Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
112 C 223/2022-47
Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D., ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 50 427 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 427 Kč s ročním úrokem z prodlení z částky 18 341,89 ve výši 10 % za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, ročním úrokem ve výši 10 % z částky 18 341,89 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 114,74 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.
II. V rozsahu, v jakém se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí úrok v roční výši 19 % z částky 18 341,89 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení a roční úrok z prodlení z téže částky ve výši 1,75 % za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 909,60 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 427 Kč s ročním úrokem z prodlení z částky 18 341,89 ve výši 10 % za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, ročním úrokem ve výši 10 % z částky 18 341,89 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 114,74 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku. II. V rozsahu, v jakém se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí úrok v roční výši 19 % z částky 18 341,89 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení a roční úrok z prodlení z téže částky ve výši 1,75 % za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 909,60 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobou soudu doručenou dne 9. 6. 2022 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 50 427 Kč s příslušenstvím. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla 28. 10. 2018 uzavřena smlouva o půjčce na částku 31 000 Kč. Tato částka měla být vrácena s příslušenstvím do 18 měsíců ve splátkách po 3 108 Kč, resp. poslední ve výši 3 091 Kč. Z částky 24 927 Kč tvořící poplatek byla součástí částka sjednaného úroku v pevné výši a zbytek za administrativní činnost a činnost související s inkasem splátek. Předmětem žaloby je též částka 15 500 Kč smluvní pokuty v jednotkové výši 0,1 % dluhu denně a částka 1 900 Kč poplatků souvisejících s vymáháním. Žalovaný prostředky z větší části nevrátil.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. S ohledem na souhlas žalobkyně a absenci vyjádření žalovaného soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), když dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
3. Předchůdce žalobkyně, jako věřitel, a žalovaný, jako dlužník, spolu dne 28. 10. 2018 uzavřeli smlouvu o úvěru číslo na základě níž měl žalovaný obdržet částku 31 000 Kč s úrokem v pevné částce 7 597 Kč hrazeným spolu s dalšími poplatky ve výši 17 330 Kč a jistinou v 18 měsíčních splátkách po 3 108 Kč (poslední 3 091 Kč). Jako kontaktní adresa byla uvedena adresa v obec. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % dlužné částky denně, za upomínku 300 Kč a za spuštění režimu vymáhání poplatek 1 000 Kč (body 6.1, 6.3 a 6.4 obchodních podmínek). Z výpisu z účtu je zřejmé, že žalovaný uhradil šest splátek, poté již uhradil pouze 500 Kč v roce 2021. Z předložených materiálů plyne, že žalovaný neměl v době sjednání smlouvy žádnou exekuci a neměl figurovat v žádné z dostupných evidencí dlužníků, uváděl příjem svůj ve výši 18 600 Kč, zatímco svoje výdaje částkou 8 000 Kč, když měl být bezdětný a svobodný. Předloženy měly být výplatní pásky. Dopisem z 10. 2. 2022 byl žalovaný vyzván k plnění, když oznámení o postoupení pohledávky (dle smlouvy z 28. 1. 2022) bylo zasláno 11. 2. 2022. Opětovná výzva k plnění byla zaslána 24. 5. 2022.
4. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”). Dle ustanovení § 2395 OZ se„ úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. V projednávané věci předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 31 000 Kč, kterou měl vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Toto žalovaný nesplnil, když důkazní břemeno o tom, že jeho dluh je ještě nižší, než žalobou avizovaný, je právě na něm. Jelikož v dané věci je žalovaný spotřebitelem, je třeba na jeho postavení aplikovat rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy, a to s ohledem na skutečnost, že smluvní vztah (ani jedna ze smluv) účastníků nespadá pod výjimky stanovené v ustanovení § 4 zákona. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona plyne, že„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“. Podle § 87 odst. 1 zákona„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.
5. Je nesporné, že úvěrující je povinen s odbornou péčí učinit takové kroky, aby dostatečně prověřil schopnost úvěrovaného mu poskytnuté prostředky vrátit. K tomu je nepochybně nezbytné zkoumat příjmovou složku – existenci pracovněprávního či obdobného vztahu, délku jeho trvání a výši mzdy či příjmu. Na druhé straně však nelze pominout ani složku výdajovou – náklady na bydlení, dopravu, existující závazky či snad dokonce exekuce či insolvenci. V daném případě se podává paušální částka výdajů v rozsahu 8 000 Kč. Dle názoru soudu je třeba přistupovat ke každé podobné kauze individuálně, tedy zhodnotit informace získané od klienta, posuzované doklady a postavit je do kontextu s částkou, která měla být předmětem smlouvy.
