Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 180/2022-60
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Bodnárikovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
se sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
zastoupený opatrovnicí jméno příjmení,
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 10 094,48 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 6 000 Kč od 9.2.2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 4 094,48 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 740 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1227,67 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 6000 Kč od 19.12.2020 do 8.2.2021, s úrokem z prodlení ve výši 1,75% ročně z částky 6 000 Kč od 9.2.2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 29% ročně z částky 6 000 Kč od 19.12.2020 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 1.12.2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 094,48 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 740 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 227,67 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 6 000 Kč od 19.12.2020 do zaplacení a dále úrokem ve výši 29% ročně z částky 6 000 Kč od 19.12.2020 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela dne 29.5.2019 s žalovaným smlouvu číslo na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 6.000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky ve výši 799 Kč, úrokovou sazbou 29% ročně, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnosti a flexibilní splácení ve výši 2 410 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 408 Kč v 45 týdenních splátkách po 236 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8.4.2020. Předtím než byla smlouva uzavřena společnost zkoumala úvěruschopnost žalovaného, zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly zaznamenány do zákaznické karty. Společnost zároveň ověřila doklady uvedené v části zákaznické karty, označené jako ověřené dokumenty, mezi než patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce a nájemní smlouva. Žalovaný neuhradil ani jedinou splátku, výše dlužné jistiny tak činí 6 000 Kč a dlužných poplatků a úroků 4 617 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 s účinností ke dni 5.1.2021 byla pohledávka za žalovaným z neuhrazené zápůjčky postoupena ze společnosti právnická osoba, na žalobkyni.
2. Opatrovnice žalovaného uvedla, že o půjčce nevěděla, ale syn – žalovaný jí sdělil, že si peníze bral. Od 6.1.2022 je syn omezen ve svéprávnosti na dobu tří let.
3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, proto soud věc projednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 9.11.2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k hradě dluhu ve výši 14 181,15 Kč. Zásilka žalovanému byla podána na poště dne 10.11.2021, jak vyplývá z podacího lístku.
5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 29.5.2019 soud zjistil, že společnost právnická osoba, uzavřela dne 29.5.2019 s žalovaným smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem bylo zapůjčení částky 6 000 Kč, které byly žalovanému poskytnuty v hotovosti, s tím, že žalovaný poskytnutou částku vrátí spolu s poplatky ve výši 4 617 Kč v 45 týdenních splátkách po 236 Kč.
6. Ze zákaznické karty zjistil, že žalovaný požádal o zápůjčku ve výši 20 000 Kč, že je poživatelem invalidního důchodu a současně pracuje. Výše čistého příjmu činila 11 055 kč a ostatní příjmy 13 000 Kč. Odhadované výdaje činily 8 000 Kč.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že společnost právnická osoba žalovanému dne 6.1.2021 oznámila postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni a vyzvala ho k úhradě 15 594,48 Kč do deseti dnů od doručení dopisu. Zásilka žalovanému byla podána na poště dne 25.1.2021, jak vyplývá z podacího lístku.
8. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný čerpal částku 6 000 Kč.
9. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným ze zápůjčky číslo.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne 18..12.2020 právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklé ze smluv o půjčce nebo zápůjčce specifikovaných v Příloze.
11. Z rozhodnutí ČSSZ soud zjistil, že žalovanému byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu 3.stupně ve výši 11 055 Kč ke dni 21.3.2019.
12. Z poštovních poukázek soud zjistil, že žalovanému byl v dubnu a květnu 2019 vyplacen důchod ve výši 11 034 Kč.
13. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela dne 29.5.2019 s žalovaným smlouvu, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 45 pravidelných týdenních splátkách po 236 Kč. Žalovaný neuhradil ani jednu splátku. Právní předchůdkyně žalobkyně se před uzavřeném smlouvy zabývala jeho schopností úvěr splácet, přičemž informace si vyžádala od žalovaného a zaznamenala do zákaznické karty a ověřila si jeho příjem z invalidního důchodu. Dne 18.12.2020 uzavřela společnost právnická osoba s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovaným z titulu neuhrazené zápůjčky.
