Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 123/2021-168
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení, titul.
sídlem adresa
o zaplacení 211 967,80 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku částku 33 167,80 Kč s úrokem z prodlení z částky 31 967,80 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá ohledně požadavku na zaplacení částky 182 400 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částek:
-) 107 714,20 Kč za dobu od 14. 11. 2020 do zaplacení,
-) 35 332 Kč za dobu od 1. 12. 2020 do zaplacení,
-) 36 953,80 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 83 332 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku částku 33 167,80 Kč s úrokem z prodlení z částky 31 967,80 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá ohledně požadavku na zaplacení částky 182 400 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částek: -) 107 714,20 Kč za dobu od 14. 11. 2020 do zaplacení, -) 35 332 Kč za dobu od 1. 12. 2020 do zaplacení, -) 36 953,80 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 83 332 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 17. 5. 2021 na žalovaném domáhá zaplacení částky 215 567,80 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částek:
-) 107 714,20 Kč za dobu od 14. 11. 2020 do zaplacení,
-) 35 332 Kč za dobu od 1. 12. 2020 do zaplacení,
-) 68 921,60 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení.
2. Žalobce svou žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovanému na základě jeho objednávky dodal v říjnu a listopadu 2020 betonovou směs, přičemž žalovaný za dodávku směsi nezaplatil. Konkrétně se jedná o dodávku ze dne 12. 10. 2020 v hodnotě 107 714,20 Kč, ze dne 4. 11. 2020 v hodnotě 35 332 Kč a ze dne 10. 11., 18. 11. a 30. 11. 2020 v hodnotě 68 921,60 Kč. Kromě uvedené jistiny 211 697,80 Kč se žalobce domáhá příslušenství ve formě úroku z prodlení v zákonné výši z těchto částek v návaznosti na doručení faktur a tam uvedenou splatnost jednotlivých částek, jakož i paušální náhrady 3x 1 200 Kč nákladů spojených s uplatněním pohledávky.
3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Na svou obranu zejména tvrdil, že žalobci v hotovosti uhradil zálohu v celkové výši 180 000 Kč (dne 20. 8. 2020 částku 80 000 Kč a dne 7. 10. 2020 částku 100 000 Kč).
4. Soud vyšel z následujícího skutkového stavu:
Žalobce je česká právnická osoba (ověřeno výpisem z obchodního rejstříku č. l. 6), žalovaný je fyzická osoba – podnikatel (ověřeno výpisem z živnostenského rejstříku č. l. 7). Žalovaný objednal u žalobce písemně dne 15. 9. 2020 dodávku betonu„ na akce polyfunkční dům v obec“ (prokázáno objednávkou číslo rok)
Za svá skutková zjištění vzal soud shodná tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) ohledně dodávky betonu a její fakturace (viz odst. 2 shora), neboť žalovaný učinil v tomto ohledu žalobní tvrzení nesporná ve svém vyjádření ze dne 11. 1. 2022 (č. l. 60). Uvedené je potvrzeno i listinnými důkazy, jejichž podstatný obsah byl sdělen u jednání dne 11. 5. 2022 (ohledně dodávky ze dne 12. 10. 2020 šest dodacích listů a jeden výkaz čerpadla uvedeného data a faktura ze dne 13. 10. 2020, ohledně dodávky ze dne 4. 11. 2022 tři dodací listy a jeden výkaz čerpadla uvedeného data a faktura ze dne 5. 11. 2020 a ohledně dodávky ze dne 10. 11., 18. 11. a 30. 11. 2020 celkem čtyři dodací listy a tři výkazy čerpadla a faktura ze dne 30. 11. 2020).
