Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 323/2022-51

Okresní soud v Klatovech rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Matějíčkem, jako samosoudcem, ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 54 509,37 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13 236 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 13 236 Kč od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Ohledně částky 41 273,37 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 25 015 Kč od datum do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 545 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13 236 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 13 236 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Ohledně částky 41 273,37 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 25 015 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 545 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 54 509,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 251 Kč od datum do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že jakožto nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela dne datum se žalovanou Smlouvu o zápůjčce číslo jejíž součástí byly Obchodní podmínky, na základě níž byla žalované žalobkyní dne datum vyplacena zápůjčka ve výši 15 000 Kč, s tím, že žalovaná se v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zavázala zaplatit žalobkyni celkovou částku ve výši 52 915 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady zápůjčky, tj. obchodní úrok ve výši 22 915 Kč a administrativní poplatek ve výši 15 000 Kč, a to v 59 měsíčních splátkách po 882 Kč a v závěrečné splátce ve výši 877 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem datum. Žalovaná však platby dle předmětné smlouvy hradila pouze částečně a je tak v prodlení s hrazením svých závazků. S ohledem na prodlení žalované žalobkyně neuhrazenou část jistiny zápůjčky v souladu s uzavřenou smlouvou zesplatnila, a to ke dni datum. Žalobkyně tak eviduje za žalovanou pohledávku v celkové výši 54 509,37 Kč. Na jistině zápůjčky žalovaná do dne zesplatnění zaplatila 141 Kč, tzn. že neuhrazená jistina zápůjčky ke dni zesplatnění činila částku 14 859 Kč. Ode dne zesplatnění žalovaná z dlužné nesplacené části jistiny zápůjčky již neuhradila žádnou částku. Na neuhrazených obchodních úrocích eviduje žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši 21 792 Kč, neboť z celkové částky 22 915 Kč žalovaná do dne zesplatnění uhradila pouze částku ve výši 1 123 Kč. Ode dne zesplatnění pak žalovaná opět již neuhradila žádnou částku. Na neuhrazených měsíčních poplatcích za správu zápůjčky (administrativní poplatky) eviduje žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši 1 000 Kč, neboť na administrativních poplatcích za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, měla žalovaná uhradit celkem 1 500 Kč, z čehož však uhradila pouze částku ve výši 500 Kč, když ode dne zesplatnění pak již rovněž nezaplatila žádnou částku. Za dobu do zesplatnění pak žalobkyni dále vzniklo vůči žalované právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z neuhrazených splátek v celkové částce 28,76 Kč a za dobu od zesplatnění do data datum pak žalobkyni vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z neuhrazených částí zápůjčky v celkové výši 8 729,61 Kč, tzn. že za dobu do data datum žalobkyně požaduje po žalované úrok z prodlení v souhrnné celkové výši 8 758,37 Kč. Žalované dále z důvodu prodlení se splácením jakékoliv splátky nebo její části vznikla povinnost zaplatit žalobkyni sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky za dobu do zesplatnění smlouvy o zápůjčce, uplatněnou žalobkyní v částce 599 Kč. Současně žalobkyni vzniklo vůči žalované i právo na zaplacení smluvní pokuty za porušení povinnosti uhradit dluh po zesplatnění, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, uplatněnou žalobkyní za dobu od zesplatnění smlouvy o zápůjčce do data datum v celkové výši 6 901 Kč. Za dobu do zesplatnění a za dobu po zesplatnění tak žalované z výše uvedených smluvních pokut vznikla povinnost k úhradě celkové částky ve výši 7 500 Kč. Konečně pak žalobkyni vzniklo i právo na úhradu sjednaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky, požadovaných v celkové částce 600 Kč, když tato částka fakticky odpovídá skutečným nákladům na odeslání všech písemných upomínek před zesplatněním a po zesplatnění. Celková žalovaná jistina ve výši 54 509,37 Kč je tedy tvořena součtem uvedených dlužných částek neuhrazené jistiny zápůjčky ve výši 14 859 Kč, neuhrazeného obchodního úroku ve výši 21 792 Kč, neuhrazených administrativních poplatků ve výši 1 000 Kč, neuhrazeného zákonného úroku z prodlení v celkové výši 8 758,37 Kč, neuhrazených smluvních pokut v celkové výši 7 500 Kč a neuhrazených nákladů spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši 600 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila povinnost uhradit dluh z nesplacených částí zápůjčky ani ke dni datum, požaduje žalobkyně podanou žalobou i úhradu zákonného úroku z prodlení z aktuální výše neuhrazených částí zápůjčky v celkové výši 38 251 Kč (14 859 Kč + 21 792 Kč + 1 000 Kč + 600 Kč) i za dobu od datum do zaplacení.

