Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
30 C 155/2022-39
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 65 097 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 978 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 978 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 144,54 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 55 119 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši
11,75 % ročně z částky 16 346,86 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, co do úroku 29 % ročně z částky 26 324,86 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 272,92 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 651 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 978 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 978 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 144,54 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 55 119 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 346,86 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, co do úroku 29 % ročně z částky 26 324,86 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 272,92 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 651 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podáním ze dne 31.5.2022 u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právnická osoba, IČO, se sídlem ulice a číslo, obec a číslo část obce uzavřela se žalovaným smlouvu číslo s produktovým názvem název půjčka v hotovosti měsíční 02/ 2018. Na základě této smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 40 000 Kč za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal ve smlouvě zaplatit právní předchůdkyně žalobkyně poplatek v částce 32 000 0 19 Kč. Tento poplatek se skládal z úroků ve výši 29 % ročně stanovený jako pevná sazba pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy dále částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částka za administrativní činnost a komfortní splácení. Celková částka, kterou se tak žalovaný zavázal ve smlouvě právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit činila 72 019 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou částku splácet v hotovosti v 18 měsíčních splátkách, přičemž výše každé měsíční splátky od první do předposlední činila 4 002 Kč. První měsíční splátku byl žalovaný povinen zaplatit v den, kdy uplynul měsíc od data uzavření smlouvy a každou další měsíční splátku až po předposlední vždy do posledního dne dalšího následujícího měsíčního období. Poslední splátka měla činit 3 985 Kč. Žalovaný na pohledávku právní předchůdkyně žalobkyně uhradil celkem částku ve výši 30 022 Kč. Vzhledem k tomu, že se ocitl v prodlení tím, že nehradil předepsané splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení a tato denní smluvní pokuta v sazbě 0,1 % byla kapitalizována ke dni 1.2.2022, přičemž je po žalovaném požadována pouze v částce 20 000 Kč. Dne datum právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou mimo jiné postupitelka žalobkyni postoupila pohledávku z titulu předmětné smlouvy. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022 a k tomuto dni byla pohledávka kapitalizována na částku 66 514,43 Kč. Tato částka byla tvořena jistinou 26 324,86 Kč, poplatky za poskytnutí a správu úvěru ve výši 15 672,14 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutou ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 417,46 Kč a sankčními poplatky ve výši 3 100 Kč. Jako příslušenství pohledávky pak žalobkyně za žalovaným uplatnila smluvní úrok ve výši 29 % ročně z jistiny 26 324,86 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z 26 324,86 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení. Ke dni podání žaloby evidovala žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 65 097 Kč s příslušenstvím tvořeným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 417,46 Kč, smluvním úrokem ve výši 29 % ročně z jistiny 26 324,86 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny 26 324,86 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k věci soudu nesdělil.
3. Ohledně splnění zákonného předpokladu zkoumání úvěruschopnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, žalobkyně doplnila žalobní tvrzení z nichž vyplynulo, jak bude dále uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně si byla vědoma své zákonné povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a tuto svou zákonnou povinnost v každém jednotlivém případě důkladně a beze zbytku naplnit:
4. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom vycházela zejména z informací, které si sama aktivně zjišťovala a ověřovala ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již z dostupných veřejně, tak především z těch neveřejných, které jí byly dostupné z její účasti v zájmových sdruženích, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů.
5. S ohledem na zásadu ochrany spotřebitele před nezodpovědným zadlužováním získané informace, jakož i informace poskytnuté jí samotným spotřebitelem, právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí komplexně analyzovala a podrobila je také porovnáním s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu, který vyhodnotil kreditní riziko v souvislosti s každou žádostí o spotřebitelský úvěr a je základním podkladem pro rozhodnutí, zda a za jakých podmínek, bude úvěr spotřebiteli poskytnut. Kusá úprava zákona o spotřebitelském úvěru v rozsahu jednoho paragrafu o dvou odstavcích (ust. § 86 z.č. 257/2016 Sb. ) se v interní metodické základně právní předchůdkyně žalobkyně promítla do vnitřních předpisů, v níž je proces posuzování úvěruschopnosti popsán do nejmenšího detailu, přičemž tato metodika a postupy právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů jsou pravidelně podrobovány dohledu ze strany České národní banky. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy žádným způsobem při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala ani v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru ani v rozporu s výkladem zákonných ustanovení ČNB. Právní předchůdkyně žalobkyně v postavení předního nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů s licencí od České národní banky nelze srovnávat s běžným nebankovním poskytovatelem úvěrů, který nepodléhá tak razantní kontrole jako právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovaným a poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z bankovních registrů, nebankovního registru, ostatních registrů a databází, kontrolou příjmu žalovaného, kontrolou výdajů žalovaného a kontrolou výdajů žalovaného na splátky úvěru.
