Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 12/2022-48
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 100 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení o zaplacení částky 100 000 Kč spolu s příslušenstvím se co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 100 000 Kč od 15. 7. 2021 do 15. 8. 2021 zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 100 000 Kč od 16. 8. 2021, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10 069,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení o zaplacení částky 100 000 Kč spolu s příslušenstvím se co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 100 000 Kč od 15. 7. 2021 do 15. 8. 2021 zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 100 000 Kč od 16. 8. 2021, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10 069,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se domáhal zaplacení 100 000 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že jako majitel a disponent bankovního účtu vedeného u anonymizována dvě slova, a.s, č. bankovní účet, zjistil, že z tohoto účtu byla dne datum provedena okamžitá platba ve výši 100 000 Kč na protiúčet vedený u spol. anonymizována dvě slova č. bankovní účet (dále také jen„ Protiúčet“), pro niž postrádal jakýkoliv právní důvod. Po zjištění majitele Protiúčtu, kterým je žalovaný, se na něho obrátil a vyzval jej k předložení platného právního titulu, na jehož podkladě byla předmětná částka zaslána, neboť se domníval, že se tomu tak stalo bez právního důvodu. Žalovaného dále vyzval k vrácení převedené částky pro případ, že podklady nepředloží ve lhůtě do 15. 8. 2021. Současně jej upozornil, že bude své nároky vymáhat soudní cestou. Žalovaný se k výzvě vyjádřil v tom smyslu, že finanční prostředky skutečně obdržel, ale že tyto byly následně obratem přeposlány do bankovního ústavu na území Irské republiky. Žalovaný mu dále sdělil (a na podkladě jím zaslaných dokumentů také zjistil), že vystupuje v roli poškozeného v anonymizováno věci, která se týká legalizace výnosů z anonymizováno činnosti, podvodu a neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací neznámou osobou. Žalovaný měl sdělit svoje přístupové údaje k Protiúčtu neznámým osobám za účelem obchodování s akciemi, bitcoiny, kryptoměnami aj., aby mohly provádět bankovní transakce. Žalobce rovněž kontaktoval policejní orgány s tím, že se taktéž připojil se svým nárokem do anonymizováno řízení jako poškozený. S ohledem na nejistý výsledek trestního řízení se však žalobce rozhodl záležitost řešit občanskoprávní cestou, neboť se domníval, že žalovaný získal majetkový prospěch ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, a je povinen tento prospěch vydat žalobci, bez ohledu na to, jak s finančními prostředky naložil a ačkoliv tvrdí, že přijaté finanční prostředky se nacházejí již mimo jeho dispozici.
2. Žalovaný k věci samé uvedl, že se v žádném případě nijak neobohatil. Došlo ke zneužití jeho bankovního účtu, a to bez jeho vědomí, když převedené peníze byly okamžitě přeposlány na účet do Irska. Jemu samotnému vznikla škoda asi 17 tis. Kč. Z jeho účtu byly do Irska přeposlány i další částky, např. 69 000 Kč, které však na základě stížnosti dostal (od banky) zpět. Vše nahlásil na policii, ke kontrole odevzdal svůj počítat, který převzal IT technik, podrobil jej expertíze. Následně bylo zjištěno, že jeho počítač byl napaden cizím softwarem. Dle vyjádření policie nemá s danými transakcemi nic společného.
3. Před zahájením jednání ve věci samé vzal žalobce žalobu částečně co do úroku z prodlení od 15. 7. 2021 do 15. 8. 2021 zpět. Dle § 96 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ve spojení s odst. 2 věty prvé téhož ustanovení, je žalobce oprávněn vzít zpět návrh na zahájení řízení zčásti nebo zcela, v důsledku čehož soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Žalobce vzal žalobu částečně zpět, a to aniž by ve věci již bylo soudem jednáno ve věci samé. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil, aniž by v souladu s ustanovením § 96 odst. 3,4 o. s. ř. k zastavení řízení vyžadoval souhlas žalovaného.
