Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 291/2022-53
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Bodnárikovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
se sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 99 708 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 719 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 20 719 Kč od 11.3.2022 do zaplacení a dále částku 7 157 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 7 157 Kč od 11.3.2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 38 089 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 4 244,55 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 118,58 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 32 324,06 Kč od 29.1.2022 do 10.3.2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 11 605,06 Kč od 11.3.2022 do zaplacení a dále s úrokem ve výši 29% ročně z částky 32 324,06 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, dále co do částky 33 743 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 796,08 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 398,97 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 23 599,76 Kč od 29.1.2022 do 10.3.2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 16 442,76 Kč od 11.3.2022 do zaplacení a úrokem ve výši 29% ročně z částky 23 599,76 od 29.1.2022 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 1.8.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni jednak částku 58 808 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 244,55 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 11 118,58 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 32 324,06 Kč od 29.1.2022 do zaplacení a dále úrokem ve výši 29% ročně z částky 3 2324, 06 Kč od 29.1.2022 do zaplacení a dále částku 40 900 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 796,08 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 398,97 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 23 599,76 Kč od 29.1.2022 do zaplacení a dále úrokem ve výši 29% ročně z částky 23 599,76 Kč od 29.1.2022 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba jednak uzavřela dne 27.11.2018 s žalovaným smlouvu číslo na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky ve výši 13 183 Kč, úrokovou sazbou 29% ročně, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnosti a flexibilní splácení ve výši 14 752 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 10 556 Kč v 24 měsíčních splátkách po 3 271 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27.11.2020 Poslední splátka za strany žalovaného byla uhrazena dne 5.6.2020. Předtím než byla smlouva uzavřena společnost zkoumala úvěruschopnost žalovaného, zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly zaznamenány do zákaznické karty. Společnost zároveň ověřila doklady uvedené v části zákaznické karty, označené jako ověřené dokumenty, mezi než patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce a nájemní smlouva. Žalovaný uhradil na úvěr částku 19 291 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela dne 30.7.2018 s žalovaným smlouvu číslo na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky ve výši 11 535 Kč, úrokovou sazbou 29% ročně, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnosti a flexibilní splácení ve výši 12 971 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9 237 Kč v 24 měsíčních splátkách po 2865 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30.7.2020 Poslední splátka za strany žalovaného byla uhrazena dne 5.6.2020. Předtím než byla smlouva uzavřena společnost zkoumala úvěruschopnost žalovaného, zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly zaznamenány do zákaznické karty. Společnost zároveň ověřila doklady uvedené v části zákaznické karty, označené jako ověřené dokumenty, mezi než patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce a nájemní smlouva. Žalovaný uhradil na úvěr částku 27 843 Kč. Žalovaná tak jednak představuje z prvé smlouvy dlužnou jistinu ve výši 32 324,06 Kč a dlužný poplatek ve výši 26 483,94 Kč, kapitalizované úroky ve výši 11 118,58 Kč, kapitalizované zákonné úroky ve výši 4 244,55 Kč a dále plynoucí úroky a úroky z prodlení z dlužné jistiny od 29.1.2022 do zaplacení a dále z druhé smlouvy dlužnou jistinu ve výši 23 599,76 Kč a dlužný poplatek ve výši 17 300,24 Kč, kapitalizované úroky ve výši 10 398,97 Kč, kapitalizované zákonné úroky ve výši 2 796,08 Kč a dále plynoucí úroky a úroky z prodlení z dlužné jistiny od 29.1.2022 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 byly pohledávky za žalovaným z neuhrazených zápůjček postoupeny ze společnosti právnická osoba, na žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, proto soud věc projednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Ze zákaznické karty zjistil, že žalovaný požádal dne 30.7.2018 o zápůjčku ve výši 30 000 Kč, s tím, že je ženatý, bydlí v nájemním bytě a je poživatelem důchodu. Příjem 9 724 Kč s dalšími blíže nespecifikovanými příjmy domácnosti ve výši 8 900 Kč, celkem tedy 18 624 Kč. Odhadované výdaje činily 12 000 Kč a splátky anonymizováno 2 500 Kč.
5. Ze zákaznické karty zjistil, že žalovaný požádal dne 27.11.2018 o zápůjčku ve výši 40 000 Kč, s tím že je ženatý, bydlí v nájemním bytě a je poživatelem důchodu. Příjem 9 724 Kč s dalšími blíže nespecifikovanými příjmy domácnosti ve výši 8 512 Kč, a dalšími blíže nespecifikovanými příjmy ve výši 10 000 Kč, celkem tedy 28236 Kč. Odhadované výdaje činily 12 000 Kč a splátky anonymizováno 2 865 Kč.
6. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 30.7.2018 soud zjistil, že společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem bylo zapůjčení částky 35 000 Kč, které byly žalovanému poskytnuty v hotovosti, s tím, že žalovaný poskytnutou částku vrátí spolu s úrokem ve výši 11 535 Kč, poplatkem za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 12 971 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 9 237 Kč v 24 měsíčních splátkách po 2 865 Kč. Úroková sazba byla sjednána 29% ročně.
7. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 6.6.2022 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k hradě dluhu ve výši 135 730,85 Kč ze smluv o zápůjčce číslo nejpozději do 21.6.2022. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne 7.6.2022, jak vyplývá z podacího lístku.
8. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 27.11.2018 soud zjistil, že společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem bylo zapůjčení částky 40 000Kč, které byly žalovanému poskytnuty v hotovosti, s tím, že žalovaný poskytnutou částku vrátí spolu s úrokem ve výši 13 183 Kč, poplatkem za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 14 752 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 10 556 Kč v 24 měsíčních splátkách po 3 271 Kč. Úroková sazba byla sjednána 29% ročně.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že společnost právnická osoba žalovanému dne 30.1.2022 oznámila postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni a vyzvala ho k úhradě 150 573,56 Kč (ze smlouvy číslo a číslo) do deseti dnů od doručení dopisu. Zásilka žalovanému byla podána na poště dne 24.2.2022 jak vyplývá z podacího lístku.
10. Z tabulky umoření smlouvy číslo vyplývá, že žalovaný čerpal částku 35 000 Kč a splátky platil v nepravidelné výši, přičemž poslední splátku uhradil ve výši 500 Kč dne 5.6.2020.
11. Z tabulky umoření smlouvy číslo vyplývá, že žalovaný čerpal částku 35 000 Kč a splátky platil v nepravidelné výši, přičemž poslední splátku uhradil ve výši 500 Kč dne 5.6.2020.
12. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným ze zápůjčky číslo.
13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne 28.1.2022 právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklé ze smluv o půjčce nebo zápůjčce specifikovaných v Příloze.
14. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela dne 30.7.2018 s žalovaným smlouvu, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 2 865 Kč. Žalovaný z poskytnuté částky uhradil 27 843 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se před uzavřeném smlouvy zabývala jeho schopností úvěr splácet, přičemž informace si vyžádala od žalovaného, a zaznamenala do zákaznické karty. Dále právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela dne 27.11.2018 s žalovaným smlouvu, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 3 271 Kč. Žalovaný z poskytnuté částky uhradil 19 291 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se před uzavřeném smlouvy zabývala jeho schopností úvěr splácet, přičemž informace si vyžádala od žalovaného, a zaznamenala do zákaznické karty. Dne 28.1.2022 uzavřela společnost právnická osoba s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávky za žalovaným z titulu neuhrazených zápůjček.
