Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 237/2022-31
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Řežuchovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 24.875,86 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1.180,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1.180,36 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 23.695,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 23.695,50 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1.180,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1.180,36 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 23.695,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 23.695,50 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku dne datum se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 24.875,86 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 24.875,86 Kč, který měl být uhrazen nejpozději do datum, což ale žalovaný neučinil. příjmení byla vyplacena na účet žalovaného č. bankovní účet. Úvěruschopnost žalovaného byla dle žalobkyně ověřena tak, že právní předchůdkyně vypočetla rozdíl mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátky, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně výši životního minima. Půjčky jsou pak poskytovány tak, aby vrácená částka byla maximálně ve výši 90 % rozdílu mezi příjmy a výdaji. Dále byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně předžalobní výzvou ze dne datum vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, ale bezvýsledně.
2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně, s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.
4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný tuto smlouvu podepsali dne datum. Žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše 80.000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11 % z nesplaceného věru společně s úroky. Úrok byl sjednán ve výši 10,5 % měsíčně.
5. Z občanského průkazu soud zjistil, patří žalovanému a právní předchůdkyně žalobkyně tímto občanským průkazem ověřila totožnost žalovaného.
6. Z přehledu plateb a potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalovaný za období od datum do datum čerpal celkem částku ve výši 16.655 Kč a uhradil celkem 15.474,64 Kč.
7. Ze sdělení právnická osoba ze dne datum bylo zjištěno, že majitelem účtu č. bankovní účet je žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně na tento účet zaslala za období datum do datum celkem částku ve výši 16.655 Kč.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum se seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalobkyní a jejím předmětem je postupné postupování pohledávek ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. V seznamu postoupených pohledávek je uvedena i pohledávka za žalovaným.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky.
10. Z předžalobní upomínky ze dne datum s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky a tato upomínka byla dne datum předána k poštovní přepravě.
11. Z dalších provedených důkazů, soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť pro právní posouzení a rozhodnutí soudu byl podstatný skutkový stav zjištěný z výše uvedených důkazů.
12. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným podepsali dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru. Totožnost žalovaného byla prověřena z občanského průkazu žalovaného. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše 80.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11 % z nesplaceného úvěru společně s úroky. Úrok byl sjednán ve výši 10,5 % měsíčně. Žalovaný celkem čerpal částku ve výši 16.655 Kč a na úvěr uhradil částku ve výši 15.474,64 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr lustrováním z veřejných databází. Dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, součástí této smlouvy byla i pohledávka za žalovaným, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně výzvou ze dne datum, vyzývala žalovaného k uhrazení celé dlužné částky, žalovaný neuhradil ničeho.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C číslo musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 příjmení vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby
z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn.
33 Cdo 2178/2018 :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
18. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení bylo ale prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost zkoumala a posoudila nedostatečně. Předchůdkyně žalobkyně si nezjistila příjmy ani výdaje žalovaného a bez těchto základních údajů ani nemohla úvěruschopnost žalovaného řádně posoudit. Pouhá lustrace žalovaného z veřejně dostupných databází je dle názoru soudu absolutně nedostatečná k posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr.
19. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatila částku celkem 16.655 Kč, přičemž žalovaný na svůj dluh uhradil částku 15.474,64 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal, že by uhradil jakoukoliv další částku na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti, ohledně možností uvedenou částku splatit. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy postoupena, tedy vzniklo právo pouze na vrácení zbývající poskytnuté částky 1.180,36 Kč. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl.
20. Soud nepřiznal žalobkyni ani úrok z prodlení z výše uvedené částky, neboť žalovaný je sice povinen vrátit to, oč se na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, ale dle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ, tak má učinit ve lhůtě přiměřené jeho možnostem. Toto ustanovení je speciální ustanovení ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána (tak jak je tomu v případě obecné pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení). Občanský zákoník obsahuje obecná ustanovení o splatnosti pohledávek a zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální ustanovení, které neváže splatnost na výzvu věřitele, ale na možnosti spotřebitele. Spotřebitel se tak dostává do prodlení se splacením pohledávky až poté, co nesplácí pohledávku vzniklou z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné smlouvy, jejíž splatnost je v dané věci stanovena soudem s ohledem na možnosti spotřebitele (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). S ohledem na to, že žalovaný jakkoliv netvrdil, jaké jeho možnosti dlužnou částku splácet, soud stanovil lhůtu k plnění podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř, tedy obecnou třídenní lhůtu, přičemž do prodlení se žalovaný dostane až neuhrazením pohledávky v této soudem stanovené lhůtě.
21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tak že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný, žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.