Žalobce dále v průběhu řízení dotvrdil a provedenými listinnými důkazy bylo prokázáno, že před uvedenými třemi fakturami (a poté, co měl žalovaný složit podle svého tvrzení první část zálohy ve výši 80 000 Kč) byly vystaveny dvě faktury na dodávku betonu, a to faktura ze dne 17. 9. 2020 na částku 88 723,25 Kč (č. l. 73) a ze dne 24. 9. 2020 na částku 33 940,50 Kč (č. l. 74). Obě faktury přitom odkazují na objednávku žalovaného ze dne 15. 9. 2020 a obě byly bezhotovostně uhrazeny (prokázáno příkazy k úhradě ze dne 3. 11. 2020, č. l. 71, a ze dne 16. 11. 2020, č. l. 72). Tyto faktury (respektive pohledávky jimi vyfakturované) tak nejsou předmětem řízení.
Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu na zaplacení částky 211 967,80 Kč listino u ze dne 10. 3. 2021 (č. l. 20).
5. Sporné mezi stranami zůstalo, zda žalovaný uhradil zálohu v celkové výši 180 000 Kč. K tomu žalovaný předložil originál příjmového pokladního dokladu ze dne 20. 8. 2020 na částku 80 000 Kč a příjmového pokladního dokladu ze dne 7. 10. 2020 na částku 100 000 Kč. Proti tomu žalobce předložil čestné prohlášení svého (bývalého) zaměstnance jméno příjmení ze dne 14. 2. 2022 (č. l. 70), že se na těchto dokladech nenachází jeho podpis a že uvedené částky nepřevzal.
6. Soud si je vědom toho, že předložené doklady jsou soukromou listino u a je tak obecně na žalovaném, aby dokázal jejich pravost a správnost (§ 565 věta první o. z.), o čemž byl žalovaný v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. rovněž poučen u jednání konaného dne 15. 6. 2022. Proti tomu se nelze s ohledem na zásadu ústnosti a bezprostřednosti spokojit ani s písemným prohlášením svědka příjmení (v řízení byl tedy i kvůli tomu v souladu s důkazním návrhem žalobce proveden výslech tohoto svědka).
7. Žalovaný ve svém účastnickém výslechu (u jednání dne 15. 6. 2022) zejména uvedl, že žalobce„ kontaktoval“ v létě 2020, přičemž mu bylo řečeno, že cena dodaného betonu bude nižší, pokud zaplatí hotově a nebude se čekat. Původní objednávku posílal mailem a pak vše domlouval telefonicky s panem příjmení. Až poté učinil písemnou objednávku z 15. 9. 2020, ale již předtím„ beton lili“. Žalovaný přitom nedokázal (k dotazu soudu) vysvětlit, proč záloha z 20. 8. 2020 ve výši 80 000 Kč nebyla zúčtovaná na první fakturu ze 17. 9. 2020. Dále uvedl, že peníze předal panu příjmení ve stavební buňce proti příjmovému dokladu, přičemž ohledně druhé části zálohy opět zavolal panu příjmení, že má peníze a zda je může přivézt v hotovosti. Když peníze měl, tak je chtěl„ rovnou použít“, aby je neutratil, protože ve stavebnictví„ nevíte, jestli za týden ty peníze mít budete“. Nevěděl přitom v době, kdy skládal druhou zálohu, zda první byla zúčtovaná,„ o účetnictví se nestará“,„ vůbec mu nerozumí“, nikdo po něm„ nic nechtěl“, pouze mu byly vystaveny faktury, které předal účetnímu, veškeré listin y předává účetnímu„ jednou měsíčně“. Žalovaný dále popsal, že„ když se platí na místě“, tak dostane stvrzenku, že zaplatil buď řidiči, nebo pumpaři, pak přijde faktura a žalovaný má stvrzenku, že zaplatil na místě, protože„ většina betonárek chce buď platbu předem, nebo v hotovosti na stavbě“.
