Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 289/2022-52

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Monikou Mikšovskou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 14 921,24 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 14 921,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 921,24 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 14 921,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 921,24 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 14 921,24 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdce, společnost právnická osoba, ST anonymizováno 7 slov číslo, země, uzavřel pomocí prostředků komunikace na dálku se žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 14 921,24 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet a měl být splacen nejpozději dne datum, avšak žalovaný do tohoto data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky bezvýsledně vyzván předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Soud tak ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle ust. , („ o.s.ř“).

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav:

Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu spotřebitelském úvěru, na základě které se předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového limitu a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednané úroky z úvěru a příslušné poplatky. Ve smlouvě byla ujednána možnost opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolving), úvěrový limit činil 80 000 Kč, úroková sazba činila 11,75 % měsíčně (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne datum, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, obchodními podmínkami společnosti právnická osoba). Splatnost úvěru připadala na den datum (prokázáno výpisem z úvěrového účtu). Žalovaný celkem z revolvingového úvěru načerpal částku 21 707,89 Kč (tj. nikoliv v žalobě uváděnou částku 14 921,24 Kč) a uhradil 26 783,07 Kč (prokázáno úvěrovou historií). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne datum (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámením o postoupení pohledávky). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne datum (prokázáno předžalobní upomínkou včetně podacího archu).

5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru dle , („o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ust. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobkyně dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdila a prokázala. Žalobkyně byla o této skutečnosti písemně poučena.

12. Následkem neadekvátního posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Soud v tomto směru odkazuje mj. na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo OPR-Finance, v němž SDEU vyslovil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a ustanovení právního předpisu EU ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice ustanovení právního předpisu EU EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud tak splnění povinnosti předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného řádným způsobem zkoumal z úřední povinnosti.

13. Žalobkyně v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalovaného původní věřitel ověřoval výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu (v současnosti 3 410 Kč). Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácena částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Odesláním žádosti o úvěr žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit a že řádně zvážil své možnosti. Žalovaný byl dále lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, příjmení, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Žalobkyně však mimo výše uvedená obecná tvrzení v průběhu řízení netvrdila žádné konkrétní skutečnosti, ani nepředložila žádné konkrétní důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného (např. výstupy o lustraci žalovaného ve výše uvedených dlužnických rejstřících a databázích, doklady o konkrétních příjmech a výdajích žalovaného, informace o jeho dalších závazcích, apod.). Proto soud nepovažuje povinnost předchůdce žalobkyně posoudit řádně úvěruschopnost žalovaného za splněnou.

14. S ohledem na to, že žalobkyně ve věci neprokázala, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost jejího právního předchůdce s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že předchůdce žalobkyně uzavřel předmětnou smlouvu s žalovaným, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného daný úvěr po dobu jeho trvání splácet.

15. Vzhledem k tomu, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle ust. § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Z listinných důkazů předložených žalobkyní bylo prokázáno, že její právní předchůdce poskytl žalovanému z titulu smlouvy o úvěru částku celkem ve výši 21 707,89 Kč. Žalovaný zaplatil na úvěr celkem částku 26 783,07 Kč, z čehož vyplývá, že jistina úvěru již byla zcela uhrazena. Z uvedeného důvodu soud žalobu zamítl.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle za situace, kdy procesně plně úspěšnému žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.