Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 400/2022-41
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 41 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 500 Kč od datum do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu tj. co do částky 20 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 861,98 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 673,96 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 500 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 25,14 % ročně z částky 25 000 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu tj. co do částky 20 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 861,98 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 673,96 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 500 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 25,14 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne datum domáhá na žalovaném zaplacení částky 41 500 Kč s příslušenstvím, specifikovaným výše ve výroku I. a II. rozsudku. V žalobě tvrdí následující: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem částku ve výši 45 000 Kč (25 000 Kč a 15 000 Kč) v
60 pravidelných týdenních splátkách po 750 Kč, počínaje dnem datum. příjmení 15 000 Kč představuje odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši
10 000 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, za celou dobu smluvního vztahu uhradil pouze částku 3 500 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni a žalovaný o tom byl informován dopisem z téhož dne. Žalovanou částku 41 500 Kč tvoří jistina zápůjčky 25 000 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 16 500 Kč. Žalobkyně požaduje dále po žalovaném zaplacení úroků a úroků z prodlení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl vyzván předžalobní upomínkou.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka číslo soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne
datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku ve výši 25 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu ve výši 25 000 Kč a dále poplatek ve výši 15 000 Kč, který se skládá z úroku ve výši 5 000 Kč, administrativního poplatku ve výši 5 000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši
10 000 Kč, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 45 000 Kč (čl. 1 smlouvy
o spotřebitelském úvěru). Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky v 60 týdenních splátkách po 750 Kč. V čl. 5 smlouvy o spotřebitelském úvěru je uvedeno, že pokud zákazník neuhradí včas splátku, má právní předchůdkyně žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. V čl.
1.4 smlouvy o spotřebitelském úvěru je uvedeno, že výše výpůjční úrokové sazby činí 32,15 % ročně, a že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka číslo ze dne datum).
5. Z tvrzení žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný za celou dobu smluvního vztahu uhradil celkem částku 3 500 Kč.
6. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, který uvedl, že pracuje jako OSVČ a pobírá čistý měsíční příjem ve výši 30 583 Kč (prokázáno kartou zákazníka, daňovým přiznáním, fakturou ze dne datum, fakturou ze dne datum a příjmovými pokladními doklady ze dne datum, datum, datum). Další příjmy žalovaný neuvedl. Dále uvedl, že jeho osobní výdaje činí 11 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 6 000 Kč měsíčně, což žalobkyně ověřila z předložené nájemní smlouvy (prokázáno nájemní smlouvou), ostatní výdaje (sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních, apod.) 7 000 Kč. Použitelný příjem žalovaného byl ve výši 6 583 Kč (prokázáno kartou zákazníka).
7. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným dne datum na žalobkyni, která tak byla k podání žaloby aktivně legitimována (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, seznamem postoupených pohledávek). Dopisem ze dne datum byl žalovaný o postoupení pohledávky informován (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne
datum a podacím lístkem ze dne datum).
8. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění ze dne datum a podacím lístkem ze dne datum).
9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
14. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
15. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
16. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úrokuz prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle
§ 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována.
20. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouvu o úvěru byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením této smlouvy
o úvěru dostatečně a odborným způsobem zkoumala schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětná smlouva jsou smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.
21. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba proti GK, C číslo, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
22. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
23. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle dokladů o jeho příjmech, kdy příjmy žalovaného v rozhodném období činily průměrně 30 583 Kč čistého měsíčně. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, soud nepovažuje za dostatečný. S žalobkyní lze souhlasit pouze v tom, že posoudila příjmové poměry žalovaného. Pokud jde o výdajové poměry žalovaného, pak tyto výdaje již žalobkyně řádně nezkoumala. Žalobkyně se kromě ověření výdajů na bydlení z předložené nájemní smlouvy, spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalovaného, že jeho měsíční výdaje činí 24 000 Kč. Z předložených důkazů nelze dojít k závěru, že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet. Navíc k výzvě soudu o doplnění listinných důkazů o čitelné kopie daňového přiznání a nájemní smlouvy uvedla žalobkyně, že těmito listinami resp. jejich čitelnějšími kopiemi žalobkyně nedisponuje. Kopie z uvedených listin byly pořízeny obchodním zástupcem právního předchůdce žalobkyně a to v domácím prostředí, nejsou proto kvalitní. Tvrzení žalobkyně, co do údajů daňového přiznání a nájemní smlouvy, tak nebylo možné ze strany soudu ověřit.
24. Žalobkyně za této situace měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů. Žalobkyně tudíž měla postupovat podle § 84 odst. 1 ZoSÚ a vyžádat si od žalovaného příslušné doklady, na základě kterých by si výdaje žalovaného verifikovala. Toto zjevně žalobkyně řádně neučinila a při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla ze závěru, že volné zdroje žalovaného jsou dostatečné a činí částku 6 583 Kč. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
25. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zcela nedostatečně, a zároveň i údaje které zkoumala (daňové přiznání a výdaje dle nájemní smlouvy) nebyla sto prokázat. Soud proto smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že žalovanému byla takto poskytnuta částka ve výši
25 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil toliko částku 3 500 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění, které dosud neuhradil, žalobkyni také vrátit. Výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaného činí 21 500 Kč.
26. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 21 500 Kč, kdy rovněž uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení od datum do zaplacení. Žalovaný se o své povinnosti zaplatit žalovanou částku mohl bezpečně dozvědět až z žaloby, která mu byla soudem doručena dne datum. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení se zaplacením přisouzené částky a od tohoto dne je proto povinen platit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z přisouzené částky. Výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ke dni vzniku prodlení žalovaného činila 15 % ročně, žalobkyně však podanou žalobou požadovala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně.
27. Ve zbývajícím rozsahu tj. co do částky 20 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 861,98 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 673,96 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 500 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 25,14 % ročně z částky 25 000 Kč od datum do zaplacení, byla žaloba výrokem II. zamítnuta s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.
28. Výrok III. o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Náhrada nákladů řízení by v poměrné výši příslušela procesně úspěšnějšímu žalovanému, nicméně tomuto v řízení žádné náklady nevznikly, neboť byl zcela nečinný a soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
29. Lhůta pro splnění povinnosti uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena delší
než zákonná (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), a to s přihlédnutím k předpokládaným možnostem žalovaného přisouzenou částku uhradit.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.