Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 238/2022-83
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 22 734,61 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 352 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 5 853 Kč se zákonným úrokem z prodlení
ve výši 11,75 % ročně z částky 20 205 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení, částky 2 529,61 Kč
a úroku 28,78 % ročně z částky 18 029,84 Kč od 21. 4. 2022 do 14. 5. 2022 ve výši
337,44 Kč a úroku 11,75 % ročně z částky 18 029,84 Kč od 15. 5. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 4. 2022 dosáhne částky 40 665 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 118,50 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení, do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 352 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 5 853 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 205 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení, částky 2 529,61 Kč a úroku 28,78 % ročně z částky 18 029,84 Kč od 21. 4. 2022 do 14. 5. 2022 ve výši 337,44 Kč a úroku 11,75 % ročně z částky 18 029,84 Kč od 15. 5. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 4. 2022 dosáhne částky 40 665 Kč. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 118,50 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 30. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 22 734,61 Kč s příslušenstvím s odůvodněním,
že uzavřela dne 28. 4. 2021 se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému téhož dne úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 706 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 28,78 % ročně. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a dalších zdrojů. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, do data zesplatnění úvěru uhradil pouze částku v celkové výši 5 648 Kč. Účastníci si ve smlouvě sjednali, že žalovaný zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně uplatnila smluvní pokutu za splátky číslo v celkové výši 498 Kč. V důsledku prodlení žalovaného dále vzniklo žalobkyni právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 400 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu 19. 4. 2022 došlo k zesplatnění celého úvěru, přičemž se v souladu se smlouvou o úvěru stala splatnou dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 19 307,26 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně žalobou uplatnila smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny za období od 21. 4. 2022 do data sepsání žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 2 529,61 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroku ve výši 28,78 % ročně ze zbývající dlužné původní jistiny.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádně a včasné omluvy nedostavil.
3. Soud z provedených listinných důkazů učinil ve věci následující skutková zjištění:
- z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni splátky č. 1 – 8 a dále neuhradil ničeho. Celkem žalovaný uhradil žalobkyni částku 5 648 Kč;
- z oznámení ze dne 19. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že vzhledem
k jeho prodlení se splácením splátek došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky v celkové výši 20 205 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 18 029,84 Kč, z úroku ve výši 1 277,42 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 498 Kč a z nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč;
- z výzev k zaplacení ze dne 13. 4. 2022 a 16. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván
k zaplacení dlužných splátek číslo až 11 s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru;
- z kopie občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného;
- z výpisu z účtu žalovaného za měsíc březen 2021 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil
- 19 803,45 Kč a konečný zůstatek činil - 19 871,19 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný měl povolený limit anonymizováno ve výši 20 000 Kč s úrokovou sazbou 21,99 %. Dne 10. 3. 2021 žalovanému přišla mzda ve výši 24 706 Kč a učinil platbu s popiskem„ platba anonymizováno půjčky“. Dne 26. 3. 2021 učinil platbu s popiskem„ Spl. úv. číslo“;
- z návrhu na uzavření smlouvy / smlouvy o úvěru a předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 28. 4. 2021 smlouvu o úvěru číslo na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 33 888 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 706 Kč. Sjednaná zápůjční úroková sazba činila 28,79 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Při odstoupení od smlouvy dle bodu 7. 1 smlouvy činila částka úroku splatná za 1 kalendářní den 15,99 Kč, výše předpokládané RPSN na úvěr činila 32,90 %. V čl. 2 úvěrové smlouvy si účastníci sjednali, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a že úrok běží i po zesplatnění úvěru. Žalobkyně se v úvěrové smlouvě zavázala, že bude na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální výši 40 560 Kč. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Podle odst. 6. 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Podle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká
u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Podle odst. 6. 3. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou;
- z oznámení o schválení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně dne 28. 4. 2021 oznámila žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru číslo došlo tak k jejímu uzavření. Součástí byl splátkový kalendář;
- z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč dne 28. 4. 2021;
- z výpisu záznamů registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný neměl v tomto registru žádný záznam;
- z výpisu z nebankovního registru klientských informací ze dne 21. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný měl skóre 355, což představuje kategorii II. (menší riziko);
- z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván
k úhradě dlužné částky dopisem zaslaným dne 10. 8. 2022, a to 15 dnů od data odeslání této výzvy.