6. Z bankovního registru klientských informací právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá žádný negativní záznam.
7. Z nebankovního registru klientských informací právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že u žalovaného není veden žádný negativní záznam.
8. Z interní databáze právní předchůdkyně žalobkyně nebyly zjištěny o žalovaném žádné negativní informace.
9. Z databáze SOLUS, jehož uživatelé pochází z nejrůznějších ekonomických oblastí, například banky, nebankovní finanční instituce, poskytovatelé telekomunikačních služeb nebo distributoři energií, spravuje 2 negativní registry klientských informací: Registr fyzických osob - spotřebitelů a Registr právnických osob a fyzických osob - podnikatelů. Negativní záznamy spočívají v informacích o porušení platební morálky, popřípadě delikvenci, a to po stanovenou dobu, anebo o neplnění jiných smluvních povinností s následkem zápisu do registru. Záznamy jsou aktualizovány 1× měsíčně a v registru jsou uchovávány po dobu tří let od okamžiku uhrazení dlužné částky (banky a nebankovní finanční instituce), respektive jednoho roku (poskytovatelé telekomunikačních služeb a distributoři energií). Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla k dispozici informace o platební historii spotřebitele za poměrně dlouhou dobu před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. V dané věci právní předchůdkyně žalobkyně nezjistila, že u žalovaného byl veden negativní záznam.
10. Z insolvenčního rejstříku právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku.
11. Z databáze veřejné správy, jejímž správcem je Ministerstvo vnitra České republiky právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů.
12. Z interní databáze právní předchůdkyně žalobkyně tato zjistila, že trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu.
13. Dle vyjádření žalobkyně měl žalovaný před podpisem smlouvy číslo předložit pracovní smlouvou, z níž bylo patrné, že žalovaný byl v dané době zaměstnán u společnosti právnická osoba, se sídlem adresa, a to na pozici pomocný dělník, s čistým měsíční příjmem ve výši 13 001 Kč, přičemž deklarovaný příjem byl ověřen pověřeným vázaným zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně z doložených 3 výplatních pásek.
14. Dle vyjádření žalobkyně vázaný zástupce právní předchůdkyně žalobkyně vyplnil na základě dokumentů předložených žalovaným před uzavření smlouvy,,Zákaznickou kartu“ ke smlouvě. Předmětná zákaznická karta je dokumentem, ve kterém jsou pravdivě a úplně uvedeny veškeré ověřené relevantní informace pro posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr ze strany žalovaného. Tento dokument je pořízen ještě před podpisem smlouvy, kdy pravost informací v něm uvedených stvrzuje podpis žalovaného společně s podpisem vázaného zástupce.
15. Dle vyjádření žalobkyně bylo žalovaným dále sděleno a do Zákaznické karty zaneseno, že další čisté příjmy žalovaného jsou ve výši 8000 Kč v součtu tedy příjmy dosahují 21 000 Kč Tyto skutečnosti byly následně ověřeny a zkontrolovány vázanou zástupkyní právní předchůdkyně žalobkyně jméno příjmení.
16. Žalobkyně uvedla, že je jí známá praxe některých soudů nižších stupňů, které plédují za individuální posouzení výdajových položek spotřebitelova rozpočtu, přičemž často bez hlubšího odůvodnění odkazují na rozsudek Nejvyšího správního soudu z 1.4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 , z nichž se má takový požadavek podávat. Žalobkyně měla za to, že soudy nižších stupňů nedostatečně zohledňují okolnosti konkrétních případů, které konkrétní kauzu doprovázely. Žalobkyně byla toho názoru, že nelze takto problematiku posuzování úvěruschopnosti s odbornou péčí zjednodušovat a závěry učiněné ve zmíněných rozhodnutích paušalizovat a plošně aplikovat na jakýkoliv skutkový stav.
