Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 C 132/2022-36

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 107 342,82 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 78 946,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 78 946,18 Kč od 30. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 28 396,64 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 105 312,82 Kč od 16. 6. 2022 do 29. 11. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 366,64 Kč od 30. 11. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 12,4 % ročně z částky 105312,82 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 176,34 Kč a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 554,52 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 219,63 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 78 946,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 78 946,18 Kč od 30. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 28 396,64 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 105 312,82 Kč od 16. 6. 2022 do 29. 11. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 366,64 Kč od 30. 11. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 12,4 % ročně z částky 105312,82 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 176,34 Kč a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 554,52 Kč se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 219,63 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 107 342,82 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 17. 4. 2019 smlouvu o úvěru (dále jen„ Smlouva“) na částku 145 000 Kč. Téhož dne byly prostředky žalovanému i skutečně poskytnuty. Žalovaný se zavázal předmětný úvěr splatit do 20. 3. 2024 spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny úvěru, doba splácení byla stanovena na 60 měsíců s úrokovou sazbou 12,40 % ročně. Výše každé měsíční splátky tak činila 3 295 Kč. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil, pročež žalobkyně celý úvěr ze Smlouvy zesplatnila ke dni 14. 7. 2021 a stanovila lhůtu k úhradě dlužné částky do 1. 9. 2021. Žalobkyně požaduje v rámci žaloby vedle úhrady jistiny 105 312,82 Kč i úvěrové poplatky ve výši 2 030 Kč, dále pak kapitalizovaný výpůjční úrok ve výši 12,4 % z dlužné nesplacené jistiny úvěru ve výši 17 176,34 Kč a následně tento úrok od 16. 6. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení z dlužné částky jistiny úvěru ve výši 7 554,52 Kč a následně zákonný úrok z prodlení od 16. 6. 2022 do zaplacení. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dle ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 17. 4. 2019, a to ve formě smlouvy o úvěru. V rámci Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 145 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit formou pravidelných 60 měsíčních splátek ve výši 3 295 Kč, tj. do 20. 3. 2024. V rámci Smlouvy se žalovaný zavázal kromě vrácení poskytnutých prostředků zaplatit i úrok ve výši 12,40 % ročně, RPSN 13,12 % ročně. Žalovaný zvolil i možnost pojištění za cenu 145 Kč měsíčně.

6. Ze žádosti o poskytnutí osobního úvěru soud zjistil, že žalovaný měl být ženatý, bydlet ve vlastním domě/bytě, mít středoškolské vzdělání. Měl dvě vyživované děti nad 10 let, měsíční náklady na bydlení 5 000 Kč, ostatní výdaje 1 500 Kč, dále pak měl spoření ve výši 2 800 Kč měsíčně. Jeho měsíční příjem měl být dle čestného prohlášení 35 000 Kč měsíčně z podnikatelské činnosti.

7. Ze sjetiny z interního systému žalobkyně na č.l. 22 soud zjistil, že žalovaný měl ke dni 17. 4. 2019 jednu aktivní kreditní kartu, bez zjištěného nesplácení.

8. Z výzvy k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne 14. 7. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné úvěrové pohledávky do 1. 9. 2021. Ke dni 13. 7. 2021 přitom dlužná pohledávka měla činit 21 121,21 Kč.

9. Z historického výpisu k úvěru číslo soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne částku 17. 4. 2019 částku 145 000 Kč a to ve formě čerpání úvěru ve výši 145 000 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil dne 20. 4. 2019 částku 149,83 Kč, dne 20. 5. 2019 částku 3 295 Kč, dne 20. 6. 2016 částku 3 295 Kč, dne 20. 7. 2019 částku 3 295 Kč, dne 20. 8. 2019 částku 3 295 Kč, dne 20. 9. 2019 částku 3 295 Kč, dne 20. 10. 2019 částku 3 295 Kč, dne 20. 11. 2019 částku 3 295 Kč, dne 20. 12. 2019 částku 3 295 Kč, dne 20. 1. 2020 částku 3 295 Kč, dne 20. 2. 2020 částku 3 295 Kč, dne 20. 3. 2020 částku 3 295 Kč, dne 20. 4. 2020 částku 3 295 Kč, dne 20. 5. 2020 částku 3 295 Kč, dne 20. 6. 2020 částku 3 295 Kč, dne 20. 7. 2020 částku 3 295 Kč, dne 20. 8. 2020 částku 3 295 Kč, dne 20. 9. 2020 částku 3,99 Kč, dne 23. 9. 2020 částku 3 295 Kč, dne 20. 10. 2020 částku 3 295 Kč, dne 20. 11. 2020 částku 3 295 Kč, dne 1. 3. 2021 částku 2 976 Kč, dne 7. 5. 2021 částku 319 Kč, celkem tedy 66 053,82 Kč.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 10. 2021, včetně podacího lístku ze stejného dne, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 119 024,51 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.

