Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
13 C 73/2022-120
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Radmilou Vladykovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 12 962,18 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se co do zaplacení částky 12 962,18 Kč společně
-) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 144 Kč od datum do zaplacení
-) s úrokem ve výši 69,99 % ročně z částky 8 565,51 Kč od datum do datum ve výši 383,52 Kč
-) s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 8 565,51 Kč od datum do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 19 699 Kč
zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se co do zaplacení částky 12 962,18 Kč společně -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 144 Kč od [datum] do zaplacení -) s úrokem ve výši 69,99 % ročně z částky 8 565,51 Kč od [datum] do [datum] ve výši 383,52 Kč -) s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 8 565,51 Kč od [datum] do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 19 699 Kč <b>zamítá.</b> II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 12 962,18 Kč (skládající se z dlužné nové jistiny ve výši 9 990,75 Kč, smluvní pokuty ve výši 898 Kč, úhrady za doplňkovou službu pojištění ve výši 256 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 818,18 Kč) společně se:
zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 144 Kč od datum do zaplacení,
smluvním úrokem ve výši 69,99 % ročně z částky 8 565,51 Kč od datum do datum ve výši 383,52 Kč, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 8 565,51 Kč od datum do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 19 699 Kč.
2. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se zavázal vrátit společně s nominální úrokovou sazbou ve výši 69,99 % ročně v 18 měsíčních splátkách po 1 040 Kč splatných vždy k 10. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný splatil pouze splátky za měsíce srpen až listopad 2021, a to v celkové částce 4 160 Kč (4 splátky po 1 040 Kč). Jelikož byl se splátkami číslo v prodlení déle než 30 dnů, vzniklo žalobkyni právo podle bodu 6.1. smlouvy požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 498 Kč (prodlení s 2 splátkami delší než 30 dnů × sjednaná smluvní pokuta 249 Kč). Žalobkyně dále požadovala zaplatit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, tj. ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení delším než 15 dnů dle bodu 6.2. smlouvy, přičemž v daném případě se jedná o splátky číslo (2 x 200 Kč). Jelikož žalovaný přestal dluh splácet, došlo podle č.l. 6 smlouvy k zesplatnění celého dluhu ke dni datum (tj. 65. den prodlení se splátkou číslo splatnou dne datum). K tomuto datu činila nová jistina dluhu 9 990,75 Kč (původní jistina 8 565,51 Kč + přirostlý úrok 1 425,24 Kč), jelikož dle článku 6.4. smlouvy k dlužné jistině přirostly nezaplacené smluvní úroky za poskytnutí úvěru. Tuto částku měl žalovaný povinnost uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru bez dalšího. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží až do zaplacení dluhu s tím, že tento úrok i nadále přirůstá k dlužné jistině. Žalobkyně proto požaduje uložit žalovanému povinnost zaplatit nominální úrokovou sazbu ve výši 69,99 % ročně z původní dlužné jistiny ve výši 8 565,51 Kč od datum do datum ve výši 383,52 Kč a dále až do zaplacení toliko v sazbě 8,5 % s ohledem na § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb, a to v souhrnu maximálně do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 19 699 Kč. Jelikož žalovaný po zesplatnění ničeho nezaplatil, vzniklo žalobkyni právo podle článku 6.5. smlouvy na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 9 990,75 Kč za období od datum do datum (data vyhotovení žaloby) vyčíslenou na 1 818,18 Kč. Účastníci při podpisu smlouvy o úvěru sjednali též pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr, za které se žalovaný zavázal hradit měsíčně částku 128 Kč, která byla obsažena v měsíčních splátkách úvěru. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje též zaplatit celkem částku 256 Kč představující úhradu za pojištění obsažené ve splátkách číslo (2 × 128 Kč).
3. Žalovaný poukazoval na to, že žalobkyni posílal peněžní částky v domnění, že jsou určeny i na tuto smlouvu.
