Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 112/2022-57
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 19 714 Kč s příslušenstvím - půjčka
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6.100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.100 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4.214 Kč s úroky z prodlení ve výši 1.144,60 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.850 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se co do zaplacení
- částky 7.400 Kč
- úroků ve výši ve výši 8.782,99 Kč,
- úroků z prodlení ve výši 2.965,08 Kč,
- úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 5. 2020,
- úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.900 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení,
- úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,
zamítá.
IV. Žaloba se co do zaplacení
-) částky 2.000 Kč,
-) úroků ve výši 3.158,66 Kč,
-) úroků z prodlení 61,11 Kč,
-) úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 150 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,
-) úroků ve výši 20,98 % ročně z částky 4.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,
zamítá.
V. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6.100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.100 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4.214 Kč s úroky z prodlení ve výši 1.144,60 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.850 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se co do zaplacení - částky 7.400 Kč - úroků ve výši ve výši 8.782,99 Kč, - úroků z prodlení ve výši 2.965,08 Kč, - úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 5. 2020, - úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.900 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, - úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, <b>zamítá.</b> IV. Žaloba se co do zaplacení -) částky 2.000 Kč, -) úroků ve výši 3.158,66 Kč, -) úroků z prodlení 61,11 Kč, -) úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 150 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, -) úroků ve výši 20,98 % ročně z částky 4.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, <b>zamítá.</b> V. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 19.714 Kč s příslušenstvím.
2. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou byla dne 25. 5. 2015 uzavřena smlouva o půjčce číslo na základě které byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 4.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 364 Kč, s úrokem ve výši 20,98 % ročně, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 800 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.200 Kč, a to prostřednictvím 43 týdenních splátek po 148 Kč se splatností poslední splátky dne 21. 3. 2016. Žalovaná splátkám nedostála, poslední uhradila dne 31. 5. 2015, celkem uhradila žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, pouze částku 150 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení jistiny ve výši 4.000 Kč, dlužného poplatku ve výši 2.214 Kč, úroků za období od 22. 3. 2016 do 6. 12. 2019 ve výši 3.158,66 Kč, úroků z prodlení za období od 29. 3. 2016 do 6. 12. 2019 ve výši 1.205,71 Kč a dále úroků ve výši 20,98 % ročně z částky 4.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
3. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou byla dne 3. 3. 2015 uzavřena smlouva o půjčce číslo na základě které byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 10.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 1.400 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, a to prostřednictvím 58 týdenních splátek po 300 Kč se splatností poslední splátky dne 12. 4. 2016. Žalovaná splátkám nedostála; poslední uhradila dne 31. 5. 2015; celkem uhradila žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, pouze částku 3.900 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení jistiny ve výši 10.000 Kč, dlužného poplatku ve výši 3.500 Kč, úroků za období od 13. 4. 2016 do 6. 12. 2019 ve výši 8.782,99 Kč, úroků z prodlení za období od 20. 4. 2016 do 6. 12. 2019 ve výši 2.965,08 Kč a dále úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
5. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
6. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.
