Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 104/2022-33
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Gerlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 37 229,58 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 516 Kč s úrokem z prodlení ve výši 16,33 Kč za dobu od 15. 10. 2022 do 21. 10. 2022 a ve výši 10 % ročně z částky 8 516 Kč od 22. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaný povinen zaplatit žalobkyni
- částku 15 213,58 Kč,
- zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 213,58 Kč od 22. 10. 2022 do zaplacení,
- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 401,35 Kč,
- kapitalizovaný úrok ve výši 17 164,44 Kč,
- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 867,84 Kč od 6. 6. 2022 do 21. 10. 2022,
- náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč,
- částku 13 500 Kč,
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 516 Kč s úrokem z prodlení ve výši 16,33 Kč za dobu od 15. 10. 2022 do 21. 10. 2022 a ve výši 10 % ročně z částky 8 516 Kč od 22. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaný povinen zaplatit žalobkyni - částku 15 213,58 Kč, - zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 213,58 Kč od 22. 10. 2022 do zaplacení, - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 401,35 Kč, - kapitalizovaný úrok ve výši 17 164,44 Kč, - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 867,84 Kč od 6. 6. 2022 do 21. 10. 2022, - náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, - částku 13 500 Kč, <b>se zamítá.</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 26. 10. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení nároků ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 11. 4. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovaným. Na základě uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit spolu s jistinou i příslušenství úvěru ve výši 25 776 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, tj. celkem částku 55 776 Kč v 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč se splatností poslední splátky 11. 6. 2020. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, v důsledku čehož mu vznikla povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení od 12. 6. 2020. Žalovaný na úvěr uhradil do sjednané doby splatnosti úvěru částku 12 484 Kč odpovídající 3 řádně uhrazeným splátkám, z toho na jistinu byla alokována částka 6 270,42 Kč a na příslušenství částka 6 213,58 Kč. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022 byla pohledávka s účinnosti ke dni 6. 6. 2022 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se v řízení domáhala jistiny 23 729,58 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 23 729,58 Kč od 22. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 4 401,35 Kč představující zákonný úrok z prodlení z jistiny 23 729,58 Kč za dobu od 12. 6. 2020 do 20. 4. 2022, kapitalizovaného úroku 17 164,44 Kč, který sestává z nesplaceného kapitalizovaného úroku 1 797,42 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 11 409,80 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 2 163,86 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 4 191,36 Kč a postoupeného smluvního úroku za období po konečné splatnosti 6 602,02 Kč představující 15 % ročně z jistiny 23 729,58 Kč od 12. 6. 2020 do 20. 4. 2022 po odečtení částky xanon -240 uhrazené žalovaným po postoupení pohledávky, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 884,17 Kč z jistiny 23 729,58 Kč se zohledněním plateb provedených žalovaným za dobu od 6. 6. 2022 do 21. 10. 2022, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč za 1 obyčejný dopis z částku 39 Kč a 1 cestu pověřeného terénního pracovníka právní předchůdkyně žalobkyně na kontaktní adresu žalovaného z důvodu osobní návštěvy za 217 Kč, smluvní pokuty ve výši 13 500 Kč představující 0,1 % dlužné jistiny za každý den z prodlení za dobu od 12. 6. 2020 do 1. 1. 2022. Žalovaný ode dne postoupení pohledávky uhradil již zmíněnou částku ve výši xanon -240. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván i předžalobní upomínkou ze dne 3. 10. 2022.
2. V podání ze dne 28. 11. 2022 žalobkyně sdělila, že její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnosti žalovaného na základě jím vyplněné žádosti o úvěr, ve které uvedl své údaje, číslo občanského průkazu, požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru ve výši 30 000 Kč, neboť podle údajů uvedených žalovaným mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 4 778 Kč, výše měsíční splátky podle uzavřené smlouvy byla 3 984 Kč, žalovanému tak po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru a jeho tvrzených údajů mělo měsíčně zůstat cca 790 Kč, kterými mohl volně disponovat. Žádosti o úvěr jsou v sekci„ doložení příjmu žadatele“ vypsány dokumenty, které žalovaný předložil k ověření totožnosti svých měsíčních výdajů, jedná o výplatní pásky a pracovní smlouvu. Osoba žalovaného nemá záznam v insolvenčním rejstříku, tedy ani v době uzavření smlouvy nebyla v takovém rejstříku vedena. Dále se vyjádřila k výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 884,17 Kč.
