Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
12 C 207/2022-41
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Monikou Bittnerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 90 585 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 785 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 785 Kč za dobu od datum do zaplacení.
II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 90 585 Kč s příslušenstvím, se co do částky 77 800 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 400,74 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 10 140,39 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 64 520 Kč za dobu od datum do datum, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51 735 Kč za dobu od datum do zaplacení a co do úroku ve výši 24,6 % ročně z částky 64 520 Kč za dobu od datum do zaplacení, zamítá.
III. Částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 000 Kč, splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 785 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 785 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 90 585 Kč s příslušenstvím, se co do částky 77 800 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 400,74 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 10 140,39 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 64 520 Kč za dobu od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51 735 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a co do úroku ve výši 24,6 % ročně z částky 64 520 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 000 Kč, splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1 Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne datum domáhala proti žalované zaplacení částky 90 585 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, a žalovanou došlo dne datum k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, kdy tyto informace byly zaznamenány do karty zákazníky a ověřeny doklady uvedeným rovněž v kartě. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet. V souvislosti s tím se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 87 940 Kč a odměnu za administrativní činnosti ve výši 18 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 36měsíčních splátkách po 5 165 Kč počínaje datum, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, z tohoto důvodu byl dluh právní předchůdkyní žalobkyně ke dni datum zesplatněn. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, požaduje žalobkyně rovněž zákonný úrok z prodlení a úrok ve výši 24,60 % ročně sjednaný v čl. 1 smlouvy. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila celkem částku 67 215 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy byla přitom ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Ke dni postoupení přitom činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 91 917,98 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 64 520 Kč, dlužného úroku ve výši 22 065 Kč a dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradila.
2 Ve věci byl dne datum vydán elektronický platební rozkaz číslo jednací, který však byl zrušen usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 8. 9. 2022, číslo jednací, neboť se jej nepodařilo žalované řádně doručit do vlastních rukou.
3 Zástupce žalobkyně se k prvnímu jednání nařízenému na datum bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán, přičemž předvolání k jednání mu bylo doručeno do datové schránky dne datum. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.). rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně.
4 Žalovaná při jednání soudu uvedla, že úvěr od právního předchůdce žalobkyně ve výši 80 000 Kč dostala, nemá však dostatek finančních prostředků na uhrazení žalované částky. Pobírá pouze starobní důchod ve výši částka, kdy na tento důchod má vedenou exekuci, takže jí zbývá částka částka, z této částky platí ještě 5 splátkových kalendářů ve výši cca částka. Žalovanou částku by byla schopna splácet nejdříve od anonymizováno rok, kdy jí končí jeden splátkový kalendář, a to ve výši 1 000 Kč, neboť po zaplacení exekuce a 5 splátkových kalendářů jí zbývá pouze částka částka měsíčně. Dále uvedla, že bydlí v nájemní bytě o velikosti anonymizováno se svým anonymizováno, jeho anonymizováno a anonymizováno ulice náklady činí částka a elektřina částka. Příspěvek na bydlení ani jiné dávky žalovaná nepobírá.
5 Soud se v projednávané věci zabýval nejdříve otázkou, zda je u žalobkyně dána aktivní legitimace a naopak u žalované legitimace pasivní, přičemž vycházel z žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů. Dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum postoupila společnost právnická osoba své pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce a ze smluv o spotřebitelském úvěru, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými klienty jako dlužníky, specifikované v Seznamu Pohledávek na žalobkyni. Žalobkyně současně prokázala, že žalované bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum ze strany společnosti právnická osoba Žalobkyně současně prokázala, že oznámení o postoupení pohledávky žalované také odeslala na poslední známou adresu. Aktivní legitimace je tedy dána.
6 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
7 Dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sjednána Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 80 000 Kč s úrokem v kapitalizované výši 87 940 Kč a administrativním poplatkem ve výši 18 000 Kč, když zápůjční úroková sazba činila 56,70 % ročně. Ve smlouvě byl rovněž uveden bankovní účet žalované č. bankovní účet. Zapůjčené peněžní prostředky měly být ze strany žalované vráceny v pravidelných splátkách ve výši 5 165 Kč měsíčně. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná bydlí v nájmu, jakožto zdroj příjmů byl uveden starobní důchod a další příjem ze zaměstnání od datum, pravidelný měsíční příjem činil 13 967 Kč, ostatní příjmy 24 000 Kč, pokud se týká výdajů osobní výdaje činily 3 410 Kč, výdaje na bydlení 4 000 Kč a ostatní výdaje 1 000 Kč. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. bankovní účet je zřejmé, že dne datum byla odeslána částka 80 000 Kč na účet č. bankovní účet. Žalobkyně dále k důkazu předložila splátkový kalendář, Oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru a výzva k úhradě dluhu ze dne datum a Výzvu k úhradě spotřebitelského úvěru před jeho zesplatněním ze dne datum.
