Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 233/2022-52

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Bodnárikovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

se sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 25 814 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 084 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 084 Kč od 18.2.2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 17 730 Kč spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 6 349,81 Kč, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 2 032,83 Kč, úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 756,15 Kč od 8.1.2022 do 17.2.2022, úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 11 672,15 Kč od 18.2.2022 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 19.5.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 25 814 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 032,83 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 349,81 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 756,15 Kč od 8.1.2022 do zaplacení a dále úrokem ve výši 25,77% ročně z částky 19 756,15 Kč od 8.1.2022 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, uzavřela dne s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo přičemž před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a pojištěním ve výši 480 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách po 608 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15.10.2020. Úrok byl sjednán ve výši 25,77% ročně. Žalovaný splátky řádně nesplácel a za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 11 916 Kč, které byly započteny na jistinu 243,85 Kč, úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy č. 4 000 Kč, poplatku za administrativní činnost 3 933,39 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 347,88 Kč a poplatek za životní pojištění 140,88 Kč Poslední platba ze strany žalovaného byla uhrazena dne 18.5.2020. Žalovaná částka tak představuje dlužnou jistinu ve výši 19 56,15 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost ve výši 66,61 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 652,12 Kč, poplatek za pojištění ve výši 339,12 a dále plynoucí úroky a úroky z prodlení z dlužné jistiny, jenž žalobce částečně kapitalizoval ke dni 7.1.2022, přičemž pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022, o čemž byla žalovaný informována dopisem ze dne 7.1.2022. Přes výzvu k zaplacení žalovaný dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, proto soud věc projednal v jeho nepřítomnosti dle

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, s žalovaným dne 22.8.2019 uzavřela smlouvu, v níž se společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách po 608 Kč (2 432 Kč měsíčně) spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 480 Kč, celkem tedy 36 480 Kč.

5. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný ke dni uzavření úvěrové smlouvy měl bydlet se spolubydlícím – jiným rodinných příslušníkem, bez dětí. Měl být zaměstnána u jméno příjmení na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, přičemž dle karty zaměstnání nebylo ověřováno. Dále uvedl, že má příjem 16 811 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč a osobní výdaje 5 000 Kč. Dle karty měly předloženy dokumenty: výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva, faktura za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému dne 3.2.2022 oznámil postoupení pohledávky za žalovaným z neuhrazeného úvěru na žalobkyni a současně žalovaného vyzval, aby do 10 dnů od obdržení dopisu uhradil částku 30 064,00 Kč.

7. Z podacího lístku soud zjistil, že žalovanému byla dne 4.2.2022 zasílána zásilka prostřednictvím České pošty, s.p.

8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 14.4.2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala k úhradě dluhu ve výši 36 007,59 Kč z úvěrové smlouvy číslo nejpozději do 29.4.2022. Výzva byla podána na poštu dne 19.4.2022.

9. Ze zařazení zákazníka do pojistného programu soud zjistil, že žalovaný se zařadil do pojistného programu.

10. Z kopie výpisu z katastru a potvrzení o nájmu vyplývá, že vlastník bytu jméno příjmení pronajímá celé jméno žalovaného, datum narození byt s měsíčním nájemným zahrnujícím zálohy na energie ve výši 5000 Kč.

11. Z faktury ČEZ soud zjistil, že žalovanému byl za dodávku elektřiny v době od 26.1.2018 do 25.1.2019 do pronajatého bytu vyúčtován přeplatek s tím, že nová vše měsíčních záloh byla stanovena na částku 1 060 Kč měsíčně.

12. Z pracovní smlouvy ze dne 13.4.2018 soud zjistil, že žalovaný je od 13.4.2018 zaměstnán jako řidič, mechanik, s nástupním tarifem ve výši 14 900 Kč.

13. Z pracovní smlouvy ze dne 31.5.2019 soud zjistil, že žalovaný je od 31.5.2019 zaměstnán jako řidič, mechanik, s nástupním tarifem ve výši 17 300 Kč.