3. Žalobkyně již v podané žalobě vyznačila, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tak vyzval žalovaného usnesením, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neučinil soudu žádné podání, zejména se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými.
4. Soud ve věci provedl následující důkazy, z nichž zjistil:
-) z listiny„ Smlouva o úvěru číslo“, že se jedná o smlouvu mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovaným datovanou dnem 11. 4. 2019. Uvedená smlouva obsahuje závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a závazek žalovaného zaplatit úrok ve výši 2 888 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 788 Kč a inkasní poplatek 5 400 Kč, tj. celkem částku 55 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že převzal v hotovosti částku spotřebitelského úvěru. Zápůjční úroková sazba činila 15 %, RPSN 272,44 %;
-) z listiny„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému informace o věřiteli a zprostředkovateli úvěru, o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru, nákladech spotřebitelského úvěru a další informace, žalovaný převzetí uvedeného formuláře stvrdil dne 11. 4. 2019 svým podpisem;
-) z listiny„ Žádost o úvěr“, že žalovaný dne 11 4. 2019 požádal právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že ke své osobě uvedl adresu adresa žalovaného, že jeho zaměstnavatelem je společnost právnická osoba, ulice a číslo, obec, od 15. 2. 2016, což bylo ověřeno, nemá sjednaný rezidenční úvěr, příjmy žalovaného byly ověřeny výplatními páskami a pracovní smlouvou. Žalovaný měl mzdu 11 974 Kč, jeho měsíční náklady byly náklady na bydlení a energie 2 000 Kč, na dopravu, jídlo, osobní náklady 1 000 Kč, měsíční splátky stávajících půjček činily 4 000 Kč, dále měl výdaje na telefon 200 Kč měsíčně, tedy jeho celkové měsíční výdaje činí 7 200 Kč. Uvedl, že bydlí u rodičů, je ženatý, nemá žádné vyživované dítě, má střední vzdělání, je vlastníkem bankovního účtu. Kolonka„ srážky ze mzdy, výživné“ zůstala nevyplněna. Předložil občanský průkaz a cestovní pas;
-) z listin„ Rámcová smlouva o postupování pohledávek“,„ Dodatek č. 1 k rámcové smlouvě o postupování pohledávek“ a„ Dílčí smlouva o postoupení pohledávek“, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne 4. 4. 2022 rámcovou smlouvu o postupování pohledávek, kterou si dohodly podmínky uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postupování pohledávek, jimiž jsou pohledávky ze spotřebitelských úvěrů, které budou vždy uvedeny v datové pásce. Dne 3. 6. 2022 došlo k uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, v níž strany prohlásily, že právní předchůdkyně žalobkyně předala žalobkyni datovou pásku, bylo ujednáno postoupení pohledávek a přílohou číslo byl seznam pohledávek, mezi nimi i pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo. Dne 3. 6. 2022 byl mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřen dodatek k rámcové smlouvě o postupování pohledávek, jímž došlo k úpravě některých ujednání mezi stranami;
-) z listiny„ Potvrzení o provedení transakce“, že právní předchůdkyně žalobkyně zaplatila žalobkyni dne 6. 6. 2022 na účet částku, která je v potvrzení skryta, za prodané portfolio;
-) z listiny„ Oznámení o postoupení pohledávky“ a podacího archu, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 21. 6. 2022, že pohledávka za ním ze smlouvy o půjčce číslo byla postoupena na žalobkyni. Oznámení bylo odesláno žalobkyní žalovanému 23. 6. 2022;
-) z listiny„ Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky“, že jde o listin u vyhotovenou dne 20. 10. 2022 z interního systému žalobkyně a je s ní zaznamenáno, že dne 26. 7. 2022 byl žalovanému odeslán obyčejný dopis a dne 16. 8. 2022 byla provedena cesta pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka;
-) z dopisu žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne 8. 7. 2022, že žalobkyně informovala žalovaného o tom, že se stala majitelem pohledávky za ním ze smlouvy číslo vyzvala jej k úhradě částky 73 607,04 Kč ve lhůtě splatnosti do 26. 7. 2022;
-) z dopisu žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne 26. 7. 2022, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného dopisem k zaplacení dlužné částky ze smlouvy číslo ve lhůtě do 15. 8. 2022;
