Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 279/2021-63
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 35 836 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 950 Kč, 2 876 Kč a 144 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 13 970 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni
-) částku ve výši 11 100 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 587,71 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 011,82 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od 16.1.2021 28. 2. 2021, zákonný úrok z prodlení z částky 4 050 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení a
-) částku ve výši 6 152 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 758,37 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 906,88 Kč úrok 23,72 % ročně z částky 6 838,57 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 6 838,57 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 2. 2021 a zákonný úrok z prodlení z částky 3 963,57 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení a
-) částku 4 614 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 939,71 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 768,95 Kč, úrok 23,72 % ročně z částky 3 604,16 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 3 604,16 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 2. 2021 a zákonný úrok z prodlení z částky 3 460,16 od 1. 3. 2021 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 950 Kč, 2 876 Kč a 144 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 13 970 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni -) částku ve výši 11 100 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 587,71 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 011,82 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od 16.1.2021 28. 2. 2021, zákonný úrok z prodlení z částky 4 050 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení a -) částku ve výši 6 152 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 758,37 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 906,88 Kč úrok 23,72 % ročně z částky 6 838,57 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 6 838,57 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 2. 2021 a zákonný úrok z prodlení z částky 3 963,57 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení a -) částku 4 614 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 939,71 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 768,95 Kč, úrok 23,72 % ročně z částky 3 604,16 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 3 604,16 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 2. 2021 a zákonný úrok z prodlení z částky 3 460,16 od 1. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky zaplacení 35 836 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná s její právní předchůdkyní společností právnická osoba (dále jen“ anonymizováno“) uzavřela za A) dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s částkou 2 100 úrok představující úrok ve výši 23,72% ročně, částkou 3 000 Kč představující odměnu za administrativu, částkou 6 000 Kč za hotovostní inkaso splátek. Vše měla žalovaná uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč od 5. 3. 2017 do 8. 4. 2018. Žalovaná však uhradila pouze 4 050 Kč, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení částky 22 050 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 587,71 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 011,82 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a s úrokem 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Dále žalovaná s anonymizováno uzavřela za B) dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které ji anonymizováno poskytla částku 8 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s částkou 1 120 Kč představující úrok ve výši 23,72% ročně, s částkou 1 600 Kč představující odměnu za administrativu, s částkou 3 200 Kč představující hotovostní inkaso splátek a pojištění po 232 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 244 Kč od 19. 12. 2016 do 22. 1. 2018. Na tuto smlouvu žalovaná uhradila pouze 5 124 Kč, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení částky 9 028 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1758,37 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 906,88 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 6 838,57 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 838,57 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Nakonec žalobkyně uvedla, že žalovaná s anonymizováno uzavřela za C) dne datum, smlouvu o půjčce číslo, na základě které byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s částkou 840 Kč představující úrok ve výši 23,72% ročně, s částkou 1 200 Kč představující odměnu za administrativu, s částkou 2 400 Kč představující hotovostní inkaso splátek, pojištění po 174 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 183 Kč od 3. 10. 2016 do 6. 11. 2017. Žalovaná však uhradila pouze 5 856 Kč, a proto se žalobkyně domáhá z titulu této smlouvy zaplacení částky 4 758 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 939,71 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 768,95 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 3 604,16 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3 604,16 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Všechny výše zmíněné pohledávky byly na žalobkyni postoupeny Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že vycházela z tvrzení žalované, které bylo uvedeno v zákaznických kartách a z dokladů, které k nim přiložila.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná. Následně soud nařídil jednání, na kterém provedl důkazy, které předložila žalobkyně, a z nich zjistil následující skutečnosti.
