Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 411/2021-68
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 43 294 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 024,99 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 32 024,99 Kč od 16. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 11 269,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 43 294 Kč od 28. 7. 2021 do 15. 9. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 269,01 Kč od 16. 9. 2022 do zaplacení, částky 20 000 Kč, úroku ve výši 99,28 % ročně z částky 39 844,77 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 194 918 Kč se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 024,99 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 32 024,99 Kč od 16. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 11 269,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 43 294 Kč od 28. 7. 2021 do 15. 9. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 269,01 Kč od 16. 9. 2022 do zaplacení, částky 20 000 Kč, úroku ve výši 99,28 % ročně z částky 39 844,77 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 194 918 Kč se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 43 294 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 11. 5. 2016 smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“) na částku 40 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem dne 24. 5. 2016. Žalovaný se zavázal předmětný úvěr splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 384 Kč splatných vždy k 11. dni každého kalendářního měsíce počínaje červencem 2016. Úvěr se úročil RPSN sazbou 159,58 %. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně, pročež úvěr ze Smlouvy byl zesplatněn k 26. 7. 2021. Žalobkyně požaduje v rámci žaloby vedle úhrady jistiny ve výši 43 024,99 Kč, smluvní pokuty ve výši 270 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 43 294 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, dlužný úrok za poskytnutí úvěru z částky 39 844,77 Kč ve výši 99,25 % ročně z částky 39 844,77 Kč od 28. 7.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy dosáhne částku 194 918 Kč a dále pak smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 43 024,99 Kč denně od 28. 7. 2021 do zaplacení, když je požadována pouze částka 20 000 Kč. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud nařídil ve věci jednání na den 24. 1. 2023. Jednání se zúčastnil zástupce žalobkyně, žalovaný se bez omluvy nedostavil.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze smlouvy o úvěru na č.l. 4-5 soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 23. 5. 2016, a to ve formě smlouvy o úvěru. V rámci Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit formou 48 měsíčních splátek každé ve výši 3 384 Kč. Úvěr měl být poskytnut na bankovní účet žalovaného bankovní účet RPSN dle Smlouvy činilo 159,58 %;
6. Z oznámení o schválení úvěru na č.l. 6-6 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného, že z její strany došlo ke schválení úvěru v hodnotě 40 000 Kč;
7. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 11. 2021 včetně podacího archu na č.l. 8 a č.l. 25 soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nároků uplatněných v tomto řízení;
8. Z karty klienta na č.l. 9 soud zjistil, že výše úvěru činila 40 000 Kč, ze strany žalovaného bylo celkem uhrazeno 7 975,01 Kč;
9. Z oznámení ze dne 26. 7. 2021 na č.l. 10 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud dlužné částky, avšak není doloženo doručení této výzvy;
10. Z pracovní smlouvy žalovaného na č.l. 14-15 soud zjistil, že žalovaný pracoval u společnosti právnická osoba ve znění jejích dodatků číslo číslo na pozici operátor ve výrobě na dobu neurčitou s měsíční mzdou 26 900 Kč;
11. Z výplatní pásky žalovaného na č.l. 16-16 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného za měsíc duben 2016 činila 23 516 Kč a za březen 2016 činila 24 951 Kč;
12. Z hodnocení klienta na č.l. 17-17 soud zjistil, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem 24 000 Kč, který mu měl plynout ze zaměstnání u právnická osoba Jako měsíční životní náklady byla kalkulována částka 3 800 Kč, splátky jiných úvěru 495 Kč, nájemné inkaso a doprava 4 000 Kč, celkem výdaje tedy 8 296 Kč, volné zdroje pak činily částku 15 704 Kč měsíčně;
13. Z dokladu o provedené platbě na č.l. 21 soud zjistil, že žalobkyně zaslala na bankovní účet uvedený žalovaným ve Smlouvě dne 24. 5. 2016 částku 40 000 Kč;
14. Z prohlášení o splnění informační povinnosti na č.l. 22 soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že uzavřel rozhodčí smlouvu;
15. Ze scoringu klienta na č.l. 23 soud zjistil, že žalovaný byl hodnocen skórem 16, tedy jako že klientova smlouva je špatná (negativní příznak);
16. Z výpisu z registru SOLUS na č.l. 24 soud zjistil, že žalovaný měl k 11. 5. 2016 dlužné 4 splátky ve výši 1 982 Kč za telekomunikační poplatky, služby elektronických komunikací;
