Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 237/2022-95
Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupený anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem
se sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 74.735 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 53.475 Kč
- s úrokem z prodlení ve výši 1.317,46 Kč
- s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od datum do zaplacení,
to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 21.260 Kč
- s úrokem ve výši 4.269,92 Kč
- s úrokem 18,87 % ročně z částky 74.735 Kč za dobu od datum do zaplacení
- s úrokem z prodlení ve výši 549,36 Kč
- s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 21.260 Kč za dobu od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 3.053 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokáta v obec.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 53.475 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 1.317,46 Kč - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 21.260 Kč - s úrokem ve výši 4.269,92 Kč - s úrokem 18,87 % ročně z částky 74.735 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 549,36 Kč - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 21.260 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 3.053 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta v [obec].
1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 74.735 Kč s úrokem ve výši 4.269,92 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1.866,82 Kč, s úrokem 18,87 % ročně z částky 74.735 Kč za dobu od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že žalovaný dne datum uzavřel s právním předchůdcem žalobce, původním věřitelem právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž obdržel peněžní prostředky 80.000 Kč bezhotovostním převodem na účet. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli kromě jistiny úrok 87.940 Kč a administrativní poplatek 18.000 Kč. Celkovou částku měl žalovaný zaplatit formou 36 splátek po 5.165 Kč měsíčně počínaje dnem datum, poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný zaplatil na úvěr pouze 26.525 Kč, což bylo započteno na jistinu, na úrok a na administrativní poplatek. Původní věřitel úvěr zesplatnil ke dni datum. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou ze dne datum. Žalobce nenárokuje dlužné úhrady za služby splatné ke dni zesplatnění úvěru, a požaduje pouze dlužnou jistinu s úrokem a s úrokem z prodlení. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu. Kapitalizované úroky 4.269,92 Kč byly vypočteny v sazbě 18,87 % ročně z dlužné jistiny 74.735 Kč za dobu od datum do datum. Kapitalizované úroky z prodlení 1.866,82 Kč byly vypočteny v sazbě 8,25 % ročně z téže jistiny za totéž období. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě.
2. Ve věci byl dne datum vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.
3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
4. Dne datum požádal žalovaný původního věřitele právnická osoba o spotřebitelský úvěr na formuláři karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr. Uvedl, že bydlí v nájmu od soukromé osoby, nemá nezaopatřené děti, je zaměstnán v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou od datum, jeho měsíční čistý příjem činí 25.000 Kč. Výdaje žalovaného činí celkem 8.410 Kč měsíčně, z toho 3.410 Kč na osobní výdaje, 4.000 Kč na výdaje na bydlení a 1.000 Kč na ostatní výdaje např. dopravu, telefon a další. Původní věřitel z toho vypočítal použitelný příjem jako rozdíl mezi příjmy a výdaji ve výši 16.590 Kč. V části, vyhrazené pro označení dokumentů k ověření finanční situace žadatele, není uvedeno ničeho.
5. Podle potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalovaného činí jeho průměrný čistý měsíční příjem 22.701 Kč, za poslední tři měsíce, duben až červen 2019, je průměrný příjem 27.878 Kč. Z tohoto příjmu nejsou prováděny žádné srážky zaměstnavatelem. Ze dvou výplatních lístků žalovaného za měsíce květen a červen 2019 vyplývá, že čistý měsíční příjem žalovaného za květen 2019 činil 31.145 Kč a za červen 28.523 Kč. Z výpisu z registru platebních informací lze vyčíst, že byl vytvořen datum na rodné číslo žalovaného. Žádné další údaje zde nejsou uvedeny. Žalobce tvrdí, že to znamená, že žalovaný neměl v té době žádné další závazky z úvěrů.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba, IČO jako věřitelem a žalovaným jako zákazníkem, žalovaný smlouvu podepsal datum a původní věřitel ji podepsal datum. Původní věřitel ve smlouvě prohlásil, že poskytuje žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 80.000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli kromě jistiny uhradit ještě úrok ve výši 87.940 Kč a administrativní poplatek 18.000 Kč, to vše formou 36 splátek ve výši 5.165 Kč měsíčně. Žalovaný byl oprávněn požádat o odklad splátky, případně odstoupit od smlouvy. V článku 5 jsou obsaženy následky nesplácení úvěru tak, že v případě prodlení vzniká původnímu věřiteli právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč za upomínku, smluvní pokutu 0,1 % denně, zákonné úroky z prodlení, úhradu celé dosud nesplacené jistiny a náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním dluhu. Předtím, než se spotřebitelský úvěr stane v důsledku prodlení zákazníka splatným, vyzve původní věřitel zákazníka k úhradě dlužné splátky písemnou upomínkou a poskytne mu lhůtu alespoň 30 dnů. Mezi další následky nesplácení úvěru patří prohlášení úvěru za splatný ze strany původního věřitele.
