Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 87/2022-51
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 24 809 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9.083 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 9.083 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení
-) částky 11.506 Kč,
-) úroků z prodlení ve výši 1.291,88 Kč,
-) úroků ve výši 3.212,08 Kč,
-) úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15.000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020,
-) úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5.917 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení,
-) úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 15.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,
zamítá.
III. Žaloba se co do zaplacení částky 4.220 Kč s úrokem z prodlení ve výši 343,66 Kč, s úrokem ve výši 920,47 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3.196,81 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3.196,81 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9.083 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 9.083 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení -) částky 11.506 Kč, -) úroků z prodlení ve výši 1.291,88 Kč, -) úroků ve výši 3.212,08 Kč, -) úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15.000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, -) úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5.917 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, -) úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 15.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žaloba se co do zaplacení částky 4.220 Kč s úrokem z prodlení ve výši 343,66 Kč, s úrokem ve výši 920,47 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3.196,81 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3.196,81 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 24.809 Kč s příslušenstvím.
2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 28. 11. 2017 úvěr v hotovosti ve výši 15.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 2.100 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč prostřednictvím 58 týdenních splátek po 457 Kč se splatností poslední splátky ke dni 8. 1. 2019. Žalovaný neuhradil řádně a včas splátky, poslední splátku uhradil dne 10. 9. 2019. Žalovaný do postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil celkem částku 5.917 Kč. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení jistiny ve výši 15.000 Kč, poplatku ve výši 5.589 Kč a dále i úhrady úroků ve výši 3.212,08 Kč a úroků z prodlení ve výši 1.291,88 Kč a dále úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 15.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonem stanovené výši z jistiny ve výši 15.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni.
3. Mezi společností právnická osoba a žalovaným byla dále dne 8. 8. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v hotovosti ve výši 10.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 1.400 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, a to prostřednictvím 58 týdenních splátek po 305 Kč se splatností poslední splátky ke dni 18. 9. 2018. Žalovaný neuhradil řádně a včas splátky, poslední splátku uhradil dne 26. 11. 2019. Žalovaný do postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil celkem částku 13.470 Kč. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení jistiny ve výši 3.196,81 Kč, poplatku ve výši 1.023,19 Kč, dále i úhrady úroků ve výši 920,47 Kč a úroků z prodlení ve výši 343,66 Kč a dále úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 3.196,81 Kč od 30. 11. 12019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonem stanovené výši z jistiny ve výši 3.196,81 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
6. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.
7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla dne 8. 8. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Předmětem smlouvy byla půjčka ve výši 10.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit prostřednictvím 58 splátek po 305 Kč týdně. Současně se žalovaný zavázal zaplatit i poplatek za půjčku ve výši 7.690 Kč sestávající se z úroku ve výši 1.400 Kč, z poplatku ve výši 2.000 Kč, z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč a z pojištění ve výši 290 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy o půjčce stvrdil převzetí zápůjčky v hotovosti. Celkově se tak žalovaný zavázal uhradit z titulu této smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně částku 17.690 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně i úrok ve výši 23,72 % ročně. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy byly i smluvní podmínky. Žalovaný v kartě zákazníka ze dne 8. 8. 2017 uvedl, že žije v nájmu, má partnerku, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti právnická osoba v obec a nemá půjčky. Jeho měsíční příjem ve výši 19.800 Kč měsíčně byl představován jeho příjem z hlavního pracovního poměru. Jeho výdaje pak činily částku 12.500 Kč měsíčně a sestávaly se z výdajů na bydlení ve výši 4.500 Kč, z osobních výdajů ve výši 5.000 Kč, ze spoření/pojištění ve výši 3.000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k ověření úvěruschopnosti žalovaného dle zákaznické karty k dispozici jeho doklad SIPO, jeho pracovní smlouvu a potvrzení o příjmu. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil do dne postoupení pohledávky celkem částku 13.470 Kč, která byla započtena v souladu se smluvními podmínkami. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 4.220 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 3.196,81 Kč a z dlužného poplatku ve výši 1.023,19 Kč, dále úroků ve výši 920,47 Kč, úroků z prodlení ve výši 343,66 Kč, dále úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3.196,81 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 3.196,81 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. K postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným z titulu shora specifikované smlouvy na žalobkyni došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, o čemž byl žalovaný zpraven dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 29. 11. 2019 zaslaného žalovanému doporučeně dne 13. 12. 2019 na adresu adresa. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni ani její předchůdkyni neuhradil, proto byl k její úhradě mj. vyzván i prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 30. 4. 2020 zaslané mu dne 1. 5. 2020 doporučeně na adresu adresa žalovaného.
