Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 133/2022-53
Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalénou Renfus, LL.M. ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 74 704,70 Kč s příslušenstvím (úvěr)
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá zaplacení 24 704,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11, 75 % ročně z částky 24 704,70 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 7 584 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 50 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá zaplacení 24 704,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11, 75 % ročně z částky 24 704,70 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 7 584 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b>
1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky 74 704,70 Kč s příslušenstvím. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba uzavřel s žalovaným datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 74 704,70 Kč, kdy tyto platby byly zasílány na jeho bankovní účet. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr prostřednictvím webové stránky webová adresa. Právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného tím, že porovnal dosažitelné příjmy a výdaje, kde ponechával rezervu ve výši 10 %. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do datum. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data nevrátil. Celková výše nároku žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného činí celkem 74 704,70 Kč. Dne datum byla žalovanému odeslána předžalobní upomínka.
2. Z nařízeného jednání před soudem na datum se zástupce žalobce omluvil. Žalovaný se bez omluvy nedostavil.
3. Poskytovatel spotřebitelského úvěru společnost právnická osoba postoupil pohledávku vyplývající z výše uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně příslušenství se všemi právy s nimi spojenými žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.
4. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce má sídlo na území Malty, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soudu je soudem místa bydliště žalovaného. Věcná příslušnost Okresního soudu v Náchodě je dána ustanovením § 9 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “)„ a contrario“, jeho místní příslušnost, jakožto obecného soudu žalovaného, je dána ustanovením § 84 ve spojení s § 85 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s konstantní judikaturou. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 4 odst. 1 a odst. 2 tzv. Římské úmluvy (Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřené k podpisu v Římě dne datum, zveřejněna pod číslo Sb. m. s.), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky (v souladu s čl. 13 odst. 1 obchodních podmínek poskytovatele úvěru) a pohledávka vznikla v České republice.
5. Soud provedl v projednávané věci dokazování a to:
6. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne datum, Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, má soud za prokázané, že žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr až do výše 50 000 Kč. Strany si sjednaly, že žalovaný vrátí částka. Nedílnou součástí byly obchodní podmínky společnosti právnická osoba a Standardní informace o spotřebitelském úvěru.
7. Žádostí o další úvěr ze dne datum požádal žalovaný o úvěr ve výši 10 000 Kč.
8. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, má soud za prokázané, že žalovaný byl informován o tom, že jeho pohledávka ve výši částka byla postoupena z právního předchůdce žalobce na žalobce. Současně byla žalovanému zaslána výzva k úhradě tohoto dluhu před podáním žaloby. Podacím poštovním lístkem má soud za prokázané, že žalovanému bylo oznámení a výzva zaslána.
9. Přehledem od společnosti právnická osoba, variabilní symbol, byla vyčíslena celková dlužná pohledávka žalovanému k datu splatnosti ve výši 75 107,30 Kč.
10. Přehledem vyplacených částek (číslo listu) má soud za prokázané, že žalovanému byly zasílány platby od dne datum, a to ve výši 20 000 Kč, 10 000 Kč (oboje dne datum) a dále 10 000 Kč a 10 000 Kč (oboje dne datum).
11. Sdělením právního předchůdce žalobce ze dne datum, má soud za prokázané, že obecně byla zkoumána bonita žadatele tak, že bylo zjišťováno, zda má další závazky u jiných věřitelů, zkoumány záznamy v ISIR, příjmení, DB inkasních agentur. Současně bonita se zkoumala jen u nových klientů, u stálých klientů se zkoumá bonita jen ve vztahu ke společnosti právnická osoba
12. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na ze společnosti právnická osoba na žalobce.
13. Potvrzeními o provedených platbách má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba žalovanému vyplatil na bankovní účet č. bankovní účet, částky: 10 000 Kč, 10 000 Kč, 10 000 Kč, 20 000 Kč.
14. právnická osoba má soud za prokázané, že bankovní účet č. bankovní účet je u této banky veden na jméno žalovaného.
15. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce se žalovaým uzavřel dne datum revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem do částka. Úvěr byl uzavírán přes dálkový způsob komunikace, úvěruschopnost nebyla nijak zjišťována ani ověřována. Od doby uzavření této smlouvy byly žalovanému postupně poskytnuty finanční prostředky ve výši částka, a to na bankovní účet vedený na jméno žalovaného u právnická osoba bankovní účet. Žalovaný od doby uzavření smlouvy ničeho neuhradil.
16. Soud nařídil na datum jednání, kdy jednal v nepřítomnosti žalobce, který se z jednání omluvil. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu nedostalo příslušeného poučení (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1426/2010 ). Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle předmětného ustanovení proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ). Způsobil-li tedy účastník svojí nepřítomností u soudu, že se mu příslušného poučení nedostalo, a soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v jeho nepřítomnosti, mohl soud věc projednat a rozhodnout, přičemž v takové situaci se vychází z obsahu spisu a z provedených důkazů (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3945/2013 ).
17. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
20. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Pokud se týče aktivní věcné legitimace žalobce, pak tuto má soud ve vztahu k žalovanému za osvědčenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno, a to dopisem ze dne datum (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 ). Dále soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce s žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 o. z., která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. ZoSÚ. Právní předchůdce žalobce jednal při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) ZoSÚ, zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry dále potvrdil rovněž Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru, jsou nepochybně použitelné i režimu ZoSÚ., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Rezignoval-li věřitel na prověření úvěryschopnosti dlužníka tím, že se toliko spokojil s pouhým doložením příjmů dlužníka, avšak neprověřoval již jeho závazky, náklady a další výdaje, je spotřebitelská smlouva absolutně neplatná (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 9 Co 133/2020 ).
24. V tomto ohledu je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum, ve věci C číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí.
25. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C číslo a na články 8 a 23 směrnice 2008 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.
26. V projednávané věci žalobce pouze tvrdil, že prověřoval bonitu žalovaného zejména lustrací z veřejně dostupných databází, což však nijak neprokázal. Žalobce rovněž nijak neprověřoval příjmy a výdaje žalovaného a vycházel pouze z prohlášení, že je schopen úvěr splatit. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že úvěrující splnil své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posuzoval úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ.
27. Žalobci tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § číslo a násl. o. z, když právní předchůdce žalobce nezkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně ve smyslu výše uvedené judikatury. S ohledem na tyto závěry tak žalobce nemá nárok na úhradu jiných plateb než zapůjčené (úvěrované) jistiny a úroků z prodlení. Žalovaný od právního předchůdce žalobce po uzavření revolvingové smlouvy obdržel prokazatelně částku částka. Žalovaný na tuto částku ničeho neuhradil a neuhrazená jistina zůstává v částce částka. S ohledem na tyto závěry má soud za to, že na straně žalobce došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., co do částky částka, které žalovaný do dnešního dne neuhradil. Soud současně přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení. Soud proto rozhod tak, jak je uvedeno ve výroku I.
28. Ve zbývající částce 24 704,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 704,70 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když se jedná o částku skládající se z dalších poplatků za poskytnutí úvěru, kdy ale úvěrová smlouva byla shledána jako absolutně neplatná a žalobci tak tyto částky nelze v souladu s hmotným právem přiznat. Soud proto rozhodnul tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že procesně částečně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Náklady by při plném úspěchu činily 18 961 Kč (tj. náhrada za zaplacený soudní poplatek 2 989 Kč, 3x úkon právní služby po 4 100 Kč – celkem 12 300 Kč podle vyhl. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu za převzetí zastoupení, sepis předžalobní upomínky a sepsání žaloby), k tomu 3x paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč a 21 % DPH). Žalobce byl přitom se svojí žalobou úspěšný co do výše dlužné části jistiny a dále úroků z prodlení 11,75 % ročně z částky 50 000 Kč od datum do vyhlášení rozsudku, tj. do datum Celkem měl žalobce úspěch co do částky celkově výši 55 907 (70 %) Naopak neúspěch činil celkově 23 389 Kč (30 %). Podíl úspěchu žalobce tak činí 40 %, což z částky 18 961 Kč činí zaokrouhleně 7 584 Kč, které mu jako náhrada nákladů náleží podle úspěchu ve věci v tomto řízení.
30. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud určil podle ustavení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. jako třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím soudu podepsaného.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.