Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 163/2022-88
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 11 841 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 152 Kč, do čtyř měsíců od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 7 509 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 661 Kč od datum do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 1 180,35 Kč, úrok 64,44 % ročně z částky 7 929,09 Kč od datum do datum ve výši 327,60 Kč, úrok 8,5 % ročně z částky 7 929,09 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 21 628 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 152 Kč, do čtyř měsíců od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 7 509 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 661 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 1 180,35 Kč, úrok 64,44 % ročně z částky 7 929,09 Kč od [datum] do [datum] ve výši 327,60 Kč, úrok 8,5 % ročně z částky 7 929,09 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 21 628 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum, ve znění doplnění ze dne datum, domáhá po žalované zaplacení částky 10 661 Kč, smluvní pokuty 1 180,35 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, a náhrady nákladů řízení, to vše na základě smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne datum. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem za poskytnutí 64,44 % ve 24 měsíčních splátkách po 856 Kč, počínaje březnem 2021. Úvěr byl žalované vyplacen dne datum na účet uvedený ve smlouvě. Pro nesplácení byl úvěr zesplatněn ke dni datum. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné nové jistiny úvěru ve výši 9 153,09 Kč. Dále požaduje zaplacení úroku z úvěru, smluvní pokuty, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, úhradu za pojištění schopnosti splácet úvěr a zákonné úroky z prodlení.
2. Podáním ze dne datum doplnila žalobkyně skutková tvrzení týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Žalobkyně úvěruschopnost žalované posoudila, na základě údajů uvedených samotnou žalovanou, zaznamenaných ve formuláři hodnocení klienta a dále ověřených kopií občanského průkazu, výpisy z registrů NRKI, SOLUS. Žalobkyně dále ověřila, že žalovaná nebyla v době žádosti o úvěr evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žadatelem doporučil úvěr ke schválení.
3. Žalovaná se ve věci samé, k výzvě soudu, nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná.
4. Soud jednal dne datum v nepřítomnosti žalované, která se omluvila, a provedl dokazování listinnými důkazy: kartou klienta, hodnocením klienta ke smlouvě číslo ze dne datum, výpisem registr NRKI s hodnotou skore 321, prohlášením klienta ze dne datum, předsmluvním formulářem ze dne datum, výpisem z registru SOLUS ke dni datum s příznakem Z, přihláškou do pojištění – skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry ze dne datum, výpisem transakcí z běžného účtu číslo bankovní účet o příchozích úhradách mzdy za říjen 2020 – leden 2021, kopií občanského průkazu žalované, výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ČNB, smlouvou o úvěru číslo ze dne datum, přílohou číslo ke smlouvě o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr, částečným výpisem z účtu žalobkyně vedeného u právnická osoba ze dne datum, informačním dokumentem o pojistném produktu, oznámením o schválení úvěru a splátkovým kalendářem ke smlouvě o úvěru číslo ze dne datum spolu s dodejkou ze dne datum, výzvou k zaplacení ze dne datum, výzvou k zaplacení ze dne datum, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum, předžalobní výzvou ze dne datum a poštovním podacím archem ze dne datum.
5. Nad rámec navržených důkazů si soud vyžádal zprávu o evidenci žalované od Úřadu práce ČR a Okresní správy sociálního zabezpečení.
6. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu:
7. Žalovaná uzavřela dne datum se žalobkyní smlouvu o úvěru ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala zaplatit úvěr spolu s úrokem 64,44 %, tedy celkovou částku 18 024 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 856 Kč. Přípisem ze dne datum bylo žalované oznámeno schválení úvěru po posouzení úvěruschopnosti žalované a vyplacení úvěru, oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno poštou na korespondenční adresu dle smlouvy. Spolu s oznámením byl žalované zaslán splátkový kalendář s rozpisem splátek splatných od datum do datum. Dne datum byl úvěr ve výši 10 000 Kč vyplacen na účet žalované uvedený ve smlouvě. Úvěr byl zesplatněn ke dni datum. Žalovaná ke dni podání žaloby uhradila celkem 6 848 Kč. Dne datum byla žalované zaslána předžalobní výzva k zaplacení.
8. Žalobkyně prověřila schopnost žalované řádně hradit úvěr na základě informací poskytnutých žadatelem a uvedených v kartě hodnocení klienta. Dále prověřila žalovanou v Nebankovním registru klientských informací (NRKI) a registru SOLUS. Z doloženého výpisu z databáze příjmení bez uvedení data soud zjistil, že k žalované byl v roce 2020 evidován 2 x příznak Z – pro dluh ze spotřebitelského úvěru, který byl zaplacen datum a pro dluh z telekomunikačních poplatků zaplacen datum. Z doloženého výpisu z NRKI ze dne datum soud zjistil, že žalované bylo přiřazeno skore 321 odpovídající menšímu riziku, lepšímu segmentu klientů. Z karty hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná byla v době sjednání úvěru zaměstnaná u firmy právnická osoba se sídlem v obec s pravidelným příjmem 16 266 Kč, svobodná a bezdětná. Dále žalovaná v kartě uvedla formu bydlení u rodičů. Jako měsíční výdaje žadatele je uvedena částka 3.860 Kč, která dle žalobkyně vychází z paušální částky pokrývající životní minimum a náklady spojené s výživou a zajištěním základních potřeb. Z úřední činnosti soudu je známo, že tato částka je uváděna pravidelně i v jiných smlouvách ve vztahu k jiným žadatelům o úvěr, a jedná se tak o zmechanizovaný a konstantní systém vyjádření fixních nákladů předpokládaných u průměrného žadatele o úvěr. V hodnocení klienta nejsou uvedeny žádné splátky půjček, úvěrů atd. a dále v položce bydlení - nájemné, inkaso, doprava, ostatní částka 2 610 Kč. Z hodnocení klienta vyplývá, že žalovaná disponuje rezervou 8 796 Kč. Z částečného výpisu příchozích plateb z účtu žalované soud zjistil, že mzda žalované se v měsících říjen 2020 až leden 2021 pohybovala v rozmezí 15 000 Kč až 17 000 Kč. Dle karty klienta evidovala žalobkyně kontaktní adresu žalované ulice a číslo, PSČ obec, z karty není zřejmé, kdy byla žalobkyni tato adresa oznámena.