14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Jelikož se jednalo o úvěr je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce se před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet, avšak zcela nedostatečně a ani získané údaje řádně nevyhodnotil. Dle zákaznické karty měl být žalovaný pobírat invalidní důchod ve výši 11 055 Kč a další příjem ve výši 13 000 Kč (aniž by bylo uvedeno, z čeho právní předchůdce vycházel) a výdaje v celkové částce 8 000Kč. Kromě potvrzeného příjmu žalovaného z invalidního důchodu však právní předchůdkyně žalobkyně nic dalšího nezjišťovala a neověřovala. Jelikož se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, soud ji nemohl poučit dle § 118a odst.1 ,3 o.s.ř. o předložení důkazů prokazujících, že se úvěruschopností žalovaného zabývala. Nelze tedy jinak uzavřít, že právní předchůdkyně se nedostatečně zaobírala úvěruschopností žalovaného, ať už prověřením žalovaného v bankovních, nebankovních registrech, ověření dalšího příjmu či jeho výdajů. Pokud by právní předchůdkyně vycházela z doložených příjmu, tak by měl žalovaný jen příjem 11 055 Kč a jen jím uváděné výdaje 8 000 Kč (nijak neověřené), a zůstávalo by mu tak 3 055 Kč na splátku úvěru, které by činila 1/3 z této částky a žalovanému by tak zůstala velmi nízká částka v případě zvýšených výdajů osobních či ostatních. U takového klienta lze spatřovat rizikovost ve schopnosti úvěr splácet. příjmení právní předchůdce žalobkyně mohl učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalovaného, mohl si od žalovaného vyžádat výpis z účtu, ze kterého by byly příjmy i výdaje žalovaného zřejmé, hlavně za situace, kdy výše příjmu žalovaného byla nízká a zůstatek finanční prostředků po zohlednění žalovaným uváděných výdajů nízký s ohledem na výši splátek. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů, zejména po výdajové stránce, pokud z údajů od klienta vyplývá komplikovanější struktura výdajů a příjmů. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (anonymizováno právnická osoba anonymizováno), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
22. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku , neboť žalovaná je povinna vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč a neuhradil ani jednu splátku. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalovanému uložil její zaplacení žalobkyni, na niž byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovanou. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6.1.2021, přičemž dle § 573 občanského zákoníku , se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 28.1.2021 (zásilka odeslána 25.1.2021). Dne 8.2.2021 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení, když žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě do 10 dnů od doručení dopisu a dnem 9.2.2021 se dle §1970 občanského zákoníku dostala do prodlení a byla povinna zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , který žalobkyně požadovala v nižší výši než nařízením vlády stanovené (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.). Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti.
23. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení rozhodl dle §142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný sice byl z větší části úspěšný (v 59 %), avšak práva na náhradu nákladů řízení se vzal.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 6 000 Kč od 9.2.2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 4 094,48 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 740 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1227,67 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 6000 Kč od 19.12.2020 do 8.2.2021, s úrokem z prodlení ve výši 1,75% ročně z částky 6 000 Kč od 9.2.2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 29% ročně z částky 6 000 Kč od 19.12.2020 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 1.12.2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 094,48 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 740 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 227,67 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 6 000 Kč od 19.12.2020 do zaplacení a dále úrokem ve výši 29% ročně z částky 6 000 Kč od 19.12.2020 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 29.5.2019 s žalovaným smlouvu [číslo] na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 6.000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky ve výši 799 Kč, úrokovou sazbou 29% ročně, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnosti a flexibilní splácení ve výši 2 410 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 408 Kč v 45 týdenních splátkách po 236 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8.4.2020. Předtím než byla smlouva uzavřena společnost zkoumala úvěruschopnost žalovaného, zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly zaznamenány do zákaznické karty. Společnost zároveň ověřila doklady uvedené v části zákaznické karty, označené jako ověřené dokumenty, mezi než patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce a nájemní smlouva. Žalovaný neuhradil ani jedinou splátku, výše dlužné jistiny tak činí 6 000 Kč a dlužných poplatků a úroků 4 617 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 s účinností ke dni 5.1.2021 byla pohledávka za žalovaným z neuhrazené zápůjčky postoupena ze společnosti [právnická osoba], na žalobkyni. 2. Opatrovnice žalovaného uvedla, že o půjčce nevěděla, ale syn – žalovaný jí sdělil, že si peníze bral. Od 6.1.2022 je syn omezen ve svéprávnosti na dobu tří let. 3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, proto soud věc projednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 9.11.2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k hradě dluhu ve výši 14 181,15 Kč. Zásilka žalovanému byla podána na poště dne 10.11.2021, jak vyplývá z podacího lístku. 