8. Svědek jméno příjmení ve svém svědeckém výslechu (u jednání dne 14. 9. 2022) zejména uvedl, že žalovaného zná, domlouval s ním objednávky. U žalobce pracoval v uvedené době jako míchač, přijímal peníze v hotovosti, dával doklady k fakturaci a„ dělal vlastně všechno“, zálohy ale mohl přijímat ještě„ pan příjmení nebo příjmení“. Ohledně obchodních zvyklostí žalobce uvedl, že platbu dopředu od známých zákazníků nevyžadovali, pouze u neznámých, kteří hradili zálohovou fakturu, nebo na základě příjmového dokladu. Žalovaný byl neznámý zákazník, tak ho svědek požádal, aby složil nějakou zálohu, to bylo určitě na jaře 2020, žalovaný přinesl peníze, ten den proběhla betonáž, avšak v menším objemu, tak se dohodli, že se to doúčtuje po další betonáži. Svědek dále uvedl, že žalovaný takto zálohu složil jen jednou, svědek mu vystavil příjmový doklad, který pak po zúčtování určitě zničil, zůstat žalovanému nemohl. Když svědek přijal zálohu, takto evidoval v peněžním deníku, v okamžiku, kdy se z toho stala platba, vystavila se faktura, kde takto zaplacená částka v hotovosti byla odečtena jako záloha a vystavily se účetní doklady. S žalovaným žádné problémy ohledně placení nebyly, až na konci, kdy mu svědek„ již nechtěl beton dát“, ale on se domluvil s paní příjmení (dcera zaměstnavatele svědka) a ještě nějaký beton„ odebral na fakturu“. Kolik pak žalovaný dlužil, svědek neví, myslí, že to bylo kolem 100 000 Kč, to byl i důvod, proč„ mu nechtěl beton dát“. S žalovaným v té době již probíhala fakturace, nepřijímala se hotovost.
9. Svědek dále k otázce svého podpisu na příjmových dokladech uvedl, že písmo není jeho, když tyto příjmové doklady„ se vůbec nepoužívaly k platbě“, razítko,„ kde je na konci jednička v kolečku, bylo na velíně, kde se míchal beton, tam se žalovaný musel s někým domluvit, tyto příjmové doklady se vždy po zúčtování zničily“.
10. Žalovaný dále předložil svou daňovou evidenci za období od 1. 8. 2020 do 31. 10. 2020 (č. l. 103-105), v níž je dne 20. 8. uveden výdaj 80 000 Kč s poznámkou„ záloha na beton“ (viz též výdajový doklad V/9, č. l. 106) a dne 7. 10. výdaj 100 000 Kč s totožnou poznámkou„ záloha na beton“ (viz též výdajový doklad V/41, č. l. 106). Oproti tomu žádné platby v hotovosti (ať již v těchto termínech nebo na jaře 2020) korespondující uvedeným částkám nejsou zachyceny v předložené pokladní knize ani účetním deníku žalobce.
11. Žalovaný rovněž předložil smlouvu o dílo uzavřenou s objednatelem právnická osoba, dne 30. 7. 2020 (č. l. 123) na polyfunkční dům obec, kdy stavba měla být prováděna od 3. 8. 2020 do 11. 10. 2020 (bod 3. smlouvy).
12. Při hodnocení důkazů musel soud vzít v potaz, že verze žalovaného a svědka příjmení (respektive žalobce) jsou neslučitelné a současně nemohou obstát. Žalovaný tvrdí, že zálohu předal v hotovosti svědku (a to dvakrát), zatímco svědek příjmení tvrdí, že zálohu přijal jen jednou, a to na jaře 2020, zatímco v době, ze které jsou datované pokladní doklady, již žalovaný měl mít platební problémy, takže„ se fakturovalo“, navíc pokladní doklady potvrzující přijetí zálohy měly být zničeny a neměly tak žalovanému zůstat.