7. Mezi společností právnická osoba a žalovanou byla dne 25. 5. 2015 uzavřena smlouva o půjčce číslo na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti půjčka ve výši 4.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 2.364 Kč sestávajícím se z poplatku za administrativní činnost ve výši 800 Kč, z úroku ve výši 364 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.200 Kč, a to prostřednictvím 43 týdenních splátek po 148 Kč Celkem se tak žalovaná zavázala z titulu této smlouvy vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 6.364 Kč Součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Z čl. 1 1 smluvních podmínek vyplývá, že předmětem smlouvy je poskytnutí neúčelového spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou. Z čl. 1 2 smluvních podmínek pak vyplývá úrok 20,98 % ročně v případě sjednání úhrady dlužné částky prostřednictvím 43 splátek. Z karty zákazníka z téhož dne vyplývá, že žalovaná žila v nájmu, nesplácela úvěr či půjčku u jiné společnosti, hradila půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně, neměla žádnou vyživovací povinnost a nevlastnila vůz. Byla zaměstnána na hlavní pracovní poměr u společnosti právnická osoba Její příjem byl tvořen příjmem ze zaměstnání ve výši 13.000 Kč měsíčně. Její výdaje pak byly v celkové výši 9.200 Kč měsíčně a sestávaly se z výdajů na nájem/inkaso ve výši 4.000 Kč měsíčně, z výdajů na domácnost ve výši 3.500 Kč měsíčně, ze splátek půjček ve výši 1.5000 Kč měsíčně a z výdajů na telefon ve výši 200 Kč měsíčně. Její příjmy a výdaje byly doloženy jejími výplatními páskami a nájemní smlouvou. Žalovaná z titulu této smlouvy uhradila pouze částku 150 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, o čemž byla žalovaná zpravena dopisem ze dne 6. 12. 2019 zaslaným jí dne 7. 1. 2020 doporučeně na adresu adresa. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni ani její právní předchůdkyni neuhradila, byť k tomu byla opakovaně vyzývána, naposledy předžalobní upomínkou právním zástupcem žalobkyně ze dne 7. 5. 2020 zaslané jí dne 10. 5. 2020 doporučeně na adresu adresa.
8. Mezi společností právnická osoba a žalovanou byla dne 3. 3. 2015 uzavřena smlouva o půjčce číslo na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti půjčka ve výši 10.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 7.400 Kč sestávajícím se z poplatku za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč, z úroku ve výši 1.400 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, a to prostřednictvím 58 týdenních splátek po 300 Kč Celkem se tak žalovaná zavázala z titulu této smlouvy vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 17.400 Kč Součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Z čl. 1 1 smluvních podmínek vyplývá, že předmětem smlouvy je poskytnutí neúčelového spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou. Z čl. 1 2 smluvních podmínek pak vyplývá úrok 23,72 % ročně v případě sjednání úhrady dlužné částky prostřednictvím 58 splátek. Z karty zákazníka z téhož dne vyplývá, že žalovaná žila v nájmu, nesplácela úvěr či půjčku u jiné společnosti ani u právní předchůdkyně žalobkyně, neměla žádnou vyživovací povinnost a nevlastnila vůz. Byla zaměstnána na hlavní pracovní poměr u společnosti právnická osoba Její příjem byl tvořen příjmem ze zaměstnání ve výši 13.500 Kč měsíčně. Její výdaje pak byly v celkové výši 8.200 Kč měsíčně a sestávaly se z výdajů na nájem/inkaso ve výši 4.000 Kč měsíčně, z výdajů na domácnost ve výši 4.000 Kč měsíčně a z výdajů na telefon ve výši 200 Kč měsíčně. Její příjmy a výdaje byly doloženy jejími výplatními páskami a pracovní smlouvou. Žalovaná z titulu této smlouvy uhradila pouze částku 3.900 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, o čemž byla žalovaná zpravena dopisem ze dne 6. 12. 2019 zaslaným jí dne 7. 1. 2020 doporučeně na adresu adresa. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni ani její právní předchůdkyni neuhradila, byť k tomu byla opakovaně vyzývána, naposledy předžalobní upomínkou právním zástupcem žalobkyně ze dne 7. 5. 2020 zaslané jí dne 10. 5. 2020 doporučeně na adresu adresa.
9. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměry vzniklé po 1. 1. 2014, posuzoval soud dané závazkové vztahy již podle z. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník “). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
10. Dle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
11. Dle § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
12. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
15. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákonu o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
16. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou byly ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku uzavřeny celkem dvě smlouvy o zápůjčce, a to dne 25. 5. 2015 smlouva číslo dne 3. 3 2015 smlouva číslo.
17. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně smlouvy uzavřela jako osoba podnikající a žalovaná jako spotřebitel, což je zřejmé z označení žalované uvedeného v záhlaví smluv a z jejich obsahu, soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv posoudila schopnost žalované zápůjčky splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském zákonu, účinný do 1. 12. 2016, když smlouvy o úvěru byly uzavřeny dne 25. 5. 2015 a dne 3. 3. 2015 (nyní § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 ) a dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně této své zákonné povinnosti pro tentokrát dostála pouze v případě smlouvy o půjčce číslo když řádně zjistila a ověřila příjmy a výdaje žalované.
