Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 273/2022-71

Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci

žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce

se sídlem adresa žalobkyně

zastoupený anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem

se sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 18.966,12 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 14.786 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 4.180,12 Kč

- s úrokem z prodlení ve výši 3.188,42 Kč

- s úrokem ve výši 6.065,47 Kč

- s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 4.180,12 Kč za dobu od datum do zaplacení

- s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 14.786 Kč za dobu od datum do datum

- s úrokem 29 % ročně z částky 18.966,12 Kč za dobu od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 14.786 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 4.180,12 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 3.188,42 Kč - s úrokem ve výši 6.065,47 Kč - s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 4.180,12 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 14.786 Kč za dobu od [datum] do [datum] - s úrokem 29 % ročně z částky 18.966,12 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 18.966,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3.188,42 Kč, s úrokem ve výši 6.065,47 Kč, s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 18.966,12 Kč za dobu od datum do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že dne datum uzavřela žalovaná s v právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, smlouvu o zápůjčce číslo na základě níž tentýž den převzala v hotovosti částku 22.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli ještě poplatek 17.836 Kč, který se skládá z úroků ve výši 5.392 Kč, z odměny za zpracování a doručení 5.384 Kč a z poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení v hotovosti 7.060 Kč. Celkovou částku měla žalovaná uhradit formou 18 splátek ve výši 2.214 Kč měsíčně, poslední splátka byla splatná datum. Původní věřitel před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované, zjistil její příjem a výdaje. Žalovaná splatila pouze 7.214 Kč, což bylo započteno na poplatek a na jistinu. Žalovaná částka 18.966,12 Kč představuje dlužnou jistinu. Úroky ve výši 6.065,47 Kč byly vypočteny v sazbě 29 % ročně z dlužné jistiny za dobu od datum do datum. Úrok z prodlení ve výši 3.188,42 Kč byl vypočten v sazbě 8,5 % ročně z téže jistiny za dobu od datum do datum. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce postupní smlouvy z datum. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatila ani po upomínce.

2. Ve věci byl dne datum vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Žalovaná požádala původního věřitele právnická osoba o zápůjčku 16.000 Kč na formuláři zákaznická karta. Uvedla, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je vdova, zápůjčku potřebuje na vybavení domácnosti, nemá žádné vyživované osoby, nevlastní auto, pracuje jako dělnice u právnická osoba, má jeden zdroj příjmu, její čistý příjem činí 8.650 Kč, další blíže nespecifikované ostatní příjmy byly 6.100 Kč, takže celkové měsíční příjmy činily 14.750 Kč. Žalovaná neměla externí splátky zápůjček ani interní splátky u téhož původního věřitele, a své měsíční výdaje odhadla na 3.500 Kč. Sdělila rovněž, že nemá kreditní kartu, že nemá zápůjčku u jiné společnosti a nemá bankovní účet. Předložila pracovní smlouvu na dobu neurčitou a všechny tyto údaje potvrdila svým podpisem dne datum.

5. Téhož dne datum uzavřela žalovaná se společností právnická osoba, IČO, smlouvu o zápůjčce – příjmení v hotovosti číslo. Původní věřitel prohlásil, že poskytuje žalované zápůjčku, tedy spotřebitelský úvěr 22.000 Kč, a žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že tuto částku převzala v místě svého bydliště v hotovosti. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli zaplatit za zápůjčku poplatek 17.836 Kč, který se skládal z úroku 5.392 Kč, z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení 5.384 Kč a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení 7.060 Kč Celkem měla žalovaná původnímu věřiteli zaplatit 39.836 Kč formou 18 splátek ve výši 2.214 Kč měsíčně. Pod podpisy smluvních stran se nacházejí smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, upravující další práva a povinností smluvních stran.

6. Podle tabulky umoření provedla žalovaná na zápůjčku celkem 6 plateb, a to dne datum částku 2.214 Kč, dne datum částku 2.000 Kč, dne datum částku 500 Kč, dne datum částku 500 Kč, dne datum částku 1.500 Kč a dne datum částku 500 Kč Celkem tak žalovaná zaplatila původnímu věřiteli 7.214 Kč.

7. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne datum uzavřel původní věřitel právnická osoba jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Mezi postoupenými pohledávkami je obsažena i pohledávka za žalovanou na straně 151 Seznamu pohledávek pod pořadovým číslo. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem původního věřitele z datum, v němž byla žalovaná vyzvána, aby svůj dluh plnila již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Podle podacího lístku byl tento dopis žalované odeslán doporučeně dne datum.

8. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalované dopisem svého právního zástupce z datum, který byl podle podacího lístku žalované odeslán doporučeně dne datum.

9. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná požádala původního věřitele právnická osoba o zápůjčku a uvedla výše zmíněné údaje o svých poměrech a předložila pracovní smlouvu. Téhož dne datum uzavřela žalovaná s původním věřitelem smlouvu o zápůjčce a převzala ihned v hotovosti 22.000 Kč. Zavázala se, že původnímu věřiteli zaplatí celkem 39.836 Kč, kromě jistiny zápůjčky ještě poplatek, jak je shora uvedeno, to vše ve splátkách 2.214 Kč měsíčně v počtu 18, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne datum. Žalovaná zaplatila toliko 7.214 Kč. Původní věřitel uzavřel s žalobcem postupní smlouvu, mezi postoupenými pohledávkami se nacházela i pohledávka za žalovanou. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno výše citovaným dopisem a žalovaná žalobci ničeho nezaplatila ani po předžalobní výzvě.