5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 29.5.2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], uzavřela dne 29.5.2019 s žalovaným smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem bylo zapůjčení částky 6 000 Kč, které byly žalovanému poskytnuty v hotovosti, s tím, že žalovaný poskytnutou částku vrátí spolu s poplatky ve výši 4 617 Kč v 45 týdenních splátkách po 236 Kč. 6. Ze zákaznické karty zjistil, že žalovaný požádal o zápůjčku ve výši 20 000 Kč, že je poživatelem invalidního důchodu a současně pracuje. Výše čistého příjmu činila 11 055 kč a ostatní příjmy 13 000 Kč. Odhadované výdaje činily 8 000 Kč. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že společnost [právnická osoba] žalovanému dne 6.1.2021 oznámila postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni a vyzvala ho k úhradě 15 594,48 Kč do deseti dnů od doručení dopisu. Zásilka žalovanému byla podána na poště dne 25.1.2021, jak vyplývá z podacího lístku. 8. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný čerpal částku 6 000 Kč. 9. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným ze zápůjčky [číslo]. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne 18..12.2020 [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklé ze smluv o půjčce nebo zápůjčce specifikovaných v Příloze. 11. Z rozhodnutí ČSSZ soud zjistil, že žalovanému byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu 3.stupně ve výši 11 055 Kč ke dni 21.3.2019. 12. Z poštovních poukázek soud zjistil, že žalovanému byl v dubnu a květnu 2019 vyplacen důchod ve výši 11 034 Kč. 13. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 29.5.2019 s žalovaným smlouvu, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 45 pravidelných týdenních splátkách po 236 Kč. Žalovaný neuhradil ani jednu splátku. Právní předchůdkyně žalobkyně se před uzavřeném smlouvy zabývala jeho schopností úvěr splácet, přičemž informace si vyžádala od žalovaného a zaznamenala do zákaznické karty a ověřila si jeho příjem z invalidního důchodu. Dne 18.12.2020 uzavřela společnost [právnická osoba] s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovaným z titulu neuhrazené zápůjčky. 14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 16. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 20. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 21. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Jelikož se jednalo o úvěr je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce se před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet, avšak zcela nedostatečně a ani získané údaje řádně nevyhodnotil. Dle zákaznické karty měl být žalovaný pobírat invalidní důchod ve výši 11 055 Kč a další příjem ve výši 13 000 Kč (aniž by bylo uvedeno, z čeho právní předchůdce vycházel) a výdaje v celkové částce 8 000Kč. Kromě potvrzeného příjmu žalovaného z invalidního důchodu však právní předchůdkyně žalobkyně nic dalšího nezjišťovala a neověřovala. Jelikož se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, soud ji nemohl poučit dle § 118a odst.1 ,3 o.s.ř. o předložení důkazů prokazujících, že se úvěruschopností žalovaného zabývala. Nelze tedy jinak uzavřít, že právní předchůdkyně se nedostatečně zaobírala úvěruschopností žalovaného, ať už prověřením žalovaného v bankovních, nebankovních registrech, ověření dalšího příjmu či jeho výdajů. Pokud by právní předchůdkyně vycházela z doložených příjmu, tak by měl žalovaný jen příjem 11 055 Kč a jen jím uváděné výdaje 8 000 Kč (nijak neověřené), a zůstávalo by mu tak 3 055 Kč na splátku úvěru, které by činila 1/3 z této částky a žalovanému by tak zůstala velmi nízká částka v případě zvýšených výdajů osobních či ostatních. U takového klienta lze spatřovat rizikovost ve schopnosti úvěr splácet. [příjmení] právní předchůdce žalobkyně mohl učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalovaného, mohl si od žalovaného vyžádat výpis z účtu, ze kterého by byly příjmy i výdaje žalovaného zřejmé, hlavně za situace, kdy výše příjmu žalovaného byla nízká a zůstatek finanční prostředků po zohlednění žalovaným uváděných výdajů nízký s ohledem na výši splátek. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů, zejména po výdajové stránce, pokud z údajů od klienta vyplývá komplikovanější struktura výdajů a příjmů. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 22. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku , neboť žalovaná je povinna vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč a neuhradil ani jednu splátku. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalovanému uložil její zaplacení žalobkyni, na niž byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovanou. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6.1.2021, přičemž dle § 573 občanského zákoníku , se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 28.1.2021 (zásilka odeslána 25.1.2021). Dne 8.2.2021 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení, když žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě do 10 dnů od doručení dopisu a dnem 9.2.2021 se dle §1970 občanského zákoníku dostala do prodlení a byla povinna zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , který žalobkyně požadovala v nižší výši než nařízením vlády stanovené (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.). Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti. 23. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení rozhodl dle §142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný sice byl z větší části úspěšný (v 59 %), avšak práva na náhradu nákladů řízení se vzal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.