17. Zbylé listin y založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.
18. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav:
19. Dne 23. 5. 2016 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se opak zavázal splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou 48 měsíčních splátek každé ve výši 3 384 Kč RPSN činila 159,58 %. Z předloženého hodnocení klienta a výpisů z účtů vyplývá, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 24. 5. 2016 částku 40 000 Kč dle Smlouvy. Příjem žalovaného činil za měsíc duben 2016 částku 23 516 Kč a za březen 2016 částku 24 951 Kč ze zaměstnání. Měsíční náklady žalovaného pak měly být 8 296 Kč. Soud však shledal Smlouvu ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalovaného jako velmi neurčitě formulovou, žalobkyně sice správně vyšla z toho, že příjmy žalovaného jsou měsíčně 24 000 Kč, což bylo doloženo podklady, ohledně výdajové stránky věci se však žalobkyně spokojila jen s prohlášením žalovaného, které se však jeví jako podhodnocené. Soud považuje zejména za velmi podhodnocenou částku měsíčních nákladů žalovaného a jeho manželky měsíčně celkem 3 800 Kč uvážíme-li, že tato částka by měla odpovídat měsíčním nákladům dvou dospělých osob, včetně nákladů na ošacení, léky, telekomunikační služby atd. Stejně tak se jeví jako silně podhodnocená částka měsíčních nákladů na bydlení, včetně záloh na energie, vodné a stočné atd. (inkaso) a dopravu 4 000 Kč Tyto závěry o nesprávných tvrzeních žalovaného podporuje i skutečnost, že osoba s měsíčně disponibilní částkou 15 704 Kč dlužila splátky za telekomunikační služby ve výši 1 982 Kč a potřebovala si půjčit částku 40 000 Kč, tedy objem disponibilních prostředků za necelé tři měsíce, se splátkami na 48 měsíců při RPSN 159,58 %. Žalobkyně skrze svou zástupkyni vyzvala žalovaného dopisem ze dne 23. 11. 2021 k zaplacení dlužných částek ze Smlouvy, ale bezúspěšně.
20. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
21. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
22. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
23. Dle § 49 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud.
24. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
25. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
26. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému dne 24. 5. 2016 finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný úvěr však zcela nesplatil. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 9 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle stejného ustanovení ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
27. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 9 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo), dle níž není z pohledu § 9 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, očividně došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. K tomuto závěru soud vede zejména skutečnost, že žalobkyně kalkulovala s celkovými náklady domácnosti žalovaného ve výši 8 296 Kč, když tato částka měla pokrýt měsíční potřeby dvou dospělých osob, a žalovaný měl mít měsíčně disponibilních více než 15 000 Kč, avšak zároveň dlužil necelé 2 000 Kč za telekomunikační služby. Žalobkyni tak nic nebránilo si od žalovaného vyžádat předložení inkasa a kompletního výpisu z účtu žalovaného, aby se žalobkyně mohla přesvědčit, jestli její kalkulace odpovídají nebo jejich skutečná výše je jiná.
28. Žalobkyní skutečně poskytnuté prostředky je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni. Dle předložené karty klienta pak ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 32 024,99 Kč, když tato částka představuje nesplacenou jistinu původně uplatněné pohledávky. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích a poplatcích. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. dne 15. 9. 2022. Nejpozději dne 16. 9. 2022 se tak žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z., kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. s přihlédnutím k výši požadované v žalobě.
29. V návaznosti na výše uvedené soud žalobě částečně vyhověl v rozsahu dle výroku I. a částečně žalobu ve výroku II. zamítl.
30. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 32 024,99 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný byl úspěšný co do částky 31 269,01Kč s úrokem z prodlení a ostatním příslušenstvím uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný by měl mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
31. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.