15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
17. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Jelikož se jednalo o úvěr, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdkyně se před uzavřením obou smluv se zabývala schopností žalovaného úvěr splácet, avšak zcela nedostatečně, bez jakéhokoliv ověření. Dle zákaznické karty v prvém měl žalovaný pobírat důchod ve výši 9 724 Kč a další příjem domácnosti měl činit 8 900 Kč a výdaje v celkové částce 12 000 kč a splátky anonymizováno 2 500 Kč. Ve druhém případě pak měl být příjem navýšen o 10 000 Kč a výdaje pak měly činit 12 000 Kč a splátky anonymizováno 2865 Kč Tyto údaje však právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala ani nezjišťovala. Již Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 25.7.2018, 33 Cdo 2178/2018 uzavřel, že věřitel nedostojí své povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, pokud nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Soud tak uzavřel, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péči při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když vyšla pouze z údajů jím uvedených. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů uvedených žalovaným (své ověření nijak nedoložila). Nelze tedy jinak uzavřít, že právní předchůdkyně se nedostatečně zaobírala úvěruschopností žalovaného, ať už prověřením žalovaného v bankovních, nebankovních registrech, ověřením dalšího příjmu či jeho výdajů (zjištění nájemní smlouvy). Pokud by právní předchůdkyně vycházela z nikterak doložených příjmu, tak mu zůstávalo 4 124 Kč na splátku úvěru, které by činila více jak 1/2 z této částky a žalovanému by tak zůstala velmi nízká částka v případě zvýšených výdajů osobních či ostatních. U takového klienta lze spatřovat rizikovost ve schopnosti úvěr splácet. V druhém případě pak žalobkyně nejenže neověřovala údaje uvedené žalovaným, ale zápůjčku poskytla, ačkoliv žalovaný v nepravidelné výši splácel předchozí zápůjčku. Aby právní předchůdkyně žalobkyně mohla učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalovaného, mohla si od žalovaného vyžádat výpis z účtu, ze kterého by byly příjmy i výdaje žalovaného zřejmé, hlavně za situace, kdy výše příjmu žalovaného byla nízká a zůstatek finanční prostředků po zohlednění žalovaným uváděných výdajů nízký s ohledem na výši splátek. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů, zejména po výdajové stránce, pokud z údajů od klienta vyplývá komplikovanější struktura výdajů a příjmů. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (anonymizováno právnická osoba anonymizováno), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
23. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, neboť žalovaná je povinna vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. Žalovanému byla poskytnuta v prvém případě zápůjčka ve výši 35 000 Kč, přičemž z této částky uhradil 27 843 Kč, zbývá tak uhradit 7 157 Kč, a v druhém případě byla poskytnuta zápůjčka ve výši 40 000 Kč, uhradil 19 281 Kč a zbývá tak uhradit částka 20 719 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do těchto částek a žalovanému uložil jejich zaplacení žalobkyni, na niž byly dle § 1879 a násl. občanského zákoníku pohledávky za žalovaným postoupeny. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30.1.2022, přičemž dle § 573 občanského zákoníku, se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 28.2.2022 (zásilka odeslána 24.2.2022). Dne 10.3.2022 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení, když žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě do 10 dnů od doručení dopisu a dnem 11.3.2022 se žalovaný dle §1970 občanského zákoníku dostal do prodlení a byl povinen zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala v nižší výši než nařízením vlády stanovené (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.). Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti.
24. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení rozhodl dle §142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalovaný byl v převážné části úspěšný, avšak žádné prokazatelné náklady řízení mu nevznikly.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 719 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 20 719 Kč od 11.3.2022 do zaplacení a dále částku 7 157 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 7 157 Kč od 11.3.2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 38 089 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 4 244,55 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 118,58 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 32 324,06 Kč od 29.1.2022 do 10.3.2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 11 605,06 Kč od 11.3.2022 do zaplacení a dále s úrokem ve výši 29% ročně z částky 32 324,06 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, dále co do částky 33 743 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 796,08 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 398,97 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 23 599,76 Kč od 29.1.2022 do 10.3.2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 16 442,76 Kč od 11.3.2022 do zaplacení a úrokem ve výši 29% ročně z částky 23 599,76 od 29.1.2022 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 1.8.