-) z listiny„ Výzva před podáním žaloby“ a podacího archu, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 3. 10. 2022 k zaplacení dlužné částky ze smlouvy číslo s upozorněním, že pohledávka bude vymáhána soudní cestou, nedojde-li k jejímu zaplacení do 14. 10. 2022. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána 5. 10. 2022;
-) z výpisu obchodního rejstříku žalobkyně, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území České republiky;
-) z listiny„ Dodatek č. 1 pracovní smlouvy ze dne 15. 2. 2016“, že byl uzavřen dne 8. 12. 2016 mezi právnická osoba právnická osoba a žalovaným, jímž došlo ke změně pracovního poměru žalovaného na dobu neurčitou;
-) z výplatních lístků žalovaného za měsíce prosinec 2018 až únor 2019, že hrubá mzda žalovaného podle jeho tarifu činila 22 470 Kč, žalovanému byl však vyplácen příspěvek na praní pracovních oděvů, prémie za neproduktivní časy, plnění norem, příspěvek na dopravu, příplatky za práci přesčas v sobotu a neděli a noci. Z jeho čisté mzdy se mu srážely nepřednostní pohledávky, v prosinci 2018 ve výši 1 754 Kč, v lednu 2019 ve výši 7 135 Kč a v únoru 2019 již ve výši 7 929 Kč.
5. Závěr o skutkovém stavu, jež soud učinil z provedených důkazů, je následující: V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako dlužníkem byla dne 11. 4. 2019 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit včetně úroků a poplatků v 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, adresu uváděl adresa žalovaného, pracuje v průmyslovém parku v obec u zaměstnavatele právnická osoba s příjmem 11 974 Kč měsíčně, nemá sjednaný rezidenční úvěr, ale na stávající splátky zápůjček hradí 4 000 Kč měsíčně. Kromě toho měl náklady na bydlení a energie 2 000 Kč měsíčně, na dopravu, jídlo, osobní náklady 1 000 Kč měsíčně a na telefon 200 Kč měsíčně, tedy uváděl celkové měsíční výdaje 7 200 Kč měsíčně. Kolonku pro uvedení srážek ze mzdy nechal nevyplněnou. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy o úvěru řádně nesplácel, podle tvrzení žalobkyně v podané žalobě žalovaný na svůj závazek uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 12 484 Kč. Posléze právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku z úvěrové smlouvy na žalobkyni. Následně žalovaný uhradil další částku ve výši xanon -240. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila pouze dodatek k pracovní smlouvě a výplatní lístky žalovaného za měsíce prosinec 2018 až únor 2019, z nichž je zjevné, že žalovaný do zaměstnání dojížděl, neboť mu byl poskytován příspěvek na dopravu a z jeho mzdy byly prováděny srážky pro nepřednostní pohledávky. Jeho čistá měsíční mzda byla vyšší, než uváděl, do žádosti o úvěr uvedl mzdu, která odpovídala mzdě pro provedení srážek z jeho příjmu. Výše srážek žalovaného byla v každém měsíci jiná a ve výplatních lístcích bylo uvedeno, že jde o srážky pro ostatní nepřednostní pohledávky, z čehož je zjevné, že se jednalo o srážky exekuční.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“):„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“
7. Podle § 419 o. z.:„ Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“
8. Podle § 420 odst. 1 o. z.:„ Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“
9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“):„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“
10. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném v době uzavření úvěrové smlouvy:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“
11. Podle § 580 odst. 1 o. z.:„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“
12. Podle § 588 odst. 1 o. z.:„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“
13. Podle § 1970 o. z.:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“
14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. :„ Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.“
15. Soud po právní stránce věc posoudil podle výše uvedených ustanovení zákonných právních předpisů a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru, jelikož byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutno posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Při uzavírání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zjevně porušila ustanovení § 86 ZoSÚ, jelikož řádně neprověřila výdaje žalovaného, v důsledku čehož je uzavřená úvěrová smlouva neplatná.