4. Mezi účastníky bylo nesporné, že ze strany žalobce došlo z bankovního účtu č. bankovní účet k odeslání částky 100 000 Kč na Protiúčet žalovaného. Žalovaný byl následně vyzván žalobcem k vrácení této částky, což však žalovaný do dnešního dne neučinil.
5. Sporným mezi účastníky zůstalo de facto jen to, zda je žalovaný odpovědný za vrácení finančních prostředků, které jsou předmětem řízení a které po přijetí na Protiúčet byly obratem převedeny na bankovní účet do zahraničí.
6. Soud má z (provedených) listinných důkazů za prokázané, že na účet žalovaného (Protiúčet) byla dne datum připsána částka 100 000 Kč z účtu žalobce č. bankovní účet (prokazuje výpis z Protiúčtu žalovaného za anonymizováno rok). Rovněž žalovaný v rámci komunikace s žalobcem potvrdil, že finanční prostředky obdržel, ty však byly okamžitě odeslány bez jeho vědomí. Z jeho účtu byly odeslány celkem čtyři položky, které odešly do Irska (prokazuje reakce žalovaného ze dne datum). Žalovaný byl žalobcem vyzván k vrácení inkasované částky ve výši 100 000 Kč pro případ, že nepředloží a neprokáže legitimní nárok na tuto částku. K tomu účelu stanovil žalobce žalovanému lhůtu do 15. 8. 2021 (prokazuje výzva žalobce ze dne 23. 7. 2021, vč. podacího lístku).
7. Další (navrhované) důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených (realizovaných) důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl učinit závěr o skutkovém stavu a ve věci rozhodnout. Strany provedení dalších navržených důkazů nepožadovaly.
8. Po skutkové stránce dospěl soud tedy k závěru, že z účtu žalobce byla (při absenci jakéhokoliv právního důvodu) na Protiúčet žalovaného převedena částka 100 000 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k označení právního titulu případně vrácení této částky do 15. 8. 2021. Žalovaný právní titul nepředložil a finanční prostředky žalobci nevrátil. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení.
9. Dle § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
10. Dle § 2993 odst. 1 věty prvé o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
11. Dle § 1 odst. 1 o. z. ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.
12. Posouzením všech provedených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.
13. V daném případě mezi účastníky v souladu s výše citovanými ustanoveními nastal vztah z bezdůvodného obohacení plynoucí z tzv. plnění bez právního důvodu, přičemž skutková podstata takového bezdůvodného obohacení spočívá v tom, že mezi obohaceným a ochuzeným chybí právní vztah, který by zakládal nárok na poskytnuté plnění. Neoprávněný majetkový prospěch nastává v případě, dostalo-li se obohacenému plněním bez platného právního titulu majetkové hodnoty, což se v majetkových poměrech obohaceného projevilo buď zvětšením majetku (zvýšením aktiv), nebo nezmenšením majetkového stavu. O plnění bez právního důvodu jde tehdy, nebyl-li pro majetkový prospěch obohaceného dán právní titul od počátku. K nabytí bezdůvodného obohacení dochází okamžikem přijetí plnění a v tomto momentu (zároveň) vzniká povinnost je vydat.
14. V průběhu řízení bylo jednoznačně prokázáno, že z účtu žalobce byla na Protiúčet žalovaného převedena částka 100 000 Kč, aniž by pro takový převod existoval jakýkoliv právní důvod. Zatímco důkazní břemeno ohledně uskutečněného plnění tíží ochuzeného (zde žalující stranu), existenci právního důvodu je povinen tvrdit a prokázat obohacený (žalovaný) . Vzhledem k tomu, že v řízení nebyl žádný takový právní důvod prokázán, došlo ze strany žalovaného k neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního ohledně této skutečnosti. Naopak ze strany žalobce byly prokázány všechny atributy nároků z bezdůvodného obohacení, kterými jsou bezdůvodnost, obohacení, ochuzení a nexus mezi nimi, který ve smyslu ust. § 2991 o. z. reprezentuje slovní spojení„ na úkor.“ V takových případech je obohaceným ten, do jehož dispoziční sféry se plněním dostal předmět obohacení. Ochuzeným na druhé straně ten, kdo plnil (v projednávané věci převedl bez právního důvodu finanční prostředky), a vztah příčinné souvislosti je dán tím, že obohacení vzniklo dostatečně přímo z ochuzení.