7. Čerpání úvěru soud ověřil z výpisu z účtu původního věřitele, z přehledu transakcí na účtu žalovaného a z potvrzení anonymizována čtyři slova. Podle výpisu z účtu původního věřitele byla dne datum poukázána částka 80.000 Kč na účet č. bankovní účet, a téhož dne byla tato částka na účet žalovaného připsána. Majitelem zmíněného účtu je žalovaný.
8. Dopisem z datum informoval původní věřitel žalovaného o možnosti využití určitých služeb, a zaslal mu ještě splátkový kalendář úvěru. Podle splátkového kalendáře měla být první splátka zaplacena datum a poslední 36. splátka měla být zaplacena datum. U každé splátky je uvedeno, jaká její část umořuje jistinu, úroky a administrativní poplatek.
9. Podle seznamu plateb zaplatil žalovaný první platbu až datum ve výši 10.630 Kč. Následně zaplatil tři splátky v dohodnuté výši 5.165 Kč v lednu, březnu a dubnu 2020 a poté zaplatil až datum částku 400 Kč Celkem žalovaný uhradil na úvěr 26.525 Kč.
10. Dopisem z datum vyzval původní věřitel žalovaného k úhradě dlužných splátek, vynaložených nákladů a smluvních pokut ve výši 67.145 Kč ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Podle soupisu podaných zásilek byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne datum. Dalším dopisem z datum oznámil původní věřitel žalovanému, že úvěr zesplatnil ke dni datum, a vyzval žalovaného k zaplacení částky 132.822,05 Kč do deseti dnů od doručení této výzvy. Podle soupisu podaných zásilek byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne datum.
11. Ohledně postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne datum uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. V tomto seznamu je na straně 3 pod číslem úvěrové smlouvy uvedena pohledávka za žalovaným. Dopisem z datum oznámil původní věřitel žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh plnil již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle podacího lístku byl tento dopis odeslán žalovanému doporučeně dne datum.
12. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce z datum, který byl podle podacího lístku žalovanému odeslán doporučeně dne datum.
13. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný požádal původního věřitele, právního předchůdce žalobce právnická osoba, o poskytnutí úvěru a sdělil výše uvedené údaje. Původní věřitel měl k dispozici dva výplatní lístky a potvrzení zaměstnavatele žalovaného a výpis z registru platebních informací. Dne datum uzavřel žalovaný s původním věřitelem smlouvu o úvěru, na základě níž čerpal částku 80.000 Kč bezhotovostně na svůj účet již dne datum. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli zaplatit celkem 185.940 Kč, tedy kromě jistiny ještě úrok 87.940 Kč a administrativní poplatek 18.000 Kč, to vše ve splátkách ve výši 5.165 Kč měsíčně v počtu 36, v období od datum do datum. Žalovaný nezaplatil již první dvě splátky, a začal úvěr hradit až v listopadu 2019 Celkem splatil 26.525 Kč. Původní věřitel úvěr zesplatnil po předchozím upozornění žalovaného, a to ke dni datum. Původní věřitel uzavřel s žalobcem postupní smlouvu, a jejím předmětem byla i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno shora uvedeným dopisem. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil. Žalovaná částka představuje jistinu úvěru.
14. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalovanému poskytl částku 80.000 Kč dohodnutým způsobem, tedy převodem na účet žalovaného. Žalovaný však dostál své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky pouze částečně a jeho platby nepostačovaly ke splnění jeho závazků z úvěrové smlouvy.
15. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku , podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.
16. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný žije v nájmu, nemá nezaopatřené děti, příjem žalovaného původní věřitel ověřil z potvrzení zaměstnavatele žalovaného a ze dvou výplatních lístků, přičemž tyto výše uvedené hodnoty se liší od částky 25.000 Kč, kterou žalovaný uvedl do žádosti o úvěr jako svůj pravidelný měsíční příjem. Původní věřitel vypočítal rozdíl příjmů a výdajů na částku 16.590 Kč, přičemž výdaje žalovaného byly určeny částkou 8.410 Kč, jak je výše uvedeno. Žádný z uvedených výdajů však nebyl ověřen.
17. Původní věřitel měl zjistit ohledně žalovaného více údajů o jeho výdajích a tyto údaje měl řádně ověřit. Původní věřitel však toto neučinil, a nemohl tudíž porovnat příjmy a výdaje žalovaného a posoudit tak schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky. Je třeba ještě uvést, že výpis z registru platebních informací REPI obsahuje pouze datum a rodné číslo žalovaného, a žádné další údaje. Je tedy otázkou, zda se jedná o úplný výpis a zda je takováto listin listina důvěryhodná. Podle žalobce to znamená, že žalovaný neměl v té době žádné další úvěry, avšak podle názoru soudu toto nelze bez dalšího z této listin y dovodit. Pokud by žalovaný skutečně neměl žádné předcházející závazky z úvěru, mělo by to být ve výpisu jednoznačně uvedeno. Listin Listina však spíše vzbuzuje dojem neúplnosti a nedokončenosti. Z takové listin y proto nelze vzít jednoznačně za prokázáno, že žalovaný neměl žádné předcházející závazky z úvěrů či zápůjček. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastních schopností splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel ze skutečností, které u žalovaného zjistil, přičemž řadu z nich neověřil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona.
18. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušenosti, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů.
19. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.
20. Za takové situace soud žalovanou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku . Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách, ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky či poplatky. Na takovouto situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku , podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku 80.000 Kč, z čehož žalovaný vrátil pouze 26.525 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 53.475 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.
21. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je shora uvedený dopis původního věřitele z datum, odeslaný žalovanému doporučeně datum. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal dne datum, žalovaný měl plnit podle výzvy do 10 dnů, tedy do datum. Následujícího dne datum se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku , a od téhož dne mu vznikla povinnost podle § 1970 občanského zákoníku platit úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení stanovena nebyla. Úrok z prodlení je však požadován až ode dne datum.
22. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku . Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.
23. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci na jistině 53.475 Kč se zákonným úrokem z prodlení od datum až do zaplacení, přičemž za dobu od datum do datum byl tento úrok z prodlení kapitalizován částkou 1.317,46 Kč. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně částky 21.260 Kč včetně úroku z úvěru a úroku z prodlení.
24. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 57 % předmětu řízení a v rozsahu 43 % úspěch neměl. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 14 %. Při stanovení míry úspěchu a neúspěchu žalobce soud kapitalizoval úroky z prodlení a úroky z úvěru přiznané či zamítnuté na dobu do zaplacení ke dni tohoto rozhodnutí. Úspěch žalobce představuje částka 53.475 Kč, úroky z prodlení 1.317,46 Kč a úroky z prodlení kapitalizované ke dni tohoto rozhodnutí částkou 5.161,07 Kč. Neúspěch žalobce představuje částka 21.260 Kč, úrok z prodlení 549,36 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni tohoto rozhodnutí částkou 2.118,85 Kč, dále úrok z úvěru 4.269,92 Kč a úrok z úvěru kapitalizovaný ke dni tohoto rozhodnutí částkou 16.497,98 Kč. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. o. s. ř. více než sedm dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to dopis z datum Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 2.990 Kč, z odměny za právní zastoupení za tři a půl úkonu právní pomoci po 4.100 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze čtyř paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 3.265,50 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby a zastupování u dnešního jednání před soudem. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce činí 21.805,50 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 14 %, tedy 3.053 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.