9. Ze zprávy Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště obec ze dne datum soud zjistil, že od
datum byla žalovaná převedena na kontaktní pracoviště obec.
10. Z registru obyvatel soud zjistil, že v době sjednávání předmětného úvěru byla žalovaná svobodná a bezdětná s adresou trvalého pobytu adresa žalované část obce. Z registru obyvatel soud dále zjistil, že v době sjednávání předmětného úvěru měli oba rodiče žalované hlášen pobyt v obci obec (otec) a v části územní celek (matka).
11. Závazkový vztah, vzniklý mezi žalobkyní a žalovanou ze smlouvy o úvěru se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník a zákonem číslo a zákonem číslo 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
16. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
17. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.
III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021 ) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 : Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
18. Žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřely dne datum smlouvu o úvěru jako o spotřebitelskou smlouvu. Jednalo se o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr/zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit.
19. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
20. Soud posoudil úvěruschopnost žalované ke dni datum dle zjištěných informací,
v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně prověřeny příjmy ani výdaje žadatele. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované z informací uvedených samotným žadatelem v hodnocení zákazníka. Dle těchto údajů byla žadatelka svobodná, bezdětná, bydlela u rodičů a byla zaměstnaná v pracovním poměru u právnická osoba s.r.o. na dobu určitou s příjmem cca 16 000 Kč, přičemž příjem žalované byl ověřen z částečného výpisu z účtu žalované. Soud v daném případě postrádá ověření uvedených výdajů žalované, zejména výdajů na bydlení. Skutečnost že žalovaná bydlí u rodičů, nebyla poskytovatelem úvěru nijak ověřována, přestože náklady na bydlení jsou zpravidla největší výdajovou položkou. Poskytovatel úvěru se v daném případě spokojil s prohlášením žadatele a z tohoto prohlášení dovodil také částku 2 610 Kč výdajů na bydlení, bez dalšího, aniž by si údaj o formě bydlení jakkoli ověřoval (například čestným prohlášením rodičů žadatele). S ohledem na adresu sídla zaměstnavatele žadatelky (obec), pak soud zcela postrádá výdaj žadatelky na dopravu do zaměstnání. Z informací, které soud zjistil, ze zprávy úřadu práce, má za důvodný závěr, že žadatelka v době žádosti o úvěr (resp. od roku 2020) bydlela ve obec, což mohl a měl zjistit obchodník jednající se žadatelem, který doporučil úvěr ke schválení. Dle zjištění soudu ve obec nikdy ani jeden z rodičů žalované nebydlel. Jelikož měla žalovaná bankovní účet, bylo nejdostupnější možností poskytovatele úvěru, jak ověřit výdaje žalované právě z výpisů z bankovního účtu za posledních 3 až 6 měsíců, což však poskytovatel úvěru neučinil a spokojil se pouze s historií plateb z bankovního účtu žadatele osvědčující výši mzdy a existenci účtu, což soud hodnotí jako ryze účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele.
21. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že na základě informací, které žalobkyně měla (s ohledem na absentující informace a ověření těchto informací o výdajích), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalované lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovanou skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.
22. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené dne
datum číslo. Důsledkem toho jsou nároky žalobkyně vůči žalované omezeny na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru.
23. Na základě neplatné smlouvy bylo žalované poskytnuto plnění 10 000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně zaplatila 6 848 Kč. Uvedené tvrzení žalovaná nezpochybnila. Žalovaná je tak povinna s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 3 152 Kč. Soud proto žalovanou k zaplacení této částky žalobkyni zavázal.
24. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení, soud okazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy.
Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).
Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
25. Soud proto rovněž zamítl požadovaný úrok z prodlení z přiznané částky 3 152 Kč.
26. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalované v řízení a také ke skutečnosti, že veškeré soudní písemnosti byly žalované doručovány náhradním doručením, soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu v přiměřené době čtyř měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalované poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň ji nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.
27. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované příslušenství (v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08 ). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 10 661 Kč, smluvní pokuty 1 180,35 Kč a úroku 64,71 % ročně kapitalizovaného částkou 327,60 Kč (celkem 12 168,95 Kč) přičemž úspěšná byla co do částky 3 152 Kč. V dané věci tedy byla úspěšná žalovaná v rozsahu 48,2 % a náhrada nákladů řízení by příslušela žalované, které však v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.