Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 333/2022-42
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 46 947,80 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od datum do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do částky 31 447,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 3 036,48 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 339,33 Kč, úroku ve výši 88% ročně z částky 18 536,48 Kč od 18.3.2022 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá do částky 31 447,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 3 036,48 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 339,33 Kč, úroku ve výši 88% ročně z částky 18 536,48 Kč od 18.3.2022 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 18. 6. 2022 domáhala po žalované jako právní nástupce společnosti právnická osoba, IČO, zaplacení spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne 13.8.2020 jí poskytl úvěr ve výši 20 000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala a zavázala se poskytnuté prostředky vrátit v částce 39 723 Kč celkem v 65 týdenních splátkách po 612 Kč. Žalovaná nehradila tyto splátky řádně, poslední uhradila dne 9.12.2020 a k datu postoupení uhradila 4 500 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 18 536,48 Kč a poplatku 15 611,32 Kč, smluvní pokutu 10 000 Kč (sazba 0,1% denně k 1.2.2022, přičemž požaduje toliko 10 000 Kč), dále úrok z prodlení v kapitalizované výši 339,33 Kč také k 1.2.2022 dle přiloženého výpočtu, sankční poplatky 2 800 Kč. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo dne 28.1.2022 a žalovaná byla o tomto vyrozuměna dopisem z 1.2.2022.
2. Soud ve věci nařídil jednání na den 17.1.2023, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. K žalobě doručené již 1.12.2022 se nijak nevyjádřila.
3. Pravomoc soudu k rozhodnutí o tomto návrhu vůči žalované jako st. příslušnici Ukrajiny vyplývá z ust. čl. 48 odst. 5 dvoustranné mezinárodní smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech publikované pod č. 123/2002 Sb. m.s. bydlištěm žalované na území České republiky.
4. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav.
5. Mezi žalovanou a společností právnická osoba, se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo, IČO, byla uzavřena dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalované částku 20 000Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem v částce 19 723 Kč tvořeném z úroku v částce 13 089 Kč, poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení v částce 5 134 Kč Tyto měla splatit ve 65 týdenních splátkách po 612 Kč, přičemž poslední splátka měla být ve výši 555 Kč. Výše úroku u tohoto počtu splátek činila 88%. Žalovaná stvrdila současně převzetí celkové výše úvěru v hotovosti. Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek.
6. Mezi společností právnická osoba a žalobkyní byla dne datum uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovaná byla výzvou z 1.2.2022 dne vyzývána k zaplacení dluhu do 30 dnů od sepisu výzvy, tato jí byla odeslána 11.2.2022 dle podacího archu. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy o postoupení pohledávek, výzvy a poštovního archu.
7. Součástí smluvní dokumentace byla tzv. zákaznická karta sepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v den uzavření první smlouvy 13.8.2020. V daném případě vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z údajů, dle kterých žalovaná žila v nájmu, půjčku potřebovala pro neočekávané výdaje a měla 2 vyživovací povinnosti.. Z údajů o zaměstnání označila zaměstnavatele právnická osoba s příjme 18 107 Kč. Výdaje činily 2 500 Kč, výdaje s dalšími splátkami neuvedla. Z dokumentace měla být doložena pracovní smlouva a 2 výplatní pásky, které však i přes výzvu soudu doloženy nebyly a jiné důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalobkyně neměla k dispozici. Ohledně zjištění případných exekucí byl dohledán záznam z 24.11.2022.
8. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.).
9. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatku ze smlouvy o úvěru sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky z datum a jejím oznámení, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb.
16. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaná měla poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úroky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018 , které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb. , dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
17. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“
18. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
19. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
20. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně vycházela jen z údajů získaných od žalované, které nijak neověřovala. Soudu nedoložila ani kopie dokladů, ze kterých vycházela při ověření příjmů žalované či výdajů, zejména týkajících se nákladů bydlení a výživného. Zjištění exekucí bylo doloženo až za stavu v době tohoto řízení. Ze všech těchto kusých nashromážděných informací nelze shledat postup předchůdkyně žalobkyně za odbornou péči při zjištění a ověření kredibility žalované, z těchto naopak vyplývá minimálně pochybnost již o výši jejích příjmů bez jakéhokoliv ověření a také zejména o uvedených výdajích v částce 2 500 Kč měsíčně za situace, kdy uvedla nájemní druh bydlení a 2 vyživovací povinnosti. Jelikož žalobkyně při jednání soudu k jeho výzvě dle § 118a odst. 3 o.s.ř. jiné doklady k dispozici neměla, uzavřel soud, že předmětný závazkový vztah nelze než hodnotit jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z. Pokud byl žalobkyní navrhován výslech zprostředkovatele úvěru, považoval soud tento důkaz za nadbytečný, který by závěr soudu o nedostatečném prověření neovlivnil.
21. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná obdržela částku 20 000 Kč a uhradila dosud dle tvrzení v žalobě 4 500 Kč, zbývá proto k úhradě 15 500 Kč. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od prvního dne po splatnosti tohoto dluhu, za který soud dle listin předložených žalobkyní považuje oznámení o postoupení pohledávky a zde stanovenou splatnost 17.3.2022 (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost zamítl (výrok II). Lhůtu k plnění určil zákonnou třídenní.
22. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění je neúspěch žalobkyně ve větší části. Žalované náklady řízení nevznikly, rozhodl proto jako ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.