14. Z výplatní pásky soud zjistil, že za měsíc červenec 2019 měl žalovaný příjem ve výši 16 811 Kč.

15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že společnost právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník mezi sebou uzavřeli dne 7.1.2022 smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce, smluv o spotřebitelském úvěru, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými klienty jako dlužníky specifikovaných v seznamu pohledávek a úprava vzájemných práv a povinností smluvních stran při realizaci dohodnutého postoupení pohledávek.

16. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy číslo ve výši 30 064,00 Kč.

17. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

18. Žalovaný uzavřel dne 22.8.2019 s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu, v níž se společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách po 608 Kč (2432 měsíčně) spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a pojistným ve výši 480 Kč. Právní předchůdce žalobkyně se před uzavřením smlouvy zabýval jeho schopností úvěr splácet, přičemž tyto informace si vyžádal od žalovaného a zaznamenal do zákaznické karty. Žalovaný uhradil pouze 11 916 Kč z poskytnuté částky 20 000 Kč. Dne 7.1.2022 uzavřeli právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, na straně postupitele a žalobkyně na straně postupníka smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovaným z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Předchůdce žalobkyně žalovanou vyzval dne 3.2.2022 k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy o oznámení o postoupení pohledávek, která byla předána k poštovní přepravě dne 4.2.2022.

19. Dle , (dále jen „ “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporu zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Dle zákona o spotřebitelském úvěru č. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Jelikož se jednalo o úvěr je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce se před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet, avšak získané údaje řádně nevyhodnotil. Dle zákaznické karty měl žalovaný příjem ve výši 16 811 Kč a výdaje 10 000 Kč (osobní výdaje 5 000 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč). Žalované pak měsíčně mělo zůstávat 6 811 Kč a z této částky měla být hrazena splátka úvěru ve výši 2 432 Kč měsíčně. Byť si právní předchůdce žalobkyně opatřil potvrzení o nájmu a vyúčtování energii, pak je třeba říci, že měsíční platba za elektřinu ve výši 1000 Kč, nebyla zahrnuta v nákladech na bydlení, takže místo 5 000 Kč měly náklady již činit 6 000 Kč. Pokud by tomu tak bylo, tak výše splátky ve výši 2 432 Kč by činila více jak téměř 50 % z tohoto zůstatku a žalovanému by tak zůstala velmi nízká částka v případě zvýšených výdajů osobních či ostatních a u takového klienta lze spatřovat rizikovost ve schopnosti úvěr splácet. Aby právní předchůdce žalobkyně mohl učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalovaného, mohl si od žalovaného vyžádat výpis z účtu, ze kterého by byly příjmy i výdaje žalovaného zřejmé, hlavně za situace, kdy výše příjmu žalovaného byla nízká a zůstatek finanční prostředků po zohlednění žalovaným uváděných výdajů nízký s ohledem na výši splátek. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů, zejména po výdajové stránce, pokud z údajů od klienta vyplývá komplikovanější struktura výdajů a příjmů. Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (anonymizováno právnická osoba anonymizováno), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

27. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle a násl. , neboť žalovaná je povinna vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu.

28. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle a násl. , neboť žalovaný je povinen vydat, oč se obohatil z neplatného právního úkonu. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč a uhradil částku 11 916 Kč, zbývá mu tedy uhradit částka 8 084Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalovanému uložil její zaplacení žalobkyni, na niž byla dle a násl. pohledávka za žalovaným postoupena. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaný byl prokazatelně vyzvána k zaplacení až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3.2.2022, přičemž dle , se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání (zásilka odeslána 4.2.2022). Dne 17.2.2022 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení, když žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě do 10 dnů od doručení dopisu, a dnem 18.2.2022 se dle dostal do prodlení a byl povinen zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle , který žalobkyně požadovala v nižší výši než nařízením vlády stanovené (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.). Podle stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti.

29. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení rozhodl dle tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný sice byl z větší části úspěšný, avšak žádné prokazatelné náklady řízení mu nevznikly.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 084 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 084 Kč od 18.2.2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 17 730 Kč spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 6 349,81 Kč, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 2 032,83 Kč, úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 756,15 Kč od 8.1.2022 do 17.2.2022, úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 11 672,15 Kč od 18.2.2022 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 19.5.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 25 814 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 032,83 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 349,81 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 756,15 Kč od 8.1.2022 do zaplacení a dále úrokem ve výši 25,77% ročně z částky 19 756,15 Kč od 8.1.2022 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřela dne s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] přičemž před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a pojištěním ve výši 480 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách po 608 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15.10.2020. Úrok byl sjednán ve výši 25,77% ročně. Žalovaný splátky řádně nesplácel a za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 11 916 Kč, které byly započteny na jistinu 243,85 Kč, úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy č. 4 000 Kč, poplatku za administrativní činnost 3 933,39 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 347,88 Kč a poplatek za životní pojištění 140,88 Kč Poslední platba ze strany žalovaného byla uhrazena dne 18.5.2020. Žalovaná částka tak představuje dlužnou jistinu ve výši 19 56,15 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost ve výši 66,61 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 652,12 Kč, poplatek za pojištění ve výši 339,12 a dále plynoucí úroky a úroky z prodlení z dlužné jistiny, jenž žalobce částečně kapitalizoval ke dni 7.1.2022, přičemž pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022, o čemž byla žalovaný informována dopisem ze dne 7.1.2022. Přes výzvu k zaplacení žalovaný dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, proto soud věc projednal v jeho nepřítomnosti dle 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], s žalovaným dne 22.8.2019 uzavřela smlouvu, v níž se společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách po 608 Kč (2 432 Kč měsíčně) spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 480 Kč, celkem tedy 36 480 Kč. 5. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný ke dni uzavření úvěrové smlouvy měl bydlet se spolubydlícím – jiným rodinných příslušníkem, bez dětí. Měl být zaměstnána u [jméno] [příjmení] na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, přičemž dle karty zaměstnání nebylo ověřováno. Dále uvedl, že má příjem 16 811 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč a osobní výdaje 5 000 Kč. Dle karty měly předloženy dokumenty: výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva, faktura za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému dne 3.2.2022 oznámil postoupení pohledávky za žalovaným z neuhrazeného úvěru na žalobkyni a současně žalovaného vyzval, aby do 10 dnů od obdržení dopisu uhradil částku 30 064,00 Kč. 7. Z podacího lístku soud zjistil, že žalovanému byla dne 4.2.2022 zasílána zásilka prostřednictvím České pošty, s.p. 8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 14.4.2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala k úhradě dluhu ve výši 36 007,59 Kč z úvěrové smlouvy [číslo] nejpozději do 29.4.2022. Výzva byla podána na poštu dne 19.4.2022. 9. Ze zařazení zákazníka do pojistného programu soud zjistil, že žalovaný se zařadil do pojistného programu. 10. Z kopie výpisu z katastru a potvrzení o nájmu vyplývá, že vlastník bytu [jméno] [příjmení] pronajímá [celé jméno žalovaného], [datum narození] byt s měsíčním nájemným zahrnujícím zálohy na energie ve výši 5000 Kč. 11. Z faktury ČEZ soud zjistil, že žalovanému byl za dodávku elektřiny v době od 26.1.2018 do 25.1.2019 do pronajatého bytu vyúčtován přeplatek s tím, že nová vše měsíčních záloh byla stanovena na částku 1 060 Kč měsíčně. 12. Z pracovní smlouvy ze dne 13.4.2018 soud zjistil, že žalovaný je od 13.4.2018 zaměstnán jako řidič, mechanik, s nástupním tarifem ve výši 14 900 Kč. 13. Z pracovní smlouvy ze dne 31.5.2019 soud zjistil, že žalovaný je od 31.5.2019 zaměstnán jako řidič, mechanik, s nástupním tarifem ve výši 17 300 Kč. 14. Z výplatní pásky soud zjistil, že za měsíc červenec 2019 měl žalovaný příjem ve výši 16 811 Kč. 15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník mezi sebou uzavřeli dne 7.1.2022 smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce, smluv o spotřebitelském úvěru, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými klienty jako dlužníky specifikovaných v seznamu pohledávek a úprava vzájemných práv a povinností smluvních stran při realizaci dohodnutého postoupení pohledávek. 16. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy [číslo] ve výši 30 064,00 Kč. 17. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: 18. Žalovaný uzavřel dne 22.8.2019 s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu, v níž se společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách po 608 Kč (2432 měsíčně) spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a pojistným ve výši 480 Kč. Právní předchůdce žalobkyně se před uzavřením smlouvy zabýval jeho schopností úvěr splácet, přičemž tyto informace si vyžádal od žalovaného a zaznamenal do zákaznické karty. Žalovaný uhradil pouze 11 916 Kč z poskytnuté částky 20 000 Kč. Dne 7.1.2022 uzavřeli právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], na straně postupitele a žalobkyně na straně postupníka smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovaným z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Předchůdce žalobkyně žalovanou vyzval dne 3.2.2022 k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy o oznámení o postoupení pohledávek, která byla předána k poštovní přepravě dne 4.2.2022. 19. Dle , (dále jen „ “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 20. Podle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporu zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 21. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 22. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 23. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 24. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 25. Dle zákona o spotřebitelském úvěru č. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 26. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Jelikož se jednalo o úvěr je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce se před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet, avšak získané údaje řádně nevyhodnotil. Dle zákaznické karty měl žalovaný příjem ve výši 16 811 Kč a výdaje 10 000 Kč (osobní výdaje 5 000 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč). Žalované pak měsíčně mělo zůstávat 6 811 Kč a z této částky měla být hrazena splátka úvěru ve výši 2 432 Kč měsíčně. Byť si právní předchůdce žalobkyně opatřil potvrzení o nájmu a vyúčtování energii, pak je třeba říci, že měsíční platba za elektřinu ve výši 1000 Kč, nebyla zahrnuta v nákladech na bydlení, takže místo 5 000 Kč měly náklady již činit 6 000 Kč. Pokud by tomu tak bylo, tak výše splátky ve výši 2 432 Kč by činila více jak téměř 50 % z tohoto zůstatku a žalovanému by tak zůstala velmi nízká částka v případě zvýšených výdajů osobních či ostatních a u takového klienta lze spatřovat rizikovost ve schopnosti úvěr splácet. Aby právní předchůdce žalobkyně mohl učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalovaného, mohl si od žalovaného vyžádat výpis z účtu, ze kterého by byly příjmy i výdaje žalovaného zřejmé, hlavně za situace, kdy výše příjmu žalovaného byla nízká a zůstatek finanční prostředků po zohlednění žalovaným uváděných výdajů nízký s ohledem na výši splátek. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů, zejména po výdajové stránce, pokud z údajů od klienta vyplývá komplikovanější struktura výdajů a příjmů. Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 27. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle a násl. , neboť žalovaná je povinna vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. 28. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle a násl. , neboť žalovaný je povinen vydat, oč se obohatil z neplatného právního úkonu. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč a uhradil částku 11 916 Kč, zbývá mu tedy uhradit částka 8 084Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalovanému uložil její zaplacení žalobkyni, na niž byla dle a násl. pohledávka za žalovaným postoupena. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaný byl prokazatelně vyzvána k zaplacení až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3.2.2022, přičemž dle , se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání (zásilka odeslána 4.2.2022). Dne 17.2.2022 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení, když žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě do 10 dnů od doručení dopisu, a dnem 18.2.2022 se dle dostal do prodlení a byl povinen zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle , který žalobkyně požadovala v nižší výši než nařízením vlády stanovené (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.). Podle stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti. 29. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení rozhodl dle tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný sice byl z větší části úspěšný, avšak žádné prokazatelné náklady řízení mu nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.