- z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, že žalobkyně získala dne 11. 5. 2018 oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru;
- výpisu vložených dokumentů bylo zjištěno, které dokumenty byly vloženy žalobkyní do klientské zóny žalovaného;
- z potvrzení zaměstnavatele žalovaného ze dne 26. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u právnická osoba služby právnická osoba od 15. 6. 1999 na dobu neurčitou, a že průměrný čistý měsíční příjem za březen 2021 činil 17 334 Kč a za období od číslo do 3/ 2021 činil 22 107 Kč.
4. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
Účastníci uzavřeli dne 28. 4. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku
33 888 Kč ve 48 měsíčních splátkách ve výši 706 Kč. Sjednaná zápůjční úroková sazba činila 28,79 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 2 úvěrové smlouvy si účastníci sjednali, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a že úrok běží i po zesplatnění úvěru. Žalobkyně se v úvěrové smlouvě zavázala, že bude na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální výši 40 560 Kč. Účastníci si ve smlouvě o úvěru sjednali důsledky prodlení žalovaného. Podle čl. 6 1 smlouvy jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Podle čl. 6 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Podle odst. 6. 3. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet na základě výpisu z účtu žalovaného za měsíc 3/ 2021, kdy počáteční stav účtu byl - 19 803,45 Kč a konečný zůstatek činil - 19 871,19 Kč, dále na základě potvrzení zaměstnavatele žalovaného o jeho přijmu ze zaměstnání a lustrací v systému SOLUS
a nebankovním registru klientských informací. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 20 000 Kč dne 28. 4. 2021. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, byl žalobkyní proto vyzván k zaplacení dlužných splátek, a to s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne 19. 4. 2022 oznámila žalobkyně žalovanému okamžité zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy
o úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne odeslání oznámení. Žalovaný byl žalobkyní před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 10. 8. 2022.
5. Podle § 2395 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb. “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
9. Podle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.
10. Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
12. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními
a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
13. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dostupný na webová adresa). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku , je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). V posuzované věci žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě výpisu z účtu žalovaného, potvrzení zaměstnavatele žalovaného o jeho přijmu ze zaměstnání a lustrací v systému SOLUS a nebankovním registru klientských informací. Soud s přihlédnutím k výše zmíněné judikatuře dospěl k závěru, že prověření úvěruschopnosti žalovaného nebylo provedeno žalobkyní řádně a s odbornou péčí. Žalobkyně zejména neprokázala, že by se dostatečně zabývala výdaji žalovaného, např. na bydlení, dopravu, telefon, jiné půjčky/úvěry apod. To navíc za situace, kdy z předloženého výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že stav jeho účtu byl záporný (počáteční stav účtu byl - 19 803,45 Kč a konečný zůstatek činil - 19 871,19 Kč). Jelikož žalobkyně nedostála své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , je tak nutné posoudit smlouvu
o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou.
14. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených
v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , je § 87 zákona
č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
15. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem
k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
16. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úrok z úvěru, smluvní pokuty, ani náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 47 194 Kč (bez příslušenství). Žaloba byla zamítnuta co do částky 5 853 Kč. Úspěch žalobkyně je pak představován částkou 14 352 Kč, tedy 63,13 % z předmětu řízení, a úspěch žalovaného částkou 5 853 Kč, tedy 36,87 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 26,26 %
z předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 137 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna ve výši 2 920 Kč, za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) po 300 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) a za jeden úkon právní služby (účast na jednání dne 9. 1. 2023) po 2 020 Kč podle § 7 a. t., paušální náhrada výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 a. t. a za jeden úkon po 300 Kč podle § 13 odst. 3 a. t.,
a nakonec 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 739,20 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 4 259,20 Kč, přičemž 26,26 % z této částky činí 1 118,50 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 118,50 Kč v obecné třídenní lhůtě k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.