17. Žalobkyně zdůraznila, že je třeba si uvědomit, že řadu výdajů lze individuálně zjistit právě jen od spotřebitele a je v podstatě nemožné jejich výši jakkoliv dokumentárně ověřit, například výdaje na potraviny, nápoje, volný čas a podobně. Snaha o dokumentární ověření těchto výdajů by paradoxně nevyhnutelně vedla k jejich podcenění, protože i pečlivý spotřebitel, který od obchodníků vyžaduje a ukládá si účtenky za drobná vydání, těžko bude mít uloženy všechny. Méně pečlivý spotřebitel, u kterého bude riziko nesplácení spíše větší, nebude mít uloženy často žádné. Přitom víme, že většina spotřebitelů sama o svých výdajích příliš dobrý přehled nemá a nelze se na jejich sdělení tedy spolehnout. Nežli spoléhat na údaje sdělené spotřebitelem a ty, případně korigovat, podle statisticky podložených modelů, považovala žalobkyně za účelnější využít statisticky podložený model, jehož výstup je korigován v případě, že spotřebitel informuje poskytovatele, že má nějaké neobvyklé výdaje, například nadstandardně vysoké výdaje na životně důležité léky.
18. Výdaje žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně zkoumány v souladu s vnitřními předpisy právní předchůdkyně žalobkyně, kdy byl použit schvalovací proces pro stávající zákazníky. V rámci zkoumání výdajů byl mimo výše uvedené, aplikován výpočet behaviorálního skóre, který zohledňuje platební morálku žadatele u právní předchůdkyně žalobkyně. Ve spojitosti s údaji zjištěnými z bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací bylo právní předchůdkyní žalobkyně zjištěno a ověřeno, že bonita žalovaného je dostatečná pro poskytnutí předmětného úvěru. V této souvislosti žalobkyně zmínila, že již před více než 30 lety bylo zjištěno, že lege artis vytvořený a správně použitý statistický model předvídá selhání spotřebitele lépe než posouzení úvěrovým pracovníkem bez použití takového modelu (Stillwell, Barron, Edwards 1983). Na druhé straně je třeba brát v potaz, že poskytovatel nemusí mít k takovému modelu přístup. Vytvoření takového modelu vyžaduje poměrně velké, a přitom relativně homogenní portfolio zákaznických smluv, které menší či začínající poskytovatelé zpravidla nebudou mít k dispozici, případně, že poskytovatel vyhodnotí, že se konkrétní spotřebitel vyznačuje vlastnostmi, které model není schopen vyhodnotit. Právní předchůdkyně žalobkyně je předním nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů s licencí České národní banky a disponuje lege artis vytvořenými a správně používanými statistickými modely.
19. V daném případě žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že má odhadované měsíční výdaje ve výši 8 904 Kč. Při zjištěné a ověřené výši měsíčních příjmů žalovaného ve spojení s dalšími osobami ve společné domácnosti a dále zjištěných a ověřených výdajů žalovaného ve spojitosti s výpočtem behaviorálního skóre tedy bylo zřejmé, že bonita žalovaného byla ověřena správně a proces posouzení úvěruschopnosti byl proveden s odbornou péčí. Nadto žalobkyně uvedla, že judikatura nestanovuje žádná striktní pravidla, co se týče způsobu, jakým by mělo k ověření údajů dojít.
20. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z vyjádření žalobkyně, z důkazů listinných a z výpovědi svědkyně, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 26. 4. 2018 smlouvu o zápůjčce – anonymizováno v hotovosti číslo na základě které, že právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout v hotovosti při uzavření smlouvy žalovanému částku ve výši 40 000 Kč s tím, že žalovaný za poskytnutí zápůjčky zaplatí právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 32 019 Kč, který se skládal z úroků ve výši 9 803 Kč, z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 13 404 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 812 Kč. Celková dlužná částka, kterou měl žalovaný zaplatit činila 72 019 Kč a byla splatná formou 18 měsíčních splátek ve výši 4 002 Kč s tím, že poslední splátka činila 3 985 Kč.
21. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že převzal v hotovosti při uzavření smlouvy v místě svého bydliště uvedeném v záhlaví smlouvy v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky, případně sníženou o částku odpovídající dluhu z předcházející smlouvy o zápůjčce.
22. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr vyplněné ke dni 26.4.2018, soud zjistil, že žalovaný v této žádosti uvedl, že bydlí v nájemním bytě, o právní předchůdkyni žalobkyně a jí poskytovaných půjčkách se dověděl na základě doporučení, má základní vzdělání, je svobodný a důvodem úvěru jsou opravy a rekonstrukce.
23. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr vyplněné ke dni 26.4.2018, soud zjistil, že žalovaný je zaměstnán na plný pracovní úvaze na pracovní pozici pomocný dělník u právnická osoba obec, se sídlem v adresa. Jeho čistý měsíční příjem činí 13 001 Kč, jeho ostatní příjmy činí 8 000 Kč, celkem tedy 21 000 Kč. Své výdaje odhadl na 5 000 Kč a interní splátky zasílané právní předchůdkyně žalobkyně činily 3 904 Kč.
24. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr vyplněné ke dni 26.4.2018, soud zjistil, že žalovaný nevlastnil kreditní kartu, že půjčku u jiné společnosti neměl a neměl rovněž bankovní účet. Na ověření tvrzených skutečností poskytl pracovní smlouvou ze dne 1. 9. 2017 a 3 výplatní pásky.
25. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne datum, stejně jako z Přílohy č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť pohledávka za žalovaným byla označena v Příloze č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek pod pořadovým číslo.
26. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky, která k 1. 2. 2022 měla činit 151 822,44 Kč, včetně příslušenství a zároveň ho vyzvala k uhrazení této částky do 10 dnů od data doručení dopisu.
27. Z tabulky přehledu splácení soud zjistil, že žalovaný do data podání žaloby zaplatil ve splátkách celkem částku ve výši 30 022Kč, přičemž stanovenou výši splátek 4 002 Kč dodržel žalovaný pouze pokud šlo o první 3 splátky, (poskytl 4 005 Kč), které právní předchůdkyně žalobkyně poskytl 28. 5. 2018 tj. 2 dny po splatnosti, 2. 7. 2018 tj. týden po splatnosti a 29. 7. 2018, tj. 3 dny po splatnosti. Následující splátky pak byly poskytovány v částkách nižších, než byla ujednány ve smlouvě a vždy mimo stanovenou splatnost.
28. Svědkyně jméno příjmení vypověděla, že na žalovaného si pamatuje, s tím, že si bral dvě půjčky.
29. Svědkyně jméno příjmení vypověděla, že u první půjčky dokládal příjmy a výdaje. Dále se zjišťoval způsob bydlení, sepisovala se karta zákazníka, ve které se uváděl zdroj příjmů, výše příjmů, adresa zaměstnavatele, ověřovala se pracovní smlouva, výplatní pásky. Ověřovalo se i to, zda zákazník platí nájem.
30. Svědkyně jméno příjmení vypověděla, že její povinností bylo pouze shromažďovat údaje od zákazníka, zapsat je do Karty a předat je manažerovi, který sám rozhodoval o tom, zda bude půjčka/úvěr poskytnut a v jaké konkrétní výši.
31. Svědkyně jméno příjmení vypověděla, že neměla možnost nahlížet do databází a registrů. To dělal pouze manažer.
32. Svědkyně jméno příjmení vypověděla, že ověřované dokumenty se nezakládaly. Skutečnosti v nich uvedené se jen ověřily, sepsaly do Karty a dokumenty se zákazníkům vracely.
33. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne dvacátého 21. 3. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení částky ve výši 66 514,46 Kč ve lhůtě 10 dnů od vytvoření této výzvy na bankovní účet ve výzvě uvedený.
34. Potvrzením podání ze dne 23. 3. 2022 ze strany České pošty s.p. měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta pod podacím číslem anonymizováno.
35. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26.4.2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč za shora stanovených podmínek s tím, že žalovaný ji úvěr splatí v 18měsíčních splátkách po 4 002 Kč s tím, že poslední splátka měla činit 3 985 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši 40 000Kč vyplatila v hotovosti. Před vyplacením hotovosti zjišťovala právní předchůdkyně bonitu žalovaného na základě údajů, které jí sám poskytl a které ověřovala, pokud šlo o výši a zdroj příjmů. V případě žalovaného měla být ověřena pracovní smlouva a tři výplatní pásky. Tuto skutečnost potvrdila svědkyně jméno příjmení. Žalovaný o úvěr žádal v situaci, kdy už jeden úvěr od žalobkyně splácel měsíční splátkou ve výši 3 904Kč a neměl zřízen žádný bankovní účet. Žádné záznamy z registrů NRKI, BRKI, CEE, Insolvenční rejstřík nebo SOLUS žalobkyně nepředložila. Další příjem ve výši 8 000 Kč žalobkyně neověřovala. Žádné dokumenty, z nichž by bylo možné ověřit pravdivost údajů zachycených v,,Kartě zákazníka“ právní předchůdkyně žalobkyně neshromažďovala a ani žalobkyně jimi nedisponuje.
36. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ostatně konflikt vnitrostátní úpravy při aplikaci absolutní a relativní neplatnosti úvěrových smluv při nesplnění podmínky zkoumání úvěruschopnosti byl vyřešen před Soudním dvorem Evropské Unie dne datum, jak je dále uvedeno:
37. Okresní soud v Ostravě položil Soudnímu dvoru dne 5. 11. 2018 následující předběžné otázky: Brání článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS vnitrostátní právní úpravě, která za porušení povinnosti věřitele před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy spojenou s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, přičemž však tato sankce (neplatnost úvěrové smlouvy) se uplatní jen v případě, že se jí spotřebitel v tříleté promlčecí době dovolá (tj. namítne neplatnost smlouvy) ?
38. Zakládá článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS povinnost vnitrostátního soudu aplikovat sankci stanovenou ve vnitrostátní právní úpravě za porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti (tj. i v případě, že se jí spotřebitel aktivně nedovolá) ?
39. Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. března 2020 k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Okresního soudu v Ostravě rozhodl tak, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
40. K tomuto výroku dospěl Soudní dvůr i na základě důvodů, z nichž si soud dovoluje zmínit zejména následující: Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní.
41. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48, kterým je, jak vyplývá z bodů 7 a 9 jejího odůvodnění, provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů (rozsudek ze dne 27. března 2014, LCL Le Crédit Lyonnais, C -565/12, EU:C: 2014, bod 42). Tato povinnost má tedy pro spotřebitele zásadní význam.
42. Existuje také nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (rozsudek ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová, C -377/14, EU:C: 2016, bod 65 a citovaná judikatura).
43. Z předchozích úvah vyplývá – jak již Soudní dvůr rozhodl v oblasti dodržování informační povinnosti stanovené v čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48, která rovněž přispívá k uskutečňování cíle této směrnice připomenutého v bodě 21 tohoto rozsudku – že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud nebyl povinen zkoumat z úřední povinnosti, jakmile k tomu má k dispozici nezbytné právní a skutkové okolnosti, zda byla splněna povinnost věřitele stanovená v článku 8 této směrnice (obdobně viz rozsudek ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová, C -377/14, EU:C: 2016, body 66 a 70).
44. Navíc pokud vnitrostátní soud z úřední povinnosti konstatoval porušení této povinnosti, má povinnost vyvodit veškeré důsledky, které z takovéhoto porušení podle vnitrostátního práva vyplývají, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti a sankce stanovené vnitrostátním právem musí respektovat požadavky stanovené v článku 23 směrnice 2008/48, jak je vyložil Soudní dvůr (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová, C -377/14, EU:C: 2016, body 71, 73 a 74). V tomto ohledu je třeba připomenout, že článek 23 této směrnice stanoví, že pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě článku 8 uvedené směrnice musí být stanovena tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. V těchto mezích je volba uvedených sankčních pravidel na uvážení členských států (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. března 2014, LCL Le Crédit Lyonnais, C -565/12, EU:C: 2014, bod 43).
