Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 180/2022-47
Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pávkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení 12 803,48 Kč s příslušenstvím, o zaplacení částky 5 379,63 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 12 803,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 31. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 5 379,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 31. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Opatrovníku žalované se přiznává odměna ve výši 4 320 Kč.
IV. Žalobkyně je povinna nahradit státu na účet Okresního soudu v Táboře náklady opatrovníka ustanoveného žalované z řad advokátů ve výši 4 320 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 12 803,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 31. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 5 379,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 31. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Opatrovníku žalované se přiznává odměna ve výši 4 320 Kč. IV. Žalobkyně je povinna nahradit státu na účet Okresního soudu v Táboře náklady opatrovníka ustanoveného žalované z řad advokátů ve výši 4 320 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 12 803,48 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty, na jejíž zaplacení vznikl žalobkyni nárok nesplněním povinnosti žalované řádně splatit úvěr poskytnutý jí žalobkyní ve výši 70 000 Kč na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne 20. 6. 2017. Vznik nároku na zaplacení smluvní pokuty byl mezi účastníky sjednán v čl. 6 uvedené smlouvy pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru žalovanou po jeho zesplatnění, a to ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny denně až do jejího zaplacení s omezením horní hranice věřitelem uplatněných smluvních pokut polovinou výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však částkou 200 000 Kč. Tuto smluvní povinnost žalovaná porušila a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty, jejíž část za období prodlení žalované s plněním do 15. 4. 2019 již byla žalobkyni přiznána pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací. Nyní žalobkyně požaduje zaplacení sjednané smluvní pokuty z nové jistiny úvěru ve výši 58 047,60 Kč za období od 16. 4. 2019 do 14. 3. 2022. Požadovanou částku žalovaná žalobkyni dosud nezaplatila, přestože jí byla zaslána předžalobní výzva ze dne 14. 3. 2022. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení částky 5 379,63 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty, na jejíž zaplacení vznikl žalobkyni nárok nesplněním povinnosti žalované řádně splatit úvěr poskytnutý jí žalobkyní ve výši 40 000 Kč na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne 21. 11. 2017. Vznik nároku na zaplacení smluvní pokuty byl mezi účastníky sjednán v čl. 6 uvedené smlouvy pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru žalovanou po jeho zesplatnění, a to ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny denně až do jejího zaplacení s omezením horní hranice věřitelem uplatněných smluvních pokut polovinou výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však částkou 200 000 Kč. Tuto smluvní povinnost žalovaná porušila a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty, jejíž část za období prodlení žalované s plněním do 15. 4. 2019 již byla žalobkyni přiznána pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací. Nyní žalobkyně požaduje zaplacení sjednané smluvní pokuty z nové jistiny úvěru ve výši 37 424,09 Kč za období od 16. 4. 2019 do 14. 3. 2022. Požadovanou částku žalovaná žalobkyni dosud nezaplatila, přestože jí byla zaslána předžalobní výzva ze dne 14. 3. 2022.
2. Žalovaná prostřednictvím svého opatrovníka odmítla oba žalobkyní uplatněné nároky s poukazem na zneužití práva žalobkyní, která na základě dvou obsahově téměř totožných formulářových smluv obsahujících neplatná ujednání v neprospěch spotřebitele se prostřednictvím dvou žalob domáhala nároků, které mohly být uplatněny v rámci jednoho řízení a navrhla zamítnutí žaloby, případě moderaci výše nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty soudem až do výše škody vzniklé žalobkyni.
