Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
46 C 98/2022-47
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Kolbabovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 7 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 000 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 089 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 000 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 089 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 2. 2. 2020 do zaplacení, kterého se žalobkyně domáhala s odůvodněním, že dne 31. 10. 2016 poskytla její předchůdkyně společnost právnická osoba, anonymizováno 8 slov číslo žalované anonymizováno úvěr ve výši 7 000 Kč, který jí vyplatila anonymizováno na účet č. bankovní účet. Pohledávka byla smlouvou ze dne 31. 12. 2018 postoupena na právnická osoba anonymizována dvě slova, se sídlem na adrese adresa, země. Žalobkyně nabyla pohledávku od právnická osoba anonymizována dvě slova na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2019. Žalované bylo dne 22. 1. 2020 oznámeno postoupení pohledávky a byla vyzvána k úhradě, nic však neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. ”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. ). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. o.s.ř. , proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. právnická osoba poskytla dne 31. 10. 2019 žalované anonymizováno na její účet č. bankovní účet, vedený u právnická osoba, anonymizována dvě slova ve výši 7 000 Kč, kdy platba byla učiněna pod variabilním symbolem číslo (prokázáno anonymizováno o provedené platbě vystaveným dne 31. 10. 2016). Smluvní dokumentace není součástí spisového materiálu. Následně došlo dne 31. 12. 2018 k postoupení pohledávky společností právnická osoba právnická osoba anonymizována dvě slova a poté dne 20. 12. 2019 právnická osoba anonymizována dvě slova na žalobkyni, přičemž v seznamech postupovaných pohledávek, které jsou přílohou uvedených smluv, je pohledávka za žalovanou vedena pod číslo (prokázáno anonymizováno o postoupení pohledávky ze dne 31. 12. 2018 vč. seznamu postoupených pohledávek a anonymizováno o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2019 vč. seznamu postoupených pohledávek). Žalované bylo postoupení pohledávky z titulu neuhrazeného anonymizována dvě slova oznámeno dopisem ze dne 22. 1. 2020 a tento den byla rovněž písemně vyzvána k úhradě (prokázáno anonymizováno o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2020 a anonymizováno k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 1. 2020 vč. kopie podacího lístku téhož data).
5. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení a učinil následující právní závěr.
6. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že anonymizováno poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.
7. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o anonymizována dvě slova, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr, i když v řízení nikterak nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť nebyly doloženy žádné podklady vedoucí k uzavření smlouvy.
8. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou anonymizována dvě slova mezinárodní organizace a název soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci anonymizováno číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) čl. 8 ustanovení právního předpisu EU, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice ustanovení právního předpisu EU EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle anonymizováno dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl název soudu ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. ústavní nález to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, či nikoli.
9. S ohledem na výše citovaný nález název soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel adekvátně vyhodnotil úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. anonymizováno číslo ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i anonymizováno dvůr mezinárodní organizace.
10. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalované 7 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 o.z. bez právního důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2993 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalované činí částku 7 000 Kč s tím, že žalovaná se do prodlení dostala s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 , ze dne 7. 4. 2010, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kdy soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně a přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní z částky 7 000 Kč ode dne 2. 2. 2020 do zaplacení.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
12. Lhůty k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.