Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
11 C 226/2022-71
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Matouškovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 66 661,87 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 9 305 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 50 000 Kč od datum do datum, dále zaplacení částky 7 356,87 Kč, úroku ve výši 56,86% ročně z částky 50 000 Kč od datum do datum ve výši 1 827,84 Kč a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 126 187 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 10 108 Kč, k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení, do tří dnů od právní moci rozsudku
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 9 305 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 50 000 Kč od [datum] do [datum], dále zaplacení částky 7 356,87 Kč, úroku ve výši 56,86% ročně z částky 50 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 827,84 Kč a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 50 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 126 187 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 10 108 Kč, k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku
1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 66 661 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že s žalovaným uzavřel dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši 56,86% ročně splácet v 36 měsíčních splátkách po 3 214 Kč, splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem lednem 2022. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Žalobci dále vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smluvních ujednání, neboť platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Žalobce požaduje zaplacení této smluvní pokuty u dvou splátek, tedy celkem 998 Kč. Žalobci také vzniká právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smluvních ujednání ve výši 400 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobce ke dni datum zesplatnil celý úvěr a celá dosud nesplacená jistina, přirostlé úroky za poskytnutí úvěru se staly součástí nové jistiny. V bodě 6.5 smluvních ujednání bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den následující po zesplatnění nezaplatí, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny, tedy od datum do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po zesplatnění neuhradil ničeho, a to ani po výzvě právního zástupce žalobce. Žalobní nárok sestává z částky 59 305 Kč (nová jistina + pevné smluvní pokuty) se zákonným úrokem z prodlení, dále z částky 7 356,87 Kč (smluvní pokuta 0,1 % denně za dobu od datum do datum), úroku v sazbě 56,86 % ročně z původní jistiny v kapitalizované výši k datu datum v částce 1 827,84 Kč a běžícího úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 126 187 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K nařízenému jednání dne datum se žalovaný nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:
Žalobce s žalovaným uzavřel dne datum smlouvu o úvěru číslo v níž se žalobce jako věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši 56,86% ročně splácet v 36 měsíčních splátkách po 3 214 Kč, splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem lednem 2022. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil dokument označený jako hodnocení klienta a přehled transakcí na účtu žalovaného vedeného u právnická osoba Dále předložil výpis z registru SOLUS. Dle evidence žalobce žalovaný neuhradil ani první splátku a dostal se tak do prodlení. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobce ke dni datum celý úvěr zesplatnil. Dle obchodních podmínek žalobce, a to bodu 6.1 a 6.2 má žalobce nárok na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, a dále na náhradu nákladů za upomínání ve výši 400 Kč. V bodu 6.5 smluvních podmínek bylo ujednáno, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny od zesplatnění pohledávky. Žalovaný byl několikrát vyzván k zaplacení dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne datum, která byla doporučeně odeslána na adresu jeho trvalého bydliště.
5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.
9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr včetně sjednaného poplatku, a to v 36 měsíčních splátkách po 3 214 Kč, přičemž žalovaný dle evidence žalobce neuhradil ničeho.
11. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného, když soudu předložil pouze dílčí přehled transakcí na účtu žalovaného a výpis poplatků k účtu žalovaného, z nichž nelze učinit závěr o dostatečné solventnosti žalovaného. Jiné důkazy prokazující úvěruschopnost žalovaného nebyly předloženy. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.
12. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek
(§ 588 o.z.). Žalovaný námitku neplatnosti uzavřených smluv o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.
13. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí,
aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele
na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
14. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce
za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.
15. Vzhledem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.
16. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).
17. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).
18. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
19. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
20. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s žalobcem, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
21. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že žalobce vyplatil žalovanému částku 50 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru a žalovanému zbývá zaplatit na jistinu úvěru celou částku 50 000 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci kromě dlužné částky 50 000 Kč i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. , jdoucí od datum (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě k okamžité úhradě pohledávky) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).
22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 50 000 Kč s příslušenstvím, ohledně zbývající částky a dalšího příslušenství byla jeho žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobce činil 75 %, neúspěšný byl ve výši 25 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru 50 %. Žalobci vznikly náklady za právní zastoupení ve věci, a to odměna za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 3 780 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. , 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhl., cestovné k jednání z obec do obec a zpět automobilem Volkswagen AC Kombi v celkové výši 1 095,51 Kč a 20 Kč za parkovné, náhradu za ztrátu času v souvislosti s cestami za 6 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 vyh.č. 177/1996 Sb. , 21% DPH advokáta ve výši 2 926,46 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 3 334 Kč, tedy celkem po zaokrouhlení 20 216 Kč, z toho 50 % představuje částku 10 108 Kč. Soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatil k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
23. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.