45. V projednávaném případě žalobkyně po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěla k závěru, že je bonitním klientem a že mu zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. K tomuto závěru, však nemohla dospět, pokud by uvažovala v kontextu reálného života a logických závěrů učiněných z údajů, které sama zjistila. V prvé řadě na základě provedení listin předložených žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 40 000Kč v situaci, kdy už jeden poskytnutý úvěr splácel měsíční splátkou ve výši 3 904 Kč. V Kartě zákazníka uvedl, že dosahuje příjmu ze zaměstnání ve výši 13 000Kč, což je při cenách roku 2018 velmi podřadná a nekvalifikovaná profese a odpovídá tomu, co žalovaný uvedl v žádosti o své pozici u zaměstnavatele – pomocný dělník. Za této situace doplnil jako další příjem částku ve výši 8 000Kč. Zda tímto dalším příjmem disponoval sám nebo zda se jednalo o příjem dalšího člena jeho domácnosti, se neuvádí. Tento další příjem právní předchůdkyní žalobkyně ověřen nebyl. Po příjmové stránce tedy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumání úvěruschopnosti podcenila. Po stránce výdajové je třeba přiznat, že právní předchůdkyně žalobkyně neměla možnost přezkoumat výdajovou stránku rozpočtu žalovaného povinnými platbami přes účet žalovaného a musela se spokojit s tím, co jí žalovaný sdělil. Jednalo se o náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč a měsíční splátku úvěru ve výši 3904Kč. Nevlastnit v roce 2018, jako osoba v produktivním věku (žalovaný nar. v r. 1968), bankovní účet je značně nestandardní a spíše by to v behaviorálním skóre právní předchůdkyně žalobkyně mělo vyvolat záporný výsledek. Nic z toho se však nestalo. Ověřená částka výdělku ve výši 13 000 Kč při odečtení nákladů ve výši 8 904 Kč dává výsledek 4 096 Kč na jídlo, dopravu a ostatní. Z toho splátka 4 002 Kč měsíčně po dobu jednoho a půl roku pro předmětný úvěr činí rozpočet žalovaného na měsíc se zůstatkem 94 Kč napjatým“. Není tedy pravdou, že by žalovaný byl bonitním zákazníkem ať už právní předchůdkyně využila behaviorální skóring či statistický model, vždy musela prostým matematickým vyhodnocením získaných informací dospět k tomu, že se splácením úvěru problém u žalovaného bude, což ostatně vyplynulo i z předloženého splátkového kalendáře. Žalovaný dodržel pouze výši prvních třech splátek, nikoliv už stanovenou splatnost a později již plnil pouze nízké splátky a tehdy, kdy mohl. Přesto splatil 30 022Kč z poskytnutých 40 000Kč.
46. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
47. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak vytvořen prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu a v jaké situaci s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší a do určité míry vydanou všanc těm, kteří by chtěli nečestnými způsoby dosahovat zisku na jeho úkor.
48. V kontextu tvrzení žalobkyně, že právní předchůdkyně žalobkyně je předním nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů s licencí od České národní banky upozorňuje soud na rozhodnutí Sekce licenčních a sankčních řízení ČNB ze dne 25. 8. 2020, Č.j. 2020 / 105775 570 ke sp. zn. Sp /2019/330/573, v němž udělila ČNB nebankovnímu poskytovateli spotřebitelského úvěru pokutu 4 000 000 Kč mimo jiné za to, že v prověřovaných úvěrových případech neuchovávala dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele včetně dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se poskytování spotřebitelského úvěru v rozsahu nezbytném pro hodnověrné osvědčení o řádném plnění povinností při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
49. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o.z.). Po odečtení částky ve výši 30 022Kč soud dospěl k závěru, že bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dosáhlo částky ve výši 9 978 Kč, čemuž odpovídá výrok I. tohoto rozsudku. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 978Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
50. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 55 119 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 346,86 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úroku 29 % ročně z částky 26 324,86 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 272,92 Kč. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl. (Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy).
51. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Žalovanému, však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly a soud proto nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.
52. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byla žalobkyně vyzvána k doplacení soudního poplatku podle položky 1, odst. 1, písm. b) Sazebníku soudních poplatků tj. přílohy z.č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.