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni jednak částku 58 808 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 244,55 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 11 118,58 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 32 324,06 Kč od 29.1.2022 do zaplacení a dále úrokem ve výši 29% ročně z částky 3 2324, 06 Kč od 29.1.2022 do zaplacení a dále částku 40 900 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 796,08 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 398,97 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 23 599,76 Kč od 29.1.2022 do zaplacení a dále úrokem ve výši 29% ročně z částky 23 599,76 Kč od 29.1.2022 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] jednak uzavřela dne 27.11.2018 s žalovaným smlouvu [číslo] na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky ve výši 13 183 Kč, úrokovou sazbou 29% ročně, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnosti a flexibilní splácení ve výši 14 752 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 10 556 Kč v 24 měsíčních splátkách po 3 271 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27.11.2020 Poslední splátka za strany žalovaného byla uhrazena dne 5.6.2020. Předtím než byla smlouva uzavřena společnost zkoumala úvěruschopnost žalovaného, zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly zaznamenány do zákaznické karty. Společnost zároveň ověřila doklady uvedené v části zákaznické karty, označené jako ověřené dokumenty, mezi než patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce a nájemní smlouva. Žalovaný uhradil na úvěr částku 19 291 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 30.7.2018 s žalovaným smlouvu [číslo] na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky ve výši 11 535 Kč, úrokovou sazbou 29% ročně, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnosti a flexibilní splácení ve výši 12 971 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9 237 Kč v 24 měsíčních splátkách po 2865 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30.7.2020 Poslední splátka za strany žalovaného byla uhrazena dne 5.6.2020. Předtím než byla smlouva uzavřena společnost zkoumala úvěruschopnost žalovaného, zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly zaznamenány do zákaznické karty. Společnost zároveň ověřila doklady uvedené v části zákaznické karty, označené jako ověřené dokumenty, mezi než patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce a nájemní smlouva. Žalovaný uhradil na úvěr částku 27 843 Kč. Žalovaná tak jednak představuje z prvé smlouvy dlužnou jistinu ve výši 32 324,06 Kč a dlužný poplatek ve výši 26 483,94 Kč, kapitalizované úroky ve výši 11 118,58 Kč, kapitalizované zákonné úroky ve výši 4 244,55 Kč a dále plynoucí úroky a úroky z prodlení z dlužné jistiny od 29.1.2022 do zaplacení a dále z druhé smlouvy dlužnou jistinu ve výši 23 599,76 Kč a dlužný poplatek ve výši 17 300,24 Kč, kapitalizované úroky ve výši 10 398,97 Kč, kapitalizované zákonné úroky ve výši 2 796,08 Kč a dále plynoucí úroky a úroky z prodlení z dlužné jistiny od 29.1.2022 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 byly pohledávky za žalovaným z neuhrazených zápůjček postoupeny ze společnosti [právnická osoba], na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, proto soud věc projednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Ze zákaznické karty zjistil, že žalovaný požádal dne 30.7.2018 o zápůjčku ve výši 30 000 Kč, s tím, že je ženatý, bydlí v nájemním bytě a je poživatelem důchodu. Příjem 9 724 Kč s dalšími blíže nespecifikovanými příjmy domácnosti ve výši 8 900 Kč, celkem tedy 18 624 Kč. Odhadované výdaje činily 12 000 Kč a splátky [anonymizováno] 2 500 Kč. 5. Ze zákaznické karty zjistil, že žalovaný požádal dne 27.11.2018 o zápůjčku ve výši 40 000 Kč, s tím že je ženatý, bydlí v nájemním bytě a je poživatelem důchodu. Příjem 9 724 Kč s dalšími blíže nespecifikovanými příjmy domácnosti ve výši 8 512 Kč, a dalšími blíže nespecifikovanými příjmy ve výši 10 000 Kč, celkem tedy 28236 Kč. Odhadované výdaje činily 12 000 Kč a splátky [anonymizováno] 2 865 Kč. 6. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 30.7.2018 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem bylo zapůjčení částky 35 000 Kč, které byly žalovanému poskytnuty v hotovosti, s tím, že žalovaný poskytnutou částku vrátí spolu s úrokem ve výši 11 535 Kč, poplatkem za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 12 971 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 9 237 Kč v 24 měsíčních splátkách po 2 865 Kč. Úroková sazba byla sjednána 29% ročně. 7. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 6.6.2022 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k hradě dluhu ve výši 135 730,85 Kč ze smluv o zápůjčce [číslo] nejpozději do 21.6.2022. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne 7.6.2022, jak vyplývá z podacího lístku. 8. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 27.11.2018 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem bylo zapůjčení částky 40 000Kč, které byly žalovanému poskytnuty v hotovosti, s tím, že žalovaný poskytnutou částku vrátí spolu s úrokem ve výši 13 183 Kč, poplatkem za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 14 752 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 10 556 Kč v 24 měsíčních splátkách po 3 271 Kč. Úroková sazba byla sjednána 29% ročně. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že společnost [právnická osoba] žalovanému dne 30.1.2022 oznámila postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni a vyzvala ho k úhradě 150 573,56 Kč (ze smlouvy [číslo] a [číslo]) do deseti dnů od doručení dopisu. Zásilka žalovanému byla podána na poště dne 24.2.2022 jak vyplývá z podacího lístku. 10. Z tabulky umoření smlouvy [číslo] vyplývá, že žalovaný čerpal částku 35 000 Kč a splátky platil v nepravidelné výši, přičemž poslední splátku uhradil ve výši 500 Kč dne 5.6.2020. 