Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
50 C 150/2022-37
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 26 688,86 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 489,86 Kč, a to prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 2 000 Kč splatných do každého 25. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení 5 899 Kč s úrokem 19,9 % ročně z 16 388,86 Kč od 29. 12. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z 16 388,86 Kč od 29. 12. 2017 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 489,86 Kč, a to prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 2 000 Kč splatných do každého 25. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení 5 899 Kč s úrokem 19,9 % ročně z 16 388,86 Kč od 29. 12. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z 16 388,86 Kč od 29. 12. 2017 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 26 688,86 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřeli 1. 3. 2017 účastníci smlouvu o úvěru číslo. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni souhrnný poplatek ve výši 15 460 Kč, a to prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 985 Kč, počínaje dnem 20. 4. 2017. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy o úvěru pouze 9 510,14 Kč, přičemž poslední platbu učinil 19. 11. 2019. Žalovaný je tak v prodlení a žalobkyni vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení smluvního úroku z dlužné částky a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky a nárok na zaplacení smluvní pokuty. Dále z důvodu prodlení žalovaného vznikly žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky.
2. Žalovaný k žalobě uvedl, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při zkoumání úvěruschopnosti se žalobkyně spolehla na žalovaným doložený příjem za poslední 2 měsíce a výdaje žalovaného jakkoliv nezkoumala, resp. jejich výši jakkoliv neověřovala. Zároveň žalobce požádal, aby případný dluh mohl zaplatit prostřednictvím splátek ve výši 2 000 – 3 000 Kč.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným 1. 3. 2017 smlouvu o úvěru číslo. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni souhrnný poplatek ve výši 15 460 Kč, a to prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 985 Kč, počínaje dnem 20. 4. 2017.
5. Z čestného prohlášení soud zjistil, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedl žalovaný žalobkyni jako měsíční výdaje částku 12 000 Kč a jako příjmy uvedl částku 20 500 Kč. Jako závazky uvedl žalovaný částku 27 000 Kč Tyto údaje žalobkyně jakkoliv neověřovala.
6. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru celkem zaplatil 9 510,14 Kč, přičemž poslední platbu učinil 19. 11. 2019.
7. Z oznámení o zesplatnění soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky, kterou zesplatnila ke dni 28. 12. 2017, a to do 30 dnů ode dne zesplatnění.
8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
Na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 1. 3. 2017, číslo poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni souhrnný poplatek ve výši 15 460 Kč, a to prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 985 Kč, počínaje dnem 20. 4. 2017. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr porovnáním tvrzených příjmů a výdajů žalovaného. Tato tvrzení žalobkyně jakkoliv neověřovala. Žalovaný celkem na dluh ze smlouvy o úvěru zaplatil 9 510,14 Kč, přičemž poslední platbu učinil 19. 11. 2019. Z důvodu neplnění smluvních povinností žalovaným, zesplatnila žalobkyně zbývající splátky úvěru ke dni 28. 12. 2017 a vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky do 30 dnů ode dne zesplatnění.
9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Na otázku, zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy, odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
14. V souzené věci žalobkyně nejednala s odbornou péčí, když řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně neověřila výši tvrzených příjmů a výdajů žalovaného a spokojila se pouhým tvrzením žalovaného o jeho příjmech a výdajích. O tom nelze učinit než učinit závěr, že před uzavření smlouvy o úvěru porušila žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná (viz. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK)) a soud vypořádal neplatnou smlouvu příslušné právní úpravy.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
18. Podle závěrů vyřčených v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , je smyslem úpravy uvedené v zákoně o spotřebitelském úvěru vedle ochrany spotřebitel též postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a způsobil tak neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nejvyšší soud dále uvedl, že:„ projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. příjmení tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. příjmení, J., příjmení, L., příjmení, P., příjmení, L., příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. číslo). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“
19. Žalovaný obdržel od žalobkyně plnění ve výši 20 000 Kč. Za toto plnění zaplatil celkem 9 510,14 Kč. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení rozdílu mezi přijatým a poskytnutým plněním, tzn. žalobkyně má nárok na zaplacení 10 489,86 Kč.
20. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , dospěl zdejší soud k závěru, že nelze žalobkyni přiznat nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení od doby, kdy vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky prostřednictvím výzvy k plnění, jelikož tento nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení jí může vzniknout až v době, kdy se žalovaný ocitne v prodlení se splácením jistiny spotřebitelského úvěru, přičemž počáteční lhůtu k plnění žalovaného určil s ohledem na znění § 87 z. s. ú. soud.
21. Žalovaný požádal o umožnění splácení dlužné částky prostřednictvím splátek, jelikož nebylo v jeho možnostech zaplatit celou jistinu najednou. Soud tak rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu prostřednictvím měsíčních splátek ve výši a intervalu požadovaném žalovaným (výrok I). V části, kde žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl, jelikož žalobkyni nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení dosud nevznikl. Stejně tak soud žalobu zamítl v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení ostatních nároků vycházejících ze smlouvy o úvěru, jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako smlouvu absolutně neplatnou (výrok II).
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žalovanému, který byl ve věci poměrně úspěšnější, nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že mu žádné náklady řízení nevznikly. Žalobkyně se domáhala zaplacení 26 688,86 Kč s příslušenstvím. Soud žalobkyni přiznal 10 489,86 Kč, představující méně než poloviční úspěch ve věci žalobkyně (výrok III).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
ulice údaje žalobkyně jsou uvedeny v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (č. účtu bankovní účet, variabilní symbol).