Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 132/2022-39
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
sp. zn. spisová značka
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 10 780 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 780 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 272,87 Kč a 204,72 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 100 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 680 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 252 Kč k rukám jejího zástupce anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 780 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 272,87 Kč a 204,72 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 100 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 680 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 252 Kč k rukám jejího zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b>
1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky shora se zákonným úrokem z prodlení shora z titulu bezdůvodného obohacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi jejím právním předchůdcem, společností právnická osoba, IČO, a žalovaným došlo dne 31. 5. 2019 k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaný zavázal ve Smlouvě zaplatit 8 917 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 789 Kč, odměnu za zpracování půjčky ve výši 4 180 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 948 Kč. Žalovaný měl uvedené prostředky splácet v 60ti týdenních splátkách po 316 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 7. 2020. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy, uhradil celkem pouze 1 900 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností k 5. 1. 2021 k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Žalobkyně požadovala po žalovaném pouze dlužnou část jistiny 8 100 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou 10 000 Kč a uhrazenou částkou 1 900 Kč. Dále pak požadovala zaplatit zákonné úroky z prodlení z 8 100 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, přičemž za dobu od 25. 7. 2020 do 18. 12. 2020 tyto činí 272,87 Kč.
2. Dále žalobkyně tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem, společností právnická osoba, IČO, a žalovaným došlo již dne 23. 1. 2019 k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaný zavázal ve Smlouvě zaplatit 8 917 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 789 Kč, odměnu za zpracování půjčky ve výši 4 180 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 948 Kč. Žalovaný měl uvedené prostředky splácet v 60ti týdenních splátkách po 316 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 3. 2020. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy, uhradil celkem pouze 7 320 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností k 5. 1. 2021 k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Žalobkyně požadovala po žalovaném pouze dlužnou část jistiny 2 680 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou 10 000 Kč a uhrazenou částkou 7 320 Kč. Dále pak požadovala zaplatit zákonné úroky z prodlení z částky 2 680 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, přičemž za dobu od 19. 3. 2020 do 18. 12. 2020 tyto činí 204,72 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě vůbec nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu pasivní. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na evidenční adresu, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. , dnem 13. 6. 2022.
4. Smlouvou o zápůjčce číslo vč. smluvních podmínek, předžalobní upomínkou spolu s podacím lístkem, bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 23. 1. 2019 smlouvu zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit poskytnuté prostředky v 60 pravidelných týdenních splátkách po 316 Kč, poslední splátka měla činit 273 Kč Celkem tak měl žalovaný uhradit částku 18 917 Kč, která je kromě půjčené částky dále tvořena kapitalizovaným úrokem za půjčení peněz ve výši 1 789 Kč, poplatkem za zpracování a doručení ve výši 4 180 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 948 Kč.
5. Smlouvou o zápůjčce číslo vč. smluvních podmínek, předžalobní upomínkou spolu s podacím lístkem, bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 31. 5. 2019 smlouvu zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit poskytnuté prostředky v 60 pravidelných týdenních splátkách po 316 Kč, poslední splátka měla činit 273 Kč Celkem tak měl žalovaný uhradit částku 18 917 Kč, která je kromě půjčené částky dále tvořena kapitalizovaným úrokem za půjčení peněz ve výši 1 789 Kč, poplatkem za zpracování a doručení ve výši 4 180 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 948 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně.
6. K úhradě obou dlužných částek vyčíslených tehdy na 37 337,15 Kč + příslušenství, do 24. 11. 2021 byl vyzván dopisem z 9. 11. 2021 odeslaným následujícího dne, což dokládá podací lístek.
7. Před uzavřením každé smlouvy právní předchůdce žalobkyně zkoumal, zda je v možnostech žalovaného případně poskytnuté prostředky splácet, když, jak bylo prokázáno listinami označenými jako Zákaznické karty, žalovaný předkládal kromě průkazu totožnosti pracovní smlouvu, 2 výplatní pásky za měsíce předcházející měsíci, v němž byla každá smlouva uzavřena. Dle sdělení žalovaného tento měl bydlet na ubytovně, byl tehdy svobodný, zaměstnán a své měsíční výdaje odhadl v prvním případě na 3 000 Kč, ve druhém případě na 4 422 Kč vč. interních splátek 1 422 Kč, vyživovací povinnost žádnou neměl, jeho měsíční příjem měl činit v prvním případě 21 920 Kč a ve druhém 25 144 Kč.
8. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný vyčerpal úvěry 10 000 Kč dne 23. 1. 2019 a 31. 5. 2019 a že uhradil na účet smlouvy číslo od 1. 2. 2019 do 12. 9. 2019 celkem 7 320 Kč, na účet smlouvy číslo pak uhradil v období 6. 6. 2019 – 12. 9. 2019 celkem pouze 1 900 Kč.
9. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek spolu se seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 vč. podacího lístku. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě dlužných částek.
10. Podle § 2390 Obč.Z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
11. Podle § 2392 odst. 1 Obč.Z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
12. Podle § 2395 Obč.Z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
17. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Dle § 588 věta první Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
20. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
21. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v celém rozsahu.
22. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran (úvěrovaný žalovaný) byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015 -39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
23. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
24. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
25. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
26. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 23. 1. 2019 finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřil měsíční výdaje žalovaného, v podstatě žádné nezjišťoval a vycházel pouze z tvrzených měsíčních výdajů 3 000 Kč. Při zjišťování jeho výdajů bylo nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Ty však neověřovány nebyly. Je zcela logické, že žalovaný musel mít výdaje minimálně spojené s bydlením, stravou, přičemž uvedená částka 3 000 Kč je silně podhodnocená.
27. Dne 31. 5. 2019 pak bylo žalovanému poskytnuto dalších 10 000 Kč, za stejných podmínek jako v případě smlouvy výše, avšak s tím rozdílem, že zde byly k výdajům žalovaného připočteny interní splátky 1 422 Kč měsíčně.
28. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem nejen neověřovala, ale ani nezjišťovala výdaje žalovaného. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2993 Obč.Z.), čehož si žalobkyně byla sama vědoma, když pouze toto žalobou požadovala. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 10 000 Kč a 10 000 Kč, žalovaný mu do současné doby uhradil toliko 7 320 Kč a 1 900 Kč. Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutými a uhrazenými částkami, tedy částku 2 680 Kč a 8 100 Kč s úroky z prodlení jdoucími ode dne následujícím po dni, do kterého měla být zápůjčka uhrazena. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
29. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit náklady řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. , neboť ta měla plný úspěch ve věci. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 800 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč (§ 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 , 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. ), 3x 100 Kč paušál za výše uvedené úkony (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. 252 Kč Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 2 252 Kč.
30. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. , s ohledem na návrh žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to ke Krajskému soudu
v obec – pobočka v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.