6. Soud je toho názoru, že u půjčky sjednané v relativně menší výši není třeba klást s přihlédnutím ke sjednané výši splátky a její četnosti takové nároky na ověřování rozhodných skutečností, jako je tomu u úvěrů s vyšším plněním, pročež s ohledem na uvedené okolnosti považoval v projednávané věci posouzení ze strany předchůdce žalobkyně za dostatečné k tomu, aby smlouva byla považována za platnou. Celkovou měsíční splátku cca ve výši 3 200 Kč lze považovat za splatitelnou při příjmu ve výši 18 600 Kč, i kdyby byly měsíční výdaje svobodné a bezdětné osoby navýšeny o polovinu, v níž by byla zohledněna jednak interní splátka ve výši 2 500 Kč, jednak náklady na bydlení i další výdaje nutné k běžnému životu typu potraviny a doprava. Tomu ostatně nasvědčuje i určitou dobu prováděné splácení dluhu, byť následně bylo ukončeno. S přihlédnutím k uvedenému pak bylo na žalovaném, aby prokazoval, že dluh nevznikl, nebo již zanikl, případně je v jiné výši, než jak ji tvrdí žalobkyně. Žalovaný zůstal nečinný, pročež soud vzal za prokázaná žalobní tvrzení. K jistině se dále váží sjednané úroky a rovněž smluvní pokuta (§ 2048 OZ) a poplatky, jejichž výše byla žalovanému při sjednání smlouvy známa. S ohledem na uplynutí celkové doby splácení je již celý dluh splatný a uplynutím uvedené doby se žalovaný dostal do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku a byl tak povinen kromě jistiny zaplatit též úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak žalobě v rozsahu výroku pod bodem I. vyhověl a žalovanému byla uložena povinnost uhradit dluh ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ.
7. Nelze v tomto směru pominout, že splátka samotná nebyla příliš veliká umožňující žalovanému, aby přizpůsobil svoje ostatní chování svým platebním povinnostem. Je tak pouze jeho vinou, že k dlužné částce narostla i smluvní pokuta a poplatky spojené s vymáháním. Soud však nemohl přehlédnout, že žalobkyně požaduje úroky ve sjednané výši v rozporu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy po stanovené lhůtě prodlení. Bylo tak třeba přiznat pouze takový úrok, který podle zákona přiznat lze, tedy repo sazbu navýšenou o osm procentních bodů, neboť k prodlení s platbami celého dluhu došlo již v prvním pololetí roku 2020, ve zbytku bylo třeba žalobu v rozsahu příslušenství zamítnout výrokem pod bodem II. Zamítnout rovněž bylo na místě požadovanou sazbu úroku z prodlení v rozsahu 1,75 procentního bodu, když je zřejmé, že k prodlení s platbou celého zbytku úvěru došlo již v prvním pololetí roku 2020, kdy k prvnímu dni daného pololetí činila výše úroku z prodlení 10 %.
8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná a bylo tak na místě přiznat jí nárok na náhradu nákladů proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 3 OSŘ). Náhrada nákladů řízení je tvořena odměnou za zastoupení ve výši 3 140 Kč/úkon podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby, jimiž byly příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu ve výši 300 Kč/úkon podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč. Dále má žalobkyně právo na náhradu soudního poplatku ve výši 2 018 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, jejímž je její zástupce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 2 167,20 Kč Celkem by tak náhrada nákladů řízení při plném úspěchu činila 14 505,20 Kč. Plnou výši nákladů však soud nemohl přiznat s ohledem na excesivní úrok, který způsobil, že rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně poměřený původně žalovanou částkou činí cca 89 %. Pouze takový podíl na vypočtených nákladech bylo možné žalobkyni přiznat – 12 909,60 Kč. Žalovaný je povinen ji zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 OSŘ.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 OSŘ).