Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 335/2022-36

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 19 113,05 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 114 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 114 Kč od 16.9.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 10 999,05 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 17.6.2022 do 15.9.2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 886 Kč od 16.9.2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 114 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 114 Kč od 16.9.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 10 999,05 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 17.6.2022 do 15.9.2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 886 Kč od 16.9.2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 19 113,05 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II., když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 21.4.2022. Na základě takto uzavřené smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit společně se sjednaným úrokem a poplatek v celkové výši 2 133,05 Kč do 16.6.2022. Žalobkyně svůj závazek po přezkoumání úvěruschopnosti žalované (výpisem z účtu, z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB, nebo CRIF) splnila a dne 21.4.2022 žalované úvěr poskytla bezhotovostním převodem na její účet č. bankovní účet. Následně se strany dohodly na prodloužení doby splatnosti úvěru do 19.5.2022 a na dalším poplatku s tím, že žalovaná měla v případě dodržení splatnosti zaplatit celkem 17 133,05 Kč. Žalovaná však úvěr ani poplatek nevrátila, proto žalobkyně požadovala kromě částky 17 133,05 Kč dále smluvní pokutu ve výši 1 980 Kč za období od 17.6.2022 do 26.10.2022, když dle smlouvy byla tato smluvní pokuta sjednána pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, poukazovala na nepřiměřené smluvní podmínky, které jsou v rozporu se zákonem o spotřebitelských úvěrech s tím, že žalobkyně postupovala bez odborné péče a v rozporu s dobrými mravy a namítala neplatnost předmětné smlouvy.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 20.12.2022 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle , , souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle , , její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 23.12.2022, přičemž žalovaná souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě.

4. Na základě provedeného dokazování soud vzal za prokázané následující skutečnosti: Z nesporných tvrzení účastníků a z y nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 21.4.2022, Všeobecných úvěrových podmínek žalobkyně, má soud za prokázáno, že žalobkyně a žalovaná se dne 21.4.2022 dohodly na tom, že žalobkyně poskytne žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit společně se sjednaným úrokem a poplatkem v celkové výši 2 133,05 Kč do 28 dnů od poskytnutí úvěru. Z nesporných tvrzení účastníků i z výpisu z účtu žalované bylo zjištěno, že žalobkyně úvěrové prostředky ve výši 15 000 Kč žalované na její účet dne 21.4.2022 poskytla. Z y nazvané profil klienta bylo zjištěno, že žalovaná uvedla své příjmy ze zaměstnání vychovatelky ve výši 35 171 Kč, výdaje domácnosti ve výši 18 000 Kč, z čehož 9 000 Kč jsou úvěry v bance, 3 000 Kč hypotéka, 2 000 Kč náklady bydlení a 3 členové domácnosti, přičemž tyto údaje v žádosti nebyly ověřovány. Dále žalobkyně k důkazu předložila ještě výpisy z běžného účtu žalované za období od číslo do číslo nicméně z těchto rovněž vůbec nevyplývá, jaké náklady měla žalovaná na bydlení, přičemž počáteční a konečný zůstatek na těchto výpisech je vždy záporný. Z registru EUCB a REPI bylo dále zjištěno, že žalovaná měla úvěry, žádné po splatnosti. Z y nazvané předžalobní výzva k plnění ze dne 5.9.2022 a z připojeného poštovního podacího archu z téhož dne, má soud za to, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky do 7 dnů od doručení výzvy s tím, že ji zároveň upozornila, že v opačném případě se obrátí na soud. Z potvrzení právnická osoba bylo dále zjištěno, že žalovaná zaplatila žalobkyni na předmětný úvěr pod variabilní symbol dne číslo částku 2 478 Kč, 16.6.2022 částku 3 508 Kč a dne 28.12.2022 dvakrát 450 Kč.

5. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně a žalovaná se dne 21.4.2022 dohodly na tom, že žalobkyně poskytne žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně poplatků a úroků, tedy celkem částku 17 133,05 Kč do 28 dnů od poskytnutí úvěru, úvěrové prostředky žalobkyně žalované převedla na její účet dne 21.4.2022, žalovaná zaplatila dne 19.5.2022 částku 2 478 Kč, 16.6.2022 částku 3 508 Kč a 28.12.2022 částku 900 Kč, celkem 6 886 Kč. Při uzavírání úvěrové smlouvy posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalované z údajů, které tato uvedla v žádosti o uzavření úvěrové smlouvy, dále měla k dispozici výpis z jejího běžného účtu za 3 měsíce, vždy se záporným zůstatkem. Žalovaná z poskytnutého úvěru ve výši 15 000 Kč uhradila bance celkem částku 6 886 Kč. Předžalobní upomínkou z 5.9.2022 vyzvala žalobkyně k úhradě zůstatku úvěru ve lhůtě do 7 dnů od doručení výzvy.

6. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle , , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle , , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle 991 odst. 2 , , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti a je na místě jí částečně vyhovět. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. V daném konkrétním případě však žalobkyně tvrdila, že schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr byla zkoumána pouze na základě informací, které žalobkyně čerpala ze sdělení žalované v žádosti o úvěr a dále z výpisu jejího běžného účtu a z veřejných registrů. Dle názoru soudu však toto její zkoumání nemůže být posouzeno jako dostatečné. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval ve výše uvedeném rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má zúžit toliko na statistickou pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta a na jeho ničím nepodložené sdělení o jeho příjmech a výdajích. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně tvrdila, že vycházela z informací od žalované, podložených jen výpisem z jejího bankovního účtu. Z tohoto účtu však nejsou naprosto nijak patrné skutečné výdaje žalované, zejména pak na její vlastní bydlení, z účtu je patrné, že na tomto neměla žalovaná dostatek finančních prostředků, zůstatek byl záporný. Žalobkyně pak rovněž vůbec nezkoumala pravdivost tvrzení žalované o tom, že celkový příjem ze zaměstnání činí 35 171 Kč, přitom všechny tyto údaje by se zcela jistě projevily v posouzení její schopnosti splácet předmětný úvěr. Tudíž má soud za to, že takové posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru.

12. Žalobkyně přitom v řízení tvrdila a prokázala, že žalované byla poskytnuta celkem částka 15 000 Kč, žalovaná ji doposud vrátila toliko částku 6 886 Kč, s ohledem na tuto skutečnost tak soud zavázal žalovanou, aby žalobkyni uhradila na ji žalobkyní poskytnuté plnění bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy) právě částku 8 114 Kč (15 000 Kč – 6 886 Kč), když není možno žalobkyni přiznat další nároky z titulu neplatné smlouvy. Právě pro tuto částku tedy soud žalobě vyhověl a zavázal žalovanou, aby ji žalobkyni uhradila. Žalobkyně přitom vyzvala žalovanou k vrácení poskytnuté částky prokazatelně dopisem odeslaným žalované dne 5.9.2022, dle kterého měla žalovaná zaplatit dluh do 7 dnů od doručení výzvy. Soud vycházel z notoriety při doručování písemností poštou 3 dny pro doručení, tímto byla žalované výzva doručena 8.9.2022, plnit měla do 7 dnů, tj. do 15.9.2022, od 16.9.2022 je tedy v prodlení a žalobkyně má právo na úrok z prodlení dle v požadované výši 11,75% ročně dle vl. ve znění č. Ve zbytku byla pro výše uvedené žaloba zamítnuta.

13. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci byla úspěšnější žalovaná, která by měla právo na část nákladů řízení, podle obsahu spisu však tato žádné náklady řízení nepožadovala, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.