8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla dne 28. 11. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Předmětem smlouvy byla půjčka ve výši 15.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit prostřednictvím 58 splátek po 457 Kč týdně. Současně se žalovaný zavázal zaplatit i poplatek za půjčku ve výši 11.506 Kč sestávající se z úroku ve výši 2.100 Kč, z poplatku ve výši 3.000 Kč, z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč a z pojištění ve výši 406 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy o půjčce stvrdil převzetí zápůjčky v hotovosti. Celkově se tak žalovaný zavázal uhradit z titulu této smlouvy právnímu předchůdci žalobkyně částku 26.506 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně i úrok ve výši 23,72 % ročně. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy byly i smluvní podmínky. Žalovaný v kartě zákazníka ze dne 28. 11. 2017 uvedl, že žije v nájmu, má partnerku, je zaměstnán u společnosti právnická osoba v obec a má půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 10.000 Kč s měsíční splátkou 1.400 Kč. Jeho měsíční příjem ve výši 18.018 Kč měsíčně byl představován jeho příjem z pracovního poměru. Jeho výdaje pak činily částku 12.250 Kč měsíčně a sestávaly se z výdajů na bydlení ve výši 4.350 Kč, z osobních výdajů ve výši 6.500 Kč a ze splátky úvěru ve výši 1.400 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k ověření úvěruschopnosti žalovaného dle zákaznické karty k dispozici jeho nájemní smlouvu, pracovní smlouvu a výplatní pásky. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil do dne postoupení pohledávky celkem částku 5.917 Kč, která byla započtena v souladu se smluvními podmínkami. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 20.589 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč a z dlužného poplatku ve výši 5.589 Kč, dále úroků ve výši 3.212,08 Kč, úroků z prodlení ve výši 1.291,88 Kč, dále úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 15.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. K postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným z titulu shora specifikované smlouvy na žalobkyni došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, o čemž byl žalovaný zpraven dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 29. 11. 2019 zaslaného žalovanému doporučeně dne 13. 12. 2019 na adresu adresa. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni ani její předchůdkyni neuhradil, proto byl k její úhradě mj. vyzván i prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 30. 4. 2020 zaslané mu dne 1. 5. 2020 doporučeně na adresu adresa žalovaného.
9. Soud závazky žalovaného z titulu obou uzavřených smluv o zápůjčce posoudil dle z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, neboť se jedná o právní poměry vzniklé po 1. 1. 2014. Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
10. Dle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
11. Dle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
12. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
16. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
17. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do části žalobkyní požadované jistiny a co do části žalobkyní požadovaného příslušenství.
20. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, na základě kterých byly žalovanému poskytnuty dvě zápůjčky ve výši 10.000 Kč a ve výši 15.000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé ze záhlaví smluv. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 z. o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015).