16. Z předložené žádosti o úvěr je zjevné, že právní předchůdkyně si sice nechala předložit doklady o příjmech žalovaného, a to výplatní lístky žalovaného a dále dodatek k pracovní smlouvě, z nějž vyplývá, že byl zaměstnán na dobu neurčitou, ale nijak neprověřila výdaje žalovaného. Ohledně výdajů se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouze s tvrzením žalovaného, že jeho výdaje na splátky stávajících půjček činí 4 000 Kč a jeho další výdaje na bydlení, energie, dopravu, jídlo, osobní náklady a telefon 3 200 Kč měsíčně, ač se jedná o výdaje neobvykle nízké, aniž by si tvrzení žalovaného ohledně jeho výdajů jakkoli ověřila. Nijak si neprověřila, že žalovaný skutečně bydlí u rodičů s měsíčními náklady na bydlení 2 000 Kč, a to přesto, že uváděl, že je ženatý. Tvrzení žalovaného, že na dopravu, jídlo a osobní náklady vynakládá 1 000 Kč měsíčně je těžko uvěřitelné již z toho důvodu, že žalovaný dojížděl do svého zaměstnání z obec do obec, kdy za tím účelem čerpal od svého zaměstnavatele příspěvek na dopravu. Celkové žalovaným uváděné výdaje 3 200 Kč bez splátek dalších zápůjček navíc jen nepatrně přesahují částku životního minima v době poskytnutí zápůjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně si také nijak neověřila, že splátky dalších zápůjček žalovaného činí skutečně 4 000 Kč měsíčně a nejsou vyšší, a to přesto, že z jeho mzdy byly prováděny srážky pro nepřednostní pohledávky v podstatně vyšším rozsahu. Tyto srážky samy o sobě svědčí o tom, že žalovaný řádně nesplácel své předchozí dluhy a tyto tak musely být vymáhány exekučně. Právní předchůdkyně žalobkyně si nevyžádala ani jeden výpis z účtu žalovaného, přestože uvedl, že je jeho vlastníkem, nepožadovala od něj ani jiné doklady k jeho výdajům, neověřovala si jeho závazky, přes informaci o srážkách z jeho mzdy neprovedla ani jeho lustraci v centrální evidenci exekucí. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy neměla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházet z jím tvrzených výdajů, ale měla si je ověřit, zejména tvrdil-li žalovaný tak neobvykle nízké měsíční výdaje a žalovaný předložil výplatní lístky dokládající, že z jeho mzdy jsou prováděny srážky.
17. Skutečnost, že k posouzení úvěruschopnosti nepostačují samotné údaje sdělené zájemcem o úvěr, je zřejmá ze samotného znění ustanovení § 86 odst. 1 ZosÚ, podle nějž je poskytovatel úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Dle názoru soudu je třeba i při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ aplikovat závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) .” Také Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
18. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ mohla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud neměla pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, přičemž pro účely posouzení úvěruschopnosti měla zejména porovnat příjmy a výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů. Navíc bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně posuzovat úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně tak v době uzavření úvěrové smlouvy neměla podklady nezbytné pro učinění závěru o úvěruschopnosti žalovaného, posouzení úvěruschopnosti žalovaného nevěnovala potřebnou péči a nemohla tak dospět k závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Naopak měla informace o tom, že úvěr nebude schopen splácet, když z jeho mzdy byly prováděny srážky, což svědčí o tom, že řádně nesplácel ani předchozí závazky a ze mzdy mu zbývala pouze nezabavitelná částka.