15. Žalovaný se bránil zejm. tím, že k převodu peněžních prostředků došlo bez jeho vědomí, když ani v nejmenším nesporoval, že částka 100 000 Kč byla skutečně na jeho Protiúčet přijata. Nicméně byla následně bez jakéhokoliv jeho zásahu obratem a bez jeho vědomí odeslána na další (s největší pravděpodobností podvodný) účet do zahraničí. K této námitce je však třeba zdůraznit, že podle již ustálených názorů (jak soudní praxe, tak i odborné veřejnosti) se v případě bezdůvodného obohacení jedná o objektivně nastalý stav vyvolaný tím, že bez právem uznaného důvodu došlo k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému, a subjektivní stránka takového přesunu není rozhodná a zásadním způsobem významná, tím spíše v případě zastupitelného plnění, jakým peněžní prostředky (v širším slova smyslu) jistě jsou. Bezdůvodné obohacení je institutem objektivní povahy, neodvislým od subjektivních skutečností. Nutno podotknout, že povinnosti vydat majetkový prospěch musí obohacený dostát ve vztahu k osobě, která byla majetkově zkrácena.
16. S ohledem na objektivní povahu bezdůvodného obohacení nemůže v daném případě obrana žalovaného, postavená především na tom, že dle vyjádření policie nemá s danými transakcemi nic společného, obstát. Je tomu tak mj. proto, že policejní orgány posuzují celou situaci z hlediska trestního práva – z hlediska veřejnoprávních předpisů –, kdy na straně žalovaného neshledaly žádné protiprávní jednání. Třeba si však uvědomit, že veřejné a soukromé právo jsou, byť vzájemně blízké, přesto oddělené právní disciplíny. To je mj. i výslovně deklarováno zněním ust. § 1 o. z. citovaným výše.
17. Z oddělenosti jednotlivých disciplín – institutů, vztahů – vyplývá i další nepřiléhavá argumentace žalovaného spočívající v tvrzení, že se již žalobcem převedené finanční prostředky nenacházejí na Protiúčtu žalovaného, že žalovaný se též stal obětí podvodu a že žalobce se má se svými nároky obrátit na škůdce. Z hlediska bezdůvodného obohacení je tato argumentace však nerozhodná, neboť závazkový vztah z bezdůvodného obohacení se utváří jen mezi tím, kdo se bezdůvodně obohatil, a tím, na jehož úkor bezdůvodné obohacení nastalo, nikoli mezi ochuzeným a osobou, která má předmět plnění aktuálně v držení. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení na třetí osobu nepřechází. Obohacený se nezprostí povinnosti k vydání neoprávněného majetkového prospěchu toliko s poukazem na skutečnost, že nemá předmět obohacení v dispozici. Dostal-li se předmět obohacení do vlastnictví třetí osoby, není tato skutečnost sama o sobě důvodem pro zánik povinnosti obohaceného vydat ochuzenému neoprávněně nabytý majetkový prospěch. Na druhé straně se vytváří zcela nový vztah z bezdůvodného obohacení mezí obohaceným (v tomto případě žalovaným) a třetí osobou (škůdcem) Žalovaný se tedy může obrátit s jeho nároky na osobu škůdce (byť z faktického hlediska je to z důvodu jeho neztotožnění bohužel patrně téměř vyloučeno). Soud v této souvislosti poukazuje na extrémní situaci, že v případě přisvědčení názoru žalovaného (žalobce se má obrátit přímo na škůdce) a zamítnutí projednávané žaloby, by mohlo dojít k tomu, že obohacený – žalovaný – se vůči škůdci (v samostatném řízení) domůže náhrady, ale v důsledku oddělenosti těchto vztahů a z procesního hlediska a vytvořené překážky věci rozsouzené se již žalobce zpětně nedomůže žádné náhrady vůči žalovanému. Výsledkem by pak bylo vytvoření„ legalizovaného“ bezdůvodného obohacení žalovaného.