11. Z tabulky umoření smlouvy [číslo] vyplývá, že žalovaný čerpal částku 35 000 Kč a splátky platil v nepravidelné výši, přičemž poslední splátku uhradil ve výši 500 Kč dne 5.6.2020. 12. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným ze zápůjčky [číslo]. 13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne 28.1.2022 [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklé ze smluv o půjčce nebo zápůjčce specifikovaných v Příloze. 14. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 30.7.2018 s žalovaným smlouvu, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 2 865 Kč. Žalovaný z poskytnuté částky uhradil 27 843 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se před uzavřeném smlouvy zabývala jeho schopností úvěr splácet, přičemž informace si vyžádala od žalovaného, a zaznamenala do zákaznické karty. Dále právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 27.11.2018 s žalovaným smlouvu, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 3 271 Kč. Žalovaný z poskytnuté částky uhradil 19 291 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se před uzavřeném smlouvy zabývala jeho schopností úvěr splácet, přičemž informace si vyžádala od žalovaného, a zaznamenala do zákaznické karty. Dne 28.1.2022 uzavřela společnost [právnická osoba] s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávky za žalovaným z titulu neuhrazených zápůjček. 15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 17. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 21. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 22. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Jelikož se jednalo o úvěr, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdkyně se před uzavřením obou smluv se zabývala schopností žalovaného úvěr splácet, avšak zcela nedostatečně, bez jakéhokoliv ověření. Dle zákaznické karty v prvém měl žalovaný pobírat důchod ve výši 9 724 Kč a další příjem domácnosti měl činit 8 900 Kč a výdaje v celkové částce 12 000 kč a splátky [anonymizováno] 2 500 Kč. Ve druhém případě pak měl být příjem navýšen o 10 000 Kč a výdaje pak měly činit 12 000 Kč a splátky [anonymizováno] 2865 Kč Tyto údaje však právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala ani nezjišťovala. Již Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 25.7.2018, 33 Cdo 2178/2018 uzavřel, že věřitel nedostojí své povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, pokud nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Soud tak uzavřel, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péči při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když vyšla pouze z údajů jím uvedených. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů uvedených žalovaným (své ověření nijak nedoložila). Nelze tedy jinak uzavřít, že právní předchůdkyně se nedostatečně zaobírala úvěruschopností žalovaného, ať už prověřením žalovaného v bankovních, nebankovních registrech, ověřením dalšího příjmu či jeho výdajů (zjištění nájemní smlouvy). Pokud by právní předchůdkyně vycházela z nikterak doložených příjmu, tak mu zůstávalo 4 124 Kč na splátku úvěru, které by činila více jak 1/2 z této částky a žalovanému by tak zůstala velmi nízká částka v případě zvýšených výdajů osobních či ostatních. U takového klienta lze spatřovat rizikovost ve schopnosti úvěr splácet. V druhém případě pak žalobkyně nejenže neověřovala údaje uvedené žalovaným, ale zápůjčku poskytla, ačkoliv žalovaný v nepravidelné výši splácel předchozí zápůjčku. Aby právní předchůdkyně žalobkyně mohla učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalovaného, mohla si od žalovaného vyžádat výpis z účtu, ze kterého by byly příjmy i výdaje žalovaného zřejmé, hlavně za situace, kdy výše příjmu žalovaného byla nízká a zůstatek finanční prostředků po zohlednění žalovaným uváděných výdajů nízký s ohledem na výši splátek. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů, zejména po výdajové stránce, pokud z údajů od klienta vyplývá komplikovanější struktura výdajů a příjmů. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 23. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, neboť žalovaná je povinna vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. Žalovanému byla poskytnuta v prvém případě zápůjčka ve výši 35 000 Kč, přičemž z této částky uhradil 27 843 Kč, zbývá tak uhradit 7 157 Kč, a v druhém případě byla poskytnuta zápůjčka ve výši 40 000 Kč, uhradil 19 281 Kč a zbývá tak uhradit částka 20 719 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do těchto částek a žalovanému uložil jejich zaplacení žalobkyni, na niž byly dle § 1879 a násl. občanského zákoníku pohledávky za žalovaným postoupeny. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30.1.2022, přičemž dle § 573 občanského zákoníku, se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 28.2.2022 (zásilka odeslána 24.2.2022). Dne 10.3.2022 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení, když žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě do 10 dnů od doručení dopisu a dnem 11.3.2022 se žalovaný dle §1970 občanského zákoníku dostal do prodlení a byl povinen zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala v nižší výši než nařízením vlády stanovené (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.). Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti. 24. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení rozhodl dle §142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalovaný byl v převážné části úspěšný, avšak žádné prokazatelné náklady řízení mu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.