11. Zbylé y založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

12. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav:

13. Dne 17. 4. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 145 000 Kč. Žalovaný se opak zavázal splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky pravidelných 60 měsíčních splátek ve výši 3 295 Kč, tj. do 20. 3. 2024 RPSN činila 13,12 %. Z předložené transakční historie k úvěru žalovaného vyplývá, že žalovaný na tento úvěr uhradil celkem částku 66 053,82 Kč, jež byla žalobkyní započítána na různé položky úvěru. Soud však shledal Smlouvu ve vztahu k ověření úvěruschopnosti jako velmi neurčitě formulovou, kdy žalobkyně vyšla z toho, že příjmy žalovaného jsou měsíčně 35 000 Kč, je ženatý, bydlí ve vlastním domě/bytě, má středoškolské vzdělání a dvě vyživovací povinnosti vůči dětem starším 10 let. Tento příjem však žalovaný nijak nedoložil, žalobkyně k ověření jeho výše vycházela ze sjetin běžného účtu žalovaného, které byly učiněny součástí jejího podání ze dne 26. 10. 2022, z nichž však není seznatelný účel příchozích úhrad. Žalobkyně však zcela rezignovala na ověření výdajové stránky žalovaného. Částka 5 000 Kč na výdaje na bydlení ve vlastní nemovitosti se, ač nijak neověřená, může zdát jako přiměřená s ohledem na výši záloh energií, vodného a stočného atd., však částka 1 500 Kč měsíčně na ostatní výdaje se pak jeví jako zcela podhodnocená vezmeme-li v úvahu, že by měla pokrýt náklady na potraviny, ošacení, dopravu, telekomunikační služby, léky atd. Žalobkyně sice ve svém podání ze dne 26. 10. 2022 uvádí, že navíc kalkulovala s částkou 10 560 Kč jako životním minimem, nicméně nikde neověřila, jestli tato částka odpovídá nárokům žalovaného, nebo např. nemá zvýšené náklady z nějakého důvodu. Žalobkyně si tak měla nechat předložit, popř. sama si obstarat, dodatečné podklady od žalovaného, např. ve formě výpisů z účtu, dokladů o příjmech, daňových přiznáních atd., aby mohla žalovaným tvrzené skutečnosti verifikovat. Žalovaný následně poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila svým dopisem ze dne 14. 7. 2021. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 18. 10. 2021 k zaplacení dluhu ve výši 119 024,51 Kč, avšak bezúspěšně.

14. Dle , , účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,

18. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Dle do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud.

20. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému kontokorent s úvěrovým rámcem 199 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.

23. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C číslo, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

24. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo a nález spisová značka číslo - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci, kdy žalobkyně vycházela toliko ze svých interních modelů, jež nijak neověřovala. Bylo tak na žalobkyni, aby si od žalovaného vyžádala další dokumentaci, např. ve formě výpisů z účtů nebo předpisů SIPO, na jejichž základě by si mohla své kalkulace ověřit. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti svědčí zejména skutečnost, že žalobkyně zkoumala příjmovou stránku jen z prohlášení žalovaného a příchozích plateb žalovaného, u nichž však není zřejmý účel, ohledně výdajové stránky pak vycházela jen z prohlášení žalovaného a svých interních modelů. Žalobkyni přitom očividně nic nebránilo v tom si obstarat celkový výpis z účtu žalovaného, popř. jej požádat o daňová přiznání a z nich si ověřit, jestli kalkulace žalobkyně odpovídají skutečnosti.

25. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši 145 000 Kč původně z důvodu poskytnutí úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil v rozsahu 68 053,82 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 78 946,18 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích a poplatcích. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení a odst. 4 dne 29. 11. 2022. Nejpozději dne 30. 11. 2022 se tak žalovaný dostal do prodlení ve smyslu o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. o.z., kdy její výše je určena s přihlédnutím k sazbě požadované v žalobě.

26. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.

27. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 78 946,18 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku, což při zohlednění přiznaného příslušenství ke dni vyhlášení tohoto rozsudku představuje 54,86 % celkového nároku, dle má právo na náhradu 54,86 % nákladů řízení vůči žalovanému. Žalovaný byl úspěšný co do částky 28 396,64 Kč s úrokem uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku, což při zohlednění zamítnutého příslušenství ke dni vyhlášení tohoto rozsudku představuje 45,14 % celkového nároku, neboť žaloba byla v této části zamítnuta, dle má žalovaný právo na náhradu 45,14 % nákladů řízení vůči žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením 9,71 % (54,86 % - 45,14 % = 9,71 %) všech jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 368 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 107 342,82 Kč sestávající z částky 5 420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 2 710 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t. a z částky 5 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 450 Kč ve výši 3 034,50 Kč 9,71 % z částky 22 852,50 Kč činí částku 2 219,63 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle

28. Podle stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.