Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 98/2022-101
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Markétou Šottovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 204 826,25 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 620 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % od 4. 7. 2022 do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení 164 206,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 990,66 Kč ve výši 15% od 4. 7. 2022 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 64 056 Kč od 4. 7. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 620 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % od 4. 7. 2022 do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení 164 206,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 990,66 Kč ve výši 15% od 4. 7. 2022 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 64 056 Kč od 4. 7. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 204 826,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 88 610,66 Kč a smluvního úroku ve výši 0,1 % denně z částky 64 056 Kč. Žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši 26% ročně splácet v 72 měsíčních splátkách ve výši 1 653 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaná uhradil čtyři splátky, tedy částku 10 380 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 58 540,44 Kč, z dlužného úroku ve výši 53 862,59 Kč, z ceny služby podpora ve výši 64 056 Kč, z nákladů na upomínání ve výši 800 Kč, smluvního úroku za prodlení úvěru ve výši 174,31 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 29 270,22 Kč. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou splátek žalobkyně informovala žalované o zesplatnění úvěru a celá dosud nesplacená jistina a přirostlé úroky za poskytnutí úvěru, které se staly součástí nové jistiny, se stala splatnou. Žalovaná po zesplatnění žalovanou částku i přes výzvu nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavil, ač byla řádně předvolána.
3. Z předložených listinných důkazů bylo dále zjištěno, že dne 19. 11. 2021 a 26. 11. 2021 uzavřeli účastníci elektronicky smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (prokázáno smlouvou o úvěru číslo číslo včetně předsmluvních informací, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkového kalendáře a příloh ve formě posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a smlouvy o zřízení doplňkové služby podpora). Žalobkyně vypracovala smluvní dokumentaci v elektronické podobě, kterou žalované zpřístupnila na jeho klientském účtu. Emailem byly zaslány žalované instrukce k provedení verifikační platby a informace k úvěru (prokázáno emailem ze dne 26. 11. 2021 s instrukcemi k provedení verifikační platby a zaslání smluvních dokumentů). Žalovaná dala souhlas s prováděním inkasa a zřídila trvalý příkaz k prováděný plateb (prokázáno printscreeny zřízení inkasa, trvalých příkazů a plateb). Uzavření smluv je prokázáno potvrzením o verifikační platbě, podle něhož byla z účtu žalované označeného v záhlaví smlouvy zaslána na účet žalobkyně částka 1 Kč (prokázáno výpisem z účtu Fio banka ze dne 26. 11. 2021). Dále k identifikace žalované měla žalobkyně i kopii občanského průkazu žalované (prokázáno kopií občanského průkazu, rodného listu). Žalované byla vyplacena částka ve výši 24 000 Kč na její bankovní učet (prokázáno potvrzením o vyplacení úvěru ze dne 22. 11. 2021, detailem pohybu Fio banky ze dne 22. 11. 2021). Tato smlouva dle sdělení žalobkyně zanikla. Dále byla žalované vyplacena částka ve výši 31 297 Kč a částka ve výši 19 703 Kč na její bankovní učet (prokázáno potvrzením o vyplacení úvěru ze dne 29. 11. 2021, detaily pohybu Fio banky ze dne 29. 11. 2021). Ze smlouvy číslo která je předmětem žaloby, bylo zjištěno, že celková splatná částka činila 119 016 Kč a žalovaná se jí zavázala žalobkyni uhradit v 72 měsíčních splátkách po 1 653 Kč splatných vždy do 15. dne v kalendářním měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23 % ročně, RPSN ve výši 39,23% ročně (čl. 4 a 4.6 smlouvy). Pro případ prodlení se zaplacením splátek, které bude trvat i po výzvě k zaplacení, byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit (čl. 5 smlouvy). Prodlení se zaplacením mělo být dle smlouvy sankcionováno smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které je žalovaná v prodlení (čl. 5 smlouvy). Strany si dále sjednaly doplňkovou službu Podpora (příloha číslo smlouvy o úvěru číslo která zahrnovala možnost odkladu tří splátek úvěru ročně o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti (cena 188 Kč měsíčně), možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace (377 Kč měsíčně) a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání (377 Kč měsíčně). Žalovaná povolila ve prospěch účtu, který je v záhlaví smlouvy označen jako účet žalobkyně, inkaso na částku 7 785 Kč měsíčně do 1. 11. 2025 a 2 000 Kč měsíčně do 1. 11. 2025 (prokázáno printscreeny z mobilního bankovnictví). Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky spolu s poplatkem za upomínání (prokázáno upomínkami z 20. 4. 2022 a 5. 5. 2022 s podacími lístky). Poté žalobkyně úvěr zesplatnila s tím, že žalovaná má dluh splnit do 5. 6. 2022 (prokázáno 2x dopisem ze dne 21. 5. 2022 s podacím lístkem). K zaplacení dlužné částky ve výši 206 703,56 Kč s příslušenstvím byla žalovaná vyzván dopisy ze dne 21. 5. 2022 (prokázáno: 2x výzvou před podáním žaloby ze dne 21. 5. 2022 a podacím lístkem).
