Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 270/2022-47
Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupený anonymizováno jméno příjmení, anonymizována dvě slova, advokátem
se sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 20.000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 20.000 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení úroku z prodlení 9,75 % ročně z částky 20.000 Kč za dobu od datum do datum.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 7.637 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta v obec.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 20.000 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení úroku z prodlení 9,75 % ročně z částky 20.000 Kč za dobu od [datum] do [datum]. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 7.637 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].
1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 20.000 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně za dobu od datum do zaplacení. Tvrdí, že s žalovaným uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě níž poskytl žalovanému zápůjčku 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci zápůjčku spolu s poplatkem 17.333 Kč, celkem tedy 37.333 Kč, v 60 týdenních splátkách po 623 Kč Poslední splátka byla splatná datum. Žalovaný převzal celou částku zápůjčky v hotovosti v místě svého bydliště, avšak neuhradil ničeho. Žalobce před uzavřením smlouvy prověřil schopnost žalovaného zápůjčku splácet, navštívil žalovaného v místě jeho bydliště, osobně s žalovaným jednal, žalovaný doložil výši příjmů a výdajů domácnosti, což je zaznamenáno v zákaznické kartě. Žalovaný předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíce prosinec 2017 až únor 2018 ulice výdaje činily 7.800 Kč, z toho 2.800 Kč představovaly splátky zápůjčky u jiného věřitele.
2. Ve věci byl dne datum vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.
3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu . Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
4. Z listin y zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že byla žalovaným podepsána dne datum. Žalovaný požádal žalobce o poskytnutí zápůjčky 20.000 Kč a uvedl, že žije s rodiči, je svobodný, zápůjčku potřebuje na běžné výdaje domácnosti, pracuje jako dělník s čistým příjmem 14.457 Kč měsíčně, má ostatní blíže nespecifikované příjmy 10.000 Kč měsíčně a celkem činí jeho příjem 24.457 Kč, přičemž počet zdrojů příjmu je jeden. Externí splátky zápůjček žalovaného činí 2.800 Kč a jeho odhadované měsíční další výdaje 5.000 Kč. Žalovaný neměl bankovní účet a měl již zápůjčku u jiné společnosti. Předložil pracovní smlouvu a tři výplatní pásky za měsíce prosinec 2017 až únor 2018.
5. Tentýž den datum uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o zápůjčce – ulice v hotovosti číslo v níž byla výše zápůjčky sjednána na 20.000 Kč a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že tuto částku obdržel v místě svého bydliště v hotovosti. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky zaplatit žalobci poplatek 17.333 Kč, který se skládá z úroku ve výši 3.577 Kč, z poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 7.860 Kč a z poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 5.896 Kč. Celkovou částku 37.333 Kč měl žalovaný zaplatit formou 60 splátek ve výši 623 Kč týdně s tím, že poslední splátka činila pouze 576 Kč. Pod podpisy žalobce a žalovaného na smlouvě se nacházejí smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, obsahující úpravu dalších práv a povinností smluvních stran.
6. Z tabulky umoření ověřil soud tvrzení žalobce o tom, že žalovaný na zápůjčku nezaplatil ničeho.
7. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce ze dne datum, v němž byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do datum. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne datum.
8. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný požádal žalobce o zápůjčku 20.000 Kč a žalobce zjistil shora uvedené skutečnosti ohledně poměrů žalovaného dne datum, a ve stejný den s ním uzavřel smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalovaný ihned převzal v hotovosti 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku včetně poplatku splácet týdenními splátkami, jak je shora uvedeno, neuhradil však ničeho ani po upomínce zástupce žalobce.
9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o zápůjčce upravuje občanský zákoník v § číslo tak, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ve smyslu § 2392 odst. 1 občanského zákoníku ujednat úroky. Původní věřitel jakožto zapůjčitel či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce splnil tím, že žalovanému předal v hotovosti dohodnutou částku 20.000 Kč. Žalovaný tuto částku převzal, avšak nedostál již své povinnosti vrátit v dohodnutých splátkách předmětnou částku a zaplatit úroky. Smlouva o zápůjčce je jedním z druhů spotřebitelského úvěru.
10. Smlouvu o zápůjčce z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě zápůjčky či spotřebitelského úvěru. Lze proto po žalobci důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 75 a § 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce před uzavřením předmětné smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadního závazku.
11. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobce zjistil, že žalovaný je svobodný a žije s rodiči, a že má pouze jeden zdroj příjmů. Tato skutečnost nekoresponduje s tím, že v žádosti o úvěr je čistý příjem žalovaného 14.457 Kč a ještě nějaký jiný blíže nespecifikovaný příjem 10.000 Kč. Není tedy zřejmé, který z těchto dvou příjmů žalobce ověřil pracovní smlouvou a výplatními lístky, a který příjem byl ve výplatních lístcích uveden. Pracovní smlouvu ani výplatní lístky žalobce nepředložil. Údaje v žádosti o půjčce
– zákaznické kartě nasvědčují spíše tomu, že výplatními lístky byl ověřen příjem žalovaného 14.457 Kč, což soud považuje za velmi nízký měsíční příjem. Další blíže nespecifikovaný příjem žalovaného 10.000 Kč zřejmě tedy ověřen žalobcem nebyl. Soud dále poukazuje na to, že žalovaný uvedl, že má zápůjčku u jiné společnosti a platí splátky 2.800 Kč měsíčně. Žalobce se však touto skutečností blíže nezabýval, nezjistil, jaká je výše tohoto dluhu a kolik splátek ještě žalovaný je povinen jinému věřiteli zaplatit. Pokud jde o další výdaje žalovaného, žalobce se spokojil pouze s odhadem žalovaného 5.000 Kč měsíčně, přičemž nebylo zjištěno, o jaký druh výdajů se jedná, a tyto nebyly ani ověřeny, stejně tak ani splátky hrazené jinému věřiteli. Soud tedy má za to, že žalobce nezjistil o poměrech žalovaného dostatek údajů, většinu zjištěných údajů ani neověřil a z těchto údajů nemohl žalobce učinit závěr, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného zápůjčku splatit.
12. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče žalobce jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru. Žalobce tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva o zápůjčce neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že žalobce nemohl podrobit porovnání pouze částečně ověřené příjmy žalovaného s neověřenými a nedostatečně zjištěnými výdaji žalovaného. Jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání předmětné smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování žalobce výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů.
13. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.
14. Za takové situace soud považuje smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku . Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit žalobci jakékoli úroky či poplatky. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku , podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobce obdržel částku 20.000 Kč, z níž ničeho nevrátil, a bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tedy představuje tuto částku 20.000 Kč.
15. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše zmíněný dopis z datum, odeslaný žalovanému datum. Žalovaný v něm byl vyzván k plnění do datum, a ode dne následujícího datum byl v prodlení. Od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 10 % ročně. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla. Žalobce však požaduje úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně.
16. Na základě všech výše uvedených skutečností vyhověl soud žalobě plně ohledně jistiny a částečně ohledně úroku z prodlení. Výrokem II. byla žaloba zamítnuta ohledně zbývající části úroku z prodlení, neboť počátek prodlení nemohl být stanoven na základě splatnosti zápůjčky, sjednané v neplatné smlouvě.
17. Žalobce měl ve sporu úspěch v převážné části předmětu řízení, když jeho neúspěch představuje nepatrnou část úroku z prodlení. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení 7.637 Kč. Tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, z odměny za právní zastoupení za dva a půl úkonu právní pomoci po 1.900 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze tří paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 1.187 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Soud rovněž vzal v úvahu, že žalobce v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. o. s. ř. více než sedm dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z datum.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.