Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 82/2022-71

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kylarovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pobytem adresa žalovaného

o 110 241,04 Kč s přísl.

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 085 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 085 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 106 156,04 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 38 471,52 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 364,12 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 42 556,52 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 085 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 085 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 106 156,04 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 38 471,52 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 364,12 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 42 556,52 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud žalobou, ve které se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 110 241,04 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný a obchodní společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 66 985 Kč, ve kterém je zahrnut úrok ve výši 29 % ročně, poplatek za zpracování, doručování a flexibilní splácení a administrativní poplatek. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem 136 985 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách po 5 708 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Žalovaný na svůj dluh uhradil jen 65 914,96 Kč, z toho žalobkyně započetla 27 443,48 Kč na jistinu a 38 471,48 Kč na poplatek. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně proto nárokuje zaplacení jistiny ve výši 42 556,52 Kč, poplatku ve výši 27 484,52 Kč, smluvní pokuty ve výši 35 000 Kč (0,1 % denně ze splátek, s jejichž úhradou byl žalovaný v prodlení až do datum) a sankčních poplatků za vymáhání dluhu ve výši 5 200 Kč. Žalobkyně v rámci příslušenství požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 364,12 Kč z jednotlivých splátek, s jejichž úhradou byl žalovaný v prodlení až do datum, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 42 556,52 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 42 556,52 Kč od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci ani přes výzvu soudu nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil, soud tak jednal v jeho nepřítomnosti dle ustanovení , vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Právní zástupce žalobkyně závěrem jednání na žalobě trval v plném rozsahu, když nárok žalobkyně byl zcela prokázán a to i úvěruschopnost žalovaného, který po poměrně dlouhou dobu hradil splátky úvěru.

4. Jelikož žalovaný, který je státním občanem země, byl žalován právnickou osobou se sídlem v České republice před soudem České republiky, musel se soud zabývat otázkou své mezinárodní příslušnosti. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Dle článku 4 odstavce 1 nařízení Brusel I bis může být žalována osoba, která má bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost u soudů tohoto členského státu. V dané věci má žalovaný bydliště na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Dle článku 4 odstavce 1 nařízení tedy může být žalován o zaplacení dluhu u soudu České republiky. V dané věci je navíc s ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy dána též výlučná mezinárodní příslušnost soudu státu dle bydliště žalovaného (tedy soudu České republiky) dle článku 18 odst. 1 nařízení Brusel I bis. V dané věci je tedy Okresní soud v Mělníku mezinárodně příslušný k projednání věci, neboť se zdržuje v ČR na adrese: adresa žalovaného, kam také žádá zasílat písemnosti (viz záznam na č. l. 10 spisu), tj. na adrese v obvodu Okresního soudu v Mělníku.

5. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění:

Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce číslo ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 70 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 66 985 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši 23 071 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 25 441 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu ve výši 18 473 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách po 5 708 Kč. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí zápůjčky ve výši 70 000 Kč v hotovosti. Smluvní strany sjednaly RPSN ve výši 10 703 %. V čl. 6 smluvních podmínek si smluvní strany pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně dle čl. 6 poplatek ve výši 300 Kč za zaslání upomínky a dle čl. 6 poplatek ve výši 1 000 Kč za zahájení vymáhání dluhu /viz smlouvu na č. l. 21 - 22 spisu, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 23 - 24 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 65 915 Kč. Žalovanému byla za prodlení s úhradou jednotlivých splátek účtována smluvní pokuta ke dni datum ve výši 51 799 Kč, přičemž žalobkyně po žalovaném v rámci žalobního nároku požaduje na úhradě smluvní pokuty pouze částku 35 000 Kč /viz platební historie na č. l. 31 - 32 spisu/. anonymizováno předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný je anonymizováno, nemá žádnou anonymizována dvě slova, bydlí v anonymizováno a má anonymizováno vzdělání. Pracuje jako anonymizováno na plný úvazek s čistým měsíčním příjmem ve výši částka. Další čisté příjmy domácnosti činí částka. Žalovaný nemá další zápůjčky u dalších společností, odhadované výdaje žalovaného činí částka. Dle výplatních pásek pobíral žalovaný za měsíc anonymizováno rok mzdu ze zaměstnání ve výši částka, za měsíc anonymizováno rok pak mzdu ve výši částka /viz zákaznická karta na č. l. 50 spisu, výplatní pásky na č. l. 49 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum /viz smlouvu o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek v elektronické podobě v databázi příjmení, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 25 spisu, podací lístek na č. l. 28 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne datum k uhrazení dluhu ve lhůtě do datum /výzva k úhradě na č. l. 27 spisu, podací lístek na č. l. 26 spisu/. Žalovaný byl k uhrazení dluhu naposledy vyzván předžalobní výzvou ze dne datum předžalobní výzvu na č. l. 29 spisu, podací lístek na č. l. 30 spisu/.

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o zápůjčce, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v pravidelných splátkách, a to spolu s úroky a poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 65 915 Kč.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle , (dále jen„ o. z.“) a dle , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen

14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Soud na základě hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech ve vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně chtěla s žalovaným uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu ve výši 70 000 Kč, a žalovanému měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s poplatkem vrátit. Protože šlo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky zápůjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. Z provedených důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z odhadované výše výdajů žalovaného ve výši částka. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalovaného jakkoliv ověřila. Jak již soud uvedl výše poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ověřit příjmy a výdaje žadatele, na právní předchůdkyni žalobkyně tak bylo, aby si od žalovaného vyžádala podklady ke zjištění jeho příjmů a výdajů, jako např. pracovní smlouvu, složenky nebo výpis z účtu, na němž jsou příjmy a výdaje žadatele spolehlivě zachyceny. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Právní předchůdkyně žalobkyně se při zjišťování informací spokojila pouze s tvrzeními žalovaného o nikterak nedoložených měsíčních výdajích uvedených ve výši částka. Pakliže žalobkyně namítá, že není povinna zkoumat jednotlivé výdaje, nýbrž postačí vycházet z určitého statistického modelu vytvořeného žalobkyní (případně právní předchůdkyní žalobkyně) pro objektivní nemožnost výdaje žalovaného ověřit (případně s uvedením, že se uvedené výdaje mohou kdykoliv změnit), pak soud konstatuje, že v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je výslovně uvedeno, že při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje poskytovatel zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). Soud uvádí, že není nutné zkoumat všechny výdaje žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně by však měla ověřit alespoň základní výdaje žalovaného (zejména na živobytí a na bydlení). Žalovaný mimo jiné uvedl, že anonymizováno v anonymizováno, je tak zřejmé, že odhadované výdaje žalovaného ve výši částka nemohou postačovat ani na úhradu nájemného. Právní předchůdkyně žalobkyně měla zkoumat solventnost žalovaného o to pečlivěji, když věděla, že příjmy žalovaného jsou dle výplatních pásek velice nízké (za měsíc anonymizováno rok ve výši částka, za měsíc anonymizováno rok ve výši částka) a nepostačí tak ani k pokrytí základních potřeb žalovaného. Soud dále považuje za nesprávný i způsob hodnocení zjištěných informací od žalovaného, kdy právní předchůdkyně žalobkyně na jedné straně vycházela z příjmů celé domácnosti žalovaného, které byly podstatně vyšší, než příjmy samotného žalovaného, na druhou stranu však právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z výdajů žalovaného, aniž zohledňovala výdaje celé domácnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla buď vycházet z příjmů a výdajů samotného žalovaného, nebo z příjmů a výdajů celé domácnosti. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobců byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.

17. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. název soudu v nálezu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.

18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ).

19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací či nález název soudu ze dne datum, sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací nebo ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinnost a obsažené v ust. §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

20. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky 70 000 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce nebyla mezi účastníky platně sjednána, došlo na straně žalovaného ve smyslu ust. § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně, případně žalobkyni částku 65 915 Kč. Žalobkyně platby žalovaného započetla z části na jistinu dluhu (ve výši 27 443,48 Kč) a z části na poplatek (ve výši 38 471,48 Kč). Soud dospěl k závěru, že takový postup není možný. Pokud nedošlo k uzavření smlouvy, neboť jak soud uvedl je absolutně neplatná, nemohlo dojít ani ke sjednání poplatku. Žalobkyně tak nemohla započítávat platby žalovaného na tento poplatek. Soud proto uzavírá, že žalovaný tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, případně žalobkyni zaplatil 65 915 Kč, vydal žalobkyni bezdůvodné obohacení v této výši a svůj dluh tak částečně uhradil. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 4 085 Kč (tj. 70 000 Kč – 65 915 Kč), jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

21. Protože soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, došlo k jeho splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaný dozvěděl, tj. od okamžiku, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k jeho vydání. Žalovaný byl vyzván k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne datum, a to ve lhůtě do datum. Vzhledem k tomu, že žalovaný předmětnou částku žalobkyni nevydal, dostal se se splněním své povinnosti do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené , a to od datum. Z výše uvedených důvodů soud žalobkyni nepřiznal právo na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 364,12 Kč z jednotlivých splátek vyčíslený ke dni datum, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

22. Protože smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, nemohlo dojít k sjednání úroků, poplatků ani smluvní pokuty. Soud proto žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 27 484,52 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 42 556,52 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 35 000 Kč, sankčních poplatků ve výši 5 200 Kč a části jistiny ve výši 38 471,52 Kč (kterou již žalovaný žalobkyni vydal, jak je uvedeno v bodě 21 odůvodnění), zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

23. Soud nevyhověl návrhu žalobkyně na provedení důkazu výslechem svědka jméno jméno, narozeného datum a zamítl ho, neboť provedení tohoto důkazu považoval za nadbytečné. Soud již ve skutkově shodné věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka provedl výslech vázaného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně, ze kterého vyplynulo, že zástupce při sjednávání zápůjčky nezjišťuje výdaje žadatele, ty uvede jen jako odhadované, navíc odhaduje jen výdaje této konkrétní jedné osoby bez ohledu na další členy domácnosti. Naopak pokud jde o příjmy, zahrnuje do nich i příjmy dalších osob, které s žadatelem sdílejí domácnost. Příjmy těchto dalších členů domácnosti pak navíc ani neověřuje. Z výslechů vázaných zástupců bylo dále zjištěno, že si zástupce nevede a ani nesmí vést jakoukoli evidenci zjištěných informací od žadatelů. Pokud žadatel předloží zástupci výpis z účtu, je to jen za účelem ověření jeho příjmů od zaměstnavatele v případě, že nemůže žadatel poskytnout výplatní pásky. Z výslechu svědků ve shora uvedených věcech je zřejmé, že se jedná o zcela běžný postup právní předchůdkyně žalobkyně a od výslechu svědka tak v této věci nebylo možné očekávat jiná zjištění, než ta, která soud učinil z dřívějších výsledů vázaných zástupců právní předchůdkyně žalobkyně. Soud proto uzavřel, že výslechem svědka by v dané věci nebylo možné učinit další relevantní zjištění ohledně ověřování úvěruschopnosti žalovaného, než ta, která soud zjistil z listinných důkazů. Návrh žalobkyně na provedení tohoto důkazu proto zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle a tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější, žádné náklady pro jeho procesní pasivitu nevznikly.

25. Lhůta k plnění ve výroku I. byla určena podle ust. 160 odst. 1

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté , nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.