Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 286/2022-31
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Nikol Salákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 107 867,26 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 73 715 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 73 715 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 34 152,26 Kč spolu:
-) s úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 107 867,26 Kč od 14. 2. 2022 do 15. 3. 2022,
-) s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 34 152,26 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení,
-) s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 107 867,26 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení,
-) s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 661,30 Kč od 15. 11. 2021 do 13. 2. 2022,
zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 802,82 Kč, a to
do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 73 715 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 73 715 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 34 152,26 Kč spolu: -) s úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 107 867,26 Kč od 14. 2. 2022 do 15. 3. 2022, -) s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 34 152,26 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 107 867,26 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 661,30 Kč od 15. 11. 2021 do 13. 2. 2022, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 802,82 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 107 867,26 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným dne 16. 9. 2019 uzavřela rámcovou smlouvu číslo na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet. Následně s žalovaným dne 2. 1. 2020 uzavřela dodatek č. 4 k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši
149 703 Kč (smlouva o úvěru č. HU00794667). Úvěr byl žalovanému schválen a dne 2. 1. 2020 na jeho účet v plné výši vyplacen. V souladu s úvěrovou smlouvu se žalovaný zavázal hradit žalobkyni pravidelnou konstantní splátku úvěru, a to ve výši 3 454 Kč měsíčně od 15. 2. 2020 do 15. 2. 2025, skládající se ze splátky jistiny a úroku ve výši 13,9 % ročně. Žalovaný úvěr splácel řádně do 15. 11. 2021. Počínaje splátkou ke dni 15. 12. 2021 žalovaný žádnou další platbu na úhradu úvěru neuskutečnil. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaným přistoupila dne 14. 2. 2022 žalobkyně k zesplatnění úvěru a současně žalovaného k úhradě dluhu vyzvala předžalobní upomínkou. Dluh žalovaného sestává:
-) z nesplacené jistiny úvěru ve výši 107 867,26 Kč,
-) z nesplaceného smluvního úroku z úvěru ve výši 3 661,30 Kč
(kapitalizovaný od 15. 11. 2021 do 13. 2. 2022),
-) ze smluvního úroku ve výši 13,9 % ročně z částky 107 867,26 Kč od 14. 2. 2022 do 15. 3. 2022,
-) ze smluvního úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 107 867,26 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení a
-) ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 107 867,26 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení.
2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.
3. Soud žalobkyni vyzval, aby předložila listiny osvědčující skutečnost, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ta nad to k výzvě soudu sdělila, že posouzení úvěruschopnosti provedla na základě informací získaných od žalovaného. Příjmy v průměrné výši 23 027 Kč žalovaný doložil potvrzením od zaměstnavatele ze dne 5. 9. 2019, kdy mzda byla žalovanému současně vyplácena na běžný účet č. bankovní účet vedený u žalobkyně. Díky této skutečnosti měla žalobkyně také přehled o výdajích žalovaného, které nevykazovaly žádné varující znaky před možnou neschopností žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně přihlédla též ke skutečnosti, že žalovaný dříve poskytnuté úvěry řádně splácel. Závěrem doplnila, že úvěr, který je předmětem podané žaloby, byl žalovanému poskytnut za účelem refinancování jiných úvěrů.
4. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:
5. Účastníci dne 16. 9. 2019 spolu uzavřeli rámcovou smlouvu číslo na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č. bankovní účet a současně mu byl poskytnut úvěr
č. HU00748479 ve výši 150 000 Kč s tím, že splátky úvěry byly stanoveny na částku 2 698 Kč, splatnou měsíčně. (rámcová smlouva číslo ze dne 16. 9. 2019, dodatek č. 4 k rámcové smlouvě
číslo).
6. Účastníci dne 2. 1. 2020 spolu uzavřeli dodatek č. 4 k rámcové smlouvě číslo na základě kterého byl žalovanému poskytnut úvěr č. anonymizováno ve výši 149 703 Kč s tím, že předmětná finanční částka byla po vzájemné dohodě účastníků použita na splacení zůstatku (148 022,97 Kč) dříve poskytnutého úvěru ve výši 150 000 Kč. Úvěr byl sjednán s úrokovou sazbou 13,90 %, splátky úvěry byly stanoveny na částku 3 454 Kč, splatnou měsíčně, počínaje 15. 2. 2020 (dodatek
č. 4 k rámcové smlouvě číslo formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkový kalendář, výpis z běžného účtu žalovaného od 2. 1. 2020 do 2. 1. 2020).
7. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku celkem ve výši 75 988 Kč s tím, že poslední platbu uskutečnil dne 19. 11. 2021. Ke dni 14. 2. 2022, kdy byl úvěr žalobkyní zesplatněn, jakožto i ke dni podání žaloby činila neuhrazená jistina úvěru částku 107 867,26 Kč. Žalovaný byl k úhradě dluhu před podáním žaloby dne 14. 2. 2022 vyzván s tím, že mu byla poskytnuta lhůta k zaplacení do 23. 2. 2022 (přehled plateb, výzva ze dne 14. 2. 2022 k zaplacení dluhu).
8. Žalovaný byl ke dni 5. 9. 2019 zaměstnán u společnosti právnická osoba na dobu určitou do 31. 3. 2020 s průměrným čistým měsíčním příjmem za období od května do července roku 2019 ve výši 23 027 Kč. Za rozhodné období od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2019 předcházející poskytnutí druhého úvěru činily příjmy žalovaného 226 500,44 Kč a výdaje 225 721,52 Kč, konečný zůstatek tak činil 778,92 Kč. Pravidelným měsíčním výdajem žalovaného byly mj. platby ve prospěch sázkové kanceláře (potvrzení o výši příjmu ze dne 5. 9. 2019, výpis z účtu žalovaného od
1. 9. 2019 do 31. 12. 2019).
9. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.
10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění s účinností do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 547 OZ, musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
14. Podle § 580 odst. 1 OZ, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 OZ, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Podle § 2991 odst. 2 OZ, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Mezi účastníky byla dne 2. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, která svojí povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy řádně, v rozsahu odpovídajícím tomuto případu, posoudit úvěruschopnost žalovaného, když z listin provedených k důkazu vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Za rozhodné období (1. 9. 2019 do 31. 12. 2019) předcházející poskytnutí úvěru činil konečný zůstatek na běžném účtu žalovaného částku 778,92 Kč. Žalovaný tak byl stěží schopen měsíčně hradit splátky prvního úvěru ve výši 2 698 Kč. Z žádného provedeného důkazu nevyplývá, že by byl schopen následně hradit splátky nového úvěru ve výši 3 454 Kč. Soud oproti žalobkyni na výpisech z běžného účtu žalovaného shledal varující znaky před možnou neschopností žalovaného úvěr splácet, a to zejména ve zcela pravidelných platbách žalovaného ve prospěch sázkové kanceláře. Za této situace bylo zapotřebí žalobkyni vyzvat, aby ve vztahu k tomu, jakým způsobem a na základě jakých podkladů posuzovala před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet, doplnila svá tvrzení a k těmto označila přiléhavé důkazy. Takové poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) jí však s ohledem na její nepřítomnost na ústním jednání nemohlo být dáno.
22. Vzhledem k tomu, že nebylo v řízení prokázáno zákonu o spotřebitelském úvěru odpovídající posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně před poskytnutím úvěru, je třeba na danou smlouvu o úvěru pohlížet dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako na smlouvu neplatnou s tím, že se ve smyslu § 580 odst. 1 OZ jedná o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 OZ. Výklad § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě kterého by se neplatnost smlouvy posuzovala pouze jako relativní, by pomíjel jeho účelu a smyslu. Z důvodové zprávy k zákonu o spotřebitelském úvěru jednoznačně vyplývá, že záměrem zákonodárce bylo v nové právní úpravě (navazující na zákon č. 145/2010 Sb.) ochranu spotřebitele posílit. Za dřívější právní úpravy, kdy jako důsledek nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, byla judikaturou vyvozena absolutní neplatnost následně uzavřené smlouvy, by tomuto záměru zákonodárce posouzení neplatnosti smlouvy napříště, dle nové právní úpravy jako relativní zcela odporovalo, neboť by to ochranu spotřebitele naopak zjevně oslabovalo.
23. Na základě výše uvedeného soud posoudil účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Žalobkyně prokázala, že byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 149 703 Kč, a proto byl také žalovaný povinen je vrátit, avšak s ohledem na závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rozsahu 75 988 Kč již žalobkyni plnil, rozhodl soud ve výroku pod bodem I. rozsudku o jeho povinnosti zaplatit žalobkyni zbývající část poskytnutých finančních prostředků ve výši 73 715 Kč, a to dle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky, běžícím od 24. 2. 2022, jakožto dne následujícího po dni, kdy žalovanému marně uplynula lhůta poskytnutá mu k plnění ve výzvě ze dne 14. 2. 2022. Co do zbytku žalobního nároku soud žalobu zamítl, neboť při závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy neexistuje právní důvod pro jeho přiznání.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 802,82 Kč, přičemž tato částka představuje 36,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,34 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,66 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 315 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, podání žaloby).
25. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 OSŘ.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.