Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 99/2022-80
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení částky 73 060 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 700 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 60 700 Kč od datum do zaplacení, smluvní pokutu 12 360,39 Kč, úrok 64,71 % ročně z částky 50 000 Kč od datum do datum ve výši 2 073,84 Kč a úrok ve výši 8,25 % p. a. z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 152 712 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám zástupce žalobkyně, na náhradu nákladů řízení částku 6 748 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po úhradě dlužné částky dle výroku I. tohoto rozsudku, nebo po jejím zesplatnění, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 700 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 60 700 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu 12 360,39 Kč, úrok 64,71 % ročně z částky 50 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 073,84 Kč a úrok ve výši 8,25 % p. a. z částky 50 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 152 712 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám zástupce žalobkyně, na náhradu nákladů řízení částku 6 748 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po úhradě dlužné částky dle výroku I. tohoto rozsudku, nebo po jejím zesplatnění, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.</b>
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28. 3. 2022 domáhá po žalovaném zaplacení částky 60 700 Kč, smluvní pokuty 12 360,39 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, a náhrady nákladů řízení, to vše na základě smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet, spolu s úrokem za poskytnutí, ve 42měsíčních splátkách po 3 453 Kč, počínaje červen 2021 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně posouzena na základě údajů uvedených samotným žalovaným ve formuláři hodnocení klienta a dále z úvěrové historie žalovaného v databázi SOLUS a NRKI. Dále bylo zjištěno, že žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný a obchodník jednající s klientem doporučil úvěr ke schválení. Na základě zjištěných informací provedla žalobkyně tzv. scoring klienta a rozhodla o poskytnutí úvěru. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, v důsledku jeho prodlení žalobkyně ke dni 26. 8. 2021 úvěr zesplatnila. Žalobkyně kromě neuhrazené jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč požaduje zaplacení úroku za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění úvěru ve výši 8 033,75 Kč, smluvní pokuty 2 x 499 Kč za prodlení s úhradou splátku č. 1 a 2 přesahující 30 dní a náhrady nákladů vzniklých s vymáháním 2 x 200 Kč v souvislosti s prodlením s úhradou splátky číslo přesahujícím 15 dní. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru 58 033,75 Kč od datum, kterou k datu datum kapitalizovala částkou 12 360,39 Kč. Dále žalobkyně nárokuje zaplacení zákonného úroku za poskytnutí úvěru v sazbě 64,71 % ročně od datum do zaplacení, přičemž v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru tento úrok od datum uplatňuje v sazbě 8,25 % ročně. Dále žalobkyně požaduje úhradu částky 1 269 Kč za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr. Ke dni podání žaloby nebylo žalovaným ničeho zaplaceno, ani na základě předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se ve věci samé, k výzvě soudu, nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný
3. K jednání nařízenému ve věci dne datum, se žalovaný nedostavil. Zástupce žalobkyně se dostavil a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. I když žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, soud v daném případě tento rozsudek nevydal, neboť, jak je níže uvedeno, shledal uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou.
4. Soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného a provedl dokazování listinnými důkazy:
Kopií občanského průkazu žalovaného předsmluvním formulářem, výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ke dni datum, kartou klienta, prohlášením klienta ze dne datum, hodnocením klienta ke smlouvě číslo ze dne datum, smlouvou o úvěru číslo ze dne datum, dodatkem číslo ke smlouvě o úvěru ze dne datum, přílohou číslo smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet, přihláškou do pojištění ze dne datum, dokladem o vyplacení úvěru ze dne datum, oznámením o schválení úvěru a splátkovým kalendářem ke smlouvě o úvěru číslo ze dne datum, spolu s dodejkou ze dne datum, informačním dokumentem o pojistném produktu„ Pojištění schopnosti splácet úvěry“, informacemi o pojištění, výzvou k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru ze dne datum, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne datum, výpisem z registru příjmení ke dni datum, přehledem příchozích plateb – historií, předžalobní výzvou ze dne datum a poštovním podacím archem ze dne datum.
Nad rámec žalobkyní navržených důkazů soud provedl dokazování výpisy z účtu žalovaného za období od datum až datum, zprávou Okresní správy sociálního zabezpečení Vyškov ze dne datum.
5. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu:
6. Žalovaný uzavřel dne datum se žalobkyní smlouvu o úvěru číslo Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit úvěr spolu s úrokem 64,70 % ročně ve 42měsíčních splátkách po 3 453 Kč. Přípisem ze dne datum bylo žalovanému oznámeno schválení úvěru po posouzení úvěruschopnosti žalované a vyplacení úvěru, oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno poštou na korespondenční adresu dle smlouvy. Spolu s oznámením byl žalovanému zaslán splátkový kalendář s rozpisem splátek splatných od datum do datum. Dne datum byl úvěr ve výši 50 000 Kč vyplacen na účet žalovaného uvedený ve smlouvě, vedený u právnická osoba na jméno příjmení jméno. Žalovaný ke dni podání žaloby ničeho nesplatil.
7. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr na základě informací poskytnutých klientem a uvedených v kartě hodnocení klienta. Dále prověřila žalovaného v registru SOLUS. Z doloženého výpisu z databáze SOLUS ke dni datum soud zjistil, že k žalovanému nebyla evidována dlužná částka po splatnosti, klientovi nebyl přiřazen žádný příznak. Z uvedeného registru tedy nelze zjistit žádné relevantní informace ohledně majetkové situace žalovaného. Z karty hodnocení klienta a karty klienta soud zjistil, že žalovaný byl v době sjednání úvěru zaměstnancem firmy právnická osoba s příjmem 30 910 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný, bezdětný a má maturitu. Forma bydlení je označena„ vlastní“. Jako měsíční výdaje žadatele je uvedena částka 3 800 Kč označená jako životní minimum. Z úřední činnosti soudu je známo, že uvedená částka vychází z paušální částky pokrývající životní minimum a náklady spojené s výživou a zajištěním základních potřeb, tato částka je uváděna pravidelně i v jiných smlouvách ve vztahu k jiným žadatelům o úvěr, a jedná se o zmechanizovaný a konstantní systém vyjádření fixních nákladů předpokládaných u průměrného žadatele o úvěr. V hodnocení klienta nejsou uvedeny žádné splátky půjček, úvěrů atd. V položce bydlení (nájemné, inkaso) je uvedena částka 3 000 Kč a v položce ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby apod.) je uvedena částka 0 Kč. Z hodnocení klienta matematickým výpočtem vyplývá, že žalovaný disponuje rezervou 23 050 Kč měsíčně. Z částečného výpisu z účtu žalovaného (příchozí platby) soud zjistil, že příjem ze mzdy žalovaného od společnosti právnická osoba za měsíce leden až duben 2021 činil částku v rozmezí 24 000 až 32 000 Kč měsíčně.
8. Z evidence soudních řízení Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil., že v roce 2022 byla proti žalovanému zahájena celkem 4 občanskoprávní řízení k vymožení peněžitého plnění, z nichž tři se vztahují k nebankovním úvěrům, poskytnutým žalovanému v květnu 2021.
9. Z výpisů z účtu žalovaného soud zjistil, že platby mzdy za měsíce březen–duben 2021 od společnosti právnická osoba se na úplných výpisech neobjevují a úplné výpisy tedy nekorespondují s částečným výpisem příchozích plateb předložených žalobkyní. Z úplných výpisů z účtu žalovaného dále soud zjistil nepravidelné příjmy od právnická osoba a.s., právnická osoba webová adresa, a.s., které jsou provozovateli sázkové kanceláře. Dále soud zjistil, že z účtu žalovaného byly prováděny časté úhrady platební kartou a prostřednictvím terminálu PAYU SA a GOPAY v hodnotách 200 až 1 500 Kč a jedná se o sázky na uvedených portálech sázkových kanceláří. Například v měsíci březnu 2021 dosáhly tyto sázky nejméně 81 130 Kč. Z výpisu z účtu za měsíce březen a duben 2021 soud také zjistil, že žalovaný čerpal další nebankovní úvěry u právnická osoba s.r.o.
10. Z registru obyvatel soud zjistil, že v době sjednávání předmětného úvěru byl žalovaný svobodný a bezdětný s adresou pobytu ulice a číslo, PSČ obec.
11. Z výpisu z katastru nemovitostí list vlastnictví pro k.ú. obec ke dni datum, k adrese pobytu žalovaného při sjednávání úvěru, soud zjistil, že budova adresa – objekt k bydlení byla jako součást pozemku parc. číslo ve vlastnictví územní celek, nikoli žalovaného.
12. Ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení Vyškov ze dne datum soud zjistil, že od datum je žalovaný zaměstnán u firmy právnická osoba
13. Závazkový vztah, vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným ze smlouvy o úvěru se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo a zákonem číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
14. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
18. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C číslo, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
19. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.
III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
20. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru jako o spotřebitelskou smlouvu. Jednalo se o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr/zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.
21. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
22. Soud posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni datum dle zjištěných informací,
v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny příjmy ani výdaje žalovaného. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného z informací uvedených samotným žadatelem v hodnocení zákazníka. Dle těchto údajů byl žalovaný svobodný, bezdětný, bydlel ve vlastním bydlení a byl zaměstnaný v pracovním poměru u společnosti právnická osoba na dobu neurčitou s příjmem 30 910 Kč, přičemž příjem žalovaného byl ověřen z částečného výpisu z účtu žalovaného. Soud postrádá ověření příjmu žalovaného potvrzením samotného zaměstnavatele, neboť jak bylo zjištěno, žalovaný od datum pracoval u firmy právnická osoba Zejména však soud postrádá ověřování uvedených výdajů žalovaného. Zejména výdajů na bydlení. Skutečnost, že žalovaný není vlastníkem budovy adresa v obec je zřejmá z veřejně dostupné části katastru nemovitostí a informaci žadatele o úvěr o vlastním bydlení tedy bylo možné jednoduše ověřit, což poskytovatel úvěru zjevně neučinil. Jelikož měl žalovaný bankovní účet, bylo nejdostupnější možností poskytovatele úvěru, jak ověřit výdaje žalovaného, právě z výpisů z bankovního účtu za posledních 3 až 6 měsíců. Jak je uvedeno shora, soud z výpisů z účtu žalovaného za období březen až duben 2021 zjistil časté úhrady prováděné z účtu žalovaného jako sázky na portálech sázkových kanceláří. Uvedené skutečnosti jsou zřejmé z úplných výpisů z bankovního účtu žalovaného. Poskytovatel úvěru se však v daném případě spokojil pouze s historií plateb z bankovního účtu žadatele osvědčující výši mzdy a existenci účtu, což soud hodnotí jako ryze účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele.
23. Stav, kdy žalovaný investuje měsíčně vysoké částky do sázek s nejistým výsledkem návratnosti takové investice, v souběhu se stanovením paušálních výdajů na bydlení bez dalšího ověřování, měl vést poskytovatele k dalšímu prověřování, z čeho (z jakých prostředků) hodlá žalovaný své závazky z úvěru plnit. Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem v době sjednávání úvěru, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud není dostatečně zkoumána také výdajová stránka, případně je-li žadatel výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žadatele bližší informace k jeho majetkové situaci, případně úvěr neposkytl. Jako zcela zásadní pochybení poskytovatele úvěru, pak shledává soud chybějící úplné výpisy z bankovního účtu žadatele, ze kterých plyne závislost na hazardních sázkách ve značeném rozsahu.
24. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že na základě informací, které žalobkyně měla (s ohledem na absentující ověření informací o výdajích), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.
25. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené dne datum číslo. Důsledkem toho jsou nároky žalobkyně vůči žalovanému omezeny na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, neboť v případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroku sdílí jeho osud.
26. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 50 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatil. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 50 000 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal.
27. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení, soud okazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy.
Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).
Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
28. Soud proto rovněž zamítl požadovaný úrok z prodlení z přiznané částky 50 000 Kč.
29. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru o spotřebitelském úvěru, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení Vyškov vyplývá, že žalovaný je zaměstnán. S ohledem na zjištěnou majetkovou situaci považuje soud za přiměřenou možnostem žalovaného úhradu dluhu v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč do zaplacení. Při takto stanovené měsíční splátce dojde k celkové úhradě přiznaného dluhu v přiměřené době, žalovanému bude poskytnuta možnost dobrovolně uhradit dluh, aniž by byl nepřiměřeně zvýhodněn na úkor žalobkyně. Výhoda splátek je však podmíněna tím, že žalovaný bude svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaný nezaplatí byť jen jedinou splátku řádně a včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným najednou. Žalobkyně by se pak mohla domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku.
30. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované příslušenství (v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 60 700 Kč, smluvní pokuty 12 360,39 Kč a úroku 64,71 % ročně kapitalizovaného částkou 2 073,84 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 50 000 Kč tj. v rozsahu 33,10 % (čistý úspěch). Náklady řízení požadované žalobkyní spočívají v zaplaceném soudním poplatku 3 654 Kč dle položky 1, bodu 1, písmena b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona číslo 549/1991 Sb., a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů (advokátní tarif) za úkony právní služby dle § 11 odstavec 1, písm. a) a d) advokátního tarifu, příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a účast na jednání dne datum, tj. 3 x 4 060 Kč, paušální náhradě hotových výdajů 3 × 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu a 2 747 Kč náhradě za daň z přidané hodnoty dle § 137 odstavec 3 občanského soudního řádu.
31. Dále bylo přiznáno cestovné osobním vozem anonymizováno, registrační značka, na jednání k procesnímu soudu obec – obec a zpět (68 km, při průměrné spotřebě 10,6 l číslo km, ceně benzínu 41,20 Kč l a sazbě 5,20 Kč km). Cestovné celkem činí 651 Kč. Náhrada za ztrátu času byla přiznána za 2 půlhodiny, tedy v částce 200 Kč, včetně DPH pak 255 Kč.
Náklady advokáta činí 16.733 Kč a náklady řízení žalobkyně celkem (včetně uhrazeného soudního poplatku) činí částku 20.387 Kč, z toho 33,10 % činí 6 748 Kč. Splatnost nákladů řízení byla stanovena shodně se splatností jistiny ve splátkách.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.