8 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalované, když žalobkyně k důkazu předložila pouze kartu klienta. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. V kartě klienta (žalované) sice byly uvedeny informace poskytnuté poskytovateli úvěru ze strany žalované, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Právní předchůdkyně žalobkyně sice zjišťovala příjmy žalované, avšak tyto dle názoru soudu dostatečně neprověřila, zejména není zřejmé, že by si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala pracovní smlouvu žalované, její výplatní pásky, sdělení ČSSZ ohledně výše starobního důchodu, případně výpisy z účtu, ze kterých by se dala výše příjmů žalované a jejich konzistentnost dostatečně osvědčit. Pokud se týká výdajů žalované uvedených v kartě klienta, tyto rovněž právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neověřovala, a to i s ohledem na žalovanou uvedené velmi nízké měsíční výdaje. Rovněž tak žalobkyně neprokázala, že by žalovaná byla lustrována v příslušných registrech či rejstřících.
10 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do 28. 5. 2022, nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti.
11 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do 28. 5. 2022 a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.
12 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
13 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalované byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně bezhotovostním převodem na účet poskytnuta částka ve výši 80 000 Kč. S ohledem na to, že právní předchůdkyně žalobkyně plnila – poskytla žalované peněžitou částku ve výši 80 000 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, posoudil soud nárok žalobkyně jakožto nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalované právo na vrácení toho, co právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky 12 785 Kč, jež představuje jistinu dlužné částky ve výši 80 000 Kč poníženou o částečnou úhradu ze strany žalovaného ve výši 67 215 Kč, avšak nelze mít za důvodný jí uplatněný nárok na zaplacení zbytku žalované částky ve výši 77 800 Kč, jež představuje dlužnou jistinu, úroky a administrativní poplatky, a to z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, což má za následek absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru. Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že v dané části není nárok žalobkyně po právu, a proto soud žalobu výrokem II. co do částky 77 800 Kč a odpovídajícího příslušenství zamítl.
14 Žalovaná dluh řádně a včas neuhradila a je tedy ve smyslu § 1968 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.) v prodlení. Podle § 1970 o. z. je žalobce v takovém případě oprávněn požadovat úhradu úroku z prodlení, a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené nařízením vlády, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal od doručení předžalobní upomínky za použití ust. § 573 o. z., podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní upomínka byla dle poštovního podacího archu odeslána žalované dne datum, doručena tak byla dne datum, ode dne následujícího tak mohla žalovaná plnit a neučinila-li tak, dostala se dnem datum s úhradou do prodlení. Vzhledem k uvedenému proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 785 Kč za dobu od datum do zaplaceni a co do zbytku žalobkyní požadovaný nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení zamítl.
15 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta.
16 O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Za předmět řízení je třeba považovat pro výpočet poměru úspěchu ve věci nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství, které soud vyčíslil ke dni svého rozhodnutí. Předmětem řízení tak byla celkem částka 126 308,07 Kč (90 585 Kč jistina + 3 400,70 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení + 10 140,39 Kč kapitalizovaný úrok z prodlení + 5 570,82 Kč zákonný úrok z prodlení za dobu od datum do datum + úrok ve výši 16 611,16 Kč za dobu od datum do datum). Žalobkyni bylo přiznáno celkem 13 582,57 Kč (12 785 Kč jistina + 797,57 Kč zákonné úroky z prodlení). Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch z 11 % a žalovaná z 89 %, právo na náhradu nákladů řízení by tak příslušelo žalované. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl výrokem III. tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
17 V souladu s § 160 odst. 1 věta druhá o. s. ř. uložil soud žalované povinnost uhradit dlužnou částku včetně příslušenství a náklady řízení ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, a to s ohledem na návrh žalované, její postoj k žalované částce a její majetkové poměry. Výši splátek soud stanovil na jedné straně s ohledem na reálné možnosti žalované předmětný dluh splácet a na straně druhé s přihlédnutím k výši dlužné částky a jejího příslušenství, když zároveň soud vyslovil režim splácení pod ztrátou výhody splátek.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuce.