Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
22 C 108/2022-49
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 54 853,13 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 350,44 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 626 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 35 350,44 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 502,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 174,64 Kč, úroku ve výši 8,50 % ročně z částky 54 723,13 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení 357,60 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 502,69 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 350,44 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 626 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 35 350,44 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 502,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 174,64 Kč, úroku ve výši 8,50 % ročně z částky 54 723,13 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení 357,60 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 502,69 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 54 853,13 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo dne datum. Sjednaný úvěrový rámec činil 60 000 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky, splatnost byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal 80 035,44 Kč a celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 44 685 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr, kdy je posuzována příjmová a výdajová stránka spotřebitele, přezkoumávají se klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru dopisem ze dne datum. Žalobkyně požaduje po žalovaném neuhrazenou jistinu ve výši 54 723,13 Kč, náklady na vymáhání ve výši 130 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9174,64 Kč, úrok 8,5 % ročně z částky 54723,13 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 983,6 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení z částky 54853,13 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 %. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
4. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru s opakovaným čerpáním číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne datum mezi žalobkyní a žalovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí bezúčelového revolvingového úvěru. Výše úvěrového rámce byla 20 000 Kč, výše měsíční splátky byla 4 % z dlužné částky, roční úroková sazba byla 26,28 % a celková částka splatná spotřebitelem byla 23 555 Kč. Dále byla součástí koupě zboží, a to MON LCD 27“, DELL UltraSharp za cenu 16 453 Kč, která byla rozložena do 12 splátek po 1 522 Kč s úrokem 20,69 %. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je svobodný, bydlí v podnájmu, je podnikatel zaměstnaný u celé jméno žalovaného, IČO, jeho měsíční příjem je 55 600 Kč měsíčně a nemá žádnou vyživovací povinnost.
5. Z dodatku k úvěrové smlouvě číslo ze dne datum bylo zjištěno, že se smluvní strany dohodly na změně výše úvěrového rámce na částku 60 000 Kč.
6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný čerpal celkem částku 80 035,44 Kč a celkem uhradil částku 44 685 Kč.
7. Z dopisu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru do 14 dnů od sepsání výzvy.
8. Z podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že dne datum podala žalobkyně k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému.
9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne datum a podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky vyplývající z úvěrové smlouvy, a to do 7 dnů.
10. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl další úvěry, měsíční splátku má 2 941 Kč.
11. Z úvěrové karty bylo zjištěno, že žalobkyně provedla dotazy do externích registrů, a to příjmení, ISIR, MVCR, NRKI, příjmení, příjmení, a to bez negativního výsledku. Dle výpočtu po zohlednění příjmu uvedeného žalovaným, splátek žalovaného dle NRKI, splátek žalovaného v HC, životního minima a výše splátky schváleného úvěru zbývá žalovanému 47 337 Kč.
12. Z ostatních u jednání provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.
13. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel s žalobkyní Smlouvu o úvěru s opakovaným čerpáním číslo dne datum. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí bezúčelového revolvingového úvěru. Výše úvěrového rámce byla 20 000 Kč, výše měsíční splátky byla 4 % z dlužné částky, roční úroková sazba byla 26,28 % a celková částka splatná spotřebitelem byla 23 555 Kč. Dále byla součástí koupě zboží, a to MON LCD 27“, DELL UltraSharp za cenu 16 453 Kč, která byla rozložena do 12 splátek po 1 522 Kč s úrokem 20,69 %. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je svobodný, bydlí v podnájmu, je podnikatel zaměstnaný u celé jméno žalovaného, IČO, jeho měsíční příjem je 55 600 Kč měsíčně a nemá žádnou vyživovací povinnost. Dále účastníci uzavřeli dodatek k úvěrové smlouvě číslo ze dne datum, ve kterém se dohodli na změně výše úvěrového rámce na částku 60 000 Kč. Žalobkyně však tato skutková tvrzení nedoložila žádnými důkazy, nedoložila pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, nedoložila výplatní pásky nebo potvrzení o výši příjmů, nedoložila žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Žalobkyně doložila, že provedla kontroly v evidencích příjmení, ISIR, MVCR, NRKI, příjmení, příjmení. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný čerpal celkem částku 80 035,44 Kč a celkem uhradil částku 44 685 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení celého dluhu ve lhůtě 14 dnů ve výzvě ze dne datum, která byla odeslána na adresu žalovaného dne datum. Předžalobní výzva byla odeslána žalovanému dne datum.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
17. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení úvěru či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne datum ve věci C číslo (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
22. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, žalobkyně vycházela pouze z údajů deklarovaných žalovaným, přičemž tyto údaje neověřila žádnými listinami. Využití statistického modelu může být efektivní, nicméně nepracuje-li poskytovatel úvěru se vstupními daty, která byla ověřena příslušnými podklady, nelze se na závěry takového modelu spolehnout. Skutečnost, že žalobkyně prověřila žalovaného v rejstřících, kde neměl žádný záznam, ještě sama osobě nestačí k závěru, že je schopný úvěr splácet.
23. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné, žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká zjištění příjmové a výdajové stránky žalovaného. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti vyhodnotil jako nedostatečný.
24. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 44 685 Kč a žalobkyní mu byla poskytnuta částka 80 035,44 Kč, soud ho zavázal k úhradě rozdílu ve výši 35 350,44 Kč. Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z., na základě výzvy žalobkyně obsažené ve výzvě ke splacení celého úvěru ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, a to ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum, do datum měl žalovaný plnit a od datum, tedy ode dne následujícího je v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.