3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že právnická osoba a žalovaná podepsaly tuto smlouvu, přičemž zde bylo uvedeno, že žalované byla poskytnuta částka 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně částku ve výši 2 100 Kč (kapitalizované úroky), poplatek ve výši 3 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Současně se smlouvou žalovaná vyplnila zákaznickou kartu, ze které soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má 1 dítě, žije s někým v domácnosti, pracuje na hlavní pracovní poměr s dobou určitou do datum, má zápůjčku u anonymizováno se splátkou 1 708 Kč, její příjem činí 9 998 Kč a státní podpora činí 500 Kč a další příjmy má ve výši 1 500 Kč. Dále uvedla, že celkové výdaje jsou 7 858 Kč (1 000 Kč bydlení, 5 150 Kč osobní výdaje, 1 708 půjčky). K tomuto měla předložit výplatní pásky, avšak bez konkretizace za jaké období, jiné doklady nedoložila.
4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že právnická osoba a žalovaná podepsaly tuto smlouvu, přičemž zde bylo uvedeno, že žalované byla poskytnuta částka 8 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně částku ve výši 1 120 Kč (kapitalizované úroky), poplatek ve výši 1 600 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 244 Kč. Současně se smlouvou žalovaná vyplnila zákaznickou kartu, ze které soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má 1 dítě, žije s někým v domácnosti, pracuje na hlavní pracovní poměr s dobou určitá do datum. Má zápůjčku u anonymizováno, kdy splátky činí splátka 2 072 Kč, její příjem je 9 938 Kč, 500 Kč státní podpora hlavní a 1 500 Kč státní podpora vedlejší. Její výdaje jsou 8 822 Kč (1 200 Kč bydlení, 5 550 Kč osobní výdaje, 2 072 půjčky). K tomuto měla žalovaná předložit nekonkretizované výplatní pásky, pracovní smlouvu a složenky o příjmech opět bez konkretizace za jaké období a výše.
5. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že právnická osoba a žalovaná podepsaly tuto smlouvu, přičemž zde bylo uvedeno, že žalované byla poskytnuta částka 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně částku ve výši 840 Kč (kapitalizované úroky), poplatek za administrativu ve výši 1 200 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 183 Kč. Současně se smlouvou žalovaná vyplnila zákaznickou kartu, ze které soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má 1 dítě, je svobodná, základní vzdělání, žije s jiným rodinným příslušníkem, pracuje na hlavní pracovní poměr s dobou určitá do datum. Má zápůjčku u anonymizováno, kdy splátky činí splátka 1 340 Kč, její příjem je 9 500 Kč, přídavky na děti 500 Kč a další příjmy ve výši 1 500 Kč. Její výdaje jsou 7 340 Kč (1 500 Kč bydlení, 4 500 Kč výdaje domácnosti, 1 340 půjčky). K tomuto měla žalovaná předložit nekonkretizované výplatní pásky a pracovní smlouvu.
6. Současně soud zjistil, že žalovaná byla zařazena do pojistného programu, a to smlouvou ze dne datum a ze dne datum, když platby byly uvedeny jakožto součást smluv o úvěru, z téhož dne.
7. Žalovaná byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 13. 5. 2021, která ji byla odeslána následujícího dne.
8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně seznamu postoupených pohledávek (poslední třetina seznamu list anonymizováno z anonymizováno) a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021, který bylo žalované odesláno dne 15. 2. 2021, soud zjistil, že pohledávka za poskytnutí peněžité částky byla postoupena na současnou žalobkyni. V oznámení byla žalovaná současně vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů. Tím tedy došlo k postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“ na současnou žalobkyni.
9. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly podepsány tři smlouvy o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalovaná na základě těchto smluv čerpala dne datum částku ve výši 15 000 Kč, kterou měla zaplatit společně s dalšími 11 100 Kč v 58 týdenních splátkách, dne datum částku 8 000 Kč společně s dalšími 5 920 Kč + 232 Kč pojištění, kterou měla splatit v 58 týdenních splátkách a dne datum částku 6 000 Kč, kterou měla zaplatit společně s dalšími 4 800 Kč + 174 Kč pojištění v 58 týdenních splátkách.
