Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
3 C 287/2022-51
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Fuksem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 25 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 17000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % p.a. jdoucím z téže částky od 4. 7. 2022 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 2013,63 Kč.
III. To vše je žalovaný povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Soud zamítá žalobu v části, jež se týká 23978,51 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % p.a. jdoucím z téže částky od 5. 5. 2022 do 3. 7. 2022.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 17000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % p.a. jdoucím z téže částky od 4. 7. 2022 do zaplacení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 2013,63 Kč. III. To vše je žalovaný povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Soud zamítá žalobu v části, jež se týká 23978,51 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % p.a. jdoucím z téže částky od 5. 5. 2022 do 3. 7. 2022.
1. Žalobce podal dne 29. 9. 2022 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se splacení úvěru a smluvní pokuty. Tvrdil, že dne 13. 3. 2020 uzavřel věřitel právnická osoba se žalovaným smlouvu o úvěru č. S0009990728368327. Poskytl žalovanému dohodnutý úvěr 17000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit mu jej do 28. 2. 2021. Ačkoliv se žalovaný zavázal ke splácení úvěru pravidelnými splátkami, nic nesplatil. Žalovaný se rovněž zavázal zaplatit žalobci úroky a smluvní pokutu. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku žalobci.
2. Žalovaný se ničím nebránil.
3. Žalobce předložil soudu úvěrovou smlouvu výše popsanou. Výpisem z bankovního účtu u právnická osoba byl prokázán převod 17000 Kč žalovanému na jeho účet. Žalobce však neprokázal, že by původní věřitel splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka tak, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Proto nelze na smlouvu hledět jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
4. Postoupení pohledávky žalobci doložil žalobce postupní smlouvou. Výzvu k vrácení půjčené částky do 10 dnů doložil dopisem původního věřitele z 27. 6. 2022. Z podacího archu pošty plyne, že zásilka byla podána na poště 29. 6. 2022. Ve smyslu ustanovení § 573 občanského zákoníku tak lze považovat za den doručení zásilky žalovanému třetí pracovní den po odeslání - 2. 7. 2022. Žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením 4. 7. 2022.
5. Posuzovaný případ je sporem na základě nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Povinnost žalovaného vydat bezdůvodné obohacení plyne z ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů: Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. I když je smlouva neplatná, lze její (nesporný) obsah považovat za výzvu k vrácení vyplacené částky. Žalovaný je tak v prodlení se zaplacením 17000 Kč, a proto je povinen zaplatit žalobci i úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. (dle ust. § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.)
6. Úroky a smluvní pokuta mají svůj základ v neplatné smlouvě, tudíž je nelze žalobci přiznat. Stejně tak nemohl soud přiznat žalobci úroky z prodlení požadované za dobu před 4. 7. 2022.
7. Účastníku soudního sporu, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. (ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu). Žalobce však uspěl ve sporu jen zčásti. Proto má právo pouze na poměrnou náhradu nákladů řízení, podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Základem pro výpočet nákladů řízení je hodnota předmětu řízení 25500 Kč (jistina + smluvní pokuta, bez kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení). Míra úspěchu žalobce odpovídá podílu 2/3. Míra úspěchu žalovaného odpovídá 1/3. Soud odečetl úspěch žalobce od úspěchu žalovaného a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů v poměru 1/3 z jeho uplatněných nákladů.
8. Náklady řízení, které žalovaný vynaložil, sestávají z nákladů zastoupení - z náhrady odměny zástupce, náhrady hotových výloh zástupce, náhrady výloh a promeškaného času zástupce a náhrady daně z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a z náhrad. Právním předpisem upravujícím výši náhrady nákladů je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 6 odst. 1 advokátního tarifu se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Podle ust. § 7 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty: do 500 Kč 300 Kč, přes 500 Kč do 1000 Kč 500 Kč, přes 1000 Kč do 5000 Kč 1000 Kč, přes 5000 Kč do 10 000 Kč 1500 Kč, přes 10 000 Kč do 200 000 Kč 1500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč, přes 200 000 Kč do 10 000 000 Kč. 9100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč, přes 10 000 000 Kč. 48300 Kč a 40 Kč za každých započatých 100 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 000 Kč. Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. (ust. § 8 advokátního tarifu) Advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby. (ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu)
9. Za tarifní hodnotu soud považuje 25500 Kč. Zástupce žalovaného provedl 4 úkony právní služby – převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby u soudu (zde mu náleží snížená náhrada, po 300 Kč) a účast při jednání soudu 4. 1. 2023 (zde náleží plná náhrada 2140 Kč). Podle ust. § 13 advokátního tarifu mu dále náleží paušální náhrada hotových výloh, jednak 3x snížená (vždy 100 Kč za 1 úkon právní služby) a 1x plná – 300 Kč.
10. Dále mu náleží náhrada cestovních nákladů za cestu zástupce z Hradce Králové do Rychnova n/Kn, k jednání soudu. Tyto náklady žalobce nevyúčtoval, takže mu je soud přiznal podle všeobecně dostupných informací o ceně hromadnou přepravou osob – 55 Kč za jednu cestu (podle tarifu IREDO) ve smyslu ust. § 157 zákoníku práce a vyhlášky č. 463/2017 Sb. Dále zástupci žalobce náleží náhrada za čas promeškaný při cestě k soudu (4 půlhodiny) - 4x 100 Kč, dle ust. § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Dále mu náleží náhrada 21% daně z přidané hodnoty, kterou je povinen zaplatit z odměny a náhrad, a dále náhrada zaplaceného soudního poplatku 1020 Kč Celkem tak soud přiznal žalovanému právo na náhradu 2013,63 Kč jako 33,33 % z celkové částky jím uplatněných nákladů 6041,50 Kč.
11. Zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. (ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu)
12. Soud zvážil, zdali snad v tomto případu nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu ust. § 150 občanského soudního řádu, avšak nenalezl takové důvody.
13. Povinnost uloženou rozsudkem je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu). Soud nezná důvody pro jiné rozhodnutí o lhůtě k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu. Odvolání je třeba podat u tohoto soudu ve dvou vyhotoveních. Rozhodl by o něm Krajský soud v Hradci Králové.
Pokud by snad žalovaný nesplnil povinnost uloženou tímto rozsudkem, vystavil by se nebezpečí výkonu rozhodnutí za použití státního donucení.