10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle č. a , o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o zápůjčce upravuje v § číslo tak, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Původní věřitel jakožto zapůjčitel, si svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce splnil tím, že žalované předal v hotovosti dohodnutou částku 22.000 Kč. Podle , lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky, přičemž tyto úroky byly ve smlouvě o zápůjčce sjednány. Žalovaná nedostála své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky, když její platby nepostačovaly zcela ke krytí jejích závazků ze smlouvy o zápůjčce.

11. Smlouva o zápůjčce představuje druh smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepokládá závěr původního věřitele o tom, že žalované zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splacení žalovaného úvěru, za zodpovědný. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, a že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení odstavců 1 a 2 , podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. Tentýž zákon v  a vyžaduje od původního věřitele provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalované. Ustanovení téhož zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud upozorňuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v  až téhož zákona. Podle byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalované splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a jejích dosavadních závazků.

12. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalované při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Původnímu věřiteli muselo být zřejmé, že žalovaná není schopna reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěr splácet.

13. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. , povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne datum sp. zn. , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

14. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli byli známo, že žalovaná je vdova, žije v nájmu, nemá vyživované osoby, nevlastní auto, bankovní účet ani kreditní kartu a nemá zápůjčku u jiné společnosti. Údaje o příjmu žalované jsou poněkud rozporné, neboť počet zdrojů příjmu je uveden pouze 1, přitom čistý příjem žalované činí jednak 8.650 Kč a jednak nějaký jiný blíže nespecifikovaný příjem činí 6.100 Kč. Není tudíž zřejmé, k ověření kterého z těchto příjmů má sloužit pracovní smlouva, kterou žalovaná původnímu věřiteli předložila. Oba tyto příjmy, stejně jako jejich součet 14.750 Kč, lze považovat za velmi nízký příjem. Původní věřitel výši těchto příjmů nikterak neověřil. Výdaje žalované původní věřitel téměř nezjišťoval, spokojil se pouze s odhadem žalované, tedy s částkou výdajů 3.500 Kč měsíčně, aniž by cokoliv ověřil. Výše výdajů žalované 3.500 Kč je poněkud nepravděpodobná, když žalovaná žije v nájmu, musí tedy platit nějaké nájemné, zcela jistě si nakupuje jídlo, hygienické potřeby, a stěží si lze představit, že jí na to vše stačí 3.500 Kč měsíčně. Soud také přihlédl k tomu, že dohodnutá měsíční splátka 2.214 Kč představuje 15 % z tvrzeného a neověřeného příjmu žalované 14.750 Kč měsíčně, což s ohledem na takto nízký příjem je splátka značná. Původní věřitel za situace, že neověřil příjmy žalované a nezjistil a neověřil výdaje žalované, nemohl provést porovnání příjmů a výdajů žalované a posoudit tak její schopnost splácet splátky.

15. Původní věřitel měl zjistit ohledně žalované více údajů, zejména ohledně jejích výdajů, a takto zjištěné údaje vyhodnotit přiléhavěji a zodpovědněji. Žalovaná zřejmě není schopna správně vnímat vlastní schopnost splácet spotřebitelský úvěr a není schopna přiměřeně vyhodnotit svoji majetkovou situaci. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání se s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaná, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel ze skutečností, které u žalované zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splatit. Původní věřitel tedy poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona.

16. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. , povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne datum sp. zn. , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

17. Za takové situace soud žalovanou smlouvu o zápůjčce považuje za absolutně neplatnou podle . Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoliv úroky z úvěru, poplatky či jiné platby. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v  , podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované částku 22.000 Kč, a že žalovaná vrátila pouze 7.214 Kč. Rozdíl těchto částek 14.786 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované.

18. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je shora uvedený dopis odeslaný žalované datum. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalované se dopis dostal datum, žalovaná měla plnit podle výzvy do 10 dnů, tedy do datum. Následujícího dne datum se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu , a od téhož dne jí vznikla povinnost podle platit úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v  vládního nařízení Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.

19. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením . Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v  . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno v souladu s ustanovením výše citovaným dopisem.

20. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci částku 14.786 Kč se zákonným úrokem z prodlení až od datum do zaplacení a výrokem II. žalobu ve zbytku zamítl.

21. Žalovaná měla ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce a podle má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jejím úspěchem a neúspěchem ve sporu. Při stanovení rozsahu úspěchu a neúspěchu ve sporu soud přiznané či zamítnuté úroky kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí, přičemž pouze zamítnutý úrok 29 % ročně ze žalované jistiny za dobu od datum do dnešního dne přesahuje částku 16.000 Kč. Žalované však žádné náklady nevznikly, a soud tedy rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.