2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne datum, se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalované řádně a včas doručeno fikcí dle (dále jen ). V souladu s ustanovením proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Podle (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

4. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Z předložené písemné Smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum mezi žalobkyní a žalovanou, vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky bez účelového vázání na dobu určitou ve výši 15 000 Kč s pevně stanoveným úrokem ve výši 22 915 Kč a s administrativním poplatkem v celkové výši 15 000 Kč (60 x 250 Kč). Celkové náklady zápůjčky (spotřebitelského úvěru) tedy dosahovaly výše 37 915 Kč. Žalovaná se tak uvedenou smlouvou zavázala žalobkyni k úhradě celkové částky ve výši 52 915 Kč (zápůjčka 15 000 Kč + obchodní úrok 22 915 Kč + administrativní poplatek 15 000 Kč), a to formou 60 pravidelných měsíčních splátek po 882 Kč s tím, že poslední 60. splátka činila 877 Kč, splatných počínaje dnem datum vždy nejpozději do 24. dne každého kalendářního měsíce. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly předložené Obchodní podmínky pro poskytování spotřebitelského úvěru, účinné od 1. 9. 2018, dále Sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut žalobkyně a Splátkový kalendář Smlouvy o zápůjčce číslo. Z předloženého výpisu z účtu žalobkyně vzal soud dále za prokázané, že sjednaná částka zápůjčky ve výši 15 000 Kč byla žalované poukázána na jí sdělené číslo bankovního účtu dne datum. Předloženým Vyčíslením pohledávky ze smlouvy číslo ke dni datum a rovněž předloženým Přehledem úhrad splátek bylo dále prokázáno, když v řízení nebyl v tomto ohledu relevantním způsobem tvrzen či prokázán případný opak, že žalovaná z titulu uzavřené smlouvy uhradila žalobkyni dne datum pouze celkovou částku ve výši 1 764 Kč. S ohledem na skutečnost, že na majetek žalované bylo po uzavření smlouvy o zápůjčce zahájeno insolvenční řízení, prohlásila žalobkyně následně předloženým dopisem ze dne datum v souladu s čl. 15 obchodních podmínek nesplacenou část jistiny zápůjčky, včetně příslušenství, za splatnou a vyzvala žalovanou k úhradě vyčíslené dlužné částky nejpozději do datum.

7. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o zápůjčce (spotřebitelském úvěru), když již jen s ohledem na výši sjednaných nákladů spotřebitelského úvěru v podobě obchodního úroku a administrativního poplatku v souhrnné výši 37 915 Kč dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne datum a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je tak korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele.

