Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
5 C 35/2022-64
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená anonymizována dvě slova jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 58 525 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 21 912 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 912 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 613 Kč s úrokem ve výši 49 % ročně z částky 23 778,27 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 459,04 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 866,27 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 21 912 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 912 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 613 Kč s úrokem ve výši 49 % ročně z částky 23 778,27 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 459,04 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 866,27 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud žalobou, doplněnou podáními ze dne 18.11.2022 a ze dne 20.12.2022, ve které se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 58 525 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný a obchodní společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřeli dne datum smlouvu číslo na základě které mu poskytla bezhotovostní zápůjčku ve výši 25 000 Kč s tím, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 21 313 Kč, ve kterém je zahrnut úrok ve výši 49 % ročně, poplatek za zpracování, doručování a flexibilní splácení a administrativní poplatek. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem 46 313 Kč, a to v 15 měsíčních splátkách po 3 088 Kč, když poslední splátka měla činit 3 081 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Žalovaný na svůj dluh uhradil jen 3 088 Kč, z toho žalobkyně započetla 1 221,73 Kč na jistinu a 1 866,27 Kč na poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně proto nárokuje zaplacení jistiny ve výši 23 778,27 Kč, poplatku ve výši 19 446,73 Kč, smluvní pokutu ve výši 12 500 Kč (0,1 % denně ze splátek, s jejichž úhradou byl žalovaný v prodlení až do 1. 2. 2022) a sankční poplatky za vymáhání dluhu ve výši 2 800 Kč. Žalobkyně v rámci příslušenství požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 459,04 Kč z jednotlivých splátek, s jejichž úhradou byl žalovaný v prodlení až do 1. 2. 2022, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 774,27 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 49 % ročně z částky 23 778,27 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění:
Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce číslo ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 21 313 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 49 % ročně ve výši 8 925 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 12 388 Kč, a to v 15 měsíčních splátkách po 3 088 Kč, s tím, že poslední splátka činí 3 081 Kč. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí zápůjčky ve výši 25 000 Kč v hotovosti. Smluvní strany sjednaly RPSN ve výši 178,95 %. V čl. 6 smluvních podmínek si smluvní strany pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně dle čl. 6 poplatek ve výši 300 Kč za zaslání upomínky a dle čl. 6 poplatek ve výši 1 000 Kč za zahájení vymáhání dluhu /viz smlouvu na č. l. 18 spisu, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 19 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 3 088 Kč /viz karta plateb na č.l. 15-16 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u rodičů a má učňovské vzdělání. Jako OSVČ provádí povrchové úpravy a svařování kovů. Jeho čistý příjem za období srpen – září 2019 činil 127 750 Kč. Žalovaný má zápůjčky i u dalších společností, na splátkách platí 20 000 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 18 000 Kč /viz zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr na č.l. 40 spisu/ Smlouvu o úvěru se žalovaným uzavírala svědkyně celé jméno svědkyně u žalovaného doma, u uzavírání smlouvy byli jeho rodiče, kteří potvrdili, že syn s nimi bydlí v jedné domácnosti a hradí jim příspěvek na bydlení ve výši 3 000 Kč. Žalovaný pracoval jako OSVČ, byla jí předložena faktura za srpen a září 2019, přičemž neumí říct, jestli se jednalo o jednu či vice faktur, kde příjem činil 127 750 Kč. Svědkyně telefonicky ověřila, že odběratel z faktury fakturu uhradil a ze systému ARES ověřila, že se jedná o aktivního podnikatele. Žalovaný uváděl, že splácí úvěry u jiných poskytovatelů, výši měsíčních splátek nijak neověřovala. Žalovaný odhadnul své měsíční výdaje na 18 000 Kč, výše výdajů nebyla