13. Soud v souladu s § 132 o. s. ř. o. s. ř. hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, přičemž přihlížel pečlivě i k tomu, co v řízení vyšlo najevo včetně toho, co uvedli účastníci. Zůstává skutečností, že na počátku řízení žalovaný měnil svou obranu, neboť nejprve (vyjádření č. l. 44 ze dne 7. 10. 2021) tvrdil, že bylo vše uhrazeno, aby následně (vyjádření č. l. 58 ze dne 20. 12. 2021) nepopřel první fakturu, na níž ale měl uhradit zálohu 80 000 Kč, zatímco zbytek popírá a teprve ve vyjádření č. l. 60 ze dne 11. 1. 2022 zaujal nynější procesní pozici, že uhradil na zálohách 180 000 Kč, a ke svým obranným tvrzením navrhl důkazy. Nelze však přehlédnout, že svědectví jméno příjmení, jehož výslech navrhoval žalobce, je naopak částečně v rozporu s žalobními tvrzeními (podle kterých žádné faktury než ty v řízení předložené mezi účastníky neexistují, protože na jaře 2020 strany ještě neobchodovaly). Jako reakci na výslech svědka žalobní strana u jednání dne 14. 9. 2022 doslova uvedla, že skutečnost o obchodování na jaře 2020 je pro ni„ novinka“ a zřejmě se jednalo„ o černé dodávky“ (?).
14. Soud při hodnocení důkazů tak vyšel z toho, že svědek příjmení uvedl skutečnosti, které nejsou v souladu se žalobními tvrzeními, ostatními důkazy a svědek nebyl ani vnitřně konzistentní. V prvé řadě svědek nepopřel přijetí peněz od žalovaného, i když se tak mělo stát jen jednou. Skutečnost, že se tak mělo stát na jaře 2020 a že tato první dodávka měla být„ doúčtována asi na 1 000 Kč“, ale žádné jiné důkazy včetně faktur předložených žalobcem nepotvrzují a je to – jak již bylo řečeno – i v rozporu se žalobními tvrzeními. Svědek sice popřel pravost podpisu na příjmových dokladech, avšak zároveň uvedl, že razítko na pokladních dokladech („ kde je na konci jednička v kolečku“) žalobce používal (byť to mělo být„ na velíně“) a že se tedy jedná o příjmové doklady,„ které se užívaly u nás v práci“. Soud zároveň považuje za nevěrohodný mechanismus, kdy svědek měl přijímat platby v hotovosti a vydávat o tom potvrzení (příjmové doklady), přičemž v okamžiku konečné fakturace a zúčtování měl svědek tyto příjmové doklady zničit, takže žalovanému„ nemohly zůstat“. To s sebou nutně vyžaduje postup, kdy se kupující ke svědkovi znovu dostaví a příjmový doklad mu vydá zpět. Žalovaný měl u svědka přitom složit zálohu jen jednou (nadto na jaře 2020, což se ale v účetních dokladech žalobce nijak neprojevilo), přitom mu byla dodávka betonu vydávána vícekrát a„ žádné problémy ohledně placení nebyly, až na konci“, kdy ještě nějaký beton„ odebral na fakturu“ a„ nepřijímala se hotovost“. To by ovšem ale také znamenalo, že žalovanému (pokud s ním byly problémy„ ohledně placení“) měl být beton dodán až po zaplacení faktury: všech pět žalobcem předložených faktur přitom představuje vyúčtování již provedených dodávek.
15. Všechno doposud uvedené tak soud vede k závěru, že výpověď svědka příjmení je nevěrohodná. Tím nemá být řečeno, že svědek (úmyslně) lhal, když k závěru o nevěrohodnosti svědka není potřeba prokázat, že svědek mluvil nepravdu; jde toliko o hodnocení přesvědčivosti a vypovídací schopnosti tohoto důkazního prostředků.