8. V daném případě se žalovaná nacházela v pozici spotřebitele jakožto slabšího ze smluvních subjektů při uzavření shora uvedené smlouvy. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významnou, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. V posuzovaném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, nemohla žalovaná samotný standardizovaný text smlouvy, vyhotovený jednostranně žalobkyní, nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

9. V tomto ohledu si zdejší soud dovolí odkázat na právní závěry, k nimž opakovaně ve svých rozhodnutích v obdobných věcech o nárocích ze spotřebitelských úvěrových smluv dospěl Krajský soud v Plzni, a to např. v rozsudcích ze dne 13. 6. 2018 č. j. -82, ze dne 13. 6. 2018 č. j. -76, ze dne 28. 11. 2018 č. j. -68 nebo ze dne 28. 11. 2018 č. j. -58 Krajský soud v této souvislosti konstatoval, že i při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V nyní posuzované věci žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč s tím, že žalovaná měla během 60 měsíců žalobkyni vrátit celkem 52 915 Kč, což představuje více než třiapůlnásobek samotné poskytnuté částky zápůjčky (úvěru). Krajský soud dále při posuzování těchto nároků přitom poukázal na to, že„ úrok je odměnou za poskytnutí úvěru, a pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy pouze ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy“. Smlouvou sjednaný úrok v pevné výši 22 915 Kč, jehož výše činí téměř 153 % samotné poskytnuté částky, je nutné hodnotit jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, neboť již jen jeho smlouvou deklarovaná výše (45 % ročně) několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, jak vyplývá z veřejně dostupné statistiky obec národní banky pro spotřebitelské úvěry se stejnými parametry, když úroky, resp. RPSN úvěrů poskytovaných bankami a některými úvěrovými společnostmi, většinou nedosahují 30 % ročně (viz. také nálezy Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. a ze dne datum sp. zn. ). Lze přitom důvodně dovozovat, že žalobkyně by požadovanou částku žalované nepůjčila a smlouvu by s ní neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky nepřistoupila, když žalobkyně si smlouvou o zápůjčce nechala od žalované slíbit plnění (52 915 Kč), jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění (15 000 Kč) ve značném nepoměru. Smlouva s takto sjednaným (či spíše žalobkyní direktivně stanoveným) obchodním úrokem je tedy dle názoru zdejšího soudu smlouvou absolutně neplatnou.

10. Na posuzovanou problematiku pak lze přiléhavě aplikovat i závěry, k nimž v typově shodné věci jiné žalobkyně, jež však, shodně jako žalobkyně v této věci, poskytuje spotřebitelské úvěry jako nebankovní instituce, dospěl Krajský soud v Plzni např. ve svém rozsudku ze dne 21. 4. 2020 č. j. -80, v němž kromě jiného uvedl, že„ žalobkyně poskytuje úvěry jako nebankovní instituce a je zřejmé, že osoby, které o úvěr žádají, by na bankovní produkty nedosáhly. Poskytovány jsou relativně nízké částky a je zřejmé, že žadatelé o úvěry jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci. Žalobkyně zneužívá absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování úvěrů, a to i spotřebitelských. Žalobkyně v rámci uzavíraných smluv sice vyhoví příslušným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, ale právě v té části, jež nepodléhá zákonné regulaci, naprosto brutálním způsobem zahrne do smluvních ujednání povinnost dlužníka platit úrok zcela nepřiměřeně vysoký. To vše za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činí cca 15 % ročně a za nepřiměřený se považuje úrok tyto sazby podstatně převyšující. Tedy jednání žalobkyně má odvolací soud za účelové a zneužívající a takto si počínající věřitel nemůže požívat ochrany, ani pokud jde o odkaz na oddělitelnost úroku či zásady autonomie vůle a povinnosti plnění smlouvy. Dle odvolacího soudu je třeba hodnotit obchod žalobkyně – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celek. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů a její konání, pokud požaduje úroky z půjčené částky významně vyšší než obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné. Jde vpodstatě o obchod s chudobou. A právě tyto okolnosti dle odvolacího soudu brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být v přezkoumávané věci oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Požadováním placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. příjmení tak šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. Žalobkyně jako věřitel zcela cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit. Jde o jednání věřitele, které nemůže požívat právní ochrany.“

