Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 231/2022-124
Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupený Mgr. jméno příjmení, advokátkou
se sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 9.242,45 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 9.242,45 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně za dobu od datum do zaplacení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 9.242,45 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 9.242,45 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně za dobu od datum do zaplacení. Tvrdí, že s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru dne datum, na základě níž poskytl žalovanému úvěr 50.001 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, a úvěr byl proto zesplatněn oznámením z datum. Platebním rozkazem zdejšího soudu z 10. 12. 2018 č. j. 24 C 256/2018 -29 byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci mimo jiné smluvní pokutu 15.408,05 Kč podle bodu číslo smlouvy ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru 46.553 Kč za období prodlení žalovaného do datum. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny však trvalo i po datu datum, a žalobci tak vzniklo právo na smluvní pokutu i za následující období. Žalovaná částka představuje smluvní pokutu za období od datum do datum, kdy žalobce tuto částku požaduje v souladu s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb.
2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu . Žalovaný se k žádnému nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobcem a žalovaným probíhalo u zdejšího soudu řízení sp. zn. 24 C 256/2018 , v němž žalobce uplatnil proti žalovanému nároky ze smlouvy o úvěru číslo. V řízení nebylo provedeno žádné dokazování a bylo rozhodnuto platebním rozkazem ze dne 10. 12. 2018 č. j. 24 C 256/2018 -29, který nabyl právní moci dne datum. Soud v něm zavázal žalovaného zaplatit žalobci 46.903 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně za dobu od datum do zaplacení, s úrokem 49,78 % ročně z částky 41.510,28 Kč za dobu od datum do zaplacení, smluvní pokutu 15.408,05 Kč a náklady řízení 15.155,50 Kč. příjmení 46.903 Kč se skládá ze smluvní pokuty 350 Kč podle bodu číslo), b) smluvních ujednání za prodlení se zaplacením splátky číslo z nové jistiny úvěru 46.553 Kč. Tato nová jistina je součtem původní dlužné jistiny 41.510,28 Kč a úroku z úvěru ke dni zesplatnění ve výši 5.042,72 Kč Smluvní pokuta 15.408,05 Kč odpovídá sazbě 0,1 % denně z nové jistiny 46.553 Kč za dobu od datum do datum.
4. Dne datum podepsal žalovaný a úvěrový poradce, jednající za žalobce, listin u Návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/ Smlouva o revolvingovém úvěru číslo. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr 50.001 Kč za úrok 62,87 % ročně. Celková splatná částka činila 97.164 Kč a žalovaný ji měl uhradit formou 36 splátek ve výši 2.699 Kč měsíčně. Pro případ splacení prvních 18 splátek a následně každých 24 splátek měl být úvěr automaticky prodloužen a navýšen, počet revolvingů nebyl omezen a výše revolvingu činila 33.333 Kč. Následně měl žalobce jakožto úvěrující posoudit úvěruschopnost žalovaného, a poté žalobce listin u podepsal datum. Téhož dne datum byl žalovanému úvěr 50.001 Kč poskytnut bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. bankovní účet, variabilním symbolem bylo číslo smlouvy a konstantní symbol byl 558. Žalobce dne datum poskytl žalovanému předsmluvní informace o úvěru a zjišťoval jeho poměry, které uvedl do listin y hodnocení klienta. příjmení příjem žalovaného činil 20.000 Kč, výdaje žalovaného a jeho manželky či partnerky 3.800 Kč měsíčně, další částka výdajů 2.000 Kč byla odvozena z počtu dětí, výdaje na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní byly 4.000 Kč, žádné splátky jiných úvěrů zde nejsou uvedeny. Celkové výdaje činily 9.800 Kč a po odpočtu od příjmu 20.000 Kč byly volné zdroje 10.200 Kč. Žalovaný byl zaměstnán v právnická osoba, obec, od začátku roku 2014. Žalovanému vyúčtovala právnická osoba právnická osoba dne datum částku 504,99 Kč za poskytované služby. Žalobce měl k dispozici pracovní smlouvu žalovaného ze dne datum, která byla sjednána pouze na dobu určitou do konce července téhož roku, avšak dalšími dohodami o změně pracovní smlouvy byl pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou. Podle mzdového výměru byla základní mzda žalovaného 83 Kč na hodinu a motivační výkonností odměna 60 % základní mzdy od datum. Podle výplatních lístků činil čistý příjem žalovaného za červen 2016 částku 18.861 Kč a za červenec téhož roku 19.746 Kč. V registru příjmení neměl žalovaný žádné záznamy. Při nějakém dalším blíže nespecifikovaném zkoumání měl žalovaný skóre anonymizována dvě slova, byl tedy v anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizováno, anonymizována dvě slova. Žalobce měl k dispozici částečný výpis z účtu žalovaného výše uvedeného za dobu od datum do datum, některé údaje však jsou začerněny. Na počátku měsíce července 2016 měl žalovaný záporný zůstatek na účtu a k poslednímu dni téhož měsíce měl rovněž záporný zůstatek - 207,03 Kč. Z tohoto výpisu z účtu soud ověřil výši došlé mzdy, která odpovídá oběma výplatním lístkům. Dále bylo zjištěno, že datum žalovaný obdržel na účet od žalobce 6.284,25 Kč pod variabilním symbolem číslo a konstantním symbolem 558. Konstantní symbol je stejný jako u poskytnutí peněžních prostředků z žalované smlouvy, a variabilní symbol odpovídá číslu úvěrové smlouvy, odlišnému, než je žalovaná úvěrová smlouva. Na účet žalovaného dne datum byla připsána ještě částka 7.000 Kč z platební brány ThePay, která je používána poskytovateli spotřebitelských úvěrů. Žalobce dopisem z datum vyzval žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru 46.903 Kč, z toho původní jistina činila 41.510,28 Kč, úrok z úvěru ke dni zesplatnění 5.042,72 Kč a smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátky 350 Kč ulice jistina činila 46.903 Kč, což je součet původní jistiny a kapitalizovaného úroku. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byl tento dopis žalovanému odeslán či doručen. Z listin y čestné prohlášení o hybridní poště z datum nelze tuto skutečnost dovodit. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem své právní zástupkyně z datum, který byl téhož dne žalovanému odeslán doporučeně. V něm požadoval žalovanou částku jakožto smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny za dobu od datum do datum. Žalovaný na žalovaný úvěr uhradil žalobci celkem pouze částka.
5. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § číslo tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalovanému poskytl bezhotovostně dohodnutou částku 50.001 Kč. Žalovaný tyto peněžní prostředky vyčerpal, avšak své povinnosti vrátit žalobci peněžní prostředky a zaplatit úroky dostal pouze částečně, když jeho platby nepostačovaly k vyrovnání závazku vůči žalobci.
6. Smlouvu úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Po žalobci lze proto důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu, jak vyplývá z ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku . Žalobce byl podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného jakožto spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce byl oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
7. V této souvislosti soud poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal poměry žalovaného, zjistil jeho zaměstnání a čistý příjem pouze za dva měsíce, červen a červenec 2016, a tyto nedosahovaly částky 20.000 Kč měsíčně, která byla uvedena v listin ě hodnocení klienta, a v níž žalobce uváděl příjmy, výdaje a jejich rozdíl. Žalobce dále zjistil, že za dobu od 17. 4. do datum měl žalovaný zaplatit mobilnímu operátorovi 504,99 Kč. Výdaje žalovaného 3.800 Kč na žalovaného a jeho manželku či partnerku a výdaje 2.000 Kč na děti či dítě, dále výdaje na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní 4.000 Kč nebyly žádný způsobem ověřeny. Žalobce v listin ě hodnocení klienta dospěl k částce 10.200 Kč jakožto k disponibilnímu příjmu žalovaného, z této částky však nelze s jistotou vycházet, když do výpočtu nebyl uveden přesný čistý příjem žalovaného, ale příjem vyšší, a výdaje žalovaného nebyly nikterak ověřeny. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce nahlížel do nebankovního registru klientských informací, z listin y s názvem osobní data bylo možné zjistit pouze to, že žalovaný měl anonymizována tři slova, není však zřejmé, na základě kterých konkrétních skutečností bylo toto skóre vypočteno a co přesně má znamenat. Významnou skutečností v této souvislosti je to, že žalovaný krátce před čerpáním žalovaného úvěru obdržel na svůj účet dne datum částku 7.000 Kč od jiného nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, a dne datum obdržel na svůj účet 6.284,25 Kč přímo od žalobce. Konstantní symbol a variabilní symbol této platby po srovnání s těmito symboly u platby žalovaného úvěru odpovídají tomu, že se jednalo o platbu nějakého jiného úvěru od žalobce. Z těchto skutečností lze dovodit, že žalovaný před čerpáním žalovaného úvěru byl již zadlužen. Za tohoto stavu nemohl žalobce dostatečným způsobem porovnat příjmy a výdaje žalovaného a jeho dosavadní závazky, a z toho řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce tudíž nemohl dospět k tomu, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.
8. Soud tedy má za to, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva neplatná. Jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednávání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje zákonu o spotřebitelském úvěru a narušuje veřejný pořádek, a úvěrová smlouva je tudíž neplatná absolutně podle § 588 občanského zákoníku . Soud k tomuto druhu neplatnosti přihlíží i bez návrhu, tedy aniž by kterákoli smluvní strana neplatnost namítla. Chování žalobce jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je v tomto případě nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Týká se nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a tím čerpají pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na všeobecně prospěšné účely.
9. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti dostatečně rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.
10. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, nemohly z ní vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tudíž nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v dohodnuté lhůtě formou splátek, ani platit žalobci jakékoli úroky z úvěru, smluvní pokuty, či jiná plnění. Žalobci tak vzniklo právo pouze na bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 občanského zákoníku , kdy výše bezdůvodného obohacení odpovídá rozdílu mezi čerpanými peněžními prostředky 50.001 Kč a splacenými peněžními prostředky 29.689 Kč. Tento rozdíl činí 20.312 Kč. Žalobci však pravomocným platebním rozkazem výše uvedeným byla přiznána daleko vyšší částka, a to 62.311,05 Kč včetně úroku z úvěru a úroku z prodlení.
11. Vzhledem k tomu, že z absolutně neplatné úvěrové smlouvy nemohlo vzniknout žalobci právo na zaplacení jakékoli smluvní pokuty vůči žalovanému, nepovažuje soud žalobu žalobce za důvodnou, a proto ji v plném rozsahu zamítl.
12. Žalovaný měl ve sporu úspěch, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné, neboť předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10.000 Kč (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).