16. Skutková verze žalovaného je přitom (kromě jeho účastnické výpovědi) prokazovaná nejen předloženými příjmovými doklady (ohledně nichž svědek příjmení připustil, že je žalobce„ používal“), ale i jeho podrobnou daňovou evidencí (jednotlivé dny obsahují i několik různých položek o pohybu plateb), ohledně níž soud považuje za mimořádně nepravděpodobné, že by do ní žalovaný zpětně zasahoval a vytvořil tak pro účely soudního řízení číslované výdajové doklady V/9 a V/41. Daňová evidence totiž obsahuje nepřerušenou řadu takových mimořádně detailních dokladů (např. po uvedeném výdajovém dokladu V/41 ze dne 7. 10. 2020 s poznámkou„ záloha na beton“ následuje výdajový doklad V/42 ze dne 9. 10. 2020 na částku 130 Kč a poznámkou„ lžíce zednická“ apod.). Časové souvislosti žalobcem vydaných faktur rovněž korespondují s předloženou smlouvou o dílo (stavební práce měly začít v srpnu 2020, 20. 8. 2020 žalovaný poprvé skládá zálohu, 15. 9. 2020 píše písemnou objednávku a 17. 9. 2020 je žalobcem vystavena první faktura, která na objednávku odkazuje). Skutečnost, že první dvě faktury (ze 17. 9. a 24. 9. 2020) byly uhrazeny bezhotovostně, zatímco další tři (z 13. 10., 5. 11. a 30. 11. 2020) již nikoliv, lze jednoduše vysvětlit předpokládanou prodlevou, s jakou žalovaný založil účetnímu příslušné příjmové doklady (zálohy tak měly vskutku pokrýt až tyto pozdější tři faktury). Tomu pak odpovídá i prvotní obrana žalovaného, že má vše uhrazeno: výpověď žalovaného, že„ dokáže spočítat stavbu“ ale o účetnictví„ se nestará“, je v tomto kontextu zcela uvěřitelná.
17. Další důkazy tak již soud neprováděl jako nadbytečné. To se týká i žalovaným navrhovaného znaleckého posudku na pravost podpisu svědka příjmení (z originálu dokladů je přitom zřejmé, že nejde o úplný podpis, ale zjednodušenou parafu), když skutková tvrzení žalovaného má soud za prokázaná již z ostatních provedených důkazů. Soud tak učinil skutkový závěr, že žalovaný složil dne 20. 8. 2020 zálohu 80 000 Kč a dne 7. 10. 2020 zálohu 100 000 Kč.
18. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se prodávající kupní smlouvou zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.
Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.
Podle § 1807 o. z. má se za to, že co dala jedna strana druhé před uzavřením smlouvy, je záloha.
19. Podle nesporného skutkového stavu účastníci uzavřeli kupní smlouvu (§ 2079 odst. 1 o. z.) na dodávku betonu. Vlastní dodávka betonu, požadovaná kupní cena i její fakturace (§ 1958 odst. 2 o. z., když faktura představuje nejen účetní doklad, ale i výzvu k plnění) třemi žalobou uplatňovanými fakturami je rovněž nesporná. Jediný spor je v řízení o to, zda kupní cena v celkové výši 211 967,80 Kč zůstala žalovaným cele neuhrazena, nebo zda ji částečně pokryla záloha (§ 1807 o. z.) v celkové výši 180 000 Kč (mezi stranami byl spor o poskytnutí této zálohy).
20. Na základě shora rozebraného hodnocení důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že žalovaný uvedenou zálohu poskytl. Žalobce tak má nárok pouze na doplatek kupní ceny ve výši 31 967,80 Kč, úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) z této částky v zákonné výši (podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ) za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení (splatnost na výzvu dle faktury ze dne 30. 11. 2020) a paušální částku s uplatněním pohledávky 1x 1 200 Kč (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ).
21. V ostatním pak byla žaloba zamítnuta, a to ohledně jistiny ve výši 180 000 Kč, zbývajících úroků z prodlení (zálohou byla pokryta celá částka fakturovaná fakturami ze dne 13. 10. 2020 se splatností 13. 11. 2020 a ze dne 5. 11. 2020 se splatností 30. 11. 2020, jakož i částka 36 953,80 Kč z faktury ze dne 30. 11. 2020 se splatností 31. 12. 2020, takže žalovaný se do prodlení s úhradou těchto částek nedostal) a nákladů s uplatněním pohledávek 2x 1 200 Kč týkajících se pohledávek uplatněných uvedenými dvěma fakturami.
22. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když žalovaný byl v řízení úspěšnější a má tak nárok na poměrnou náhradu účelně vyložených nákladů řízení spočívajících v odměně jeho zástupce z řad advokátů, hotových výdajů a náhrad advokáta včetně náhrady za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. ). Z částky 215 567,80 Kč přitom bylo žalobci přiznáno toliko 33 167,80 Kč (15,4 %), úspěch žalovaného tak činí 84,6 % a nahrazuje se mu 69,2 % (84,6 – 15,4) uvedených nákladů řízení.
Advokát žalovaného v řízení učinil účelně celkem devět úkonů právní služby:
-) převzetí zastoupení ve věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu),
-) vyjádření ve věci (4x) dne 11. 1. 2022 (č. l. 60), 9. 3. 2022 (č. l. 78), 31. 8. 2022 (č. l. 102) a 14. 11. 2022 (č. l. 120), když ostatní vyjádření advokáta žalovaného (č. l. 44, 51, 56 a 58) za účelné úkony právní služby považovat nelze (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu),
-) účast u soudního jednání dne 11. 5. 2022, 15. 6. 2022, 14. 9. 2022 a 1. 12. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g/ adv. tarifu).
Tarifní hodnotou je ve smyslu § 9 odst. 1 adv. tarifu částka 211 967,80 Kč, sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí podle § 7 bod 6. adv. tarifu částku 9 180 Kč.
Účelně vynaložené náklady žalovaného tak sestávají z:
-) odměny advokáta za 9 úkonů právní služby ve výši 9x 9 180 Kč, celkem 82 620 Kč,
-) paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 9x 300 Kč (§ 13 odst. 3 adv. tarifu), celkem 2 700 Kč,
-) cestovních náhrad, které se za jízdu k jednání konaným 11. 5. 2022, 15. 6. 2022, 14. 9. 2022 a 1. 12. 2022, jakož i k odročenému jednání dne 16. 11. 2022 skládají
o) ze základní náhrady za použití vlastního motorového vozidla, která podle § 157 odst. 3 a 4 písm. b) zákoníku práce a § 1 písm. b) vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 511/2021 Sb. , o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad zákoníku práce , činí (při délce jedné cesty ze sídla advokáta k soudu a zpět 140 km) částku 3 290 Kč (4,70 Kč x 140 x 5),
o) z náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu, která podle § 157 odst. 3 , § 158 odst. 2 , 3 a 4 zákoníku práce a § 4 písm. b) vyhlášky činí částku 3 922 Kč (51,40 Kč x (140 km x 5 x 10,9 l) /100)),
o) celkem 7 212 Kč,
-) z náhrady za promeškaný čas advokáta v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonu prováděném v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět, která podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu činí za cestu ke čtyřem jednáním a zpět (3 započaté půlhodiny cesta jedním směrem) částku 2 400 Kč (24 x 100 Kč),
-) z náhrady za promeškaný čas advokáta v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za účast při jednání, které bylo odročeno bez projednání věci (16. 11. 2022), v částce 4 590 Kč
-) náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z výše uvedených částek 20 900 Kč (0.21 x (82 620 + 2 700 + 7 212 + 2 400 + 4590)),
celkem 120 422 Kč.
23. Nahrazovaná částka tak činí 83 332 Kč (0,692 x 120 422). Obecná třídenní lhůta k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku a místo plnění k rukám zástupce žalovaného byly určeny v souladu s § 149 odst. 1 , § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li povinný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se oprávněný domáhat nuceného splnění povinnosti výkonem rozhodnutí (exekucí).