Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 256/2022-24
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Vlaškovským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 12 940,88 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 940,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 940,88 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,75 %, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 940,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 940,88 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 %, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 940,88 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru číslo kterou žalovaný podepsal dne datum. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený v úvěrové smlouvě úvěr 70 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající z úvěrové smlouvy, především svůj závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru oznámením ze dne datum. Žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni tzv. novou jistinu úvěru skládající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru v celkové částce 82 273,14 Kč. Žalovaný se v úvěrové smlouvě zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Jelikož žalovaný své závazky i přes výzvy žalobkyně neplnil, bylo ze strany žalobkyně zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2020, č. j. 127 C 36/2019 -32. Tímto rozsudkem byl žalovaný zavázán uhradit žalobkyni mj. částku představující smluvní pokuty ve výši 998 Kč a 21 061,12 Kč. příjmení ve výši 21 061,12 Kč představovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 82 273,14 Kč za období prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny úvěru za období do datum. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru však trvalo i po datu datum. Žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru i za následující období, tj. smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 82 273,14 Kč od datum do datum. Žalobkyně limituje požadovanou smluvní pokutu na částku ve výši 12 940,88 Kč.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání konanému dne datum se bez omluvy nedostavil řádně a včas předvolaný žalovaný. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného.
4. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne datum žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště a adresou pro doručování. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr 70 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 36 měsíčních splátkách po 5 256 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 120,40 % ročně. Žalovaný smlouvu podepsal dne datum. Součástí úvěrové smlouvy bylo ujednání, podle kterého vzniká klientovi povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru (zjištěno ze Smlouvy o úvěru číslo). Z listin y Hodnocení klienta soud zjistil, že zde uvedený pravidelný čistý měsíční příjem klienta ze zaměstnání činil 18 000 Kč. Na výdaje žalovaného byla započtena částka životního minima ve výši 3 410 Kč a náklady na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 2 400 Kč. V doplňujících údajích byly uvedeny informace o rodinném stavu žalovaného, o zaměstnavateli, o dosaženém vzdělání a o formě bydlení. Z listin y Výpis NRKI soud zjistil, že žalovaný byl hodnocen kódem 14 – klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti. Z listin y Výpis záznamů z registru příjmení soud zjistil, že v tomto registru nemá žalovaný žádný záznam. Z Pracovní smlouvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u zaměstnavatele jméno příjmení, IČO na pozici zedník-údržbář, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Z Potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne datum soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období od datum do datum činil 18 232 Kč. Z výplatního lístku za únor 2018 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného činil 18 214 Kč. Z výplatního lístku za březen 2018 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného činil 18 224 Kč. Dopisem ze dne datum žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru číslo vyzvala jej k uhrazení částky 83 671 Kč (zjištěno z Oznámení). Dne datum žalobkyně odeslala žalovanému na adresu uvedenou v úvěrové smlouvě předžalobní výzvu, jíž žalovaného vyzvala k úhradě smluvní pokuty ve výši 12 940,88 Kč nejpozději do 15 dnů od odeslání této výzvy (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem). Z Rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2020, č. j. 127 C 36/2019 -32, soud zjistil, že žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni mj. částku 21 061,12 Kč, která představuje část požadované smluvní pokuty dle bodu 6.5 úvěrové smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou v kapitalizované výši 21 061,12 Kč, a to od datum do datum. Soud v této věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání.
5. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).
6. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr
nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru
nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru,
a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, byla v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvovala tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, jméno příjmení jméno číslo, EU:C: číslo). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (příjmení, jméno. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C číslo, ECLI:EU:C: číslo). Výše uvedená argumanetace je v současnosti promítnuta do znění ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , účinného od 29. 5. 2022, dle něhož již není potřeba, aby spotřebitel uplatnil námitku neplatnosti smlouvy, nýbrž soud přihlédne k neplatnosti i bez návrhu.
12. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Z toho vyplývá, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
13. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně řádně nezkoumala výdajovou stránku poměrů žalovaného a spoléhala se výhradně na údaje uvedené žalovaným. Pokud žalobkyně zaznamenala do listin y označené jako hodnocení klienta částku 2 400 Kč představující náklady na bydlení včetně inkasa, tak tyto výdaje soud považuje za nepřiměřeně nízké a podhodnocené. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, pokud neměla k dispozici ověřené údaje o výdajích žalovaného. Soud u jednání v tomto směru žalobkyni poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. o nutnosti označit další důkazy k prokázání svých tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, kdy je třeba zkoumat i výdaje žalovaného, avšak žalobkyně po tomto poučení soudu žádné další důkazy neoznačila. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo ze dne datum pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o smluvních pokutách. Soud proto žalobu žalobkyně, kterou se domáhala po žalovaném úhrady smluvní pokuty ve výši 12 940,88 Kč, zamítl.
14. Pokud žalobkyně odkazovala na řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 127 C 36/2019 , v němž byla žalobkyni přiznána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za období prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny úvěru do datum, tak v tomto řízení soud rozhodl vydáním rozsudku pro zmeškání, v rámci něhož považoval ve smyslu ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná. Ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru soud v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 127 C 36/2019 neprováděl žádné dokazování a vycházel z tvrzení žalobkyně obsažených v žalobě, která považoval pro účely vydání rozsudku pro zmeškání za nesporná. Po řádně provedeném dokazování v tomto řízení však soud dospěl ke shora uvedenému skutkovému závěru, tj. že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, což následně vedlo soud k právnímu závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy.
15. Výrokem II. soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.