Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 159/2022-28
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 18 403,53 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 126,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 126,01 Kč od 13. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 1 800 Kč a částky 477,52 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 126,01 Kč od 26. 6. 2022 do 12. 12. 2022 se žaloba zamítá.
III. Řízení se zastavuje podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. v rozsahu uplatněného nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 126,01 Kč od 5. 1. 2022 do 25. 6. 2022, neboť žalobkyně vzala žalobu v tomto rozsahu zpět svým podáním ze dne 7. 2. 2023.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 484,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 126,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 126,01 Kč od 13. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 1 800 Kč a částky 477,52 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 126,01 Kč od 26. 6. 2022 do 12. 12. 2022 se žaloba zamítá. III. Řízení se zastavuje podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. v rozsahu uplatněného nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 126,01 Kč od 5. 1. 2022 do 25. 6. 2022, neboť žalobkyně vzala žalobu v tomto rozsahu zpět svým podáním ze dne 7. 2. 2023. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 484,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 403,53 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o bankovních produktech a službách číslo v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou (dále jen„ Smlouva“). V souladu s dispozicí ke Smlouvě poskytla žalobkyně žalované i kontokorent – anonymizováno. Žalovaná se zavázala dodržet měsíční kreditní příjem a nepřekročit povolený limit. Žalovaná však tyto své závazky porušila, pročež žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 4. 1. 2022. Předmětem žaloby, s přihlédnutím ke částečnému zpětvzetí ze dne 7. 2. 2023, je tak dlužná jistina ve výši 16 126,01 Kč, dlužné poplatky ve výši 1 800 Kč, kapitalizované zákonné úroky ve výši 477,52 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 126,01 Kč od 26. 6. 2022 do zaplacení. I přes upomínku zástupce žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 11. 9. 2017. Součástí Smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalované bankovní produkty, včetně revolvingového úvěru, jejichž konkrétní parametry měly být určeny v dispozicích.
6. Z dispozice ze dne 6. 9. 2019 soud zjistil, že na jejím základě byl žalované k jejímu účtu č. bankovní účet zřízen kontokorent s limitem 12 000 Kč, sazba RPSN činila 24,35 %.
7. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 29. 4. 2022 soud zjistil, že žalobkyně měla při posuzování úvěruschopnosti vycházet rozdílu mezi příjmy žalované a jejími splátkovými a nesplátkovými výdaji, náklady na vyživované osoby a dalšími deklarovanými výdaji. V těchto kalkulacích pak žalobkyně vycházela z částky životního minima a normativních nákladů na bydlení. Příjem žalované měl být 13 532 Kč a měl být ověřen z běžného účtu žalované, pracovat měla na základě smlouvy na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem domácnosti měl být 42 000 Kč, měla bydlet v nájmu, který hradila z jedné třetiny. Dosavadní výše měsíčních splátek měla činit 5 534,39 Kč, povolená výše úvěrového rámce pak byla 12 000 Kč.
8. Z výsledku lustrace Centrální evidence exekucí soud zjistil, že ke dni 27. 5. 2022 neměla být proti žalované vedena žádná exekuce.
9. Z výpisu z běžného účtu žalované č. bankovní účet ze dne 30. 9. 2021 soud zjistil, že dne 1. 9. 2021 převedla žalobkyně částku 16 126,01 Kč z tohoto účtu na nový úvěrový účet. K tomuto dni měla mít žalovaná u žalobkyně další tři úvěry po splatnosti.
10. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2022 soud zjistil, že žalovaná ke dni 29. 4. 2022 dlužila žalobkyni částku 16 126,01 Kč na jistině a částku 1 800 Kč na poplatcích, pojištění a pokutách. Celkem tedy částku 18 313,29 Kč.
11. Z oznámení o zesplatnění ze dne 6. 1. 2022, včetně podacího archu z 7. 1. 2022, soud zjistil, že žalobkyně v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek zesplatnila poskytnutý úvěr ze Smlouvy ke dni 4. 1. 2022 a celková dlužná částka ke dni 20. 1. 2022 činila 17 926,01 Kč.
12. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 5. 2022, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky 19 140,69 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.
13. Zbylé listin y založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.
14. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:
15. Dne 11. 9. 2017 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytovat žalované bankovní produkty. Dne 6. 9. 2019 žalobkyně a žalovaná uzavřely dispozici ke Smlouvě, na jejímž základě byl žalované poskytnut kontokorent ve výši 12 000 Kč Tyto prostředky se úročily sazbou RPSN činila 24,35 %. Žalovaná tento kontokorent čerpala, avšak porušovala své povinnosti dle této dispozice. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 14. 11. 2021 tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak tato tvrzení byla pouze v obecné rovině, když je podložila pouze údaji ze své interní databáze týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované. Nedoložila však žádné konkrétní dokumenty, jako např. tvrzené výpisy z běžného účtu žalované k prokázání jejího příjmu nebo výpisy z jiných účtu k prokázání příjmu celé domácnosti, popř. nějaké potvrzení, kolik činila výše nájmu žalované a jestli skutečně z něj hradila jen přibližně třetinu. Soud má po posouzení zaslaných podkladů za to, že ze strany žalobkyně nebyla dostatečně zkoumána příjmová stránka žalované, když není zřejmé, z čeho měl plnou zbylý příjem domácnosti ve výši cca 29 000 Kč. Ohledně výdajové stránky žalované pak žalobkyně na jakékoliv ověřování tvrzených skutečností rezignovala. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela z jakýchkoliv dokumentů, které jsou nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti na výdajové straně. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne 27. 5. 2022 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
20. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 o.z. , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
22. Dle § 1968 o.z. , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
23. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované kontokorent s úvěrovým rámcem 12 000 Kč. Žalovaná úvěr nesplatila řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
25. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C číslo, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
26. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo a nález spisová značka číslo - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci, kdy žalobkyně vycházela vyjma potvrzení o příjmů žalované toliko z tvrzení žalované, svých tvrzených interních informací, které však nijak nedoložila a ze svých interních modelů. Bylo tak na žalobkyni, aby si od žalované vyžádala další dokumentaci, např. ve formě výpisů z účtů, nájemní smlouvy, potvrzení o příjmech zbylých členů domácnosti nebo předpisů SIPO, na jejichž základě by si mohla své kalkulace ověřit. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU.
27. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši 16 126,01 Kč původně z důvodu poskytnutí úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaná povinna obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby neučinila ani částečně. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalované bezdůvodné obohacení v rozsahu 16 126,01 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou žalobkyni, ani ujednání o úrocích a poplatcích. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalované soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. dne 12. 12. 2022. Nejpozději dne 13. 12. 2022 se tak žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z. , kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. s přihlédnutím k jejich výši požadované v žalobě.
28. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.
29. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 16 126,01 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku, což při zohlednění přiznaného příslušenství ke dni vyhlášení tohoto rozsudku představuje 80,28 % celkového nároku, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má právo na náhradu 80,28% nákladů řízení vůči žalovanému. Žalovaná byla úspěšná co do částky 1 800 Kč s úrokem uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku, což při zohlednění zamítnutého příslušenství ke dni vyhlášení tohoto rozsudku představuje 19,72 % celkového nároku, neboť žaloba byla v této části zamítnuta, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má žalovaný právo na náhradu 19,72 % nákladů řízení vůči žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. 60,55 % (80,28 % - 19,72 % = 60,55 %) všech jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 403,53 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, celkem tedy 2 452 Kč 60,55 % z částky 2 452 Kč činí částku 1 484,70 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
30. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.