ověřena, žalovaný pouze doložil, že si hradí sociální a zdravotní pojištění. Sjednávání smluv probíhá tak, že zástupce právní předchůdkyně žalobkyně od žadatelů zjistí potřebné údaje, které zadá do aplikace, je provedeno skórování a přijde mu skórovací SMS s výsledky, tj. s tím, co právní předchůdkyně žalobkyně nabízí žadateli, a s tím zástupce právní předchůdkyně žalobkyně žadatele seznámí. Skóring klienta, včetně kontrol v příslušných databázích, provádí právní předchůdkyně žalobkyně, to zástupce právní předchůdkyně žalobkyně neověřuje. Zástupci právní předchůdkyně žalobkyně vyžadují výpis z bankovního účtu zákazníků jen v případě, kdy není možné ověřit příjem žadatele telefonicky u odběratele z faktury. V tomto případě tedy svědkyně výpis z účtu žalovaného nepotřebovala. Žalovaný při osobní návštěvě při kontrole splácení uvedl, že se dostal do platební neschopnosti, protože mu další faktury, které v rámci své podnikatelské činnosti vystavil, nebyly uhrazeny/viz zákaznická karta na č. l. 40 spisu, výpis z živnostenského rejstříku na č. l. 41 spisu, výslech svědkyně při jednání dne 20.1.2023 Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne 28. 1. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 /viz smlouvu o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek v elektronické podobě v databázi příjmení, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 10 rub spisu, podací lístek na č. l. 11 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 10. 2. 2022 k uhrazení dluhu ve lhůtě do 17. 3. 2022 /výzva k úhradě na č. l. 10 spisu/ Žalovaný byl k uhrazení dluhu naposledy vyzván předžalobní výzvou ze dne 20. 5. 2022 předžalobní výzvu na č. l. 13 spisu, podací lístek na č. l. 14 spisu/.
4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o zápůjčce, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v pravidelných splátkách, a to spolu s úroky a poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 3 088 Kč.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Soud na základě hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech ve vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně chtěla s žalovaným uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu ve výši 25 000 Kč, a žalovanému měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s poplatkem vrátit. Protože šlo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky zápůjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. Z provedených důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala ani příjmy ani výdaje žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla při zjišťování příjmů žalovaného z faktur za období září a říjen 2019 znějící na částku 127 750 Kč. Z takových faktur ovšem není možné učinit závěr o tom, jaký je měsíční příjem žalovaného, neboť u osob samostatně výdělečně činných může být množství práce v jednotlivých měsících značně variabilní, v některých měsících nemusí fakturovat žádné zakázky, v jiných měsících jich mohou dokončit a vyfakturovat více. Závěr o měsíčních příjmech žalovaného by tak bylo možné učinit z daňového přiznání za celý rok, ale to v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně nepožadovala a spokojila se toliko s předložením faktur (nebo jedné faktury) za dva měsíce, což nelze považovat za dostatečné. Stejně tak nelze považovat za správný způsob zjišťování a ověřování výdajů žalovaného. Jak vyplynulo především ze svědecké výpovědi svědkyně celé jméno svědkyně, nebyly měsíční výdaje žalovaným uvedené ve výši 18 000 Kč jakkoli ověřeny, pouze byly zapsány do karty, a stejně tak externí splátky půjček poskytnutých jinými poskytovateli, a to přesto, že žalovaný jako měsíční výši splátek půjček uvedl částku 20 000 Kč, což je částka velmi vysoká a neobvyklá. Přesto právní předchůdkyně žalobkyně nepožadovala žádné dokumenty (smlouvy o zápůjčkách, splátkové kalendáře, apod.) k tomu, aby výši měsíčních splátek externím společnostem ověřila a zápůjčku ve výši 25 000 Kč žalovanému poskytla. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně příjmy ani výdaje žalovaného jakkoliv ověřila. Jak již soud uvedl výše poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ověřit příjmy a výdaje žadatele, na právní předchůdkyni žalobkyně tak bylo, aby si od žalovaného vyžádala podklady ke zjištění jeho příjmů a výdajů, jako např. složenky nebo výpis z účtu, na němž jsou příjmy a výdaje žadatele spolehlivě zachyceny. