od 7. 2. 2021 do zaplacení ve výši 20,74 % ročně, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 219,48 Kč, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 400 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 26 400 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části, kterou žalobkyně požaduje, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 600 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 37 000 Kč od 7. 2. 2021 do 25. 2. 2021 a z částky 10 600 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok z částky 37 000 Kč od 7. 2. 2021 do zaplacení ve výši 20,74 % ročně, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 219,48 Kč, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 24. 1. 2021, který byl převeden do rejstříku C dne 31. 8. 2022, domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 37 000 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba, ze dne datum, číslo na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky v hotovosti ve výši 37 000 Kč. Žalovaný na pohledávku uhradil 10 600 Kč, zbývající dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.
2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 2. 12. 2022 podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila podáním doručeným soudu v soudem stanovené lhůtě dne 14. 12. 2022.
3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
4. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného.
5. Soud vyšel z podání účastníků a listinných důkazů smlouvou o spotřebitelském úvěru, zákaznickou kartou, dokumentací k postoupení pohledávky oznámením o postoupení pohledávky, výzvou k plnění, podacími lístky a bilancí.
6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně, který svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupil na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.
16. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací.
17. Soudu byla předložena karta zákazníka, ze které se podává, že žadatel žije s rodiči na základě nájemní smlouvy. Jeho čistý měsíční příjem činí 20 644 Kč, zdrojem příjmu hlavní pracovní poměr u zaměstnavatele právnická osoba, uzavřený na dobu určitou. Měsíční výdaje žadatele jsou uvedeny ve výši 8905 Kč, z toho 2000 Kč na bydlení, 3800 Kč na osobní výdaje a splátky úvěrů 3105 Kč.
18. Výše příjmu žalovaného ani osoba zaměstnavatele a doba trvání pracovní smlouvy, uzavřené dle karty zákazníka na dobu určitou, však žalobkyně soudu nedoložila žádnými podklady. Stejně tak náklady uvedené v kartě zákazníka nebyly doloženy žádnými podklady, které by objektivizovaly uvedené částky, přičemž však zákon, jak je třeba jej interpretovat v souladu s konstantní judikaturou vrcholných soudů, neumožňuje vycházet z údajů sděleným samotným žadatelem o spotřebitelský úvěr, nýbrž poskytovatel je povinen údaje ověřit podkladovými listinami.
19. Takové posouzení úvěruschopnosti, kdy navíc v případě výdajů se jedná o částky poměrně nízké, které tím spíše je třeba platně objektivizovat, mimoto nebyly rozděleny na dílčí kategorie, nebyly rovněž objektivizovány další nezbytné, pravidelné, rovněž nahodilé výdaje, neboť i s těmi je nutno kalkulovat, nelze považovat za souladné s požadavky zákona.
20. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.
21. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti bylo prokázáno, že žalovanému byly na jejím základě vyplaceny prostředky v hotovosti ve výši 37 000 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaný uhradil 10 600 Kč, jak vyplývá z bilance, tedy zbývá, aby žalovaný doplatil žalobkyni 26 400 Kč.
22. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 26 400 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému v souvislosti s uzavřením smlouvy reálně vyplaceno a co nebylo žalovaným vráceno.
23. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 26. 2. 2021, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky jakožto součást oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19. 2. 2021, byla žalovanému odeslána dne 22. 2. 2021, jak žalobkyně prokázala podacím lístkem na č. l. 18 spisu. Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 26. 2. 2021, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
24. K doručování výzvy soud pro úplnost dodává, že na ni lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sám žalovaný sdělil žalobkyni. Pokud se snad žalovaný na adrese, kterou sdělil žalobkyni, následně nezdržoval, popř. jinak zmařil doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do jeho dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalovaného a prokazovala, že písemnost byla žalovanému skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaný zmařil doručení tím, že znemožnil doručení zásilky na adresu, kterou předtím sám žalobkyni sdělil, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku , že zásilka řádně došla.
25. Výrokem II. byla žaloba ve zbývající části 10 600 Kč a co do zbývající části nárokovaného příslušenství pohledávky zamítnuta.
26. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému převážně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, v poměrné výši podle míry úspěchu.
27. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 1480 Kč, z odměny za právní zastoupení podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , za tři úkony právní služby po 500 Kč, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu, kdy pod tento úkon soud řadí i doplnění žaloby k výzvě soudu, tedy o náležitosti, které žaloba měla již zprvu obsahovat. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , paušální náhrada hotových výdajů v částce 100 Kč Celkem tak náleží 1800 Kč, navýšené o DPH v sazbě 21 %, když zástupce doložil, že je plátcem DPH, náleží tak 1480 Kč + 2178 Kč = 3658 Kč.
28. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch v rozsahu 53 %, vycházeje z rozsahu, v jakém bylo žalobě vyhověno a v jakém byla žaloba zamítnuta, včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, žalovaný měl úspěch v rozsahu 47 %, svědčí žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených v rozsahu 6 %. Soud proto žalobkyni přiznal částku 219,48 Kč.
29. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu , a to v délce 15 dnů od právní moci rozsudku, když soud shledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení, tak aby měl žalovaný reálně možnost dluh včas uhradit.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li dobrovolně povinná strana povinnost uloženou tímto vykonatelným rozhodnutím, může se strana oprávněná domáhat jejího soudního výkonu nebo exekuce.