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný podepsal datum smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 69,99 % ročně v 18 měsíčních splátkách po 1 040 Kč splatných vždy k 10. dni příslušného kalendářního měsíce. Součástí měsíčních splátek byla i platba ve výši 128 Kč za sjednané pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr, když ujednání o tomto pojištění bylo součástí uvedené úvěrové smlouvy a bylo blíže specifikováno v příloze č. 1 Celkem se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni 18 720 Kč včetně pojištění (bez pojištění 16 416 Kč). Podle bodu 2.2. smlouvy běží sjednané úroky až do skutečného vrácení jistiny úvěru, přičemž po zesplatnění úvěru přirůstají tyto úroky k původní nesplacené jistině. Na těchto úrocích může žalobkyně požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % z částky 16 416 Kč, tj. 19 699,20 Kč. Podle bodu 6.1. smlouvy činí smluvní pokuta za prodlení s kteroukoliv splátkou o délce 30 dnů částku 249 Kč, maximálně však 2 999 Kč za kalendářní rok. Podle bodu 6.2. smlouvy činí paušální náhrada účelně vynaložených nákladů za každou splátku, se kterou byla žalovaná v prodlení o délce 15 dnů částku 200 Kč. Podle bodu 6.3. smlouvy dochází k automatickému zesplatnění jistiny úvěru, úroků, smluvní pokuty a náhrady nákladů, v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů. Podle bodu 6.4. smlouvy ke dni zesplatnění se stává součástí nové jistiny dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky. Tuto novou jistinu byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru (tj. 65 den prodlení). Podle bodu 6.5. smlouvy vzniká žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny v případě, že žalovaný nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění (zjištěno ze smlouvy o úvěru na č. l. 9-11, přihlášky do pojištění na č. l. 12-13, prohlášení klienta na č. l. 14-15, předsmluvního formuláře na č. l. 17-19, pojistné podmínky na č. l. 22-25, informace na č.l. 26, dodatek číslo ke smlouvě na č. l. 27-28, příloha číslo ke smlouvě na č. l. 29, oznámení o schválení úvěru na č. l. 32-33 včetně dodejky na č. l. 46). V rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně zjistila, že žalovaný byl toho času zaměstnán na dobu neurčitou u právnická osoba s.r.o., přičemž jeho průměrná mzda v období od března do června 2021 činila 26 114 Kč. Žalovaný dále uvedl, že dosáhl maturitního vzdělání, je svobodný, žije bez manželky/partnerky, jako formu bydlení uvedl„ jiná“. Ohledně příjmů a výdajů žalovaný uvedl celkové měsíční příjmy ve výši 26 461 Kč a celkové měsíční výdaje 11 463 Kč, které se sestávají z výdajů životního minima ve výši 3 860 Kč, splátek jiných úvěrů a zápůjček ve výši 5 000 Kč, nákladů na bydlení ve výši 2 603 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v systému příjmení a anonymizováno, přičemž žalovaný byl v rámci interního hodnocení zařazen do kategorie vyššího rizika. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného měla žalobkyně k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného za měsíce březen, duben, květen a červen 2021. Žalovaný měl u svého bankovního účtu sjednán kontokorentní úvěr ve výši 18 000 Kč, přičemž v každém z uvedených měsíců činil konečný zůstatek na účtu žalovaného zápornou částku přesahující 18 000 Kč. Dále je z výpisů z účtu patrno, že žalovaný každý měsíc nedlouho po obdržení mzdy podstatnou část svých příjmů utratil v sázkových kancelářích (platby vůči sázkovým kancelářím příjmení, příjmení, anonymizována dvě slova) a po následující zbytek měsíce žádné další platby z bankovního účtu již neodešly (viz hodnocení klienta na č. l. 16, výpis z databáze příjmení na č. l. 20, výpis z databáze anonymizováno na č. l. 21, kopie OP žalovaného na č. l. 30-31, výpisy z účtu žalovaného na č. l. 36-45, číslo). Žalovanému byla částka 10 000 Kč poskytnuta na jeho účet číslo bankovní účet dne datum (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru na č. l. 34). Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 4 160 Kč. Naposledy uhradil splátku číslo se splátkou číslo se dostal do prodlení trvajícího déle než 65 dní (viz karta klienta na č. l. 35). Žalovaný byl vyzván dopisem ze dne datum a ze dne datum k okamžitému zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru (viz výzva k zaplacení na č. l. 47 a 48). Žalovaný byl informován o zesplatnění celého dluhu dopisem ze dne datum (viz dopis na č. l. 49). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby dopisem od advokáta žalobkyně ze dne datum (viz předžalobní výzva na č. l. 50 a poštovní podací arch na č. l. 51). Žalovaný měl u žalobce uzavřenu ještě smlouvu číslo kterou podepsal dne datum a na tuto smlouvu byly zaúčtovány platby, které žalovaný zasílal pod svým rodným číslem, a to částka 5 600 Kč poukázaná dne datum, částka 5 300 Kč poukázaná dne datum, částka 5 200 Kč poukázaná dne datum, částka 5 300 Kč poukázaná dne datum, částka 4 800 Kč poukázaná dne datum, částka 5 300 Kč poukázaná dne datum, částka 4 300 Kč poukázaná dne datum a částka 5 300 Kč poukázaná dne datum (viz výpisy z účtu žalovaného na č,l. 102 až 112, karta klienta na č.l. 116 spisu).
5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení:
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná.
14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ neunesla. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou pečlivostí. Žalobkyně sice řádně zjistila příjmy žalovaného, které v době poskytnutí úvěru činily zhruba 26 000 Kč čistého měsíčně, nezajímala se však nijak podrobně o výdaje žalovaného. Žalobkyně si vystačila s tvrzením žalovaného, že jeho měsíční náklady na bydlení činí částku 2 603 Kč, přičemž jako formu bydlení žalovaný ve formuláři uvedl„ jiná“, tedy mělo se jednat nikoli o formu bydlení v nájmu, ve vlastní nemovitosti, u rodičů, v družstevní či obecním bytě. Vzhledem k obvyklým cenám za bydlení a za služby spojené s bydlením je krajně nepravděpodobné, že by celkové měsíční náklady žalovaného činily pouhých 2 603 Kč, když je obecně známo, že kupříkladu poplatek za ubytování v azylovém domě Armády spásy se pohybuje kolem 130 Kč za den, tj, zhruba 3 900 Kč za měsíc. K tomu soud nadto uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V daném případě se žalobkyně měla výdaji žalovaného zabývat o to pečlivěji, když žalovaný sám uvedl, že již před uzavřením smlouvy o úvěru měsíčně splácel 5 000 Kč na úhrady splátek dosavadních úvěrů, zápůjček apod., a dále vzhledem k tomu, že žalovaný předložil žalobkyni tři výpisy ze svého běžného účtu, z nichž je patrné, že žalovaný dlouhodobě nezvládá svou finanční situaci a na konci měsíce končí jeho účet v záporných zůstatcích. O špatné ekonomické situaci žalovaného pak jistě hovoří i skutečnost, že dle výpisů z účtu žalovaný podstatnou část svých příjmů utratil u internetových sázkových kanceláří. Na základě shora uvedených skutečností tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.
15. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů ohledně výdajů žalovaného v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.
16. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z.
17. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku 4 160 Kč, a to ve splátkách po 1 040 Kč v období od datum do datum. Žalovaný by tak měl zaplatit žalobkyni na jistině částku 5 840 Kč (10 000 Kč – 4 160 Kč). Žalovaný v řízení prokázal, že žalobkyni od datum do datum poukazoval platby, které označil buď číslem smlouvy jako číslo nebo svým rodným číslem jako číslo Smlouvu číslo žalovaný podepsal dne datum, tedy později než smlouvu číslo. Žalobkyně tak byla povinna platby, které nebyly označeny číslem smlouvy zaúčtovat na dříve uzavřenou smlouvu, tedy na smlouvu číslo která je předmětem tohoto řízení. Žalovaný takto poukázal za období datum až datum celkem 41 100 Kč, do podání žaloby (datum) poukázal celkem 26 200 Kč. Žádný dluh mu tak vůči žalobkyni nevznikl a soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.