3. Po skutkové stránce soud provedeným dokazováním zjistil, že mezi účastníky řízení byla dne 20. 6. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo jejímž předmětem bylo poskytnutí finanční částky 70 000 Kč žalobkyní žalované. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 38,19 % ročně formou 60 měsíčních splátek po 2 386 Kč. Celkově se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 143 160 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 38,19 %. V čl. 6 smlouvy byla sjednána povinnost žalované zaplatit žalobkyni v případě nezaplacení nové jistiny úvěru po jeho zesplatnění smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Z oznámení žalobkyně ze dne 15. 4. 2018 vyplývá, že žalovaná úvěr řádně nesplácela, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k jeho zesplatnění podle čl. 6 smlouvy a vyzvala žalovanou k zaplacení částky 73 998 Kč ve lhůtě 10 dnů. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne 1. 10. 2019, bylo rozhodnuto mj. o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu dle čl. 6 uvedené smlouvy za období od 16. 5. 2018 do 15. 4. 2019 ve výši 21 198,52 Kč. Dne 14. 3. 2022 zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku, kterou jí vyzvala k zaplacení smluvní pokuty dle čl. 6 této smlouvy za období od 16. 4. 2019 do 14. 3. 2022 ve výši 12 803,48 Kč. Žalovaná žalobkyni tuto částku dosud nezaplatila. Mezi účastníky řízení byla dále dne 21. 11. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo jejímž předmětem bylo poskytnutí finanční částky 40 000 Kč žalobkyní žalované. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 166,43 % ročně formou 30 měsíčních splátek po 3 725 Kč. Celkově se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 111 750 Kč RPSN činí 166,43 %. V čl. 6 smlouvy byla sjednána povinnost žalované zaplatit žalobkyni v případě nezaplacení nové jistiny úvěru po jeho zesplatnění smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Z oznámení žalobkyně ze dne 15. 4. 2018 vyplývá, že žalovaná úvěr řádně nesplácela, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k jeho zesplatnění podle čl. 6 smlouvy a vyzvala žalovanou k zaplacení částky 51 313 Kč ve lhůtě 10 dnů. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne 10. 8. 2019, bylo rozhodnuto mj. o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu dle čl. 6 uvedené smlouvy za období od 17. 4. 2018 do 15. 4. 2019 ve výši 13 622,37 Kč. Dne 14. 3. 2022 zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku, kterou jí vyzvala k zaplacení smluvní pokuty dle čl. 6 této smlouvy za období od 16. 4. 2019 do 14. 3. 2022 ve výši 5 379 Kč. Žalovaná žalobkyni tuto částku dosud nezaplatila.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne 21. 11. 2017 byla žalované poskytnuta žalobkyní částka 40 000 Kč, žalovaná však měla žalobkyni, a to i při řádném splácení a dodržení všech smluvních ujednání, vrátit částku 111 750 Kč, tedy téměř trojnásobek plnění poskytnutého žalobkyní. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 166,43 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období listopadu 2017 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,73 % ročně. Dohodnutá výše úroků 166,43 % ročně tedy dvacetinásobně převyšuje tuto obvyklou úrokovou míru, což za situace, kdy se jedná o dlouhodobý úvěr, kdy doba splácení byla sjednána na 30 měsíců a žalovaná by tak při řádném splácení měla žalobkyni zaplatit téměř trojnásobek původní jistiny úvěru, vede soud k závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Právě institut dobrých mravů lze považovat za korektiv, omezující autonomii vůle stran smlouvy a jejich možnosti sjednat si obsah smlouvy libovolně. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna naprosto nepřiměřená výši plnění, které žalobkyně žalované poskytla. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je vyjádřena RPSN ve výši 166,43 % ročně je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi. příjmení závěr o rozporu s dobrými mravy soud učinil také ve vztahu ke smlouvě o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne 20. 6. 2017, na jejímž základě byla žalované poskytnuta žalobkyní částka 70 000 Kč. Přestože v této smlouvě byla sjednána výrazně nižší úroková sazba (38,19 % ročně), i tato výrazným způsobem převyšuje obvyklou výši úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou, která pro období června 2017 činila pro korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 9,32 % ročně. Celková nevyváženost smluvních ujednání v neprospěch dlužníka je případě dané smlouvy způsobena kombinací uvedené úrokové sazby s dlouhou dobou splácení, když splátky byly rozvrženy do 60 měsíců. Nižší úroková sazba je tedy kompenzována delší dobou splácení, což ve svém důsledku znamená, že žalovaná se i při nižší úrokové sazbě zavázala zaplatit žalobkyni oproti poskytnuté částce 70 000 Kč částku 143 160 Kč, tedy více než dvojnásobek poskytnutého plnění.
6. Nevyváženost obou smluv v neprospěch dlužníka však vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy k výše popsaným nákladům zatěžujícím dlužníka jako účastníka konkrétní smlouvy, přistupují další sjednané sankce, které jeho dluh dále razantním způsobem navyšují. Konkrétně se jedná o smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka podle čl. 6 2. smlouvy, na jejichž zaplacení vzniká věřiteli nárok před zesplatněním úvěru (přičemž zde nelze odhlédnout od skutečnosti, že tímto sofistikovaným způsobem je dlužník za prodlení se splácením v době před zesplatněním sankcionován duplikovaně) a především o smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy, na jejíž zaplacení vzniká věřiteli nárok po zesplatnění úvěru. Zejména v případě této smluvní pokuty, která je současně předmětem tohoto řízení, se jedná o sankci, která má potenciál výši dluh zvyšovat velmi razantním způsobem. Přestože její sazba 0,1 % denně není sama o sobě nepřiměřeně vysoká, celkový systém sankcí obsažený ve smlouvě, kdy tato denní pokuta je doplňována sankcemi jednorázovými, způsobuje to, že rozsah povinností, které v případě prodlení dlužníka zavazují, je zcela nepřiměřený výši plnění, které mu bylo žalobkyní poskytnuto.
