Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 361/2022-23
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 15 423,53 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 993,97 Kč do tří dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 6,03 Kč, zákonný úrok z prodlení
ve výši 8,5 % z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 859,32 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 655,51 Kč a částku ve výši 423,53 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 304,88 Kč, k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 993,97 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 6,03 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 859,32 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 655,51 Kč a částku ve výši 423,53 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 304,88 Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, ve znění doplnění ze dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení
ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení
ve výši 859,32 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 655,51 Kč a částky 423,53 Kč, včetně náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne
datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne datum. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 501,19 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 590,32 Kč, smluvní pokuty ve výši 523,53 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení
ve výši 97,06 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 564 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy.
Po dokončení registrace na webových stránkách webová adresa zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. V následující sekci žalovaný vyplnil údaje
o kontaktní osobě a v poslední sekci pak i číslo bankovního účtu, na který měly být poskytnuté finanční prostředky žalovanému zaslány. V okamžiku, kdy byly všechny části registračního formuláře ze strany žalovaného vyplněny, byl žalovaný povinen se seznámit s celkovým obsahem smlouvy o spotřebitelském úvěru a na důkaz svého souhlasu s předmětnou smlouvou tuto odsouhlasit zaškrtnutím příslušného čtvercového políčka, čímž potvrdil, že rozuměl a souhlasil
se všemi právními součástmi procesu. Po procesu odsouhlasení dokumentů, byla žalovanému na zadané číslo mobilního telefonu odeslána SMS zpráva s unikátním kódem, který žalovaný opsal do příslušného pole internetového formuláře, čímž dokončil žádost o poskytnutí úvěru. Veškerá smluvní dokumentace pak byla žalovanému zaslána na zadaný e-mail. Samotná smlouva o úvěru
a související dokumenty pak byly žalovaným podepsány pomocí zadání verifikačního SMS kódu. Žádost o poskytnutí úvěru byla žalovanému následně schválena, kdy mu byla na zadaný bankovní účet odeslána požadovaná finanční částka, a to s variabilním symbolem složeným z rodného čísla žalované a dalších symbolů, které společně vytvořili část, popř. celé číslo smlouvy o úvěru.
Na základě údajů poskytnutých žalovaným v rámci shora popsaného procesu pak původní věřitel ověřoval schopnost a možnosti žalovaného splácet požadovaný úvěr. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu původního věřitele, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně dne datum. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba, IČO, jako původním věřitelem a postupitelem
a společností právnická osoba, IČO, jako postupníkem a novým věřitelem.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum Smlouvu o úvěru č. anonymizováno, v níž se právnická osoba (jako úvěrující) zavázala poskytnout žalovanému (úvěrovanému, klientovi) částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit
do datum celkem částku 25 484,19 Kč, přičemž částka 9 507,22 Kč představuje poplatek
za poskytnutí úvěru a částka 976,97 Kč smluvní úrok z úvěru. (Ze smlouvy o úvěru ze dne datum). Částku 15 000 Kč poskytla právnická osoba žalovanému na jeho účet dne datum (Z potvrzení
o platbě). Písemnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 6. 2022a žalovaný byl vyzván, aby dluh zaplatila do 10 dnů. Dopis byl žalovanému odeslán dne datum (Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, z podacího archu). K úhradě dluhu byl žalovaný vyzýván písemnou předžalobní výzvou ze dne datum.
(Z předžalobní výzvy, podacího archu). Žalovaný v řízení ani netvrdil, jakou část pohledávky zaplatil; podle žalobkyně zaplatil celkem 6,03 Kč.
4. K výzvě soudu, zda společnost právnická osoba prověřovala úvěruschopnost žalovaného, ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., žalobkyně předložila soudu pouze výplatní pásky žalovaného za měsíce 4/ 2020 – 5/ 2020, z nichž vyplývá, že příjem žalovaného byl v uvedené měsíce ve výši částka, resp. částka.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi společností právnická osoba (jako úvěrující) a žalovaným (jako úvěrovaným) dne datum soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí spisové značky spisová značka).
11. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru,
že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl
o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které
z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
12. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný věřiteli poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak věřiteli ukládalo cit. ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a že věřitel tyto poměry prověřoval nahlédnutím
do externích a interních databází. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila pouze výplatní pásky žalovaného za měsíce duben a květen 2020. V řízení nebylo žalobkyní ani tvrzeno, že by jakkoliv byly zkoumány výdaje žalovaného. Za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s prokázáním příjmu žalovaného, ale vůbec nijak se nezabýval (konkrétními) výdaji žalovaného, nelze než uzavřít, že věřitel neposuzoval podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných
od spotřebitele, a tedy nemohl dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost (věřitel) poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, nelze plnění z titulu smlouvy o kontokorentu přiznat. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena podle ust. § 1879 o.z., tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2991 a násl. OZ.
14. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo číslo dne datum). Nesplacenou výší jistiny úvěru dle výše uvedeného závěru je v projednávané věci částka ve výši 14 993,97 Kč (představující rozdíl mezi poskytnutou částkou 15 000 Kč a zaplacenou částkou 6,03 Kč), kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni.
15. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývající části posuzovaného nároku (tedy včetně úroků z prodlení) žalobu zamítl jako nedůvodnou.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok
na náhradu nákladů řízení v částce 2 304,88 Kč, přičemž tato částka představuje 94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 97 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 3 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky
č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 423,53 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, lze rozhodnutí vykonat.