10. V případě smluv uzavřených dne datum a datum se uplatní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném do 28. 5. 2022, dále jen ZoSÚ. Podle § 86 odst. 1„ ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
11. Žalovaná v rámci smluvního vztahu vystupovala jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, a ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť, rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020) Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021.
12. Co se týká smlouvy ze dne datum, pak obsah smlouvy je potřeba podřadit pod zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen zákon o spotřebitelském úvěru, podle § 9 odst. 1) zákona o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných i od spotřebitele, a je docela nezbytné nahlédnutí do databází, umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných i od spotřebitele a je docela nezbytné nahlédnutí do databází, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je to po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých, do veřejné sociální sítě narušených rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr, snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr, či jiné služby již dříve. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1) zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečným nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka a nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle z. č. 110/2006 o existenčním a životním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva“ (srovnej judikaturu NS 33 Cdo 2178/2018).
13. Tedy ve všech třech případech bylo povinností anonymizováno řádně posoudit úvěruschopnost žalované. K otázce posouzení schopnosti žalované úvěr splatit žalobkyně předložila pouze zákaznické karty, dle kterých měla žalovaná předložit pracovní smlouvu, nedatované výplatní pásky a nedatované a nekonkretizované složenky o příjmech. Tvrzený příjem činil necelých 10 tisíc, včetně přídavku na dítě, které není příjmem žalované, ale je účelově určen pro potřeby dítěte, nikoliv pro případně splátky. Tvrzené výdaje se pohybovaly od 7 340 Kč do 8 822 Kč, tedy i jen tvrzený rozdíl mezi příjmy a výdaji činil necelých 1 500 Kč (z čehož 500 Kč bylo určeno na dítě a 1 500 Kč měla být také státní podpora). Žalovaná tedy byla osobou nízkopříjmovou, která dosáhla na dávky od státu a současně již v době uzavírání těchto smluv měla uzavřeny jiné smlouvy o půjčkách, tedy bylo zřejmé, že není dlouhodobě schopna vyjít se svým příjmem. Nadto je potřeba zdůraznit, že částka, kterou žalovaná měla platit na bydlení ve výši od 1 500 Kč do 1 000 Kč je extrémně nízká, nadto je zvláštní, že tato částka byla každou pozdější smlouvou nižší, tedy se nabízí, zda nebyla uměle snižováno proto, aby žalovaná obdržela půjčku. Toto je okolnost uzavření smlouvy, která byla anonymizováno známá, a bylo její povinností minimálně tuto skutečnost prověřit, což neučinila. Z tohoto důvodu soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalované, ve všech třech případech za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje a dosavadní dluhové zatížení klienta, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování.
14. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvy číslo číslo číslo posoudil jako absolutně neplatné.
Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná obdržela od žalobkyně dne datum Kč částku 15 000 Kč a žalovaná ji uhradila 4 050 Kč, dne datum obdržela částku 8 000 Kč a uhradila 5 124 Kč a dne datum obdržela 6 000 Kč a uhradila 5 856 Kč, jak uvedla sama žalobkyně. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží částku 10 950 Kč, 2 876 Kč a 144 Kč, které žalovaná do dnešních dnů nezaplatila.
15. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 13 970 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od 1. 3. 2021, když žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky až oznámením ze dne 12. 2. 2021, které bylo odesláno dne 15. 2. 2021 a ve kterém sama žalobkyně určila 10 denní lhůtu splatnosti. S ohlede na fikci § 573 o.z., se má za to, že výzva k zaplacení byla žalované doručena dne 18. 2. 2021, tedy od 1. 3. 2021 je žalovaná v prodlení.
16. Ve zbývající části žalobu zcela zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy, a proto nárok na jejich zaplacení žalobkyni nevznikl.
17. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř. Byla to sice žalovaná, která měla ve věci větší úspěch, ale s ohledem na to, že žalovaná byla po celou dobu nečinná a náklady ji nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.