Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 9/2022-31

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Hermanovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 23 364 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 604 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 12 604 Kč od 8. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 760 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 336,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 554,64 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 000 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 9. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 396 Kč od 8. 9. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 12 604 Kč od 8. 9. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 19,12 % ročně z částky 13 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 604 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 12 604 Kč od 8. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 760 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 336,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 554,64 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 000 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 9. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 396 Kč od 8. 9. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 12 604 Kč od 8. 9. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 19,12 % ročně z částky 13 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 364 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 336,11 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 2 554,64 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 19,12 % ročně z částky 13 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba IČO uzavřel dne 17. 11. 2018 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku ve výši 13 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr hradit formou 60-ti pravidelných týdenních splátek ve výši 396 Kč počínaje dnem 24. 11. 2018. Spolu s jistinou se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit také úrok ve výši 2 600 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 600 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč a poplatek za pojištění ve výši 360 Kč. Žalovaný se zároveň zavázal za poskytnutí spotřebitelského úvěru zaplatit úrok ve výši 32,15 % ročně, avšak žalobkyně se rozhodla požadovat úrok pouze ve výši 19,12 % ročně. Žalovaný po celou dobu trvání smluvního vztahu zaplatil celkem částku ve výši 396 Kč, kterou žalobkyně použila na úhradu dlužného úroku a poplatků. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021. Žalovaný ani přes zaslanou výzvu k úhradě na pohledávku nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení , vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek ( ). Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv jim byla výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu a , proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Podle Karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr podepsané žalovaným dne 16. 11. 2018, požádal žalovaný právního předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba o poskytnutí finančních prostředků ve výši 13 000 Kč v hotovosti. Jako druh bydlení žalovaný uvedl nájemní realizované na základě nájemní smlouvy od 2. 11. 2016. Zaměstnaný byl od 2. 5. 2018 na dobu neurčitou se zkušební dobou na 3 měsíce u společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem ve výši 12 500 Kč. Žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost a jako své měsíční výdaje uvedl částku 4 000 Kč představující výdaje na bydlení včetně energií a částku 4 000 Kč představující osobní výdaje tedy náklady na jídlo, oblečení, dopravu, léky a telefon.

6. Podle y Zařazení zákazníka do pojistného programu, kterou žalovaný podepsal dne 17. 11. 2018, byla žalovanému prostřednictvím anonymizována tři slova poskytnuta pojistná ochrana pro případ smrti, úplné trvalé invalidity následkem úrazu a pracovní neschopnosti následkem úrazu.

7. Podle Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti, kterou žalovaný podepsal dne 17. 11. 2018, čerpal žalovaný úvěr ve výši 13 000 Kč, který mu byl společností právnická osoba vyplacen v hotovosti. Za poskytnutí úvěru byl žalovaný povinen společnosti shora zaplatit úrok v celkové výši 2 600 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 600 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč a poplatek za pojištění anonymizována dvě slova ve výši 360 Kč. Sjednaný úrok činil 32,15 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr hradit formou 60-ti pravidelných týdenních splátek ve výši 396 Kč.

8. Podle Smlouvy o nájmu bytu uzavřené dne 2. 11. 2016 mezi pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem, kterému byl přenechán do užívání byl v ulici ulice v obec, činilo měsíční nájemné částku ve výši částka.

9. Podle y Čestné prohlášení podepsané paní jméno příjmení, datum narození, dne 31. 10. 2018 tato prohlásila, že žije ve společné domácnosti s žalovaným a měsíčně mu přispívá částku ve výši 4 000 Kč na nájemné.

10. Podle stvrzenky pronajímatel žalovaného převzal od paní příjmení dne datum částku ve výši částka představující platbu za měsíc říjen.

11. Podle pracovní smlouvy uzavřené dne 2. 5. 2018 mezi žalovaným a společností právnická osoba jako zaměstnavatelem byl žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou jako řidič VZV a zároveň byla sjednána 3 měsíční zkušební doba.

12. Podle výplatní pásky žalovaného za měsíc červen 2018 byla žalovanému po odečtení srážky ve výši 10 740 Kč vyplacena čistá mzda ve výši 12 508 Kč. Podle výplatní pásky žalovaného za měsíc červenec 2018 byla žalovanému po odečtení nepřednostní exekuční srážky ve výši 15 842 Kč vyplacena čistá mzda ve výši 12 524 Kč.

13. Podle Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 15. 1. 2021 postoupila společnost právnická osoba na společnost právnická osoba pohledávky vzniklé ze smluv o spotřebitelském úvěru, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými klienty jako dlužníky.

14. Podle dopisu ze dne 19. 2. 2021 adresovaného žalovanému na adresu adresa žalovaného

15. Podle Podacího lístku České pošty s.p. odeslala žalobkyně žalovanému dne 22. 2. 2021 zásilku na adresu adresa žalovaného.

16. Podle dopisu ze dne 13. 5. 2021 adresovaného žalovanému na adresu adresa žalovaného.

17. Podle Podacího lístku České pošty s.p. odeslal zástupce žalobkyně žalovanému dne 14. 5. 2021 zásilku na adresu adresa žalovaného.

18. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

19. Dne 17. 11. 2018 uzavřel právní předchůdce žalobkyně a žalovaným smlouvu, v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 13 000 Kč Částku ve výši 13 000 Kč vyplatil právní předchůdce žalobkyně žalovanému v hotovosti při uzavření Smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem v celkové výši 2 600 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 600 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč a poplatkem za pojištění anonymizována dvě slova ve výši 360 Kč formou 60-ti pravidelných týdenních splátek ve výši 396 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně od žalovaného vyžádal doklady o jeho příjmech, a to pracovní smlouvu, která byla uzavřena na dobu neurčitou s tří měsíční zkušební dobou a výplatní pásky z nichž byla patrná skutečnost o exekučních srážkách, které byly vůči žalovanému realizovány a nájemní smlouvu.

20. Žalobkyně nicméně nedoložila žádnou relevantní dokumentaci ohledně prověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, když při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet právní předchůdce žalobce neměl k dispozici žádné doklady prokazující příjem žalovaného v době uzavírání úvěru. Žalovaný při uzavírání smlouvy v listopadu 2018 předložil výplatní pásky z měsíce června a července 2018. Tedy z doby půl roku předcházející procesu uzavírání smlouvy. Navíc z doložené pracovní smlouvy bylo patrné, že mezi žalovaným a zaměstnavatelem byla sjednaná zkušební doba, když žalovaný po skončení takto sjednané zkušební doby již žádné výplatní pásky nedoložil. V daném případě, tak v době uzavírání smlouvy již žalovaný u uvedeného zaměstnavatele nepracoval, neboť jeho pracovní poměr mohl skončit ve zkušební době. Právní předchůdce žalobkyně se tak při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet spokojil pouze s vyplněným dotazníkem, ve kterém žalovaný uvedl výši měsíčních příjmů ve výši 12 500 Kč a měsíčních výdajů ve výši 8 000 Kč, avšak bez doložení relevantních listin jako jsou doklady prokazující příjem žalovaného v nejbližší době uzavírání smlouvy tedy výplatní pásky z měsíce října 2018, září 2018, pracovní smlouvu také z této doby a doklady prokazující výši nákladů na bydlení např. smlouvy k odběru energií, smlouvy o jiných závazcích a dluzích žalovaného. Přitom již z doložených výplatních pásek z června a července 2018 vyplývala skutečnost, že žalovaný je již z minulosti zatížen exekučními srážkami prováděnými ze mzdy. S odkazem na tuto skutečnost soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně jako nedostatečné, protože z předložených důkazů vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně nevycházel ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. právnická osoba pak pohledávku za žalovaným včetně práv spojených s pohledávkou postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021. Dne 13. 5. 2021 zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky.

21. Skutkový stav soud hodnotil po právní stránce následovně:

22. Podle o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

25. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu (dále jen „ “), kdy se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, na jejichž úhradu žalovaný částečně plnil, avšak celkově poskytnutou částku řádně a včas nesplnil. Při uzavírání smlouvy však nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, čímž bylo poručeno ustanovení ZSU. Následkem této skutečnosti je uzavřená smlouva dle ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle odst. 2 , neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. K závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C číslo, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

27. Protože právní předchůdce žalobkyně žalovanému prokazatelně poskytl finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, vznikl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným závazek nikoli ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale z bezdůvodného obohacení, a žalovanému povinnost žalobkyni, na níž v souladu s  a násl. přešla pohledávka za žalovaným ze společnosti právnická osoba, vydat vše, oč se na základě neplatné úvěrové smlouvy obohatil. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na dluh uhradil 396 Kč, tedy stále mu zůstává povinnost vydat žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele částku ve výši 12 604 Kč. S ohledem na skutečnost, že soud došel k závěru, že uzavřená smlouva byla od počátku neplatná, nemohlo dojít ze strany žalobkyně k započítání částečné úhrady žalovaného na příslušenství pohledávky tak, jak uvádí v žalobě. Soud tak o částečnou úhradu žalovaného ponížil poskytnutou částku.

28. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným právnímu předchůdci žalobkyně, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách. Proto soud o částečnou úhradu žalovaného ponížil poskytnuté peněžní plnění nikoli žalobkyní požadované poplatky a smluvní úroky. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení a odst. 4 dne 6. 9. 2021. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 7. 9. 2021. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 8. 9. 2021 do prodlení ve smyslu Neboť žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, avšak ke dni prodlení žalovaného s úhradou peněžitého dluhu dle byl zákonný úrok z prodlení k rozhodnému okamžiku prodlení žalovaného ve výši 8,75 %, přiznal soud žalobkyni zákonný úrok z prodlení dle Ve zbývající části předmětu řízení, v podrobnostech viz výrok ad II., soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

29. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Dle má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovanému by v daném případě náležela náhrada nákladů řízení, neboť byl v řízení úspěšný žalovaný, ale jelikož soud z obsahu spisu zjistil, že mu žádné náklady nevznikly, bylo soudem rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.