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci dostatečných podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Pakliže žalobkyně namítá, že není povinna zkoumat jednotlivé výdaje, nýbrž postačí vycházet z určitého statistického modelu vytvořeného žalobkyní (případně právní předchůdkyní žalobkyně) pro objektivní nemožnost výdaje žalovaného ověřit (případně s uvedením, že se uvedené výdaje mohou kdykoliv změnit), pak soud konstatuje, že v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je výslovně uvedeno, že při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje poskytovatel zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). Soud uvádí, že není nutné zkoumat všechny výdaje žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně by však měla ověřit alespoň základní výdaje žalovaného (zejména na živobytí a na bydlení). Právní předchůdkyně žalobkyně měla zkoumat solventnost žalovaného o to pečlivěji, když věděla, že žalovaný má závazky i vůči jiným věřitelům, a to zvláště za situace, kdy je v kartě zákazníka uvedeno, že žalovaný platí splátky dalších úvěrů ve výši 20 000 Kč měsíčně. Soud dále považuje za nesprávný i způsob zjištění a ověření příjmů žalovaného, když z faktur za dva měsíce nelze dovodit výši měsíčního čistého příjmu. To konečně dokládá i sama skutečnost, že žalovaný uhradil na svůj dluh právní předchůdkyni žalobkyně pouze jednu splátku ve výši 3 088 Kč a dále se dostal do platební neschopnosti, právě proto, že mu následné faktury nebyly ze strany odběratelů uhrazeny (jak uvedla svědkyně celé jméno svědkyně). S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobců byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.
15. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání příjmů a výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.
16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
17. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ust. §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
18. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce nebyla mezi účastníky platně sjednána, došlo na straně žalovaného ve smyslu ust. § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně částku 3 088 Kč. Žalobkyně platby žalovaného započetla z části na jistinu dluhu (ve výši 1 221,73 Kč) a z části na poplatek (ve výši 1 866,27 Kč). Soud dospěl k závěru, že takový postup není možný. Pokud nedošlo k uzavření smlouvy, neboť jak soud uvedl je absolutně neplatná, nemohlo dojít ani ke sjednání poplatku. Žalobkyně tak nemohla započítávat platby žalovaného na tento poplatek. Soud proto uzavírá, že žalovaný tím, že právní předchůdkyně žalobkyně zaplatil 3 088 Kč, vydal žalobkyni bezdůvodné obohacení v této výši a svůj dluh tak částečně uhradil. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 21 912 Kč (tj. 25 000 Kč – 3 088 Kč), jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
19. Protože soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, došlo k jeho splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaný dozvěděl, tj. od okamžiku, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k jeho vydání. Žalovaný byl vyzván k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne 10. 2. 2022, a to ve lhůtě do 17. 3. 2022. Vzhledem k tomu, že žalovaný předmětnou částku žalobkyni nevydal, dostal se se splněním své povinnosti do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 18. 3. 2022. Z výše uvedených důvodů soud žalobkyni nepřiznal právo na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 459,04 Kč z jednotlivých splátek vyčíslený ke dni 1. 2. 2022, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
20. Protože smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, nemohlo dojít k sjednání úroků, poplatků ani smluvní pokuty. Soud proto žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 19 446,73 Kč, úroku ve výši 49 % ročně z částky 23 778,27 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč, sankčních poplatků ve výši 2 800 Kč a části jistiny ve výši 1 866,27 Kč a zákonného úroku z této části (kterou již žalovaný žalobkyni vydal, jak je uvedeno v bodě 18 odůvodnění), zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější, žádné náklady pro jeho procesní pasivitu nevznikly.
22. Lhůta k plnění ve výroku I. byla určena podle ust. 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze. Odvolání se podává prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Žalobkyně má právo v případě, že žalovaný nesplní svou povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně podat návrh na provedení soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na provedení exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.