Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 146/2022-72

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 133 146 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 75 809 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 75 809 Kč ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 57 337,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 115 029 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 39 220 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 64,59 % ročně z částky 96 971,32 Kč od datum do datum ve výši 3 680,38 Kč a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 96 971,32 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 333 907 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 720 Kč, která odpovídá 14 % celkových nákladů, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 75 809 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 75 809 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 57 337,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 115 029 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 39 220 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 64,59 % ročně z částky 96 971,32 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 680,38 Kč a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 96 971,32 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 333 907 Kč. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 720 Kč, která odpovídá 14 % celkových nákladů, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované zaplacení 133 146 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění návrhu zejména uvedla, že žalobkyně jako věřitel uzavřela s žalovanou jako dlužníkem dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 99 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 64,59% ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 5 797 Kč splatných vždy k 22. dni kalendářního měsíce, to vše dle splátkového kalendáře. Žalobkyně prověřovala schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalované. Žalobkyně dále ověřila úvěrovou historii žalované v databázích příjmení a NRKI. Na základě těchto informací bylo zjištěno, že žalovaná má dostatek volných zdrojů ke splácení úvěru. Smluvní strany si dále ujednaly právo žalobkyně na uplatnění smluvní pokuty ve výši 449 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů a právo žalobkyně na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná dostane do prodlení o délce 15 dnů. V průběhu splácení se s plněním své povinnosti žalovaná dostala do prodlení, protože řádně a včas neplatila splátky úvěru. V důsledku prodlení žalované došlo k automatickému zesplatnění celého dluhu, a to ke dni datum. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, která činila 112 532,81 Kč Smluvní strany si dále ujednaly, že žalovaná je povinna v případě prodlení s uhrazením nové jistiny zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši z nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny v případě prodlení s její úhradou a úroky za poskytnutí úvěru z původně nesplacené jistiny úvěru. Žalobou uplatněný dluh žalované se sestává z částky 115 029 Kč (z toho 112 532,81 Kč představuje dluh na nové jistině úvěru, 1 497 Kč představuje smluvní pokutu, 1 000 Kč představuje náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením), a z částky 18 117,33 Kč představující smluvní pokutu z dlužné nové jistiny. Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroku a úroku z prodlení ve výši patrné z výroku II. rozsudku.

2. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila.

3. Ve věci bylo soudem nařízeno první soudní jednání na den datum. Žalované byla dne datum procesně korektním způsobem doručena žaloba a předvolání k tomuto jednání. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, proto soud věc projednal postupem podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “).

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalobkyně, jako poskytovatel nebankovních úvěrů, uzavřela dne datum s žalovanou smlouvu o úvěru číslo podle níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 99 000 Kč, a žalovaná se tyto zavázala splatit spolu s obchodním úrokem ve 48 měsíčních splátkách po 5 797 Kč. Sjednaná výše úroku činila 64,59% ročně, RPSN 87,6 % Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalované se splácením úvěru a pro případ zesplatnění úvěru přirůstání úroků za poskytnutý úvěr k jistině ke dni zesplatnění, smluvní pokutu

(ve výši 449 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy

a ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy). /viz návrh na uzavření smlouvy

o úvěru na č. l. 19-21 spisu, dodatek číslo ke smlouvě o úvěru na č. l. 12-13 oznámení o schválení úvěru na č. l. 17 spisu, splátkový kalendář na č. l. 18 spisu, prohlášení klienta na č. l. 23-24 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 30-32 spisu, technický popis na uzavření smlouvy na č. l. 11 spisu/. Žalobkyně žalované jistinu úvěru poskytla dne datum bezhotovostním převodem /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 22 spisu/. Žalovaná však jednotlivé splátky nehradila řádně a včas, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně. Žalovaná uhradila na splátkách úvěru toliko celkem 23 191 Kč. Žalobkyně proto zesplatnila jistinu úvěru ke dni datum /viz karta klienta na č. l. 9 spisu, výzvy k úhradě na č. l. 33-35 spisu a oznámení ze dne datum na č. l. 37 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne datum /viz předžalobní výzvu na č. l. 10 spisu a poštovní podací arch na č. l. 15 spisu/. Žalobkyně ohledně schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr zjistila, že žalovaná je rozvedená, její nejvyšší dosažené vzdělání je základní, její měsíční příjem činí 18 500 Kč a výdaje 9 917 Kč /viz hodnocení klienta na č. l. 29 spisu, výpis transakcí z bankovního účtu na č. l. 25-26 spisu, výpis z účtu na č. l. 27 spisu/. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by dluh žalobkyni uhradila. Tato skutečnost nevyšla najevo ani z provedených důkazů.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona

č. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon

o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle č. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,