19. Přesto právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru s žalovaným uzavřela s vědomím sjednání úroků a poplatků. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr přenesl na poskytovatele spotřebitelského úvěru. Jestliže porušením povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně uvedené v § 86 ZoSÚ byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, je třeba takovou smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 588 o. z. posoudit jako absolutně neplatnou. Porušením povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je totiž nutné považovat za jednání, které odporuje zákonu (tj. § 86 ZoSÚ), a současně i za jednání, které zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele.
20. Soud v tomto směru odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 1. srpna 2019 č. j. 15 Co 123/2019 – 115 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bod 41).“
21. O tom, že k neplatnosti smlouvy z důvodu porušení ust. § 86 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 je třeba přihlížet i bez návrhu svědčí i novela ust. § 87 odst. 1 ZosÚ provedená zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022, podle níž byla druhá věta uvedeného ustanovení nahrazena větou„ Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“ Podle důvodové zprávy k tomuto novelizovanému ustanovení právní úprava reaguje na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C -679/18 OPR Finance, který judikoval, že ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru s tím, že uvedené články„ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Důvodová zpráva dále uvádí, že již před uvedenou novelou měly soudy posuzovat plnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a vyvodit z toho právní následky i bez návrhu spotřebitele, na základě citované vnitrostátní judikatury, úprava byla provedena z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů normy a jednotného přístupu soudů k dané problematice.
22. Plnila-li právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 30 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně na jistině vrátit podle § 87 odst. 1 věta třetí ZosÚ. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně v žalobě uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 12 484 Kč. Posléze byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, té žalovaný uhradil částku xanon -240, žalovaný tedy na úvěr zaplatil celkovou částku 21 484 Kč. Žalovaný tak byl výrokem I. tohoto rozsudku zavázán k úhradě částky 8 516 Kč žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení.
23. Úrok z prodlení z přiznané jistiny byl přiznán v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud má prokázáno odeslání předžalobní výzvy žalovanému dne 5. 10. 2022, soud ji tak za doručenou považuje v souladu s ust. § 573 o. z. dne 10. 10. 2022. V případě předchozích výzev nebyly soudu doloženy doklady o jejich odeslání. právnická osoba sice žalovaného vyzvala k zaplacení pohledávky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 6. 2022, v té době však již tato společnost nebyla věřitelem pohledávky za žalovaným. V předžalobní výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do 14. 10. 2022, tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou poměrům žalovaného ve smyslu v § 87 odst. 1 věta třetí ZosÚ, ostatně v řízení nebyl tvrzen ani nijak nevyšel najevo opak. Ode dne 15. 10. 2022 je tak žalovaný s vydáním důvodně uplatněné pohledávky 8 516 Kč v prodlení. Žalobkyni tak byl v souladu s podanou žalobou přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Zákonný úrok z prodlení k tomuto datu činil 15 % ročně, žalobkyně však podanou žalobou požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 10 %, byl jí tak přiznán v této uplatněné výši. S ohledem na to, že žalobkyně v podané žalobě úrok z prodlení kapitalizovala ke dni 21. 10. 2022, vypočetl soud rovněž úrok z prodlení k tomuto datu, který činí 16,33 Kč (tj. 10 % ročně z částky 8 516 Kč od 15. 10. 2022 do 21. 10. 2022) a od data 22. 10. 2022 přiznal žalobkyni úrok z prodlení až do zaplacení v nekapitalizované výši.
24. Ohledně zbývajících uplatněných částek soud žalobu pro neplatnost smlouvy o úvěru výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
25. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tedy podle kritéria úspěchu ve věci. Ve věci byl úspěšnější žalovaný, je to tedy žalovaný, komu přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Protože však žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.