Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 314/2022-87
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 21 126,75 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 9 064,99 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 4. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 12 061,76 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 416,17 Kč od 21. 3. 2020 do 30. 6. 2022, úrokem ve výši 23,76 % ročně z částky 21 126,75 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 126,75 Kč od 1. 7. 2022 do 3. 1. 2023 a zákonným úrokem z prodlení z částky 12 061,76 Kč od 4. 1. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 903,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 9 064,99 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 4. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 12 061,76 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 416,17 Kč od 21. 3. 2020 do 30. 6. 2022, úrokem ve výši 23,76 % ročně z částky 21 126,75 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 126,75 Kč od 1. 7. 2022 do 3. 1. 2023 a zákonným úrokem z prodlení z částky 12 061,76 Kč od 4. 1. 2023 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 903,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 10. 2022 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 21 126,75 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 21. 3. 2020 prostřednictvím žádosti o revolvingový úvěr číslo požádala žalovaná právnická osoba anonymizována tři slova, podnikající v České republice prostřednictvím právnická osoba – anonymizováno právnická osoba, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) o poskytnutí úvěru, žádosti žalované bylo vyhověno, kdy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr číslo s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr řádně a včas, přičemž počet splátek závisel na výši vyčerpaných peněžních prostředků z úvěrového rámce a výši úhrad ze strany žalované, smluvní úrok činil 23,76 % ročně. Žalovaná však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela. Dopisem ze dne 30. 6. 2022 předchůdkyně žalobkyně v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými (obchodními) podmínkami úvěr zesplatnila. Dlužná částka ve výši 21 126,75 Kč sestává ke dni splatnosti z dlužné jistiny ve výši 19 647,66 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, pokut v částce 345,54 Kč, a dále pojistného v částce 533,55 Kč. Žalovaná dluh nevyrovnala i přes zaslání předžalobní upomínky žalobkyní.
2. V podání ze dne 20. 12. 2022 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých klientem v žádosti o úvěr (žalovaná uvedla čistý měsíční příjem ve výši 11 214 Kč, celkový příjem domácnosti 51 214 Kč, celkové náklady domácnosti 10 000 Kč a ostatní finanční závazky ve výši 4 000 Kč). Právní předchůdkyně žalobkyně dále provedla kontrolu v interních systémech a pomocí dotazu v systému SOLUS, BRKI, NRKI, kdy žalovaná nebyla vedena jako osoba se závazky po splatnosti. Žalobkyně má za to, že právní předchůdkyně postupovala při posuzování úvěruschopnosti žalované dostatečně zodpovědně, odborně, a zcela v souladu se zákonem a zároveň s péčí, kterou po ní byl možné rozumně požadovat.
3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.
4. Žalovaná se k jednání soudu nařízenému na den 8. 2. 2023, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), nedostavila, žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.
Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze smlouvy uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 21. 3. 2020 pod číslo vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru ze strany žalobkyně ve výši úvěrového rámce 20 000 Kč, celková výše měsíční splátky činila minimálně 5 % z dlužné částky, roční úroková sazba činila 23,76 %. Ve smlouvě je vyplněno, že žalovaná má příjem 11 214 Kč, a to z dávek (mateřská, rodičovská), celkový příjem domácnosti činí 51 214 Kč, žije s druhem, má jednu vyživovací povinnost, žije v nájmu, přičemž celkové náklady domácnosti činí 10 000 Kč, její finanční závazky jsou v částce 4 000 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení (splátky), náhrada za vymáhání ve výši 600 Kč a poplatek za upomínku ve výši 100 Kč Žalobkyně rovněž ke smlouvě doložila Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb číslo Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, tyto listin y byly žalovanou podepsány. Dál žalobkyně doložila Produktové podmínky pro revolvingové úvěry, Všeobecné obchodní podmínky platné od 1. 12. 2016, a dále Sazebník pro úvěry platný od 11. 3. 2020, které tvořily nedílnou součást smlouvy.
6. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 3. 8. 2022 vyplynulo, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalované s tím, že dlužná částka činí 29 823,31 Kč.
7. Z dopisu předchůdkyně žalobkyně adresovaného žalované ze dne 24. 5. 2022 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně tímto odstoupila od shora uvedené úvěrové smlouvy z důvodu neplnění smluvních povinností žalované.
8. Z výpisu z úvěrového účtu číslo vyplynulo, že žalovaná čerpala za období od 25. 3. 2020 do 16. 12. 2021 celkovou částku 38 642,99 Kč. Žalovaná na předmětný dluh uhradila celkem 29 578 Kč, celková dlužná částka k datu 18. 5. 2022 činí 23 542,92 Kč.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2022 a její přílohy č. 1, že pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni.
10. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 26. 7. 2022 a poštovního podacího archu ze dne 26. 7. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávek na žalobkyni.
11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela dne 21. 3. 2020 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala celkem 38 642,99 Kč, které se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 23,76 % ročně. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními odstoupila od úvěrové smlouvy a prohlásila úvěr za splatný, což žalované písemně oznámila dopisem ze dne 24. 5. 2022. Pohledávka za žalovanou byla postoupena předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.
12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 38 642,99 Kč, žalovaná uhradila celkem 29 578 Kč. Jelikož však soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
20. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěry poskytnuté spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se její právní předchůdkyně schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. V doložené žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že žije s druhem, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, je na rodičovské (mateřské) dovolené, její měsíční příjem činí 11 214 Kč (příjem nebyl nikterak doložen), celkový příjem domácnosti činí 51 214 Kč (rovněž nedoložen). Žalovaná dále v žádosti uvedla, že celkové náklady domácnosti činí 10 000 Kč, přičemž další finanční závazky činí 4 000 Kč. Dle názoru soudu z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebylo dostatečně zjištěno, zda je žalovaná schopna podmínkám úvěru dostát, když nebyl ověřen její měsíční příjem, a především nebyly vůbec zjišťovány její skutečné výdaje. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že nebylo objektivně zjištěno, zda je žalovaná osobou, jejíž majetkové poměry by odůvodňovaly schopnost úvěr splácet. V tomto ohledu je zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
21. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované celkem 38 642,99 Kč a žalovaná uhradila celkem 29 578 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách (38 642,99 – 29 578), tedy 9 064,99 Kč, pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná tak byla k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 2. 1. 2023. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne (3. 1. 2023), měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (4. 1. 2023) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).
22. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 057 Kč a nákladů zastoupení advokátem. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 2 . advokátního tarifu náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 200 Kč (3 x 300 + 3 x 100). Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedené částky, tedy ve výši 252 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 2 509 Kč (1 057 + 1 200 + 252). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 9 064,99 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 9 199,10 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 12 061,76 Kč s úroky shora specifikovanými ve výroku č. II tohoto rozsudku, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 19 346,78 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 28 545,88 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 68 %, úspěch žalované 32 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 36 % svých nákladů, z částky 2 509 Kč, tedy ve výši 903,24 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.