a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo

i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované 99 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 99 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva ale nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Žalobkyně vyšla při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr pouze z osobního prohlášení žalované o jejich majetkových a výdělkových poměrech. Takový postup žalobkyně však nesplňuje znaky odborné péče, neboť ta předpokládá, že žalobkyně tvrzení žalované řádně ověří, což se v daném případě nestalo (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 cdo číslo 2018). V řízení sice žalobkyně prokázala, že ověřovala tvrzení žalované ohledně jejich příjmů, když soudu předložila výpis transakcí z účtu evidovaného na žalovanou, ze kterého plyne, že žalovaná měla v měsíci prosinec 2020 na účet připsánu částku ve výši 14 853 Kč od osoby jméno příjmení, v měsíci leden 2021 připsánu částku ve výši 16 792 Kč od téže osoby, kdy z oznámení zaměstnavatele o přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů ze dne datum plyne přechod práv a povinností z osoby jméno příjmení na společnost právnická osoba /viz oznámení na č. l. 49 spisu/, kterou žalovaná uvedla jako zaměstnavatele ve formuláři hodnocení klienta, žalobkyně ale nijak neprokázala, jak ověřovala tvrzení žalované ohledně jejich výdajů. Žalobkyně vyšla jen z tvrzených informací žalované o jejích výdajích, a to ještě neúplných. Žalovaná uvedla, že její výdaje činí 9 917 Kč, přičemž u výdajů na živobytí uvedla jen zákonnou paušální částku životního minima. Žalobkyně nezkoumala další výdaje žalované. Nelze ani opomenout, že ačkoliv žalobkyně prokazuje výpisem z transakcí z účtu žalované příjmy žalované, tyto neodpovídají deklarovanému příjmu 18 500 Kč žalovanou, ale jsou v průměru téměř o cca 3 000 Kč nižší. Příjmy a výdaji žalované se pak měla žalobkyně zabývat o to pečlivěji za situace, kdy žalovaná již splácela splátky z předchozích úvěrů, jak plyne z hodnocení klienta. Soud tedy uzavírá, že pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření, není možné podle soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

20. Žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet ani podáním ze dne datum, kterým shrnuje, že úvěruschopnost zjišťovala řádně, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, přičemž konkrétně byla schopnost žalované úvěr řádně hradit prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisu z databází NRKI a příjmení, z hodnocení klienta a prohlášení klienta. Žalobkyně tvrdí, že vycházela z tvrzení žalované uvedených do formuláře hodnocení klienta, kdy k výdajové stránce by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje , o životním a existenčním minimu. Žalobkyně tvrdí, že jako poskytovatel úvěru se nemůže dopustit pochybení, pokud bude vycházet z takto stanovené částky, jako paušální výdajové stránky žadatele s tím, že další výdaje byla povinna uvést žalovaná a žalobkyně nemá objektivní možnost ověřit si údaje sdělené žalovaným /viz doplnění důkazů ze dne datum na č. l. 45-48 spisu/. K možnostem posouzení výdajů žalované soud sice přisvědčuje žalobkyni, že tato má omezené možnosti ověřit údaje sdělené žalovanou, nelze ale přisvědčit tvrzení, že žádné efektivní možnosti nemá. Žalobkyně si může například vyžádat od žalované výpis z účtu za období předcházející uzavření smlouvy o úvěru, ze kterého může objektivně posoudit, zda výdaje žalované odpovídají jejím tvrzením. Ačkoliv žalobkyně disponovala výpisem z účtu žalované za měsíc září 2020, nijak při hodnocení úvěruschopnosti žalované skutečnosti plynoucí z tohoto výpisu nezohlednila.

21. Žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet ani v rámci ústního jednání dne datum po poučení ve smyslu , 3 /viz protokol o jednání ze dne datum na č. l. 70-71 spisu/.

22. Ohledně následku absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., tedy od datum soud uvádí, že pouhý jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) by mohl nasvědčovat, změnou textace oproti předchozímu znění zákona

o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní.

23. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. (N 113/53 SbNU 409)). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne datum, sp. zn. , zdůraznil, že„ obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. , Sb.n.u. sv. 7, str. 87, , Sb.n.u. sv. 13, str. 131, , , , vše dostupné na webová adresa). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“

24. Zákon o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.

25. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou

a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).

26. Soud má tedy za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. - 97 nebo rozsudek ze dne

17. 10. 2019, sp. zn. -118).

27. Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované 99 000 Kč, z čehož jí žalovaná část vrátila. Neboť smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení a povinností žalované je toto obohacení žalobkyni vydat. Tím, že žalovaná žalobkyni zaplatila 23 191 Kč, došlo k částečnému uhrazení závazku žalované z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto vyhověl žalobě jen co do částky 75 809 Kč (tj. 99 000 Kč – 23 191 Kč). Závazek z bezdůvodného obohacení je splatný v přiměřené lhůtě od výzvy k jeho zaplacení. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne datum se splatností do 15 dnů, lhůta k plnění tedy uplynula dne datum. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení od datum, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, ocitla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení z částky 75 809 Kč dle o. z. ve výši dle (výrok I. tohoto rozsudku).

28. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu

29. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru proto soud ve zbytku žalobu zamítl, a to včetně příslušenství (výrok II. tohoto rozsudku).

30. O nákladech řízení soud rozhodl podle za použití a a přiznal procesně úspěšnější žalobkyni poměrnou část jejích nákladů (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku). Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení původně domáhala zaplacení částky celkem 133 146 Kč s příslušenstvím. Žalobkyni byla v konečném rozhodnutí přisouzena částka

75 809 Kč s příslušenstvím. Při odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 14 %. Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce

5 720 Kč, přičemž tato částka představuje 14 % z jejich celkové výše 40 857,78 Kč, kdy tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 658 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle , , , d), g) , advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 133 146 Kč sestávající z částky 6 460 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, účast na jednání dne datum) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle , 4 a. t., cestovného dle a. t. za cestu osobním motorovým vozidlem registrační značka ze sídla právního zástupce žalobkyně ulice a číslo, obec a číslo, k soudu a zpět dne datum při ujetí celkem 100 km při průměrné spotřebě 6,9 l číslo km dle předpisu 2018, náhradě za pohonné hmoty ve výši 44,10 Kč

a náhradě za opotřebení vozidla ve výši 5,2 Kč/km, tj celkem ve výši 824,28 Kč dle vyhlášky

č. , náhrady za promeškaný čas dle , odst. 3 a. t. za 4 půlhodiny po 100 Kč, a to za čas strávený na cestě k soudu a zpět dne datum a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 5 935,51 Kč.

31. Lhůta k plnění byla určena podle 160 odst. 1 a platební místo dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté , nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.