21. Žalovaný v rámci jednání o poskytnutí obou zápůjček uvedl, že žije v nájmu, má partnerku a je zaměstnán u právnická osoba anonymizována dvě slova. V případě smlouvy uzavřené dne 8. 8. 2017 pak uvedl, že má příjem ve výši 19.800 Kč měsíčně a výdaje ve výši 12.500 Kč měsíčně sestávající se z nájemného ve výši 4.500 Kč, z osobních výdajů ve výši 5.000 Kč a ze spoření/pojištění ve výši 3.000 Kč. K žádosti žalovaný předložil doklad SIPO a svoji pracovní smlouvu a výplatní pásky. V případě smlouvy uzavřené dne 28. 11. 2017 pak uvedl, že má příjem ve výši 18.018 Kč měsíčně a výdaje ve výši 12.250 Kč měsíčně sestávající se z nájemného ve výši 4.350 Kč, z osobních výdajů ve výši 6.500 Kč a ze splátky úvěru ve výši 1.400 Kč. K žádosti žalovaný předložil nájemní smlouvu, pracovní smlouvu a výplatní pásky. Tvrzení o výdajích žalovaný nijak krom nájemní smlouvy v jednom případě a dokladu SIPO v druhém případě nijak nedoložil. Výdajovou stránkou žalovaného se právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet zevrubně nezabývala a svá tvrzení o výdajích žalovaný nijak víc nedoložil. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s výdaji žalovaného; stran nákladů na bydlení si právní předchůdkyně žalobkyně sice nechala předložit nájemní smlouvu (viz smlouva ze dne 28. 11. 2017), popř. doklad SIPO (viz smlouva ze dne 8. 8. 2017), blíže se ale náklady žalovaného nezbývala (např. si nenechala doložit doklady SIPO či nájemní smlouvu apod.), což ale k posouzení jeho úvěruschopnosti měla, zvlášť s přihlédnutím k částce 4.500 Kč měsíčně, potažmo k částce 4.350 Kč měsíčně představované nájemným a k typu bydlení, když se soudu jeví tato částka zahrnující nájemné a inkaso jako nepřiměřeně nízká, navíc dle karty zákazníka tato položka v rozpočtu žalovaného klesala v čase, což je dle soudu z povahy věci de facto vyloučené, aby žalovaný nejprve platil nájemné ve výši 4.500 Kč měsíčně (viz smlouva ze dne 8. 8. 2017) a následně nájemné v částce nižší, a to ve výši 4.350 Kč měsíčně (viz smlouva ze dne 28. 11. 2017). Lze tak dle soudu uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně dle soudu zjevně nepostupovala při zkoumání schopností žalovaného zápůjčky splácet s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně poměry žalovaného do zákaznické karty sepsala formálně, aniž by se zabývala prověřením všech konkrétních výdajů žalovaného a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit smlouvy o zápůjčce uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o zápůjčku má právní předchůdkyně žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovanou zápůjčku řádně a bez problémů splácet. Pokud se tedy právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s negativní lustrací žalovaného ve veřejných registrech a s objektivně ne zcela doloženým prohlášením žalovaného o jeho výdajích a příjmech, které nedostatečně ověřila, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí.
22. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel zápůjček nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet je s odbornou péčí, jsou smlouvy s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Ničeho na tomto závěru soudu nemění ani prohlášení žalovaného učiněné ve smlouvě, že poskytovateli sdělil veškeré potřebné údaje a kterým měl potvrdit, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila jeho schopnost splácet s odbornou péčí, neboť postupovat podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je čistě a jen povinností poskytovatele úvěru a má za tento svůj postup odpovědnost, které se nejde zbavit tím, že odpovědnost za uvedený postup přenese na žadatele. Pouze a jen poskytovatel úvěru je odpovědný za řádné ověření schopnosti žadatele zápůjčku splácet, musí přitom postupovat s odbornou péčí, tzn. zjistit veškeré relevantní informace od žadatele, tyto objektivně ověřit, a to jak v rovině příjmů, tak v rovině jeho výdajů a následně využít dostupné evidence k ověření této jeho schopnosti.