18. V případě smlouvy uzavřené dne 3. 3. 2015 pak právní předchůdkyně žalobkyně své zákonné povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované nedostála. Z karty zákazníka ze dne 3. 3. 2015 vyplývá, že žalovaná žila v nájmu, nesplácela úvěr či půjčku u jiné společnosti ani u právní předchůdkyně žalobkyně, neměla žádnou vyživovací povinnost a nevlastnila vůz. Byla zaměstnána na hlavní pracovní poměr u společnosti právnická osoba Její příjem byl tvořen příjmem ze zaměstnání ve výši 13.500 Kč měsíčně. Její výdaje pak byly v celkové výši 8.200 Kč měsíčně a sestávaly se z výdajů na nájem/inkaso ve výši 4.000 Kč měsíčně, z výdajů na domácnost ve výši 4.000 Kč měsíčně a z výdajů na telefon ve výši 200 Kč měsíčně. Její příjmy a výdaje byly doloženy jejími výplatními páskami a pracovní smlouvou. Tvrzení o výdajích žalovaná nijak nedoložila. Výdajovou stránkou žalované se právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet zevrubně nezabývala a svá tvrzení o výdajích žalovaná nijak nedoložila. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s výdaji žalované; nenechala si stran nákladů na bydlení od žalované ničeho předložit, natož pak, aby se výdajovou stránkou žalované zevrubně zabývala. Právní předchůdkyně žalobkyně poměry žalované do zákaznické karty sepsala formálně, aniž by se zabývala prověřením všech konkrétních výdajů žalované a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit smlouvu o zápůjčce uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o zápůjčku má právní předchůdkyně žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovanou zápůjčku řádně a bez problémů splácet. Pokud se tedy právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s negativní lustrací žalované ve veřejných registrech a s objektivně ne zcela doloženým prohlášením žalované o jejích výdajích, které nikterak neověřila, tak při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí.
19. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel zápůjčky nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku s odbornou péčí, je smlouva ze dne 3. 3. 2015 s odkazem na § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, které svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Ničeho na tomto závěru soudu nemění ani prohlášení žalované učiněná ve smlouvách, kterými měla potvrdit, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv posoudila její schopnost splácet s odbornou péčí, neboť postupovat podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je čistě a jen povinností poskytovatele úvěru a má za tento svůj postup odpovědnost, které se nejde zbavit tím, že odpovědnost za uvedený postup přenese na žadatele. Stejně tak na tom ničeho nemění ani závěr žalobkyně, že žalovaná by byla v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů, trestě odpovědná. Pouze a jen poskytovatel zápůjčky je odpovědný za řádné ověření schopnosti žadatele zápůjčku splácet, musí přitom postupovat s odbornou péčí, tzn. zjistit veškeré relevantní informace od žadatele, tyto objektivně ověřit, a to jak v rovině příjmů, tak v rovině jeho výdajů a následně využít dostupné evidence k ověření této jeho schopnosti.
20. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.
21. Co se pak smlouvy o půjčce číslo ze dne 3. 3. 2015 týče, v řízení bylo prokázáno, že žalovaná uhradila částku 3.900 Kč. Soud tak žalovanou zavázal ve výroku I tohoto rozsudku k úhradě rozdílu těchto částek (10.000 Kč – 3.900 Kč), tj. k úhradě částky 6.100 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost vrátit žalobkyni dlužnou částku řádně a včas, má žalobkyně vedle práva na jistinu ve výši 6.100 Kč i právo na její příslušenství v podobě úroku z prodlení v zákonem stanovené výši dle § 1970 občanského zákoníku . S ohledem na skutečnost, že doba plnění pro vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a ani v daném případě nebyla mezi stranami sjednána, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (viz např. rozsudek Nevyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5464/2016 ). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze považovat dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 7. 5. 2020, který byl dne 10. 5. 2020 dán k poštovní přepravě a žalované v souladu se zákonnou domněnkou dojití dle § 573 občanského zákoníku došel třetí pracovní den, tj. dne 13. 5. 2020 a za dobu bez zbytečného odkladu lze považovat dobu tří dnů, tj. do 18. 5. 2020, což znamená, že žalovaná byla v prodlení s úhradou dlužné částky až od 19. 5. 2020, kdy se nárok na vydání bezdůvodného obohacení stal splatným. Soud tedy žalobkyni přiznal úrok z prodlení až od 19. 5. 2020 ve výši 8,05 % ročně, tedy ve výši žalobkyní požadovaném, i když tento byl v době vzniku prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vyšší, soud ale nemohl překročit žalobní návrh. Právo žalobkyně na úrok z prodlení pak vyplývá z § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně pak vyplývá z uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky za žalovanou dle § 1879 a násl. občanského zákoníku . Žalovaná nerozporovala složení ani výši dlužné částky, neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný.