11. V daném případě se navíc žalovaná jako spotřebitel předmětnou smlouvou o zápůjčce zavázala žalobkyni k zaplacení administrativního poplatku v celkové výši 15 000 Kč, zahrnutého vždy v částce 250 Kč ve sjednaných 60 měsíčních splátkách, tzn. že tento poplatek u poskytnuté zápůjčky v částce 15 000 Kč činí 100 % výše zapůjčené částky. I v této výši sjednaný poplatek za správu spotřebitelského úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. V tomto ohledu si zdejší soud rovněž dovolí odkázat např. na právní závěry, k nimž ve svém rozsudku ze dne 30. 1. 2019 sp. zn. v obdobné věci dospěl Krajský soud v Plzni, který konstatoval, že„ pokládá za zcela nepřípustné, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčení peněžních prostředků ve formě úroku víceméně přiměřenou (samotný úrok měl činit cca 20 % p. a.), navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celková částka placená dlužníkem měla fakticky přesahovat částku zapůjčenou.“ Odvolací soud k tomuto dále poznamenal, že případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za poskytnutí spotřebitelského úvěru má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. V jiném svém rozsudku ze dne 24. 6. 2020 sp. zn. , který se rovněž zabýval obdobným nárokem, pak Krajský soud v Plzni k tomuto poznamenal, že„ požaduje-li žalobkyně po žalovaném zaplacení dalších poplatků, jejichž celková výše dosahuje více než ⅔ půjčené částky, je z toho zřejmé, že věřitel chtěl„ vydělat“ na těchto dalších poplatcích, což ve svém souhrnu nelze hodnotit jinak než jako vysoce nemravné. Odvolací soud má za to, že sjednání úroku a veškerých těchto poplatků, které v souhrnu představují odměnu za půjčení peněžních prostředků, je v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jde o ujednání neplatné. Jinými slovy řečeno, z okolností věci plyne, že bez sjednání tak vysokého„ souhrnného poplatku“ by věřitel peněžní prostředky žalovanému nepůjčil“.

12. Uplatněný nárok žalobkyně je tak nutné po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaná přijala od žalobkyně částku 15 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Ze žalobních tvrzení a z listinných důkazů vyplývá, že žalovaná uhradila z titulu uzavřené smlouvy částku v celkové výši 1 764 Kč, započtenou částí ve výši 141 Kč na jistinu zápůjčky, částí ve výši 1 123 Kč na obchodní úrok a částí ve výši 500 Kč na administrativní poplatky. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi částkou žalované poskytnutou (15 000 Kč) a částkou žalovanou zaplacenou (1 764 Kč), tzn. nárok na zaplacení částky ve výši 13 236 Kč. Pokud se žalobkyně podanou žalobou domáhala přiznání běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně od data podání žaloby u zdejšího soudu, lze jí přiznat tento úrok z prodlení pouze z přiznané částky 13 236 Kč. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky 13 236 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z této částky od datum do zaplacení. Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána , účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení celkové přiznané částky byla žalované dle stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

13. Co do zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce, tzn. i ohledně částek kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z neuhrazených splátek zápůjčky, smluvních pokut a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, pak byla žaloba zamítnuta, protože závazek k jejich úhradě nebyl mezi účastnicemi platně sjednán. Žalobkyni tak nebyl přiznán rozdíl mezi celkovou požadovanou jistinou 54 509,37 Kč a přiznanou částkou 13 236 Kč ve výši 41 273,37 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 015 Kč (38 251 Kč – 13 236 Kč) od datum do zaplacení.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měly obě účastnice ve věci úspěch pouze částečný s tím, že úspěch žalované převyšuje úspěch žalobkyně. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto o tom, že žádná z účastnic nemá na náhradu nákladů řízení právo.

15. V posuzovaném případě soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni, která měla ve věci menší procesní úspěch a jíž s ohledem na výsledek sporu nebyla vůči žalované přiznána náhrada nákladů řízení, stíhá povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 545 Kč podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 2 181 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 2 726 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit rozdílovou částku ve výši 545 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla stanovena shodná lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení podáním ke zdejšímu soudu. O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.