18. Žalobce prokázal existenci pohledávek i jejich výši. Jelikož soud shledal pohledávku žalobce na základě výše uvedeného skutkového a právního závěru oprávněnou, když v projednávané věci došlo na straně žalovaného z právního hlediska k bezdůvodnému obohacení, zavázal soud žalovaného uhradit pohledávky žalobce, tedy 100 000 Kč.
19. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, když byl žalobcem prokazatelně vyzván k vrácení bezdůvodného obohacení, má žalobce v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení, které počíná plynout ode dne následujícího po dni splatnosti závazku poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Protože žalobce požadoval výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu, a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobci úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku.
20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobci, jenž byl v řízení neúspěšný jen v nepatrné části, kterou je třeba spatřovat v částečném zpětvzetí ve smyslu § 146 odst. 1, 2 o. s. ř., nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 10 069,50 Kč Náklady řízení kromě zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč tvoří i hotové výdaje účastníka nezastoupeného právním zástupcem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Žalobce ve věci učinil celkem tři úkony (tzn. písemné podání nebo návrh ve věci samé, příprava účasti na jednání a účast na jednání před soudem, a to každé započaté dvě hodiny), za které mu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 × 300 Kč), neboť nedoložil jinou výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce. Dále žalobci náleží náhrada za cestovní výdaje v souvislosti s cestou realizovanou dne 19. 7. 2022 ve výši 4 169,46 Kč za 600 ujetých km (45,90 Kč za litr paliva při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.)
21. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.
22. Na závěr považuje soud za vhodné zmínit, že přestože bylo možné souhlasit s názorem žalovaného, že z jeho strany k žádnému obohacení jako takovému nedošlo, když on sám byl obětí podvodu a z jeho účtu byly taktéž odčerpány finanční prostředky, nelze mj. opomenout, že bezdůvodné obohacení spočívá nejen v získání prospěchu, ale i v nezmenšení majetku obohaceného. Vzhledem k tomu, že finanční prostředky na Protiúčtu žalovaného jakožto zastupitelné plnění, které není možné dostatečně určitě rozeznat, se smísily s finančními prostředky (resp. se z právního hlediska smísil předmět pohledávky za bankou žalovaného a pohledávky za bankou žalobce), které zaslal žalovaný, nelze tyto jednoznačně oddělit a konstatovat, že na účet do zahraničí byly zaslány právě ty prostředky, které přišly od žalobce, právě a jenom proto, že si jejich výší více méně odpovídají. Na Protiúčet přišly finanční prostředky žalobce, které se staly součástí majetku žalovaného. Byť z majetku žalovaného posléze odešly finanční prostředky téměř identické hodnoty, nelze ani v nejmenším konstatovat, že se jednalo právě o (původní) prostředky žalobce. Naopak byly odčerpány z masy prostředků žalovaného, která se bez právního důvodu zvýšila smísením s příchozími prostředky žalobce a ze stejného důvodu se po odčerpání v konečném důsledku nezmenšila.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Okresnímu soudu v Liberci, písemně nebo v elektronické podobě podepsané způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci.
Odvolání účastníka, kterému bylo plně vyhověno, a odvolává se tak jen proti důvodům rozhodnutí, není přípustné (§ 202 odst. 3 o. s. ř.).
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, lze nařídit soudní výkon rozhodnutí či exekuci.