4. Věřitel před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalované úvěr splácet dotazem na databáze Solus a z Centrální evidence exekucí, dále provedl výpis z databáze neplatných dokladů a z insolvenčního rejstříků, vše s negativním výsledkem (prokázáno výpisy z těchto databází). Z přílohy číslo ke smlouvě o úvěru – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud zjistil, že měsíční příjem žalované činí 19 592 Kč, náklady žalované na bydlení činí 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 1 924 Kč, což představují splátky úvěrů, dále jednorázový finanční závazek ve výši 2 000 Kč. Na základě zjištěných údajů bylo žalované určeno skóre – vyšší bonita a stanovena maximální výše úvěru v částce 60 000 Kč. Žalobkyně rovněž soudu předložila výpis z účtu žalované u právnická osoba za měsíc 8/ 2021, dle kterého počáteční zůstatek na účtu žalované byl ve výši 200 Kč a konečný zůstatek ve výši 201,01 Kč, za měsíc 9/ 2021 počáteční zůstatek ve výši 201,01 Kč a konečný zůstatek ve výši 1 200,49 Kč, za měsíc 10/ 2021 s počátečním zůstatkem ve výši 1 200,49 Kč a konečným zůstatkem ve výši 200 Kč (prokázáno výpisy z účtu 8/ 2021 2021). Žalobkyně dále soudu předložila výpis z účtu žalované u právnická osoba za měsíc 10/ 2021, dle kterého počáteční zůstatek na účtu žalované byl ve výši 7 Kč a konečný zůstatek ve výši 471,25 Kč, za měsíc 9/ 2021 počáteční zůstatek ve výši 504 Kč a konečný zůstatek ve výši 7 Kč (prokázáno výpisy z účtu 8/ 2021, 9/ 2021). Z předložené výplatní pásky vyplývá, že čistý příjem žalované činil 18 703 Kč (prokázáno výplatní páskou).
5. Soud zamítl provedení důkazu výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, certifikáty webová adresa, výpis z obchodního rejstříku na společnost právnická osoba, neboť jde o důkazy nadbytečně bez vztahu k předmětu dokazování. Relevantní skutková zjištění ohledně obsahu závazku mezi účastníky soud učinil již ze smluvní dokumentace.
6. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu číslo o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí částky ve výši 51 000 Kč žalobkyní na účet žalované i skutečnost, že žalovaná do data zesplatnění uhradila částku ve výši 10 380 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně přistoupila velmi laxně ke zjišťování poměrů žalované, když se spokojila s prokázáním takových skutečností, které svědčily pro závěr o schválení a poskytnutí úvěru, naopak ty, které by mohly tento závěr zpochybnit, zcela pominula, nebo se o jejich pravdivost a reálnost nezajímala a spokojila se jen s tvrzeními dlužníka. V daném případě si žalobkyně vyžádala informace od žalované (vyplněním typizovaných formulářů), které doplnila výpisy z účtu žalované za měsíce srpen, září a říjen 2021 a některými dalšími zjištěními (jako je např. lustrace žalované v insolvenčním rejstříku či centrální evidence exekucí, Solus). Provedené vyhodnocení bylo tedy ryze formální, postrádalo logický závěr, a to i na základě žalobkyni známých skutečností, nehledě na to, o co se v rámci hodnocení úvěruschopnosti vůbec nezajímala (skutečné náklady na bydlení, energie, dopravu). Tedy žalobkyně zkoumala příjmy, nikoli již výdaje, jinak by nemohla dospět k závěru, že žalované lze úvěr schválit. Z předložených dokladů není tedy vůbec zřejmé, jak žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná má volné prostředky ve výši 13 370 Kč, ze kterých by mohla hradit tento úvěr. Bez bližšího zkoumání příjmů za relevantně delší časové období tak nelze vzít jako hotový údaj, že žalovaná dosahuje stabilního příjmu v uvedené výši. Navíc za situace, kdy byly předloženy výpisy z účtu žalované za srpen, září a říjen 2021 vždy s nízkým končeným zůstatkem (cca 200 či 400 Kč), z čehož je zřejmé, že veškeré své příjmy žalovaná spotřebuje a nevytváří žádné rezervy. Žalobkyně se spokojila se sdělením žalované o příjmu a téměř žádných výdajích, do kterých nebyly zahrnuty náklady na domácnost, resp. ty byly sděleny v nereálné částce 3 000 Kč, dopravu, osobní potřeby včetně stravy, apod. Navíc za situace, kdy si byla vědoma existence dalších závazků sjednaných mimo jiné přímo u žalobkyně, byť předchozí závazek žalovaná plnila. Podle ustálené soudní praxe, k níž se na jiných místech tohoto odůvodnění soud konkrétně přihlašuje, se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru, vystačit jen s údaji poskytnutými samotnou žalovanou v takové situaci nelze (opakovaně viz rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
7. Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele.
8. Soud má za to, že i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit, se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy zákonem č. 145/2010 Sb. tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Žalovaný sice ve věci reagoval popisem své tíživé sociální, osobní a finanční situace, ale námitku v předně uvedeném smyslu nevznesl, ani výkladem k tomu nelze podle obsahu podání dospět. Tento závěr potvrdilo i stanovisko generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně (ač v tomto případě po vyhlášení rozsudku ve věci) i rozsudek SDEU ze dne 5. března 2020 v této věci pod zn. C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle ust. § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce druhého poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Za shora uvedeného tak soudu uzavírá, že důsledkem porušení povinnosti žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žadatele o úvěr jej reálně splácet, je tak absolutní neplatnost, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný jen co do části představující jistinu poskytnutého úvěru ve výši 51 000 Kč. Žalovaná na dluh ve výši 51 000 Kč uhradila částku 10 380 Kč. Tím, že žalovaná nezaplatila dluh řádně a včas, dostala se do prodlení, a žalobkyně má nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. , když neshledal důvody pro její prodloužení.
15. O náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Převažující úspěch ve věci měla žalovaná, které však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.