23. Obě smlouvy jsou nad rámec již uvedeného částečně neplatné i v části, kde se právní předchůdkyně žalobkyně domáhala zaplacení částky 11.506 Kč a částky 7.690 Kč coby souhrnného poplatku, a to pro zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy (§ 588 občanského zákoníku) a pro skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (§ 1813 občanského zákoníku) Částky 7.690 Kč a 11.506 Kč představují de facto obchodní úroky a ty činí 76,9 % jistiny zápůjčky v případě částky 7.690 Kč a 76,7 % jistiny zápůjčky v případě částky 11.506 Kč, takové úroky soud hodnotí jako lichevní a taková ustanovení smluv nemohou požívat právní ochrany a soud je hodnotí jako neplatná a rozporná s dobrými mravy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2001). Žaloba by byla dle soudu částečně nedůvodná i co do požadovaného úroku ve výši 23,72 % ročně, a to jak do budoucna, tak i co do požadavku žalobkyně na zaplacení částek 3.212,08 Kč a 920,47 Kč. Ve smlouvách o zápůjčkách se hovoří vždy o celkové dlužné částce, a to částce 17.690 Kč v případě smlouvy ze dne 8. 8. 2017 a částce 26.506 Kč v případě smlouvy ze dne 28. 11. 2017 bez zjevné návaznosti na úrok ve výši 23,72 % ročně zmíněný v čl. 1 4 smlouvy, tj. z jejího obsahu je zřejmé, že žalovaný se zavázal uhradit vždy tuto celkovou dlužnou částku. Smlouva je dle svého obsahu v části obchodního úroku neurčitá, když v jedné její části se hovoří o úroku coby pevné částce ve výši 2.100 Kč a ve výši 1.400 Kč. Soud tak uzavřel, že úrok ve výši 23,72 % ročně nebyl mezi stranami sjednán řádně.
24. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.
25. Žalovaný ale na základě neplatných smluv o zápůjčkách převzal od právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně dne 8. 8. 2017 částku 10.000 Kč a dne 28. 11. 2017 částku 15.000 Kč a tyto měl také jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. V řízená bylo prokázáno, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 8. 8. 2017 číslo částku 13.470 Kč a k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 10.000 Kč žalovaným z titulu této smlouvy tak již došlo, a soud proto nárok žalobkyně na úhradu částky 4.220 Kč s příslušenstvím zamítl jako nedůvodný.
26. Co se pak smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 1. 2017 číslo týče, v řízení bylo prokázáno, že žalovaný uhradil částku 5.917 Kč. Soud tak žalovaného zavázal ve výroku I tohoto rozsudku k úhradě rozdílu částky 15.000 Kč a částky 5.917 Kč, tj. k úhradě částky 9.083 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost vrátit žalobkyni dlužnou částku řádně a včas, má žalobkyně vedle práva na jistinu ve výši 9.083 Kč i právo na její příslušenství v podobě úroku z prodlení v zákonem stanovené výši dle § 1970 občanského zákoníku. S ohledem na skutečnost, že doba plnění pro vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a ani v daném případě nebyla mezi stranami sjednána, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (viz např. rozsudek Nevyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5464/2016). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze považovat dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 30. 4. 2020, který byl dne 1. 5. 2020 dán k poštovní přepravě a žalovanému v souladu se zákonnou domněnkou dojití dle § 573 občanského zákoníku došel třetí pracovní den, tj. dne 4. 5. 2020 a za dobu bez zbytečného odkladu lze považovat dobu tří dnů, tj. do 7. 5. 2020, což znamená, že žalovaný byl v prodlení s úhradou dlužné částky až od 8. 5. 2020, kdy se nárok na vydání bezdůvodného obohacení stal splatným. Soud tedy žalobkyni přiznal úrok z prodlení až od 8. 5. 2020 ve výši 9,75 % ročně, tedy ve výši žalobkyní požadovaném, i když tento byl v době vzniku prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vyšší, soud ale nemohl překročit žalobní návrh. Právo žalobkyně na úrok z prodlení pak vyplývá z § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně pak vyplývá z uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky za žalovaným dle § 1879 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný nerozporoval složení ani výši dlužné částky, neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný.
27. Ve zbývající části předmětu řízení specifikované ve výroku II a III rozsudku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
28. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 24.809 Kč s příslušenstvím (100 % předmětu řízení). Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v rozsahu výroku I rozsudku a procesně neúspěšná v rozsahu výroku II a III rozsudku. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení kapitalizoval příslušenství, ve vztahu ke kterému byla žalobkyně procesně neúspěšná, ke dni vyhlášení rozhodnutí a při porovnání částky žalobou původně požadované (24.809 Kč) a částkou přiznanou (9.083 Kč) je tak zřejmé, že v řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému ale dle obsahu spisu v řízení žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.