Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 304/2022-34
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 13 939,78 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 238,75 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 701,03 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 11 789,78 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 789,78 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 1 437,01 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 475,68 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 238,75 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 701,03 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 11 789,78 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 789,78 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 1 437,01 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 475,68 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 939,78 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 11 789,78 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 789,78 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 1 437,01 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 475,68 Kč. Uvedla, že uzavřela s žalovanou dne datum Smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky a je podepsána stranami ověřeným elektronickým podpisem. Žalovaná se v části„ Splácení úvěru“ ve spojení s částí„ Parametry úvěru“ Smlouvy zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvenými úroky ve výši 11,75 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splatných splátek, když tyto nebyly z její strany hrazeny řádně a včas, žalobkyně v souladu s čl. 8 bodu 8.1 písm. a) Podmínek ve spojení s čl. 9 bod 9.1 písm. f) Podmínek úvěr ke dni datum zesplatnila. Dlužná částka k datum činí 15 852,47 Kč, a to v následujícím členění: jistina 11 789,78 Kč, poplatky 2 150 Kč, smluvní úrok 1 437,01 Kč a úrok z prodlení 475,68 Kč. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovanou dne datum k úhradě dlužné částky, a to do 7 dnů od odeslání výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem. Žalovaná přes tuto výzvu svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla k datu podání žaloby uhrazena. Podáním ze dne datum žalobkyně doplnila podrobněji, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena Smlouva o úvěru číslo. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluveným úrokem ve výši 12,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 690 Kč (z úvěrové smlouvy ze dne datum, z interního účetního dokladu, z úvěrových podmínek). Žalovaná při sjednávání úvěru prohlásila, že výše jejího příjmu činí částka, příjmy ostatních rodinných příslušníků činí částka, je svobodná a vyživuje jedno dítě do anonymizováno let, má výdaje spojené s bydlením ve výši částka, ostatní výdaje domácnosti ve výši částka a splácí další úvěry ve výši částka. Žalovaná neměla žádný záznam v registrech BRKI, NRKI, příjmení a nebylo vůči ní vedeno žádné exekuční či insolvenční řízení (ze žádosti o spotřebitelský úvěr, z Návrhu na rozhodnutí o poskytnutí- Osobní úvěr). Žalovaná dne datum čerpala úvěr ve výši 30 000 Kč a uhradila celkem 27 761,25 Kč; žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by zaplatila jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně, resp. než která vyplývá z předložených listin (z historického výpisu, z interního účetního dokladu). Žalovaná porušila podmínky smlouvy tím, že se dostala do prodlení s úhradou splatných splátek, a žalobkyně následně ke dni datum úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 7 773,49 Kč (výzva k okamžitému splacení dluhu). Dlužná částka k datum činila 15 852,47 Kč, a skládala se z jistiny ve výši 11 789,78 Kč, poplatku 2 150 Kč, smluvního úroku 1 437,01 Kč a úroku z prodlení 475,68 Kč (z historického výpisu).
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi žalobkyní (jako úvěrující) a žalovanou (jako úvěrovaným) dne datum soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí spisové značky spisová značka).
10. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
11. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaná jí poskytla informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládalo cit. ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , a že žalobkyně tyto poměry prověřovala nahlédnutím do externích a interních databází. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila listin u, ze které je zřejmé, že poměry žalované prověřovala nahlédnutím do externích a interních databází a dále doložila pouze záznam, dle kterého měla žalovaná prohlásit, že její příjem činí částka měsíčně a příjem dalších členů domácnosti činí částka, což však nebylo žádným způsobem osvědčeno (výplatní páskou, pracovní smlouvou, výpisy z účtu apod.). V řízení nebylo žalobkyní ani tvrzeno, že by jakkoliv zkoumala výdaje žalované, pouze z úvěrové zprávy mohla žalobkyně zjistit, že žalovaná má další úvěr s měsíční splátkou částka, výdaje na bydlení ve výši částka a ostatní měsíční výdaje ve zcela absurdní výši částka, což nemůže odpovídat běžným životním nákladům dospělé osoby. Za situace, kdy se žalobkyně spokojila pouze s tvrzením žalované o výši jejího příjmu, aniž by jí tento byl jakkoliv doložen, a vůbec nijak se nezabývala (konkrétními) výdaji žalované, i když věděla, že má i další úvěr a jako další výdaje označila nereálnou částku, nelze než uzavřít, že žalobkyně neposuzovala podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohla dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost (žalobkyně) poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, nelze plnění z titulu smlouvy o kontokorentu přiznat. Žalobkyně tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2991 a násl. OZ .
13. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo číslo dne datum). Nesplacenou výší jistiny úvěru dle výše uvedeného závěru je v projednávané věci částka ve výši 2 238,75 Kč (rozdíl poskytnutých prostředků ve výši 30 000 Kč a zaplacených prostředků ve výši 27 761,25 Kč), kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni.
14. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývající části posuzovaného nároku (tedy včetně úroků z prodlení) žalobu zamítl jako nedůvodnou.
15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř. ) podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 2 238,75 Kč a neúspěšná co do částky 11 701,03 Kč, poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí cca 16:84 ve prospěch žalované, které však dle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.