Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 34/2022-57
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 31 480 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 8. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 16 480 Kč, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 2 100 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 015,20 Kč, s úroky ve výši 19,12 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zákonnými úroky z prodlení z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021 a se zákonnými úroky z prodlení z částky 5 000 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 8. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 16 480 Kč, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 2 100 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 015,20 Kč, s úroky ve výši 19,12 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zákonnými úroky z prodlení z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021 a se zákonnými úroky z prodlení z částky 5 000 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 31 480 Kč (dlužná jistina ve výši 20 000 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 11 480 Kč), kapitalizované úroky ve výši 4 015,20 Kč (19,12 % ročně z 20 000 Kč od 4. 1. 2020 do 15. 1. 2021), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 100 Kč (10% z jistiny ve výši 20 000 Kč od 4. 1. 2020 do 15. 1. 2021), úroky ve výši 19,12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 10,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba a žalovaným došlo dne datum k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 608 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 1. 2020 a současně se žalovaný zavázal hradit pojištění ve výši 480 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplatil, čímž porušil své závazky ze smlouvy a na předmětnou pohledávku uhradil pouze 5 000 Kč. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, když toto postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalovaného splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, když tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě klienta a dále bylo ověřeno, že žalovaný není v insolvenci.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný.
3. Soud provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně. Z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. číslo ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný podepsali tuto smlouvu, přičemž zde bylo uvedeno, že žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou měl žalovaný uhradit předchůdci žalobkyně částku ve výši 4 000 Kč (kapitalizované úroky), administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a poplatek za pojištění anonymizována dvě slova ve výši 480 Kč. Celková částka měla být uhrazena v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 608 Kč.
5. Z karty zákazníka ze dne 7. 11. 2018 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije s rodiči, pracuje na hlavní pracovní poměr, když jeho měsíční splátka exekuce činí 4 700 Kč, výši ostatních výdajů uvedl jako 8 000 Kč, příjmy 15 250 Kč. Dále uvedl, že bydlí se spolubydlícím, nemá děti a měl předložit výplatní pásky (bez konkretizace období), pracovní smlouvu a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon (bez konkretizace za jaké období a výše).
6. Z karty zákazníka ze dne 1. 4. 2019 soud zjistil, že tato byla vyplněna až po předmětné půjčce, tedy soud vzal za prokázané, že ačkoliv žalovaný nesplácel řádně předmětnou půjčku, poskytla mu předchůdkyně žalobkyně další půjčku cca 5 měsíců po předmětné půjčce, když z výpisu z živnostenského podnikání soud zjistil, že žalovaný začal podnikat od datum, tedy až po uzavření smlouvy.
7. Z první strany pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti právnická osoba jakožto anonymizováno Smlouva je bez data, podpisy nejsou předloženy, výše mzdy rovněž není doložena. Rovněž z této smlouvy nelze zjistit, zda byla smlouva uzavřena na dobu určitou či neurčitou.
8. Z výplatních pásek žalovaného od společnosti právnická osoba za 7-9/2019 soud zjistil, že průměrná mzda za tyto měsíce činí 15 226 Kč, když je dále patrno větší množství exekucí, kdy v červenci se jednalo o tři exekuce, v srpnu o čtyři exekuce a v září o sedm exekucí, přičemž ne všechny byly uspokojovány ze mzdy s ohledem na výši příjmu.
1. Ze Sipo na jméno jméno příjmení, soud zjistil, že na adrese, na které by se měl zdržovat žalovaný, činí záloha na elektřinu 400 Kč a na vodu 200 Kč. Kdo je jméno příjmení nebylo soudu doloženo.
1. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně seznamu postoupených pohledávek (prostřední část seznamu na str. anonymizováno ze anonymizováno) a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021, soud zjistil, že pohledávka za poskytnutí peněžité částky byla postoupena na současnou žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému sdělena dopisem ze dne 19. 2. 2021, ve kterém byl žalovaný vyzván k zaplacení do 10 dnů od doručení dopisu. Tím tedy došlo k postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , „dále jen o.z.“ na současnou žalobkyni.
1. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr.
1. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
1. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
1. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, dle kterého s ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (bod 46 rozsudku). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021 .
1. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila zákaznickou kartu, nekompletní pracovní smlouvy a výplatní pásky. Bylo prokázáno, že průměrný příjem žalovaného činil 15 226 Kč. Současně však bylo prokázáno, že žalovaný měl na svou osobu nařízeny exekuce, když množství exekucí se každým měsícem zvyšovala a nebyly ani všechny řádně hrazeny, a to s ohledem na nízký příjem žalovaného, ze kterého nebylo možné všechny exekuce uspokojit. Pokud žalovaný uváděl, že měsíční výše exekucí činí 4 700 Kč, pak toto se nezakládalo na pravdě, když z výplatní pásky 9/2019 jednoznačně vyplývá, že tento měsíc byla žalovanému stržena částka 7 083 Kč. Žalobkyně, potažmo její předchůdkyně se vůbec nezabývala výdajovou stránkou žalovaného a informace, které ji bylo sděleny neporovnala s informacemi, tak jak byly prokázány z doložených listin, a proto má za to, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.
1. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany žalobkyně zaplacena částka 20 000 Kč a žalovaný z této částky uhradily 5 000 Kč, jak uvedla sama žalobkyně v žalobě. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží 15 000 Kč.
1. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 15 000 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , a to od 8. 3. 2021, když bylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem ze dne 19. 2. 2021, který byl odeslán dne 22. 2. 2021, tedy dle zákonné fikce (srov. § 573 o.z.) se má za to, že výzva byla doručena dne 25. 2. 2021 a od té doby běžela 10 denní lhůta, kterou žalobkyně stanovila, tedy od 8. 3. 2021 se žalovaný dostal do prodlení.
1. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy.
1. Co se týká provedeného důkazu rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 5 Co 231/2020 -97, pak tento rozsudek není v dané věci právně závazný. Nadto nelze ani závěry zde uvedené stáhnout na toto řízení, když v dané věci má soud pochybnosti, zda žalobkyně (právní předchůdkyně) zkoumala řádně úvěruschopnost, když z listin, které měla předchůdkyně žalobkyně k dispozici, jednoznačně vyplývá, že žalovaný v době poskytnuté úvěru měl velké množství exekucí, které nebyl schopen splácet.
1. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, neboť ačkoliv to byl žalovaný, který měl ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl po celou dobu nečinný a žádné náklady mu nevznikly, nebyly mu přiznány.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, Velkomoravská 4.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.