7. Uvedená problematická ujednání smluv přitom nejsou oddělitelná od jejich dalšího obsahu ve smyslu § 576 o.z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše smluvního ročního úroku, je zahrnuta jednak již ve výši jednotlivých splátek, jejichž výše se odvíjí od celkové doby splácení a které byla žalovaná povinna dle smlouvy platit a které se včetně přirostlých úroků stávají součástí nové jistiny úvěru, což je veličina, která následně po případném zesplatnění úvěru, ovlivňuje celkový mechanismus sankcí, jejichž součástí je i smluvní pokuta sjednaná v čl. 6 smlouvy. Jinými slovy výše sjednaného úroku ovlivňuje významným způsobem výši smluvních sankcí, v tomto případě popsané smluvní pokuty, na jejíž zaplacení žalobkyně svůj nárok podanou žalobou také uplatnila. Smlouvy je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána, a to způsobem, z něhož právnímu laikovi nemusí být srozumitelný skutečný rozsah sankcí, které mu v případě prodlení hrozí.
8. Podané žaloby nejsou důvodné. Oproti původním žalobkyní zmiňovaným rozhodnutím soudu, kterými byla dovozena pouze částečná neplatnost mezi účastníky uzavřených smluv o úvěru, která se nevztahovala k ujednání o smluvní pokutě dle čl. 6 smlouvy a tato smluvní pokuta tak byla žalobkyni přiznána v celé požadované výši, je soud nyní toho názoru, že mezi účastníky uzavřené smlouvy o úvěru jsou neplatné absolutně podle § 588 o.z. Důvodem této neplatnosti je nevyváženost mezi plněními, která byla dle smluv žalované žalobkyní poskytnuta a plněními, k nimž se oproti tomu žalovaná zavázala. Tato nevyváženost dosahuje intenzity, která způsobuje neplatnost obou smluv pro zmiňovaný rozpor s dobrými mravy. V důsledku absolutní neplatnosti předmětných smluv o úvěru jsou samozřejmě neplatná také ujednání účastníků o smluvní pokutě obsažená v čl. 6 smluv. Z tohoto důvodu žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ani v jednom případě nevznikl. Žaloby tedy byly v plném rozsahu zamítnuty.
9. Pro úplnost je nutno uvést, že popsaný posun v právním hodnocení obsahu smluv následuje vývoj judikatury vydávané vyššími soudy především při rozhodování o návrzích na zastavení exekuce v rámci výkonu rozhodnutí o spotřebitelských úvěrech v době následující po vydání rozsudku předloženého žalobkyní (k tomu viz např. nález Ústavního soudu II. ÚS 3194/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka).
10. S ohledem na výsledek byla v řízení plně úspěšná žalovaná. Náklady žalované v daném řízení spočívají v nákladech ustanoveného opatrovníka z řad advokátů, jehož hotové výdaje a odměnu za zastupování však nehradí sama žalovaná, ale stát (§ 140 odst. 2 o.s.ř. ). Současně má stát podle § 148 odst. 1 o.s.ř. podle výsledku řízení proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, které platil (výrok IV. tohoto rozsudku). Podle § 140 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ vyhláška 177/1996 Sb. “) činí mimosmluvní odměna opatrovníka dle § 7 a § 12 odst. 3 vyhlášky 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby (z tarifní hodnoty 18 183,11 Kč) částku 1 860 Kč. Dle obsahu spisu byly opatrovníkem učiněny při zastupování žalované následující dva úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení a účast na jednání soudu dne 1. 2. 2023. Odměna opatrovníka tedy činí 3 720 Kč, hotové výdaje dle § 13 odst. 3 vyhlášky celkem 600 Kč (2 x 300 Kč). S ohledem na shora uvedené náleží soudem jmenovanému opatrovníku odměna a náhrada hotových výdajů v částce 4 320 Kč (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti výrokům I., III. a IV. tohoto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Proti výroku II. tohoto usnesení není odvolání přípustné (§ 202 odst. 1 písm. f) o.s.ř. ).
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.