Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
20 C 25/2021-49
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 26 866,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 487,40 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 234,63 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 196,75 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to ve výši 8,5% ročně, úrok 29% ročně z částky 9 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a částku 11 378,8 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 081,13 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 034,89 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 395,13 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8. 5% ročně a úrok 29% ročně z částky 6 395,13 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 487,40 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 234,63 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 196,75 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to ve výši 8,5% ročně, úrok 29% ročně z částky 9 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a částku 11 378,8 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 081,13 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 034,89 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 395,13 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8. 5% ročně a úrok 29% ročně z částky 6 395,13 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 15 487,40 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 9.000,00 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 6 487,40 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2.196,75 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.234,63 Kč (8,5% ročně od 19. 6. 2018 do 20. 1. 2020), úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9.000,00 Kč od 21. 01. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9.000,00 Kč od 21. 01. 2020 do zaplacení, a to vše z titulu Smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba s žalovaným. Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách po 285 Kč, když poslední splátka byla splatná 23. 3. 2019, když žalovaný se dále zavázal v souvislosti se smlouvou uhradit částku 8 075 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném z titulu Smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, která byla opět uzavřena mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně příjmení jméno ve výši 11 378,80 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6 395,13 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 4.983,67 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2.034,89 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.081,13 Kč (8,5% ročně z částky 6 395,13 Kč od 22. 12. 2018 do 20. 1. 2020), úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.395,13 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.395,13 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách po 285 Kč, když poslední splátka byla splatná 21. 12. 2018, když žalovaný se dále zavázal v souvislosti se smlouvou uhradit částku 8 075 Kč. Poslední splátka byla uhrazena 27. 1. 2018. Následně došlo k postoupení obou pohledávek na žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze stejného data. Žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení dlužné částky, ale žalovaný ani na předžalobní výzvu ničeho neuhradil, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení předmětné částky soudní cestou. Žalobkyně doplnila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného z údajů, které sdělil a z insolvenčního rejstříku.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný.
3. K nařízenému jednání soudu se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti a žalovaný, ač byl řádně předvolán, k jednání se nedostavil ani nepožádal včas z důležitého důvodu o jeho odročení. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. tak soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.
4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně s žalovaným podepsali dne datum Smlouvu u zápůjčce číslo ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit celkem 17 075 Kč v rámci 60 týdenních splátek po 285 Kč. V rámci smlouvy byla vyplněna zákaznická karta, ve které byly uvedeny iniciály žalovaného, jeho adresa, stav – svobodný, vzdělání základní, žije s rodiči, pracuje jako anonymizováno na plný pracovní úvazek, kdy jeho čistý příjem činí 4 964 Kč, ostatní příjmy bez definování toho, o co se jedná, činí 8 900 Kč. Jeho odhadované výdaje činí 2 500 Kč, opět bez jakékoliv specifikace, o jaké výdaje se jedná, když jediná specifikace byla, že z této částky částka ve výši 1 158 Kč představují externí splátky zápůjček. Měl předložit 3 výplatní pásky, ačkoliv je zde dále uvedeno, že se jednalo pouze o dva měsíc, a to červenec a září, dále měl předložit pracovní smlouvu. Jiné dokumenty předložit neměl. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil 23 578 Kč.
5. Dále soud zjistil, že právní předchůdkyně s žalovaným podepsali dne datum Smlouvu u zápůjčce číslo ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit celkem 17 075 Kč v rámci 60 týdenních splátek po 285 Kč. V rámci smlouvy byla vyplněna zákaznická karta, ve které byly uvedeny iniciály žalovaného, jeho adresa, stav – svobodný, vzdělání anonymizováno, žije s rodiči, pracuje jako anonymizováno na plný pracovní úvazek, kdy jeho čistý příjem činí 7 341 Kč, ostatní příjmy bez definování toho, o co se jedná, činí 12 400 Kč. Jeho odhadované výdaje činí 3 00 Kč, opět bez jakékoliv specifikace, o jaké výdaje se jedná, když jediná specifikace byla, že z této částky částka ve výši 1 200 Kč představuje interní splátky anonymizováno. Měl předložit 3 výplatní pásky, za říjen až prosinec 2017, dále měl předložit pracovní smlouvu. Jiné dokumenty předložit neměl. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil 20 287 Kč.
6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum spolu se seznamem postoupených pohledávek, soud zjistil, že tvrzené pohledávky byly postoupeny na žalobkyni dne datum, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze stejného data, když dopis rovněž obsahoval výzvu k uhrazení dlužní částky, a to do 10 dnů od doručení. Z podacího lístku soud zjistil, že tyto listiny byly žalovanému zaslány dne 14. 2. 2020. K úhradě dlužné částky byl žalovaný dále vyzván předžalobní upomínkou ze dne 23. 4. 2020, která mu byla dle podacího lístku zaslána dne 24. 4. 2020.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, včetně oznámení o postoupení, vzal soud za prokázané, že tvrzené pohledávky byly ve smyslu § 1879 a následující, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., postoupeny na žalobkyni.
10. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum a datum smlouvy o zápůjčce číslo číslo na základě kterých předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve v celkové výši 18 000 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím finančních prostředků, tvrzeného úvěru, bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr.
11. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
12. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, dle kterého s ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (bod 46 rozsudku). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10.
13. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila smlouvy o zápůjčce a karty zákazníka, ze kterých soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením o výši příjmu. V obou případech bylo uvedeno, že žalovaný má dva příjmy, ale nebylo nijak zkoumáno, v jaké výši a co konkrétně představuje onen druhý příjem, když měla být pokaždé předložena pouze jedna pracovní smlouva. Současně nebyla zkoumána výdajová stránka žalovaného. V jednom případě žalovaný uvedl, že jeho výdaje činí 1 800 Kč měsíčně, ve druhém případě 1 300 Kč měsíčně. Ani o jedné z částek bez řádného přezkoumání a doložení doplňujících důkazů nelze říct, že by reflektovala povinné výdaje každého člověka na jídlo, drogerii, léky, cestování do zaměstnání, bydlení, případně telefon. Současně z žádného byť i tvrzeného důkazu nevyplývá, že by snad žalovaný tvrdil, že poplatky za bydlení, osobní hygienu, stravu, cestování, nehradí, či je za něj hradí někdo jiný. Z tohoto důvodu soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalovaného za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování.
14. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto obě smlouvy o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatné.
15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byl ze strany předchůdkyně žalobkyně poskytnut finanční úvěr ve výši dvakrát 9 000 Kč a žalovaný z této částky vrátil 18 978,80 Kč v případě tvrzené smlouvy ze dne datum a částku 20 287,40 Kč v případě tvrzené smlouvy ze dne datum, jak bylo prokázáno tabulkami o umoření. V této věci je potřeba zdůraznit, že soud vycházel z důkazů, které soudu založila sama žalobkyně, která se k jednání nedostavila, tedy nemohla soudu k jednotlivým důkazům sdělit svá vyjádření a dobrovolně se vzdala svého práva na poučení dle § 118a o.s.ř. S ohledem na skutečnost, že v řízení z listin, které předložila samotná žalobkyně, tedy především z tabulek o umoření bylo prokázáno, že ze strany žalovaného bylo zaplaceno více, než mu bylo poskytnuto, soud žalobu v celém rozsahu zamítnul.
16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 o.s.ř., kdy to byl žalovaný, který měl ve věci úspěch, ale s ohledem na skutečnost, že mu žádné náklady nevznikly, nebyly mu ani přiznány.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.