22. V řízení bylo prokázáno, že v případě smlouvy o zápůjčce číslo byla žalované v hotovosti vyplacena částka 4.000 Kč a žalovaná jí zcela nevrátila. Uhradila na ni pouze částku 150 Kč. Současně se ve smlouvě zavázala i k úhradě poplatku ve výši 2.364 Kč. Soud smlouvu o zápůjčce v části, ve které se žalovaná zavázala uhradit souhrnný poplatek ve výši 2.364 Kč, hodnotí jako neplatnou, a to pro zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy (§ 588 občanského zákoníku ) a pro skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované jako spotřebitele (§ 1813 občanského zákoníku ). Částka 2.364 Kč při zápůjčce ve výši 4.000 Kč představuje de facto obchodní úrok a ten činí 59 % jistiny úvěru. Takový úrok soud hodnotí jako lichevní a takové ustanovení smlouvy nemůže požívat právní ochrany a soud je hodnotí jako neplatné a rozporné s dobrými mravy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2001 ). Smlouva o zápůjčce je neplatná i v části, kde se žalovaná zavázala uhradit úrok ve výši 20,98 % ročně. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalovaná se zavázala uhradit celkově částku 6.364 Kč zahrnující i kapitalizovaný úrok ve výši 364 Kč. Ze smluvních podmínek vyplývá, že předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr s pevně stanovenou úrokovou sazbou. Z textu smlouvy je tak zřejmá celková výše částky, kterou se tak žalovaná zavázala uhradit. O úroku ve výši 20,98 % ročně se hovoří až v čl. 1 2 smluvních podmínek bez zjevné spojitosti s obsahem smlouvy jako takové; soud tak stran požadavku na úrok ve výši 20,98 % ročně uzavřel, že tento nebyl sjednán řádně a žaloba je v této části nedůvodná. Soud proto žalovanou zavázal z titulu této smlouvy uhradit žalobkyni část dosud neuhrazené jistiny ve výši 3.850 Kč spolu s ve smlouvě sjednaným úrokem ve výši 364 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 29. 3. 2016 do 6. 12. 2019 ve výši 1.144,60 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny ve výši 3.850 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Soud s ohledem na skutečnost, že veškerou žalovanou uhrazenou částku započetl na úhradu jistiny, přepočetl žalobkyní požadovaný úrok z prodlení v kapitalizované výši za období od 29. 3. 2016 do 6. 12. 2019 a dospěl k závěru, že žalobkyni náleží za toto období úrok z prodlení ve výši 1.144,60 Kč. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok IV rozsudku).
23. Ve zbývající části předmětu řízení specifikované ve výroku III a IV rozsudku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
24. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 19.714 Kč s příslušenstvím (100 % předmětu řízení). Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v rozsahu výroku I a II rozsudku a procesně neúspěšná v rozsahu výroku III a IV rozsudku. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 , dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř. o. s. ř. ) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení kapitalizoval příslušenství, ve vztahu ke kterému byla žalobkyně procesně neúspěšná, ke dni vyhlášení rozhodnutí a při porovnání částky žalobou původně požadované, částkou přiznanou a částkou, ve vztahu ke které byla žalobkyně procesně neúspěšná, je tak zřejmé, že v řízení byla procesně úspěšnější žalovaná, které ale dle obsahu spisu v řízení žádné náklady řízení nevznikly (viz výrok IV rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.